Téma #69 - Nostalgie.

24. února 2020 v 21:44 | Báři ツ |  Témata
Zrovna včera Mily psala, že cítí velkou nostalgii. A k tomu připojila tohle video. A mně hned jako první napadlo: "Ty jo, taky se nedivme, co z toho Billa vyrostlo, když tohle poslouchal každý den." :D A hned jsem měla tendenci vzpomínat na všechny ty dětské a teen celebrity, které vyrostly za takového povyku a teď slintají někde na detoxech a léčebnách, a že vlastně ještě můžeme být rádi, že Bill není vyfetovaná troska, která si ráno ani nezapne kalhoty a radši nasadí tepláky. (Ehm, a teď nepočítejme Tomovu teplákovou "módu", snad s tím nesouvisí :D). Že je vlastně jenom rozmazlený fracek, který chce rolexky na narozky. Haha, opakovaný vtip přestává být vtipem, Bille.


Asi to neměli snadné. Ale zároveň - nemuseli to dělat, že jo... Georg mohl být tím finančním poradcem, nebo čím to. Bill mohl dělat někde za kasou a Tom se mohl stát tou vysněnou pornohvězdou.

A proč jsem vůbec dnes měla potřebu psát? Odpověď je jednoduchá: ta nostalgie.

Kde jsou ty bezstarostné časy, kdy jsem maximálně řešila, po jakých brigádách seženu prachy na další album Tokiáčů? Kde mojí starostí byl blog, škola, kámoši a kopa srandy o víkendech? Teď chodím bez energie z práce, kterou mám ráda, to ano, ale prostě je na tu energii náročnější. Dobře, co si budem, to vstávání nedávám :D. Ach bože, snad mi není už šedesát, abych tak nostalgicky vzpomínala, ne? :D

A taky, když jsme u té nostalgie: pořád zpracovávám to, že ta moje milovaná dvojčátka, která by dřív člověk bránil vlastním tělem, byla na oslavě narozenin Paris Hilton. No síla, co mi ty sociální sítě někdy naservírují. :D

B.

 

Téma #68 - Žiju.

17. ledna 2020 v 11:56 | Báři ツ |  Témata
Před Vánocema jsem si vzpomněla na blog. Ano. Tak dlouho jsem na něj nemyslela. Až před Vánocema. Protože jsem tady vždycky psala to svoje rekapitulování uplynulého roku, psala jsem, co se vyvedlo a co bych chtěla do dalšího roku. A letos... jsem to vypustila. Vypustila jsem víc věcí, popravdě. A jsem tady jenom proto, že mi přišel email, že jsem se do svého blogu nepřihlásila 5 měsíců. Už opravdu tolik?

Když jste v jednom kole, tak ten čas letí, že?

Nikdy jsem nebyla na předsevzetí, ale byla jsem na to dodělat si svou práci a mít uzavřené věci. A to, že tu mám nedopsané povídky, mě tlačí. A i když jsem to na pár měsíců uzavřela, stejně mě to tlačí.

Ke kapele už nemám tak blízko a kdyby mi někdo v mých 17 letech řekl, že se jednou Toman ožení s Hajdynou, tak bych se mu asi vysmála do obličeje. Ale stalo se. A kdyby mi někdo řekl, že se změní jejich sound a že už mi nebude tak blízký, asi bych mu nevěřila. Ale to, že si je teď nepustím tak často, přece neznamená, že nebyli pořád velkou součástí mého života. Za poslední roky jsem si s holkama splnila pubertální sny, ale abych šla na další koncert? Vyplázla další tisíce (nedejbože desetitisíce) jen abych zas musela poslouchat Billovo kvílení? Ehmmm. Maybe. But... no, thank you.

Ale dopsat povídky bych chtěla. Dřiv pro mě psaní povídek byla forma relaxace. Pak se to stalo jakousi přítěží - vědomí, že nestíhám, co bych chtěla. A že jsem nesplnila slib, který jsem tady dala. A pak už ta část, která mi přinášela potěšení, vymizela. Ale bylo by fajn ji zase najít. Chci ji najít. A půjdu si za tím! :)

Je tu po té dlouhé době ještě vůbec někdo? Divila bych se, kdyby ano.

Nebudu slibovat, že se polepším. Ale budu se snažit.

Vaše B.


Leipzig!

19. června 2019 v 10:59 | Báři ツ |  Témata
Na tenhle článek jsem se chystala už opravdu dlouho. Prvně jsem čekala, až se DomiWizzl milostivě rozhodne, kterou naši fotku zveřejní, pak jsem zase hledala čas, neboť teď většinu trávím v práci. A že mě čeká několik dní dovolené, řekla jsem si, že sepíšu report teď, před odpolední směnou, a na dovolené si budu dovolovat. (a snad i psát, konečně!!)

31. 5. 2019, Haus Auensee Leipzig

Co vám budu povídat! S holkama Melli a Lordou (oficiálně měním jejich přezdívky a kašlu vám na Mily a Mintam! :D) to opět stálo za to. A že jsem se těšila víc na ně než na kapelu, se kterými jsem si zaplatila vyšší level balíčku, to něco znamená. Hromada smíchu je snad to veliké pozitivum na tomto výletě, protože zbytek jako by se nám sypal pod nohama. Asi nás Lipsko nemá rádo, jinak nevím, jak si to vysvětlit. A asi nás nemá rád i Treehouse Ticketing. Nebo spíš jen Nataša.

Nebudu vás zdržovat tím, jak jsme se s holkama nasmály a užívaly si dobrých obědů ve městě a trávily čas nakupováním věcí, které určitě nutně potřebujeme (Primark :D). Kdo mě sleduje na ig, mohl vidět hromadu stories, které běžně nedávám, ale na tomhle výletě to jinak nešlo. Já se ovšem zdržím u toho, jaký pro nás byl ten velký Den, kdy jsme se měly setkat s kapelou. (A stejně se asi nevyvaruju hromadě narážek a vtípků, které pochopí jen zasvěcení :D). #vpořádku


Řeknu vám, že první setkání, které jsem s nimi měla, bylo Scream (tehdy se ještě balíčky jmenovaly postaru), a byla jsem celá nadšená a možná i nervózní. Teď jsme postoupily od Scream, přes Room k Post chill. Že by to ale bylo #somethingbeautiful, jak zpívá sám Bill, by se nedalo říct.
 


Téma #67 - Melancholic Paradise Tour

25. dubna 2019 v 12:26 | Báři ツ |  Témata
No, co vám budu povídat, lístky jsem kupovala jako zajíce v pytli a vlastně pořádně nevěděla, co čeho jdu. A na druhou stranu věděla, protože se jedná o Tokio Hotel. A ti umí překvapit, ale zároveň jsou taková srdcová záležitost, že se na ně člověk nedokáže zlobit dlouho. Maximálně si je na pár měsíců dobírat. V čemž rozhodně nezaostávám.

Já vím, že tady na blogu jsem akční jak medvěd po čas zimního spánku, ale můžu vám říct, že s drahými kolegyněmi (Mintam + Mily) stíháme téměř všechno a ve společné konverzaci věnujeme hoooodně času svým postřehům (převažují protočené oči, ano ano :D). Za mě ale můžu říct, že to všechno dělám s láskou. Takovým tím pocitem "tak je sakra poslouchám tolik let, kdo je může znát lépe?"

A tak jsme si všechny tři koupily lístky, tentokrát to nebude Berlín, tam se vydá jen jedna z nás #blogerkynacestách, všechny tři zavítáme do Lipska. Na konci května vyrazíme ze svých pohodlných domovů a hurá za (kratším) dobrodružstvím. Garáže ze Spring Nicht už stejně nestojí, tak co v Berlíně. Tam bude čas jet zas třeba za rok :D. Zároveň jsme si s Mily koupily lístky do Prahy a čekáme, kdy se k nám Mintam milostivě přidá. Vždyť víme, že to chce!


Další články


Kam dál