Téma #49 - Je to doma.

Včera v 23:17 | Báři ツ |  Témata
Tento článek jsem vlastně měla psát už včera, ale byla jsem bez noťasu, byla jsem s kamarády, slavila jsem doposud největší životní úspěch. Přímo magisterský úspěch!


ODSTÁTNICOVALA JSEM!

Nevěřila jsem, že to dotáhnu tak daleko, ale povedlo se. V posledních měsících mi téměř vše hrálo do karet - udělala jsem potřebné zkoušky na první pokus, měla jsem skvělou komisi, dokonce tu nejvíc dream komisi, kterou mi mohli všichni ostatní závidět, mohla jsem si "užít" dní volna, měla jsem dny, kdy jsem jela hrát na svatbu s cimbálkou, jen abych vypadla z domu a nemusela zase hledět do učení, abych mohla aspoň na pár hodin myslet na něco jiného. Tohle pondělí a úterý (před státnicemi) jsem probrečela s nervama v kýbli, ale zato u seriálů, protože (snad poprvé v životě) mi docela vycházel můj studijní plán a rozvržení učiva, které jsem si naplánovala. A do poslední chvíle jsem nad sebou cítila ochranu bratránka, který je v nebi sice rok, ale zato se přimlouvá za nás za všechny... A že jsem dostala otázky, ke kterým jsem aspoň něco věděla, a že jsem to nakonec tak dobře uhrála, no nemyslím si, že je to jen mými schopnostmi. Na tom blaženém pocitu, který teď zažívám, se podílelo spoustu faktorů. Ať větších, menších, či těch nejmenších - rozhodně to není jen mojí zásluhou.

Ach, kolik radosti! Když jsem vyšla z těch dveří a věděla, že to mám, chtělo se mi brečet. Už ne nervozitou, ale tím, že je to vše zvládnuto. Dobojováno jest. A dokonce za krásné B!

Pořád jsem to ale nějak nezpracovala. Pořád jsem v takovém tom režimu "neměla bych se jít učit?", pořád je to "opravdu je tomu veškerému studiu konec?"... Nedokážu slovy vyjádřit, jak skvěle se cítím. A ač jsem zvládla státnice napoprvé (čemuž jsem do skoro poslední chvíle nevěřila), pořád jsem v pohotovostním režimu - vzbuzená v 5 ráno, ač už by měla nervozita odejít, rozházený žaludek s návaly žravosti smíchané s návaly nechutenství jen při pohledu na jídlo. No snad se mi to brzy upraví...

Nemyslela jsem si, že se tak distancuju od psaní. Nicméně nervy pracovaly, strach z neúspěchu poctivě trýznil mou mysl. Každopádně tomu teď odzvonilo. A ačkoliv mě teď o víkendu čekají naše krojované hody (událost, na kterou se těším od těch loňských hodů), chystám se do psaní znovu pustiti. Chybí mi to tak neskutečně moc! Třeste se! :D

Dva dny po státnicích začít hodovat - ideální naplánování oslav. Zároveň festival ve Strážnici, kam musím aspoň na pátek a sobotu být - bombastické. A nikdo mi nic nemůže vyčítat, protože sla-vím ti-tul! A po hodech se do toho psaní zase pořádně pustím. Fakt. Do té doby však neslibuju zhola nic. Nicméně chci na tomto místě napsat, že vám děkuji. Nesmírně moc. Za trpělivost. Za to, že i když jsem nepsala, stejně tu ty vaše návštěvy byly. Že jste na mě (někteří vím že fakt jo) mysleli. A že vůbec jste. ♥

Doufám, že se i vám daří, že všechno skvěle klape a máte se fajn. Nenechte se znechutit vedrem, užijte si krásného počasí, krásného začátku prázdnin, celkově celého léta (neb byl včera letní slunovrat :)).

Brzy na počtenou,
B. ♥
 

#12 - A german thing

8. června 2017 v 19:42 | Báři ツ |  TH TV 2017
Celá epizoda jenom o Billovi? Jak jsem na něj za poslední díly TH TV vysazená, tak jsem si ani nemyslela, že bych to mohla zvládnout, ale nakonec to nebyl takový děs. A proč? Protože se nechoval jako upištěná slečinka, ale ukázkově předvedl kus práce (protože věřím, že dobře vypadat dá taky zabrat :D). Být modelkou by mi lezlo na nervy (kdybych teda na to měla postavu :D), ale bohudíky za jedince jako je Bill, kteří takové modelování doslova žerou :D
Ale v souvislosti s tím, na jaké jsem dnes narazila fotky, tuhle epizodu však vidím trochu jinak. Proč tu nebylo taky zahrnuto, jak se fotil v těch podpatcích a silonkách a se rtěnkou před zrcadlem? :D
  • Poslouchat Billova oblíbená jídla ve mně vyvolává pocity hladu. Mohl by dělat reklamu na nějaké jídlo :D Každopádně máme stejné preference - pizza, sýr, těstoviny, pizza, pizza, pizza, sýr. :D

Close to You | 44.kapitola

6. června 2017 v 21:58 | Báři ツ |  Close to You
Uf. Ta pauza překvapila mě samotnou možná víc jak vás všechny. Neplánovala jsem se odmlčet na takovou dobu, ale člověk míní, Pánbůh mění. Doufám, že se dokážete napojit na tu vlnu čtení, já se na vlnu psaní napojovala těžce. Teď mám myšlenky opravdu jinde, ale už jsem nedokázala mlčet takovou dobu, nechtěla jsem vás déle trápit povídkovým tichem. Tak je tu aspoň jeden díl, snad dostatečně kvalitní (sama momentálně nemůžu posoudit, fakt ne, pardon). Uvidíme, kdy se dokopu k napsání dalšího. Snad se to v průběhu dalších dní nějak upraví (snad tím, že dosáhnu úspěšného konce). Přeji krásné počtení. ♥
Song by se více hodil, kdyby se jednalo o Tomův POV, ale já ho dám, i když jsme stále v Zařině POV. B.


 


#11 - Pumba is back

31. května 2017 v 18:19 | Báři ツ |  TH TV 2017
  • Gustavovo ahoj hned na začátek? No jéje, srdce mi zaplesalo ♥ :D. Taky jsem si myslela, že to bude maximum, co se bude koncertu v Praze týkat - že přidali i lekci češtiny? Jedině dobře :D
  • Krásné pozdravení následované krásným záběrem na Gustavovu tančící zadnici. Značka ideál :D

Další články


Kam dál