Léčba čokoládou #19

19. července 2011 v 1:18 | Báři ツ |  Léčba čokoládou
  • "Tak si běž jinam."
  • "Omlouvám se."
  • "To bych mohla?"
Warning: hetero, komedie, sex


Vešli jsme do stresové místnosti, jak tomu kluci říkali, a mlčky se posadili na pohovky. Během několika minut se Georg zvedl a omluvil se, že ho jeho předkoncertová povinnosti volá. Zase si musel odskočit na záchod. A Gustav si nasadil sluchátka a se zavřenýma očima bubnoval na imaginární bicí. Čekala jsem, že se Bill zvedne a začne přecházet po mísnosti jako minule, ale zarytě seděl, aniž by něco řekl. Natalie s někým volala a Tom? Ten asi usnul. Brýle už měl sundané a zavěšené za límec trika. Měl pootevřenou pusu a zavřené oči a vypadal stejně roztomile jako tu noc, kdy u mě přespal.

"Musím se rozezpívat." Řekl najednou Bill a vstal. Začal přecházet po mísnosti a pobrukoval si nějaké melodie. Tom zabručel a pootevřel oči.
"Tak si běž jinam."
"Měl ses vyspat odpoledne." Pokrčil Bill rameny a ještě zesílil svůj zpěv.
"To si ze mě děláš prdel! Běž si kdákat jinam, nejsem na to zvědavý!" Tom zvýšil hlas, aby překřičel Billův zpěv. Z toho zase bude hádka. Zavřela jsem oči a čekala, jak bude Bill oponovat.
"Tak na to nejsi zvědavý? Tak mi polib prdel a odzpívej si to dneska sám, ty nádhero!" Vztekl se Bill. Podupl si, až se skoro pohovka zatřásla. Pak jsem jenom slyšela prásknutí dveří. Otevřela jsem oči a překvapením málem zapomněla dýchat. Bill už si zase zpíval a pohovka přede mnou byla prázdná.

"Zůstanu tady s Billem, půjdeš za Tomem?" Naklonila se ke mně Natalie. Jenom jsem zvedla obočí. "Budou potřebovat uklidnit. Já vím jak na Billa, tak jestli bys nebyla ochotná a..." Odmlčela se.
"Jo, chápu." Pokývala jsem hlavou. Zvedla jsem se a vyšla ven na chodbu. Nevěděla jsem, kam tak mohl jít. Prvně jsem šla doleva, kudy jsme přišli. Byla tu jenom jedna místnost. Nakoukla jsem dovnitř, nikdo tu nebyl. Zavřela jsem dveře a vzdychla. Šla jsem na druhou stranu. Procházela jsem kolem balkonu a jen letmo tam koukla - a stál tam. Otevřela jsem dveře. Ani se neotočil. V ruce držel cigaretu a z pusy právě vyfukoval kouř.
"Můžu se připojit?" Zeptala jsem se. Viděla jsem, jak pokrčil rameny. "Hele, neotravovala bych, ale Nat mě sem poslala."
"A hádej kvůli komu. Kvůli Billovi." Řekl se znechucením.
"Ne, kvůli tobě." Oponovala jsem hned.
"To asi těžko." Zavrtěl hlavou. Popošla jsem k němu a pohladila ho po rameni. Vzdychl a znovu potáhl z cigarety.

Podívala jsem se dolů. Pod balkonem byl malý dvorek, takže tu nebyla ani jedna fanynka. Najednou mě Tom objal a políbil do vlasů.
"Omlouvám se." Pošeptal.
"To je v pohodě." Pokrčila jsem rameny. "Řekla bych, že jsi cyhtřejší než Bill." Usmála jsem se na něj.
"Dej si pozor, ať tě ten budižničema neslyší." Tiše se zasmál. "Děkuju." Podíval se na mě. Párkrát zamrkal, až se jeho řasy o sebe navzájem otřely. Vzdychla jsem a podívala se na své ruce. Byla jsem z jeho přítomnosti tak nervózní! A tolik voněl. Kdykoliv jsem zavřela oči, viděla jsem jeho nádherné tělo, jak po něm stékala voda smýchaní s bublinkami.. Jak jeho oči jiskřily vášní a chtíčem.. Opřela jsem se o jeho rameno a vzdychla.

"Už bych měl jít." Řekl, když se podíval na hodinky. "Sice je mi s tebou hrozně dobře, ale bohužel.. Brácha by mě zabil."
"Jasně." Přikývla jsem.
"A dostanu pusu na kuráž?" Pošeptal. Začervenala jsem se. Pohladil mě prstem po tváři a uculil se. "Děsně ti to sluší, když se červenáš."
"Nech toho." Zavrtěla jsem hlavou.
"Ale no tak." Zase se usmál. Vzal můj obličej do svých velkých a jemných dlaní a sklonil se ke mně. Naše rty se zase spojily, jazyky propletly v jeden snad nekonečný polibek. Když jsme se odpojili, abychom se vydechli, Tom se usmál. "Tohle přesně jsem potřeboval." Pošeptal a opřel se svým čelem o to mé.
"Tak ať vám to dneska hraje.." Usmála jsem se.
"Dneska se budeš dívat?"
"Jo, dneska jo. Musím se dívat, jak vám to jde, ne?"
"Tak pojď." Vzal mě za ruku, propletl naše prsty a vyšel na chodbu. Pustila jsem se ho ještě dřív, než otevřel dveře. Nechápavě se na mě podíval, ale já jenom pokrčila rameny.
"Nemusí o tom vědět."
"Tak jo." Přikývl.

Kluci vyšli na podium, světla ale ještě nesvítila, takže je fanoušci nemohli vidět. Tom začal hrát první akordy jejich písně a najednou se ozval ohlušující řev. To snad ani nebylo možné. Tolik lidí je slepě miluje?
"Pojď sem, projdeme tudy." Pobídla mě Natalie. Prošla úzkou chodbičkou, kde na konci byla malá místnost, kde už seděl David.
"Ahoj." Usmál se na nás. "Zaberte místo."
"Týjo. A já jsem si říkala, kdes minule zmizel." Usmála jsem se. Posadila jsem a podívala se před sebe. Měla jsem na očích celé pódium, krásně jsem viděla na každého z kapely a ani ty ruce fanynek mi nezavazely. Netušila jsem, že tady nějaká taková místnost je. A ani jsem netušila, že se David dívá na každý jejich koncert.

Podepřela jsem si bradu dlaní a zadívala se na pódium. Bill se držel mikrofonu a pohopkával na místě jako nějaký ratlík. Musela jsem se zasmát. Hned vedle něj byl Georg se sklopenou hlavou brnkal na basovku. Vzadu u Gustava stál Tom, zády ke všem, takže na něj moc nebylo vidět. A Gustav bubnoval, i když už ne na imaginární bubny. Musím říct, že mu to opravdu šlo. Já bych se v té záplavě činelů a bubínků asi ztratila. Najednou se Tom otočil a několik pološílených dívek zaječelo a foťáky hned začaly blýskat na všechny strany. Sice jsem mu neviděla do obličeje, ale určitě to muselo pohladit jeho ego.

"Chceš s nimi jít i na meeting?" Zeptal se mě David.
"To bych mohla?" Podivila jsem se.
"Vždycky stojíme vzadu, fanynky mají oči jenom pro kluky, takže si tě nevšimnou." Pokrčil rameny.
"Tak jo. Aspoň pak budu vědět, jak to pak budeme moct natáčet." Pokývala jsem hlavou. Jenom se usmál a taky přikývl. Podívala jsem se zpátky na pódium. Zrovna hráli akusticky, osvěcovalo je slabé světlo a všichni vypadali tak kouzelně.. Vzdychla jsem a začala chápat všechny ty fanynky, proč je milují a zbožňují..

Najednou se David zvedl.
"Tohle je poslední. Přejdeme zpátky, abychom pak nezdržovali, až půjdou za těma holkama, co vyhrály."
"A kolik jich je?" Zeptala jsme se.
"Vždycky kolem dvacítky." Pokrčil rameny. Přikývla jsem, v duchu jsem se ale zděsila. Jak to bude vypadat? Tolik dívekv v jedné místnosti s nima? Vstali jsme a vyšli z místnosti, prošli chodbou a znovu se ocitli ve stresové místnosti. Během několika minut přišli i kluci.
"Dneska žádné přídavky." Zavrtěl Gustav hlavou. "Mám úplné křeče." Posadil se na pohovku. Hned si začal prohmatávat svaly na lýtku.
"Já taky nic přidávat nechci. Pojďme se honem podepsat a ať už spím." Zavrtěl Bill hlavou a utřel si čelo o ručník. Posadil se vedle Gustava a zaklonil hlavu. "Už chci sprchu." Zívl.
"Tak kluci. Nahoďte úsměvy, holky už tu jsou." Řekl David. Všichni poslušně vstali a vyšli z místnosti. Přešli jsme k té místnosti, kde jsem předtím hledala Toma a vešli dovnitř. Hned se ozvalo pištění, steny a objevily se další záblesky foťáků.

"Tak hurá na to." Pošeptal Tom a nasadil si brýle. David mi pokynul, abych šla za ním a sám šel podél stěny. Následovala jsem ho a zastavila se u dveří, kde zůstal stát i David. Podívala jsem se na kluky, jak se podepisují, usmívají.. jak se překonávají. Jako první skončil Bill, Tom nakonec i Georg s Gustavem. Stoupli si před nás a jakmile Bill zvedl ruku, hned se všechny dívky utišily.
"Moc děkujeme, že jste dnes přišly. Opravdu nás to těší a těšíme se na další setkání." Řekl Bill. Zamával jim, jako všichni ostatní a nakonec vyšel ven ze dveří, u kterých jsme stáli. Následovali jsme je ven a jakmile se zavřely dveře, všechny jejich úsměv opustil.

"A teď honem do auta." Vzdychl Georg.

B.
 


Anketa

Povídka "Léčba čokoládou" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Trista Trista | 19. července 2011 v 8:48 | Reagovat

Heh...tie fanynky...ale dobrá kapitolka...stále čakám na tú otázku o Nine :D heh tak snáď v ďalšej kapitolke budú moje prosby vyslyšané :P

2 Suzzy Suzzy | 19. července 2011 v 9:53 | Reagovat

Souhlasím s Trista :) co bude s tou Ninou? :D
Jinak, ten Tom mě tu štve už jen tím, že je tak zatraceně perfektní! :D

3 Dee Dee | Web | 19. července 2011 v 10:25 | Reagovat

oooo uplně me vtáhla ta atmosféra koncertu hned bych šla? ne běžela..:DDD

4 anička anička | Web | 19. července 2011 v 12:13 | Reagovat

Moc pěkné :-)

5 Sima Sima | Web | 19. července 2011 v 13:44 | Reagovat

Bezva to je!! :-)

6 Christine Christine | E-mail | Web | 13. května 2012 v 23:47 | Reagovat

Páni to jsem netušila, že by dvojčata mohla takhle vybuchnout před koncertem...:) no ale stres a napětí...:) to je jasné, že to udělá svoje....:)
No parááádní to bylo...:) nestačila jsem zírat...:) moc se mi to líbí...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama