Léčba čokoládou #21

21. července 2011 v 1:56 | Báři ツ |  Léčba čokoládou
Trochu oddechová kapitolka :) Komentujte :) B.
  • "Co si dáte?"
  • "Co se děje?"
  • "Můžu se stavit?"
Warning: hetero, komedie, sex


Když jsem další den vstávala, už bylo dopoledne a kluci byli někde pryč. Co jsem se dozvěděla od Toma kameramana, všichni vstávali brzo, aby mohli jít na rozhovor a focení. Ani mi to nevadilo. V klidu jsem se učesala, svázala si vlasy do culíku, vyčistila si zuby a namalovala se. Vzala jsem kartu od pokoje a schovala si ji do kabelky, kterou jsem si chtěla vzít do města. Hodila se mi k mým džínům a triku, které jsem si na sebe oblékla. Mobil jsem si vzala taky, kdyby náhodou někdo něco chtěl a vyšla ven z pokoje. Přišla jsem na konec chodby a přivolala si výtah. Mezitím mi přišla sms od Niny. Úplně jsem na ni zapomněla! Ale nevadí, aspoň zabiju trochu času, než se vrátím na hotel.

"Můžu kdykoliv, dneska nemám směnu na brigádě." Odpověděla mi. Bože, ona je na brigádě? Tom teda sahá po samých mladých.. Nevadí, že je mi 21, pořád jsem o pár měsíců mladší než on. Něco si tím dokazuje?
"Teď jdu do centra, tak kde se sejdeme? Nějaká kavárna?" Odepsala jsem jí, když jsem nastoupila do výtahu a zmáčkla tlačítko přízemí.
"Tak se potkáme ve kavárně Star na hlavním nádraží, mám to tam kousek. Tak v poledne?" Navrhla.
"Ok." Vyťukala jsem a vystoupila z výtahu. Vyšla jsem z hotelu a zamířila k centru. Sice to byla docela dálka, ale mě to nevadilo. Aspoň jsem měla šanci projít se, trochu zapomenout na to, co prožívám v hotelu. Vzpomněla jsem si, že jsem ještě ani nepsala Sam. Ta mě myslím zastřelí, ale sama se neozvala, tak má asi hodně práce. Možná bych se mohla navečer stavit u ní na bytě, napadlo mě.

Koupila jsem si kafe na cestu a pomalu usrkávala, zatímco jsem se dívala po výlohách různých obchodů s oblečením. Byly tu takové kousky, které bych si v životě neoblékla. I když, kdybych to koupila Billovi, asi by našel nějaký způsob, jak to nosit. Ten by mi ještě poděkoval. Zasmála jsem se a napila se posledních doušků kafe. Aspoň jsem se trochu vzpružila. Koukla jsem na hodinky, bylo půl jedenácté. Co mám dělat do doby, než se setkám s Ninou? Nechce se mi něco kupovat, nevzala jsem si kreditku, ale jenom pár drobných. Ale po obchodech můžu chodit i tak. A proto jsem zabočila do uličky se spoustou obchůdků s bižuterií, abych se pokochala a trochu si pozvedla náladu. Viděla jsem jedny opravdu nádherné náušnice a hned si zanadávala, že jsem si tu kreditku nevzala.

Už bylo půl dvanácté a tak jsem se mohla vydat k nádraží, cesta mi zabere kolem dvaceti minut a budu mít akorát čas najít tu kavárnu a něco si tam objednat. Procházela jsem krásným parkem, kde spousta lidí venčila své psí mazlíčky, děti si tam hrály na pískovišti a rodiče je napomínali, aby si necumlaly špinavé ruce. Zahleděla jsem se na jeden pár, který se zrovna hádal. Bylo mi líto toho malého kluka, kterého jeho mladá matka držela v náručí. Kdybych teď já sama měla mít dítě, asi by mě kleplo. Na začátku slibné pracovní kariéry a nechat se zbouchnout? I když, abych nepracovala a pak aby na dítě nebylo pozdě.. Měla bych prášky vysadit? Zavrtěla jsem hlavou. Ani nevím, proč jsem se zastavila. Přidala jsem do kroku a prošla několika podchody a vyběhla a seběhla několik schodů, než jsem se dostala na místo setkání.

Kavárna Star byla malá, ale nepřehlédnutelná. Veliká hvězda s nápisem Star byla růžová a naprosto zářila na všechny strany. Nebyla šance, že bych ji nenašla. Vešla jsem dovnitř. Bylo tu pár obsazených stolů, ale ještě více těch, které byly prázdné. Posadila jsem se k nejbližšímu, kabelku dala vedle sebe na sedačku a podívala se k baru. Jedna číšnice si hned vzala podnos a přišla za mnou.
"Co si dáte?" Usmála se.
"Asi nějaký čaj."
"Ovocný, zelený, černý." Nabídla.
"Zelený, děkuji." Vybrala jsem si a propletla prsty. Nevěděla jsem, jestli mám být nervózní. Neměla jsem žádný důvod, ne? Podívala jsem se na hodinky právě ve chvíli, kdy Nina procházela kolem okna u mého stolu. Měla drobné zpoždění, ale co se dá dělat. Vešla a hned si všimla, kde sedím. Usmála se a posadila se naproti mě. Číšnice přinesla můj čaj a Nina si hned objednala.

"Psala jsi, že máš dobré zprávy." Začala.
"Ano." Přikývla jsem. "Ptala jsem se na to, cos potřebovala vědět." Řekla jsem. Nechtěla jsem to nějak rozebírat, můžer tu být někdo, kdo poslouchá.
"Takže něco použil?" Zeptala se s nadějí v očích. Přikývla jsem.
"Říkal, že s fanynkama vždycky." Řekla jsem.
"Tak to mi spadl kámen ze srdce. To by mě asi táta vyhodil z domu." Zavrtěla hlavou.
"Opravdu?" Vykulila jsem na ni oči. To je dost kruté, aby místo pomoci ještě udělal něco takového.
"Ale ty vypadáš utrápeně. Co se děje?" Usmála se. Nějaká empatická, ne?
"Nemyslím, že se známe tak dlouho, abych ti to tady vykládala." Usmála jsem se omluvně.
"Promiň, máš pravdu. Nic mi do toho není." Pokývala hlavou na znamení souhlasu. Když jsem tak přemýšlela, opravdu jsem potřebovala zajít za Sam.

"Co děláš za brigádu?" Zeptala jsem se.
"Tady v této kavárně." Usmála se. "Mám to blízko bytu a taky se tu docela dobře vydělává. Když někdo přijede, většinou sem zajde."
"Dobrá lokalita." Pokývala jsem hlavou.
"Ano." Řekla. Napila jsem se svého čaje, který už trochu vychládl.
"Měla bych asi jít. Mám ještě nějaké obchůzky." Lhala jsem. Pravdou bylo, že jsem nevěděla, o čem bych se s ní měla bavit.
"Můžu mít ještě otázku?" Řekla. Pokynula jsem, ať pokračuje. "Jak ses Toma zeptala? Nebo ti to řekl sám?"
"Ptal se, cos tam dělala. Tak jsem řekla, že sis přišla popovídat. Víc vědět nechtěl, ale potom jsem se ho ptala, jestli si na tebe pamatuje." Odmlčela jsem se, abych polkla a Nina toho využila.
"A pamatoval?" Zvedla obočí.
"Prý jsi byla rozkošná." Ušklíbla jsem se tomu výrazu. "Řekla jsem, žes brečela a on to hned pochopil. Říkal, že se nemusíš bát, že budeš v tom." Pokrčila jsem rameny.
"Díky, opravdu si toho cením."
"Jasně." Přikývla jsem. "Tak se měj, musím jít."
"Snad se někdy uvidíme." Zamávala mi ještě. Jenom jsem se usmála, ze sušnosti. Já osobně doufám, že se už neuvidíme. Kdybych měla běhat za každou dívkou, se kterou Tom strávil noc a říkat jim, že nebudou mít dítě, asi bych zcvokatěla.

Prošla jsem podchodem a dostala se na ulici s tou bižuterií. Prošla jsem až na její konec a zabočila doleva, abych se dostala od centra, na stranu města, kde měla Sam byt. Vytáhla jsem z kabelky mobil a vytočila její číslo.
"Ahoj, Ab." Přivítala mě.
"Jsem ve městě a celý den nemám co dělat. Můžu se stavit? Počkám před bytem."
"Hele, jsem ještě v práci a nevím, kdy budu končit.. Opravdu by ses načekala."
"Tak mám přijít do práce? Koupím si lístek na metro a-"
"To by bylo fajn. V práci jsem autem, takže jenom jeden, jo? Musím končit, ale těším se na tebe, drahá."
"Já taky." Řekla jsem ještě, než to zavěsila. Tak jsem otočila na druhou stranu a zašla na nejbližší zastávku, která mě doveze k budově našeho studia. Koupila jsem si lístek a nasedla na linku. Už se těším, až ji uvidím. Je to nezvyk, vídaly jsme se každý den a teď? Je to bída.

B.
 


Anketa

Povídka "Léčba čokoládou" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Suzzy Suzzy | Web | 21. července 2011 v 9:21 | Reagovat

Už jsem se úplně bála co ta Nina ještě vytáhne :D
Ted takhle vypadá mile, ale já si stejně myslím, že tam ještě nějakou tu roličku mít bude! :D

2 Dee Dee | Web | 21. července 2011 v 10:24 | Reagovat

[1]: no přesně :D taky si myslim že to nebude jen tak..:D

3 Fífa Fífa | Web | 21. července 2011 v 14:38 | Reagovat

Úžasný díl...Těším se na další :-)

4 Trista Trista | 21. července 2011 v 20:39 | Reagovat

Heh...aký odpudivý vzťah k Nine...ale na mieste Abby by som asi tiež zcvokatela, keby sa mi rysoval vzťah s niekym takým...kto je prelietavý...na nervy :D:D ale teším sa na ďalšiu kapitolku :P

5 Christine Christine | E-mail | Web | 13. května 2012 v 23:57 | Reagovat

Jejda to je zajímavé!!! :) Jak prostě je Nina taková milá, ale Abby jí vůbec nebere..:) no a Sam je taková...:) no zdá se mi, že se přetvařuje...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama