Léčba čokoládou #28

28. července 2011 v 1:25 | Báři ツ |  Léčba čokoládou
:) Enjoy B.
  • "Žízeň je svině věc, co?"
  • "Abby, spíš?"
  • "Promiň, nechtěl jsem v tobě vyvolat nějaké naděje.."
Warning: hetero, komedie, sex


Vzbudila jsem se možná za pět nebo šest hodin. Hlava mi třeštěla, v puse jsem měla sucho a měla jsem naprosté okno. Posadila jsem se a hned se chytla za hlavu. Měla jsem v ní takový tlak, jako by mi snad měla prasknout lebka. Zasténala jsem a seskočila z postele. Pomalu jsem se sunula do kuchyňky, abych si nalila trochu vody do sklenice. Každý rychlý pohyb mi činil taková muka, že jsem ani nedoufala, že to přežiju. Otevřela jsem dveře a hned mě uvítal hlasitý smích a potlesk.

"Prosím, nehlučte tolik!" Pošeptala jsem.
"Měla by ses vidět. Nikdo nám tady tak hezky nezatančil, jako ty." Zasmál se Georg.
"Jo, to jsem byl i já na rozpacích, cos to tady dělala." Pokýval Tom hlavou. Všichni se začali zase smát. Bože můj, co jsem jenom prováděla? Natáhla jsem se pro sklenici a nalila jsem do ní neperlivou vodu, to je jediné, co mi teď pomůže. I když, takovou kocovinu jsem ještě v životě nezažila. Vypila jsem ji na jeden zatáhl a nalila si znovu.
"Žízeň je svině věc, co?" Zasmál se Tom kameraman.
"Homere, kdy máme znovu natáčet?" Zeptala jsem se.
"Za tři dny. To snad vystřízlivíš, ne?" Zasmál se. "Mám pár nápadů, tak až budeš víc.. v pohodě, mohli bychom je probrat." Pokrčil rameny.
"Dobře." Přikývla jsem a odešla zpátky na svou postel. Svalila jsem se na ni a lehla na bok, tak mě totiž bolelo nejmíň částí mého zuboženého těla. Zavřela jsem oči a snažila si vybavit včerejší večer, ale nějak jsem.. nemohla.

"Nesu prášek proti bolesti." Uslyšela jsem u ucha Tomův tichý hlas.
"To je od tebe milé." Otevřela jsem oči. "Udělal bys líp, kdybys mi sebral pití."
"Já jsem ti ho ale bral." Zasmál se. "Tys ale byla tak neodbytná."
"Co jsem, prosím tě, dělala?" Zeptala jsem se. Vzala jsem si od něj prášek a zapila ho vodou. Zavřela jsem oči a doufala, že nebude vykládat nějaké nemravnosti.
".. no. Chceš to doopravdy vědět?" Zeptal se. Vyděšeně jsem otevřela oči.
"Co jsem dělala?" Zopakovala jsem svou otázku, tentokrát důrazněji.
"Vlastně nic. S klukama jsme se jenom domluvili, že si z tebe vystřelíme. Jakmile jsi nastoupila, lehlas a spala až do teď." Pokrčil rameny.
"Ah.. Bohudíky za ty dary." Pošeptala jsem a přiložila si studenou sklenici na čelo.
"Chceš ještě něco přinést?" Zeptal se a vstal. Jenom jsem zavrtěla hlavou. "Tak se hezky vyspi." Políbil mě na čelo a odešel. Vzdychla jsem. Byl tak milý..

Zavřela jsem oči a ruce strčila pod polštář, pod hlavu. Kdybych si jenom vzpomněla.. Vím, že za mnou přišel Tom, že mě zase sváděl. Od doby, co otevřel tu láhev mám jenom takové záblesky událostí - jak se spolu smějeme, hážeme po sobě polštáře, jak se milujeme.. Cože? Milujeme? Já jsem se s ním zase vyspala? Přece jsem si řekla, že už se s ním nevyspím, jedině bychom spolu doopravdy byli. Jenomže s ním nejde mít vztah, přečtete si to v každých novinách, na každé stránce na internetu. On je prostě nespoutaný. Žádná dívka nezažila, aby jí vyznal city.. Prostě taková neexistuje.

Najednou se mi hlavou rozezněla věta, kterou jsem včera slyšela. Musel ji říkat, jinak bych si ji nepamatovala. Tak bujnou fantazii nemám.. "Jenomže.. ty jsi tak vyjímečná, že budu muset vyznat city i tobě.".. Bože, doopravdy tohle řekl? A i kdyby ano, co jsem mu odpověděla já? Vyznala jsem mu, jak jsem jím poblázněná, jak na něj pořád musím myslet, jak se mi zkracuje dech jenom při vzpomínce na něj? Nebo jsem mlčela? Políbila jsem ho nebo se rozesmála? Měla bych si s ním promluvit. Ale jak bych měla začít.. "Víš, Tome, teď jsem si vzpomněla.." Ach můj bože, to jsem to dopracovala. A to s nimi mám jet ještě do Evropy. No jestli tohle po mě bude Jacob chtít, tak asi dám výpověď. Tohle nepřežiju. Nemůžu s ním zůstat, ale ani bych nevydržela ten pohled na něj a jinou dívku. Ah! Co mám dělat!

Z mých myšlenek mě vyrušilo otevření dveří. Zavřela jsem oči a předstírala spánek, nechtělo se mi s nikým mluvit. Tiché zaklení prozradilo, že přišel Tom. Zase. Přišel se vyspat? Nebo si počká, až se vzbudím?
"Abby, spíš?" Pošeptal. Dál jsem měla pevně zavřené oči a soustředila se na pravidelné dýchání. Naklonil se ke mně. Zase mě obklopila jeho smyslná vůně. Nejradši bych se na něj vrhla, teď a tady a i s mým bolehlavem. Oddálil se a posadil se na postel, asi. Nechtěla jsem otvírat oči, abych se neprozradila. Třeba se na mě dívá. Až po nějaké době, kdy jsem slyšela jeho tiché oddechování, jsem pootevřela jedno oko, abych se podívala, kam si lehl.

"Já věděl, že nespíš." Řekl tiše a usmál se. Ležel na posteli před uličku, bokem otočený ke mně, ruce pod hlavou a culil se jak měsíček na hnůj.
"Hm.." Zabručela jsem. Nechtělo se mi říkat nic víc. Ani jsem nevěděla, co bych řekla.
"Asi s nikým nechceš mluvit, co?" Konstatoval. Vzdychla jsem a přikývla.
"Ale chtěla bych se tě na něco zeptat." Zamrkala jsem a sklopila pohled, takže jsem se teď dívala na jeho nohy, pokrčené na posteli.
"Jestli je to něco ohledně včerejška.." Odmlčel se. Zvedla jsem k němu pohled. Ve tváři měl naprosto nečitelný výraz. Pochopila jsem, že by se o tom nejradši nechtěl bavit. Stejně tak ani já, ale.. prostě se chci dozvědět pravdu.
"Říkals mi něco-"
"Ano." Odpověděl, aniž bych dořekla svou otázku. "Určitě se ptáš na to, jak jsem ti chtěl říct, co k tobě cítím." Pošeptal. Jenom jsem přikývla. "Můžu ti slíbit, že už to nikdy neřeknu. Nebudu tě s tím obtěžovat."
"Ale mě to neobtěžuje." Hlesla jsem.
"Abby." Vzdychl a podíval se mi do očí takovým způsobem, že bych ho nejradši objala. "Já, mám tě opravdu rád. Musím říct, že v posteli jsi opravdu.. divoká. Což mě vždycky dokáže vzrušit. Hlavně včera jsi řádila, jako utržená z řetězu." Zasmál se. "Ale prostě.. musíš mě pochopit. Já nejsem ten typ, co by se upnul k jedné osobě a s tou trávil všechen čas. Promiň, nechtěl jsem v tobě vyvolat nějaké naděje.. Prostě, chci s tebou opravdu dobře vycházet, ale.. jsou tady jiné dívky, na které moje postel čeká. Chápeš?" Pousmál se.
"Ano, teď jsi mi to úplně osvětlil." Pošeptala jsem. Otočila jsem se na druhý bok, zády k němu a přikryla se. Když to chce mít takhle, tak prosím. "Dobrou." Řekla jsem ještě. A to jsou má poslední vlídná slova.. Jo nechtěl vyvolat naděje? Ať mi políbí prdel, chlapec.

B.
 


Anketa

Povídka "Léčba čokoládou" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Shadow... Shadow... | Web | 28. července 2011 v 2:30 | Reagovat

Ten Tom je ale... ňuňavý! :D Pardon. Prostě je to Tom. Cítí to, ale neřekne to.

2 Bea Bea | Web | 28. července 2011 v 6:31 | Reagovat

Nechtěl v ní vyvolat naděje?! Já bych řekla, že je vyvolal i ve mně... Tak to si u mně pohnojil, chlapec :-D

3 Rose Princesse Rose Princesse | Web | 28. července 2011 v 8:36 | Reagovat

[2]: Ano, ano. Prostě souhlasím.

Prej nechtěl vyvolat v ní naděje.... :D
Áchich, achich... :-D

4 Dee Dee | Web | 28. července 2011 v 9:14 | Reagovat

no to si dělá srandu..:d jen at počka až mu dojde že ji miluje :d svinak jedeen aaa ten me stve..

5 Suzzy Suzzy | Web | 28. července 2011 v 10:17 | Reagovat

Však jsem to říkala, že se s ním vůbec nemá usmiřovat a rovnou mu nakopat zadek! :D parchantovi!

6 Trista Trista | 28. července 2011 v 15:07 | Reagovat

Och...hodím po ňom vankúš, alebo čo...tak vraj nechcel vyvolávať nádej...trochu sa prepočítal asi :D heh..ale skvelá kapitola a už sa teším na ďalšiu :P

7 Christine Christine | E-mail | Web | 14. května 2012 v 0:27 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala a málem jsem se rozbrečela, jak moc tu povídku prožívám...:( to není možné:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama