Léčba čokoládou #31 [konec]

31. července 2011 v 1:40 | Báři ツ |  Léčba čokoládou
Neplačte, tohle ještě není úplně definitivní konec. Už mám totiž namyšlenou druhou řadu, do které se nikdy nepouštím, ale u téhle povídky to nejde jinak. Doufám, že uvidím spoustu komentářů a že nebudete smutnit. Brzo se vám ozvu, buď s druhou řadou, nebo oddychově s novou povídkou.. Každopádně, dočkáte se! :) B.
P.S. Povídka přesně na měsíc, to jsem dobrá :D
  • "Tys mě úplně odrovnala, Abby."
  • "Narážíš na ten seznam?"
  • "Ať se děje cokoliv."
Warning: hetero, komedie, sex


"Vím, že to ode mě zní.. možná divně. Ale prostě.. " Schoval si obličej do dlaní a pak si promnul kořen nosu. "Ať jsem a jakoukoliv dívkou, pořád myslím na tebe. Nemůžu se zbavit myšlenek na tebe a věci, které s tebou souvisejí. Nikdy jsem nebyl tak.. tak hladový po něčí přítomnosti. Tys mě úplně odrovnala, Abby." Podíval se na mě. Mlčela jsem. Měla jsem mu teď skočit kolem krku? Jakou jsem měla jistotu, že ho to za nějakou dobu nepřejde? Zase by se stal tím sukničkářem, kterým byl doteď a já bych se jenom mohla utápět v žalu. Povzdychla jsem a zavřela oči. Pořád mi v uších zněla ta věta.. Miluju tě.

"Řekneš mi něco, nebo tady budeš jenom tak stát?" Zeptal se tiše. Ani jsem neslyšela, že by vstal a sešel těch pár schodů ke mně. Teď se nade mnou nakláněl, voněl mi přímo pod nosem a činil mé rozhodování jenom těžším.
"Tome, tohle jsi neměl říkat." Zavrtěla jsem hlavou.
"Co? .. nechápu." Vzal mě za ruku. Hned jsem se mu vymanila.
"Nemůžeme spolu být."
"Proč ne? Přece ke mně taky něco cítíš!" Zvýšil hlas.
"Jo. Cítím." Přikývla jsem. "Ale prostě spolu nemůžeme být. Kvůli Nině, Kim, Sam.. Už ani ty jejich jména neznám." Mávla jsem rukou. "Všechny ty dívky-"
"Narážíš na ten seznam?" Skočil mi do řeči.
"Ne. Narážím na to, jaký jsi. Nemůžeš se jenom tak změnit, ze dne na den si říct, že s tím končíš."
"Ale to přece nemůžeš odůvodňovat tímhle." Vzdychl.
"Já se bojím." Přiznala jsem se. "Bojím se, jaký by s tebou byl vztah." Sklopila jsem pohled. Slyšela jsem jeho pravidelný dech, slova však z jeho úst nevyšla.

"Tak to potom vidím jediné řešení." Řekl po chvíli a v jeho hlase byla slyšet odměřenost.
"Já taky. Hned zítra požádám o výpověď. Najdu si novou práci a o mně už nikdy neuslyšíš." Podívala jsem se na něj. Lehce přikývl.
"Můžu tě naposledy políbit?" Zeptal se šeptem. Trhaně jsem se nadechla. Chtělo se mi brečet. Za pár dní jsem si ho tolik oblíbila.. Musím ale poslouchat rozum a ne srdce. Dneska mě napadla skupina dívek, které ani netuší, že jsme se spolu vyspali, že se milujeme. Jenom jsem stála v jejich blízkosti a už mám modřinu a natržené obočí. Jak bych dopadla, kdyby mě tisk představil jako Tomovu přítelkyni?

Natáhla jsem k němu ruce a za krkem je propojila, přitáhla jsem si ho k sobě, až zavrávoral a přepadl na mě. Zády jsem narazila do stěny, Tom se na mě přitiskl a drtil mé rty vášnivými polibky. Za chvíli už se i proplétaly naše jazyky. Ten polibek trval snad celou věčnost, ale byl tak krátký. Když se oddálil, aby popadl dech, stoupla jsem si na špičky a zase spojila naše rty v polibek. Tiskla jsem ho k sobě, vždyť to byla poslední společná chvíle. Cítila jsem, jak se usmál. Jeho dlaně se omotaly kolem mých boků.
"Vyskoč." Pošeptal. I když jsem netušila, co hodlá dělat, vyskočila jsem. Hodil si mě na své tělo. "Drž se." Uslyšela jsem jeho melodický hlas znovu. Kotníky jsem se zahákla za jeho zády a držela se kolem jeho pasu, zatímco mě podpíral rukama. V nekonečném polibku vyšel těch pár schodů a otevřel dveře. I kdyby nebyla chodba prázdná, nic a nikdo by nám nebránil v tom, abychom světu ukázali, jak se milujeme. Naposled.

Pustil mě a v kapse šátral po kartě od pokoje. Sotva se dveře odemkly, vpadli jsme dovnitř. Tom dveře zavřel nohou, nezabýval se zamykáním a už mi vyhrnoval triko. Sundal mi ho, stejně tak já jemu. Pustila jsem ho na zem a už se začala zabývat jeho kalhotami. Rozepnula jsem knoflík a prsty zavadila o jeho vzrušenou chloubu.
"Ach." Vzdechl mi do úst. Jeho dech se zrychloval, stejně tak i můj. Svalili jsme se na postel a vysvlékli si i poslední kousky oblečení, které nám bránili. Nemohla jsem se dočkat až do mě vnikne, celé mé tělo po tom toužilo, jako po posledním nádechu před koncem. Dlouze mě políbil, zulíbal každý kousek čelisti, krku a dekoltu. Cítila jsem to příjemné chvění, proudilo končetinami, břichem a zabodlo se do srdce. Přirážel a znovu, dokud jsem se neohnula jako napnutý luk. Líbal mé spocené tělo a umlčoval svými polibky mé vzdechy. Prsty jsem sevřela povlečení, ve slastných křečích jsem vykřikovala jeho jméno.
"Tiše, nebo na nás přijdou." Tiše se zasmál. Políbil mě a hned se začal věnovat kůži na mém krku, jemně ji sál a kousal.
"Ah!" Vydechla jsem. Vždycky byl jemný, ale tohle byl naprosto vášnivý a zvrhlý sex. Jeho dlaň vyhledala tu mou, propletl naše prsty a ruku mi držel nad hlavou. Už jsem byla naprosto omámená prvním orgasmem, ale Tom přirážel dál, intenzivněji a rychleji. Zasténala a zavřela oči. Jestli tohle přežiju.. Znovu přirazil, stiskla jsem mu dlaň a zasténala. Chtěla bych mlčet, ale nedokážu ovládat své steny. Další příraz a další. Tom zrychlil tempo. Tentokrát zasténal Tom a vyčerpaně se na mě položil. Jeho horký dech chladil mou spocenou kůži na krku a ramenou. Boky ještě jednou přirazil, podruhé a potřetí. Mé tělo se zase zkroutilo v křečovitém orgasmu. Tom mi sevřel prsty a dlouze mě políbil. Jeho srdce bušilo jako o závod, cítila jsem, jak mu tančí za žebry. Tom vysunul a znovu do mě vnikl. Jakoby pořád neměl dost. Opřel se o loket vedle mé hlavy a políbil mě. Párkrát vydechl a pak začal nanovo, intenzivní a rychlé přírazy. Nemohla jsem své sténání zadržet. Aby mě umlčel, tak mě políbil. Sklousla jsem mu ret, nasála ho a lehce políbila na rty. Opřel se čelem o to mé a podíval se mi do očí.
"Miluju tě. Ať se děje cokoliv." Pošeptal udýchaně. Než jsem stihla cokoliv říct, zase začal přirážet.

"Neocházej." Pošeptal a stáhl mě zpátky za sebou na postel.
"Chci si aspoň obléct spodní prádlo." Tiše jsem se zasmála a vymanila se z jeho sevření. Už mohlo být snad půl čtvrté v noci, možná i víc. Leželi jsme vedle sebe, vykládali si, zatímco Tom prsty jezdil po mé nahé kůži. Po nějaké době mi ale bylo zima, tak jsem se k němu přitiskla a nechala se zahřívat jeho teplou pokožkou. Zakryl nás přikrývkou a po chvíli jsem slyšela, jak pravidelně oddechuje. Usnul a tohle byla má příležitost. Počkala jsem ještě pár minut.

"Tome?" Pošeptala jsem. Neodpověděl. Prsty jsem opatrně zvedla jeho zápěstí a přemístila jeho ruku z mého břicha na matraci postele. Zavrtěl se a zamlaskal. Vstala jsem a posbírala si oblečení po zemi, rychle se oblékla a otevřela dveře jeho pokoje. Tiše jsem je za sebou zavřela a přeběhla ke svým dveřím. Odemkla jsem a hned za sebou zavřela. Už jsem cítila palčivé slzy. Trhaně jsem se nadechla a snažila se nebrečet. Rozsvítila jsem lampičku a posadila se na postel. Rozhlédla jsem se po pokoji. Kufry jsem měla převážně sbalené. Nebude mi trvat dlouho odtud odejít. Vysvlékla jsem se, abych se osprchovala. Přestěhuju se na jiný hotel a hned ráno zavolám Jacobovi. Ten už to vyřídí s jejich manažerem. A pokud po tom natáčení bude Jacob pořád prahnout, myslím, že to Homer zvládne sám.

Nechala jsem vodu stékat po mých zádech, zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Kapky dopadaly na můj obličej a smývaly tak i slzy, které jsem nedokázala zastavit. Promnula jsem si svaly na krku a ramenou. Zastavila jsem vodu a zamotala se do osušky. Vyšla jsem z koupelny a do tašky si zabalila sprchový gel a šampon. Utřela jsem mokrou kůži a oblékla se do čistého oblečení. Přemýšlela jsem, jestli mám psát nějaký vzkaz, dopis nebo aspoň něco, Tomovi, ale nakonec jsem se rozhodla, že čistý řez bude jednodušší. Prostě odejdu. A bude to tak lepší pro mě, i pro něj. Vzdychla jsem a naposledy se rozhlédla po uklizeném pokoji. Jakobych tu nebyla. Tak to mělo vypadat. Zavřela jsem dveře a zastavila se u Tomova pokoje. Tiše jsem otevřela a nakoukla dovnitř.
"Opatruj se." Pošeptala jsem a zavřela. Utřela jsem další slzu a s kufry se vydala k výtahu. Přivolala jsem si ho a nastoupila do něj. Kartu od pokoje jsem nechala na nočním stolku, však oni to pochopí. Vystoupila jsem z kabiny výtahu a halou vyšla před hotel. Bylo docela teplo. Zhluboka jsem se nadechla a zamířila k hotelu, kterého jsem si všimla cestou, když jsme jeli na koncert. To jsem ještě neměla tu modřinu na oku. To jsem ještě neměla zlomené a krvácející srdce. To jsem ještě měla práci. To jsem ještě mohla být v jeho přítomnosti..

B.

KONEC
 


Anketa

Povídka "Léčba čokoládou" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Bea Bea | Web | 31. července 2011 v 1:51 | Reagovat

Tak tohle mě odrovnalo... Když jsem uviděla konec, čekala jsem, že bude happy end. To mě zklamalo, naštěstí jsem si přečetla, že bude druhá řada, tak doufám, že ta dopadne dobře... :-D
Jinak povídka byla strašně moc hezká, plná zvratů, napětí a plno dalších věcí... :D Fakt super

2 Dee Dee | Web | 31. července 2011 v 2:18 | Reagovat

Jůůůů krásný :D mooooc moooc nemůžu se dočkat druhý řady..musej bejt spolu jinak to nevidim když se kvuli ni zmenil :D

3 veronica leigh veronica leigh | Web | 31. července 2011 v 12:14 | Reagovat

sakraa! ta druhá řada bude potřeba ! :DD <3

4 Trista Trista | 1. srpna 2011 v 0:09 | Reagovat

No, ale....druhá řada sa priam nedočkavo očakáva, tento záver sa mi nepáči...rovnako ako sa mi pri poviedke Motel nepáčil záver...tam však druhá řada nebola možná...ale tuto musí byť...lebo potom sa budem hnevať..len som zvedavá, čo chceš vymyslieť, keď ona ide úplne preč...ešte aj z práce...och...jaj...ale teším sa na pokračovanie a táto kapitola bola vážne super :P

5 Sima Sima | Web | 1. srpna 2011 v 14:25 | Reagovat

Chtěla bych co nejrychleji druhou řadu....Ta první řada je dokonalá..!! :-)  Kráásně napsané!!

6 Suzzy Suzzy | Web | 2. srpna 2011 v 16:18 | Reagovat

Vrrrrr... sotva přijedu z vejletu už tu na mě kouká takovýhle konec? Tvoje jeidná záchrana je, že máš další řadu :D

7 _____ _____ | Web | 13. ledna 2012 v 0:59 | Reagovat

bože.. to je úžasná povídka! hned se jdu vrhnout na další díl! :))

8 Christine Christine | E-mail | Web | 14. května 2012 v 0:39 | Reagovat

No tak ten konec mě opravdu hodně dostal-!!!! Nečekala jsem, že by odešla.! :-( BOŽE!!!  o tohle ona přeci celou dobu stála ne?? a když má Toma a jeho city na talíři tak zmizí...:-( to se mi vůbec nelíbí...:-(
No jdu na druhou řadu!!! :) Dokonalá povídka!! Rozhodně to je léčba čokoládou..:)

9 Ká. Ká. | Web | 23. října 2014 v 15:22 | Reagovat

Boží! Normálně bych přežila i bez druhý řady, i tak by to byl úžasný konec. :) Všechno přece nekončí dobře.
Ale jdu na to :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama