Back to black - 17.

11. října 2011 v 8:22 | Báři ツ |  Back to black
:) B.


Rozhodla jsem se, že během cesty budu zase spát. Nejlepší řešení, nebudu se muset otravovat s nikým a ničím. Už v pokoji jsem si nasadila sluchátka a pustila si oblíbené písničky. Budu ignorovat oba dva, bude to tak jednodušší. Aspoň je nebudu rušit při těch jejich hloupých hádkách o mě a o tom, jak mi kdo ublížil. Jestli Tom svým sex-appealem nebo Bill svou nepřítomností. Vyšla jsem z pokoje, klíče nechala ve dveřích přesně tak, jak mi bylo řečeno první den. Vytáhla jsem si kufry a zavřela za sebou. Šla jsem k výtahu a stiskla tlačítko. Dveře se otevřely a já nastoupila. Všimla jsem si, že se otevřel i jiný pokoj, ale bylo mi to celkem jedno, který z těch dvou to je. A taky je mi celkem jedno, jestli na mě budou volat.


Dveře se zavírali, když do zbývající škvíry někdo strčil tašku přes rameno. Bill ke mně zvedl ospalé oči a usmál se na pozdrav. Taky jsem se usmála, ale sluchátka jsem si nechala v uších. Hned za ním se cpal Tom, na očích sluneční brýle, v obličeji zelený, jakoby mu bylo špatně. No, včera vypadal dost opile, tak kdo ví, jaké měl ráno. Ani se na mě nepodíval a stiskl tlačítko přízemí. Sice mi hrála hudba, ale viděla jsem, že se ti dva spolu nebavili. Oba se zarytě dívali na podlahu výtahu. V přízemí beze slova vystoupili a já je následovala ven, určitě už Bill zavolal taxík.

Letadlo jsme stihli tak tak, kvůli dopravní špičce jsme hrozně dlouho čekali v autě. Už jsem myslela, že z těch dvou zešílím. Snad nikdy nebyli oba dva tak potichu. Přece jenom, včera se opili, ale to je jim tak špatně, nebo se zase pohádali?
"Bille? Jak to vidíš s tou oslavou? Půjdeš tam s Diane?" Zeptala jsem se po tom, co jsem si sundala jedno sluchátko, abych slyšela odpověď. Zvedl ke mně pohled a přikývl.
"Jo. Půjdu tam. Ty snad ne?"
"Nevím." Pokrčila jsem rameny. "Když tam budeš s Diane.." Pokrčila jsem rameny.
"To neznamená, že bych se nemohl věnovat i tobě." Usmál se.
"No jistě." Zasmála jsem se. Bill zase otočil hlavu k okýnku, tak jsem si nasadila sluchátko zpátky a zavřela oči. Hlavou jsem se opřela o opěrku a vzdychla. Ještě chvíli tu budu sedět a asi umřu hlady. Proč jsem se jenom ráno nenajedla?

Sotva jsme se dostali do letištní haly, Bill se vydal k pultům vyzvednout naše lístky. Stála jsem kousek od něj a slyšela, jak zvýšil hlas.
"Rozhodně ne." Zavrtěl hlavou. "Určitě jsem objednával tři lístky."
"Omlouvám se, ale muselo dojít k nedorozumění. Jestli chcete, je tu ještě pár volných míst, ale nejsou u sebe." Pokrčila rameny. Bill jenom vzdychl a začal s ní něco domlouvat.
"Tak to vypadá, že se zase něco posralo." Pošeptal Tom.
"Jdu si pro jídlo." Řekla jsem a vzala si tašku s peněženkou. Stavila jsem se v bufetu a koupila si toasty se sýrem a pití, Vrátila jsem se zpátky a Bill už držel v ruce letenky.
"No pojď. Jdeme." Řekl a podal mi lístek. V letadle jsem si našla své místo, čekala jsem, že budu sedět vedle cizí osoby. Seděla jsem u okýnka, což mi tak nevadilo. Posadila jsem se a zadívala se na halu, kde pobíhali lidé. Jak je ten svět uspěchaný..

Někdo si vedle mě položil tašku. Vzhlédla jsem na osobu, která se vedle mě měla posadit. Tom. Něco domlouval s letuškou. Bill seděl přes uličku o kousek dál.
"Neříkala, že nejsou místa vedle sebe?" Zeptala jsem se Billa. Ten jenom pokrčil rameny. "A nechceš si přesednout? Nemusím sedět vedle Toma, stejně budu spát a vy si můžete povídat." Snažila jsem se.
"Už na to kašli, budeme startovat." Usmál se. Jestli tohle udělal schválně, tak ho přizabiju, až přistaneme. Než se ale ozve pokyn, abychom se připoutali, trvá to ještě nějakou dobu. Mohla jsem být klidně stokrát přesazená. Ale nakonec jsem to neřešila. Tom mi neřekl ani půl slova, já jsem taky neměla potřebu s ním mluvit a oba dva jsme hned usnuli.

Celé to cestování mě tak unavovalo! Neuvěřitelně. Byla jsem šťastná, když jsem byla doma.
"Měj se, Bille." Stihla jsem pošeptat, než se dveře auta zase zavřely a já zůstala sama na příjezdové cestě. Popadla jsem svůj kufr a šla ke dveřím. Odemkla jsem si a zula si boty. Zavazadla jsem si hned vynesla do pokoje a podívala se na hodiny. To ještě máma doma nebude. Kašlala jsem na všechno ostatní a lehla si na postel. Teď potřebuju jedině pořádnou dávku spánku. POŘÁDNOU. Hned jsem usnula a neslyšela jsem ani, když máma přišla domů a nakoukla do mého pokoje. Vzbudila jsem se až v noci z pátka na sobotu. Protože jsem měla hlad, donutila jsem se vstát a sejít dolů do kuchyně. Překvapilo mě, že máma ještě seděla u televize.

"Ahoj." Pošeptala jsem. "Co ještě nespíš?"
"Nemůžu usnout. A co, stejně je zítra volno." Usmála se. "Jak ses měla?"
"Úžasně. Byla to super dovolená." Posadila jsem se vedle ní. "Přivezla jsem ti i dárek."
"Tos nemusela."
"Bude se ti líbit. Je to batikovaný šátek." Usmála jsem se. "Já jsem z něj teda nemohla spustit oči." Uculila jsem se. Máma se zasmála.
"Jsi hodná, zlatíčko." Pohladila mě po vlasech. Po chvíli zívla. "Budeš se dívat na televizi?"
"Vlastně jsem si šla pro jídlo." Pokrčila jsem rameny a vstala.
"Jdu spát. Tak dobrou."
"Sladké sny, mami." Dala jsem jí pusu na líčko a vydala se do kuchyně, zatímco máma s dalším zívnutím vypnula televizi a protáhla se.
"Ah. Vstávám až na oběd." Zasmála se a odešla.

Vešla jsem do kuchyně, kde to ještě vonělo máminou večeří. Nakoukla jsem do trouby a uviděla těstoviny zapečené s kousky masa. Hned se mi začaly sbíhat sliny. Vytáhla jsem zapékací mísu a lžící si na talíř dala malou porci, kterou jsem hned ohřála v mikrovlnce. Sedla jsem si ke stolu a otevřela časopis, který tu ležel. Na prvních několika stránkách byly různé reklamy, obsah a podobné věci. Když jsem ale přešla ke středu, kde většinou bývalo hlavné téma, až mi šokem zaskočil kousek těstoviny a já se rozkašlala, jak mě překvapil článek o Tomovi a mně. Musela jsem rychle vstát a napustit si do sklenice vodu. Nemohla jsem uvěřit tomu velikému nadpisu, natož tomu, o čem je určitě celý článek.

"Nová oběť sukničkáře Toma?" Tiše jsem si přečetla nadpis. Kde mohli vzít tuhle informaci? A jak vůbec mohli vědět, kde zrovna kluci jsou? Otočila jsem stránku a prohlédla si fotky přiložené ke článku. Všechny byly z toho dne, kdy jsme dělali blbosti ve vodě. Jak si vůbec můžou myslet, že bych s ním něco mohla mít? I když je pravda, že něco bylo, ale to bylo z pouhé zoufalosti. Zavřela jsem oči a přemýšlela, jestli bych se tím vůbec měla zatěžovat. Jsou celebrity, kolem kterých se točí tolik drbů, že tomuhle přece nemůžou uvěřit. Navíc, tenhle časopis není zrovna seriózní, takže si určitě budou myslet, že je to nějaký výmysl. Doufejme..

Lehla jsem zpátky do postele a pořád nemohla přestat přemýšlet nad tím hloupým článkem. Máma si nikdy nekupuje tenhle časopis, proč teď leží v naší kuchyni? Co si teď musí máma myslet? Sama jsem jí řekla, že ta dovolená byla super. Bude se mě vyptávat dál, nebo jí to bude stačit? Bude chtít vysvětlení? Oh, jsem z toho tak vyvedená z míry, že snad ani neusnu.. S takovou bych se neměla stýkat ani s Billem, aby nebyly zase pomluvy, že přesedluju na druhého bratra.. Oh! Z toho jejich života by se jednou člověk zbláznil. Rozhodně nechci být jeho součástí. Žila jsem si v poklidu, nemusela jsem se o nic bát, tak proč to měnit? Nejsem nějaká husička, která by s nima byla za každou cenu, jenom abych se objevila v novinách. A být titulovaná jako 'nová obět'? Děkuji, nechci..

B.

V PŘÍŠTÍM DÍLE:
  • "Co to povídáš?"
  • "Nikam nejdu."
  • "Nevymýšlej si, Nadine."
 


Anketa

Povídka "Back to black"?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 11. října 2011 v 16:01 | Reagovat

Já čekala že se v letadle probudí a bude mu spát aspoň na rameni..:D ale taová nálada mezi nima..:D no snad brzo přijde na to že ho bude zas muset "využít" :D:D:D

2 Fífa Fífa | 11. října 2011 v 17:23 | Reagovat

No hutýý!!Na co ještě paparazzi nepříjdou... :-D  :-D  :-D

3 Sima Sima | Web | 11. října 2011 v 17:24 | Reagovat

To se dalo čekat, že nablízku budou o paparazzi.. :-D  :-D

4 Trista Trista | 11. října 2011 v 18:58 | Reagovat

Zaujímalo by ma, čo tým dvom sadlo na nos, že dvojčatá sa spolu nebavili :D hehe...no a som zvedavá, či budem mať ten článok ešte nejakú úlohu v pokračovaní :D

5 mk mk | Web | 11. října 2011 v 19:22 | Reagovat

Hezká povídka :)

6 Christine Christine | E-mail | Web | 13. června 2012 v 22:38 | Reagovat

Chudák Nadine se setkala s nepřízní osudu...:( no doufám, že moc lidí to nebude číst, aby se po ní někdo nezačal pídit a tak...:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama