The sinner in me | 02.

5. července 2014 v 11:35 | Báři ツ |  The sinner in me
Kvůli neúnavné Mily tady máte další díl. I když nemám ani trochu času na psaní, tenhle díl jsem pro vás sepsala o trochu dřív. Na úkor mého spánku. Ach. Vidíte, co pro vás (tebe, Miluše) dělám? :D Pěkné počtení, B.



02. Vedoucí Bill



NEŽ jsem se začala doopravdy vybalovat, chvíli jsem jen tak stála uprostřed své chatky a přemýšlela, do čeho jsem se to dostala. Dva týdny v tomhle zapadákově. Hned jsem si z kapsy vytáhla mobil, abych zkontrolovala, jestli je tady vůbec signál. Naštěstí byl. Ale Wi-Fi připojení tady určitě nebude. Takové naděje jsem si nedělala. Sehnula jsem se k první tašce a rozepnula ji, abych z ní vytáhla horní vrstvu oblečení. Sice jsem se balila sama, ale máti trvala na tom, že mi to všechno zkontroluje, takže jsem to měla i přebalené a naprosto jinak poskládané. Vůbec mě to nepřekvapovalo, spíš mě to štvalo. Všechno jsem to cpala do té jedné skříně, která byla rozdělená napůl na police, napůl na pověšení bund a mikin. Jen kdyby tady byly nějaká ramínka, na která bych si těch pár mikin mohla pověsit. No co, hodím je přes židli.

Otevřela jsem druhou, menší cestovku, abych si vybalila i kosmetické potřeby, ručníky, šampon a sprchový gel a podobné věci, když se zvenčí ozvalo zaklepání na dveře. Jen jsem příchozímu zamručela, že může vejít, a dál se věnovala vybalování.
"Ahoj," uslyšela jsem veselý hlas. "Jsem Amanda a jsem jedna z vedoucích," usmála se na mě mladá holka, která mohla být starší maximálně o tři roky. "Za pár minut bude schůzka v hlavní budově, tak tě prosím, aby ses neopozdila. Budou se rozdávat instrukce, rozdělovat do skupin, a tak podobně," pokrčila rameny.
"Jasně, budu tam," přikývla jsem hlavou a strčila poslední kousky oblečení do skříně. Podívala jsem se na ni a sledovala, jak se rozhlíží po mé chatce.
"Ty ještě nejsi vůbec ubytovaná," vykulila na mě oči, jako by to byl snad největší prohřešek.
"Přijela jsem před několika minutami," vysvětlila jsem s pokrčením ramen. "Nebude mi to trvat dlouho, a kdyby něco, dodělám to večer," řekla jsem, jako by se nechumelilo.
"Až budeš odcházet z hlavní budovy, stav se u mě, dám ti povlečení," řekla mi. "Měli ti ho dát i s klíčem, ale asi zapomněli," pousmála se. No jasně, co by ta pipka, co tam byla, nezapomněla, že.
"Díky," řekla jsem jen. Přikývla a otočila se na patě.
"Za pár minut na hlavní budově, nezapomeň," připomněla mi ještě, než zmizela ze dveří mé chatky. Protočila jsem oči. Jestli tady budou všichni tak optimističtí, tak mě asi klepne. Z těch věčných úsměvů bych jenom chytla křeč do tváře. A to přece nechci.

Když uběhlo pár minut, přivřela jsem okno, aby mi sem čirou náhodou nevlezlo nějaké zvíře, a vyšla před chatku. Zavřela jsem dveře a zamkla, a s klíčem v kapse jsem se vydala zpátky k hlavní budově. Tentokrát mi nezbývalo nic jiného, než se dívat kolem sebe, sledovat ty nadšené tváře, které se těší z prvního setkání celé komunity. Jestli tyhle všechny budu potkávat dennodenně čtrnáct dní, tak mě teda Bůh provázej. Všechny holky vypadaly jako největší vlezdoprdelky světa. Jestli kluci nebudou trochu rebelové a diverzanti jako já, nebudu se tady mít s kým bavit. A přetvařovat se kvůli tomu opravdu nehodlám. Proč jsem tak vyspělá, když mi ještě není ani šestnáct let? Bude to tím velkým množstvím přečtené literatury? Nebo tím, že jsem prostě vyspět musela, protože se máma s tátou někdy chovají jako puberťáci?

Vešla jsem do hlavní budovy a zamířila směrem, kam se ubírali i ostatní. Dostala jsem se do veliké místnosti, kde byly poskládány židle do jednoho obřího kruhu. Sakra. Už jsem se těšila, jak si sednu někde bokem, budu jen ostatní pozorovat a nebudu se do ničeho moc zapojovat, ale takhle mi to teda moc nepůjde. Budu na očích stejně jako všichni další táborníci. Vybrala jsem si místo, kde nebyly obsazená další místa. Už jsem viděla, jak si ostatní sedají po těch dvojicích a trojicích, jak jsou ubytovaní na pokojích. Jak to vypadalo, židle měli spočítané do posledního kusu, protože se zaplnily i židle vedle mě, které byly předtím prázdné. Všichni se bavili se všema, až mi to bylo trapné.

"Tak, vypadá to, že jsme se už sešli všichni," stoupl si do středu mladý klučina. Jak se zdálo, vedoucí tady nebyli starší třiceti. Možná, že to nakonec nebude stát za starou belu. Budu se bavit s vedoucími, táborníci ať si trhnou nohou. "Ahoj, mé jméno je Ted. Teď vás všechny prosím, abyste si všichni vzali jmenovky, napsali tam své jméno a nalepili si to někam na viditelné místo," zadal nám pokyny, zatímco ostatní začali rozdávat lepicí jmenovky. Tak to bude větší trapas, než jsem si myslela. Když ke mně přišly jmenovky, jednu jsem si vzala a počkala, až se ke mně dostane i propiska. Jestli bude první večer takový, to radši nechci vidět, jak budou vypadat ty ostatní. Povzdychla jsem si a sledovala, co na jmenovky píšou ostatní. Očividně žádné přezdívky, žádné vtipné zkomoleniny jmen. Fajn, když chtějí být ostatní nudní, tak budu taky. Sam, napsala jsem. Nalepila jsem si ji na kapsičku své košile, kterou jsem si přes ramena přehodila, a zvedla pohled do prostoru.

"Tak," řekl zase Ted. Jak se zdá, nijak jinak nás oslovovat nebude. "Jestli máte všichni jmenovky, tak prosím o vaši pozornost," spráskl ruce, aby ji opravdu upoutal. "Teď si rozdáme čísla, podle kterých potom budete rozděleni do skupin na celý zbytek pobytu. Abyste byli ve skupinkách s lidmi, které moc neznáte, a mohli byste tak poznat více přátel, rozdělím vás já," usmál se na nás. Když se ozval všeobecný nesouhlas, jenom jsem se pousmála. To se dalo čekat, že nás rozdělí tak, abychom se museli seznamovat. To si lidi mysleli, že budou se svými sourozenci a kamarády, se kterými sem přijeli? Naivky.

Než jsme se všichni rozdělili tak, jak bylo zamýšleno, byl tady neskutečný chaos. Všichni na sebe začali pokřikovat, které číslo vlastně mají přiděleno. Jenom se mi chtělo zavracet oči. Když jsem se posadila k lidem, kteří měli taky pětku jako já, rozhlédla jsem se, s kým vlastně strávím ty dva týdny.
"Ahoj, jsem Kim," ujala se slova asi ta nejaktivnější osoba v naší skupince. Všichni byli mladší tak o dva a víc let. O můj bože. To budu jako jejich guru. Všichni se začali představovat a říkat, co mají rádi, odkud pocházejí, jaké jsou jejich koníčky a kolik mají sourozenců. S takovou budu nudná. Špinavě blonďatý jedináček, který má rád knihy a tráví čas především sama.
"Já jsem Sam," řekla jsem, když na mě přišla řada. Nic víc jsem říkat nechtěla, ale začali se mě ptát sami, tak jsem musela dodat to, co říkali i ostatní. "Nemám sourozence," odkašlala jsem si. "Bude mi šestnáct, takže si tu připadám trochu stará," pokrčila jsem rameny. Nic víc snad ani potřebovat nebudou. Všichni se zasmáli, když jsem jim řekla, jak si tady připadám. Zatímco mluvil kluk vedle mě, objevila se u nás Amanda, která už byla i u mě v chatce.
"Zrovna mi volali dva vedoucí, že přijedou později. Jeden z nich bude váš, takže se o vás zatím postarám já," usmála se na nás. "Takže, seznámili jste se?" zeptala se nás. Všichni hned začali přikyvovat. "Ehm, fajn. Vysvětlím vám, jak to tenhle tábor bude chodit," naklonila hlavu na stranu. "Každá skupina bude sbírat body na různých aktivitách, jednotlivě nebo po více lidech. Skupina, která bude mít na konci turnusu nejvíce bodů, vyhraje náš pohár, nějaké sladkosti a podobně," usmála se na nás. "Jsou připraveny různé aktivity, minisoutěže, kterých se budete všelijak účastnit. Kluci budou hrát fotbal, holky volejbal. Budou i soutěže v plavání, bazén je hned kousek pod kopcem," mávla rukou za rameno. "Během slunečních dní se tam budete moct koupat, když nebude připravený nějaký program. A abychom tady jenom nesoutěžili, ve volných odpoledních budete moct navštěvovat hodiny zpěvu, základy herectví, jeden vedoucí vás taky bude učit na kytaru. Na nástěnce budou vypsány hodiny, tak se potom zapište, aby nedocházelo k nějakým nedorozuměním," ukončila svůj dlouhý monolog. No, jestli to správě chápu, zajistili, abychom neměli ani chvíli pro sebe. "Tak, a teď utíkejte na chatky, máte volný čas na to, abyste se vybalili a udělali, co potřebujete. Za hodinu bude večeře, potom budete mít čas na večerní hygienu. Společné sprchy jsou tady na hlavní budově, stejně tak toalety," pobídla nás. "A ty, Sam," oslovila mě, "pojď se mnou, dám ti to povlečení."
"Díky," přikývla jsem.
"Jo, ještě jedna věc, zítřejší budíček je v sedm ráno, potom bude ranní hygiena, rozcvička a snídaně. A teď vám přeji hezkou zábavu, než bude večeře. V půl sedmé tady," usmála se a mě pokynula, ať ji následuji. Sebrala jsem si svých pět švestek a vydala se za ní.

Přišla jsem na chatku a povzdychla si. Všechno, co teď potřebuju, budu mít hotové během několika minut, co mám potom zbývající čas dělat? Jídlo až za hodinu, do té doby umřu hlady. Než abych dělala, co jsem měla, otevřela jsem dveře chatky a posadila se na těch pár schodků, které do ní vedly, s mobilem v ruce. Tady mám lepší signál, než vevnitř. Když jsem viděla ostatní, jak spolu sedí na trávě a baví se o různých věcech, měla jsem pocit, jako bych se snad připojila k lidem, kteří tady už nějakou dobu jsou. Všichni se znali se všema, jenom já jsem tady byla outsider. Natáhla jsem nohy dolů ze schodků a zamžourala do slunce. No snad se ještě opálím. Hned jsem zalitovala, že jsem si nevzala víc knih, jenom jednu. To budu za ta volná odpoledne mít přečtené během týdne. A co potom?

Ani jsem si neuvědomila, kolik času uběhlo, když se všichni začali pomalu vytrácet. Seděla jsem na slunci a jen jsem je sledovala, takže ta hodina skoro utekla. Když jsem po dlouhé době otevřela oči, zjistila jsem, že jsem tady sama. Asi bylo na čase, abych se zase vydala do hlavní budovy. Zašla jsem do chatky, abych si na stůl položila mobil, stejně mi nikdo nepsal, a nazula si tenisky. Zamkla jsem si chatku, klíče strčila do kapsy kraťasů, a znovu přecházela ten kus, který mě dělil od hlavní budovy. A od jídelny. Když jsem procházela kolem parkoviště, všimla jsem si, že tam stojí nějací dva kluci, podle odhadnutého věku to vypadalo, že jsou to ti dva zbývající vedoucí.

"Tome, mohl by sis pohnout? Nechci si ty kufry nést potom, takže šupem," řekl zvýšeným hlasem blonďatý vedoucí, zatímco ten tmavovlasý se opíral o auto a zrovna si zapaloval cigaretu.
"Prosím tě, máme času," pronesl klidným a hlubokým hlasem. I na tu dálku jsem viděla, jak protočil oči. Povzdychla jsem. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale místo, abych šla na jídlo, zamířila jsem k jejich autu.
"Ahoj," řekla jsem opatrně. I když se mi hlas nestřásl, kolena se mi klepala jako malé holce. Možná to bylo tím, že jsem mluvila s cizími, možná tím, že když se na mě podíval, utkvěl na mě pár neskutečně krásných očí. "Nechcete s tím pomoct? Než začne večeře, mám trochu volného času," pokrčila jsem rameny.
"To bys byla moc hodná," usmál se na mě. "Sam," oslovil mě ještě, když přečetl mé jméno ze jmenovky. "Jsem Bill a klidně mi tykej," mávl rukou a otevřel kufr auta. Dal mi do ruky jednu lehčí tašku a do druhé pár menších igelitek, ve kterých jsem zahlédla nějaké oplatky a pochutiny.
"Kde máte chatku?" zeptala jsem se, abych mohla vyjít dřív a neztrácela čas.
"Támhle," mávl směrem k chatkám, kde jsem měla i jí své ubytování. "Má to být desítka, nebo jedenáctka, myslím."
"Desítku mám já, takže buď jste ubytovaní se mnou, což pochybuju, nebo máte tu další," usmála jsem se. "Nemáte být třeba na straně kluků?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Ne, kluků je tolik, že zabrali všechny chatky. Jsme na straně holek," usmál se na mě. Jen jsem přikývla a vydala se do chatky, která stála hned vedle té mé. Jestli vedle mě bude tenhle sexy vedoucí, zdá se, že to nebude tak marné. Tomu bych s kufry pomohla i několikrát.

B.
 


Anketa

Povídka "The sinner in me" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Prostě.já Prostě.já | 5. července 2014 v 14:27 | Reagovat

Že by konečně měl Bill štěstí a nesbalil ji hned Toman? :D
Mám takovou teorii. Nejdřív by ji klofl právě Toman, ale díky svojí debilní otrávené povaze :D (promiň :D) by se jí zprotivil a ona by se šla vyplakat Billoušovi na rameno :D
Ano, debilní myšlenka, ale počkat!... možná si teď tu teorii "půjčím" a sama pro sebe si něco takového sesmolím :D Vždycky to píšu strašně jednoduše :D Proč si to nezkomplikovat :D

Jinak, jsem hrozně ráda, že Bill je vedoucí a že bydlí vedle ní :D Ano, jsem si jistá, že nebude u ní v chatce :D

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 5. července 2014 v 20:27 | Reagovat

Hele jo, nedržkuj! :D Nemysli si, že tě nebudu otravovat, dál, protože tahle povídka se mi začíná líbit čím dál víc, a to je to teprve druhej díl! :D Navíc, máš prázdniny, takže neříkej, že si nenajdeš aspoň chviličku pro svou milovanou milenku, abys jí sepsala další dílek, hmmm? :D:D:D Já taky píšu a to nestíhám pomalu ani spát :D
Jéé, ta má ale černý myšlení, na to, že je tam teprve chviličku.. :D prý musela dospět, protože rodiče jsou puberťáci? :D No to bych taky asi měla být dospělá, ale u nás je to spíš naopak, hrabe mi o dost víc, než našim... :D:D:D
No páni, dva vedoucí se opozdili, kteří to asi budou.. :D že by ti, co budou učit zpěv a hru na kytaru? :D Doufám, že Sam bude chodit zpívat :D
Oooo, dokonce šla jako gentleman pomoct s kuframa :D Jak znám Billa, tak na těch 14 dní musí mít nejmíň dvacet kufrů :D A že budou bydlet vedle ní, no juchů! :D To nebude v noci daleko chodit na nějaký ty návštěvy.. :D:D
Hele jako, doufám, že už píšeš další díl, protože já ho potřebuju, a potřebuju ho co nejdřív! :D Takže prosíííím, smutně koukám, piš piš piš! :D (Doufám, že ti moje komentáře chyběly v té době, kdy jsem byla neaktivní..:D :D :D)

3 Týnka Týnka | Web | 5. července 2014 v 21:00 | Reagovat

Wáu naprosto báječný téma..:D takže tě budu honit i já aby tu byl co nejdřív další díl..:D

4 báři báři | Web | 6. července 2014 v 11:36 | Reagovat

[1]: Na takové téma byla povídka Ich bin da, akorát se rozešla s Billem, vyplakala se Tomovi na rameni a pak skončili spolu. :D

[2]: Já že mám prázdniny? Možná leda v kalendáři! :D Do půlky září nemám jediný víkend volný, holka! Naše CM se snad proslavila, nebo co. :D Pořád nějaké zájezdy, oslavy narozenin,... A přes týden jsem v práci, takže pešek, nevím, kdy budu díly psát. Ale co bych pro tebe neudělala, přemůžu se a budu psát ve spánku :D

[3]: Jsem ráda, že se líbí. :)

5 Prostě.já Prostě.já | 6. července 2014 v 15:56 | Reagovat

[4]: Do háje, tak nic :D

6 agressivepopcorn agressivepopcorn | Web | 26. března 2015 v 12:53 | Reagovat

haaa trz jak to citam dufam ze nevadi ze ja mam v poviedke tiez postavy Sam a Amanda :D trz to znie akoby som bola kopirka :D ale fakt je to nahoda :D

co sa tyka poviedky najskor mi to pripominalo camprock s jonasovymi a demi lovato ale podla mna to mas dobre vymyslene. a putave :) paci sa mi ze tu je bill zatial ako ten sexos pretoze vsade je stale len tom dokonca aj v mojich poviedkach a zacinam byt z toho taka unavena. ale pekne pises opisy to je super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama