The sinner in me | 05.

24. července 2014 v 11:35 | Báři ツ |  The sinner in me
Omlouvám se, že tady delší dobu nic nebylo, ale chodila jsem do práce, potom na zkoušky, a večer jsem byla ráda, že jsem v posteli. Jedeme s naší cimbálkou v pátek (zítra) na 10 dní do Chorvatska, takže ani nevím, jestli stihnu napsat nějaké díly dopředu. Asi spíš ne, ale co už, těch pár, co to čte, si počká, že? Užívejte prázdnin, co dělat pořád na netu. :D B.


05. Snídaně


RANNÍ vstávání bylo přesně tak neveselé, jak jsem očekávala. Nejenom kvůli tomu, že jsem vstávala dřív, než byl vůbec budíček, ale taky kvůli tomu, že den musím začít setkání s tím pitomcem. Než jsem se dostala z postele, taky to zabralo několik minut, protože se mi vůbec nechtělo. Ale bohužel, zřejmě jsem musela. Vidina toho, že to budu mít rychle odbyté a budu co nejdřív na snídani, mě motivovala, abych vstala a začala něco dělat. Převlékla jsem se do trika a kraťasů, které mi sahaly asi do půli stehen, a vyšla před chatku v plátěných teniskách. Aspoň nějaké plus jsem na tom našla - bydlí hned vedle a já nemusím trajdat přes celý areál tábora, abych se s ním viděla.

Strčila jsem si klíč do kapsy a přešla ten kousek ke dveřím vedlejší chatky. Zaklepala jsem na dveře a čekala, až mi někdo otevře. Když jsem čekala nějakou chvíli, zopakovala jsem zaklepání znovu. Už jsem chtěla zaklepat potřetí, ale dveře se přede mnou otevřely.
"Ahoj, Sam," usmál se na mě Bill. "Tom se ještě obléká, ale pojď dál, ať nestojíš tady venku," pobídl mě, abych vešla dovnitř. Jen jsem si stoupla na práh pokoje a nakoukla dovnitř.
"Dobré ráno," pozdravila jsem, jak nejslušněji jsem dokázala. "Jsem tady kvůli té ranní schůzce," připomněla jsem mu. Očividně na to zapomněl, protože na mě hleděl jako na zjevení. Nevím, jestli to bylo tím, že musel vstávat tak brzo, sám nevypadal na ranní ptáče, nebo něčím jiným. Zhluboka jsem se nadechla a radši se podívala jinam, abych nemusela sledovat to jeho tělo. Měl na sobě spodní prádlo a zrovna si zapínal knoflík u kraťasů.
"Jsi tady zbytečně brzo," zamumlal a hned se natáhl pro triko, aby si ho přetáhl přes hlavu. Když protahoval paže rukávy, teprve se na mě podíval.
"No tak promiň, ale kdybych přišla za chvíli, tak by to bylo zase pozdě, co?" založila jsem si ruce na prsou.
"Nebuď na mě oprsklá, ano?" zamračil se na mě.
"A ty takový protivný můžeš být?" bránila jsem se hned.
"No tady se někdo teda vyspal," prohlédl si mě od hlavy k patám.
"Nápodobně," odpověděla jsem hned. "Jestli nemáš nic jiného na srdci, než abys do mě jenom rýpal, tak ti na ty rána kašlu a budu spát jako ostatní táborníci. Jiní mluvčí určitě nemusí trpět to, co já," ukázala jsem na něj prstem. Překvapeně zvedl obočí a naklonil hlavu na stranu.
"Pamatuješ si, že i já ovlivňuji, kolik bodů dostaneš? Ne ostatní vedoucí, ale já?" píchl se prstem do hrudi.
"Jdi se bodnout, já ze sebe nebudu dělat rohožku," řekla jsem a chtěla jsem se otočit na patě, ale zarazil mě.
"Počkej," zastavil mě, tak jsem se na něj podívala. Čekala jsem, co z něj vypadne, jestli snad omluva, ale jediné, co udělal, bylo, že ke mně natáhl ruku s nějakým papírkem. "Do večera to snad stihneš," ušklíbl se a pak se ke mně otočil zády a začal si něco klikat na drahém telefonu. Jen jsem si odfrkla. Nic jiného mi nezbývalo.

Vyšla jsem z jejich chatky a zase zašla do té své. Pitomec, neskutečný debil. Rozevřela jsem přeložený papírek a přečetla si jediný řádek, který jsem dneska měla udělat. Sepsat jména a věk všech lidí, kteří jsou v naší skupince. To si dělá srandu? Něco takového by snad měl mít dávno hotové. Jak pak vypadá jeho příprava na vedoucího na táboře? Zmetek.

Sebrala jsem se z pokoje a zamířila do jídelny. Při představě, že budu celé dopoledne trávit s naší skupinkou, trochu se mi zlepšila nálada. Máme si vymyslet jméno, případně si namalovat nějaký erb, který bychom používali. Sice mi to celé přišlo trapné, ale třeba se u toho i nasměju. Nikam jsem nespěchala, protože jsem vstávala tak brzo, že ostatní ještě ani nemohli být v jídelně. A měla jsem pravdu. Sedělo tady několik dalších lidí, ale ne tolik, abych se musela cítit zahanbená, že jsem přišla poslední. Posadila jsem se ke stolu, který byl včera náš, a podívala se po ostatních, kteří tady byli.

"Ahoj," pozdravila mě hned jedna z těch, které jsem si nepamatovala. Možná si ale všechny zapamatuju díky tomu, že musím sepsat ten pitomý seznam lidí.
"Dobré ráno, Sam," pozdravil mě jeden z mála kluků, kteří tady byli. "Co ses dozvěděla ráno od Toma? Jaké jsou instrukce na dnešní den?" zeptal se mě hned.
"Ehm, no, nic moc, jen mám napsat váš seznam. To bude rychlovka a potom se můžeme vrhnout na ten náš dopolední úkol," pousmála jsem se.
"Napadlo mě pár věcí," řekla hned další osoba u stolu. "Ale se svými nápadem se s vámi podělím, až tady budeme všichni," pokývla hlavou. No super. Když jsem se rozhlédla po těch, co tady seděli, připadala jsem si jako jejich mamina.

Když náš stůl byl konečně na řadě, stoupla jsem si do fronty někam do středu, abych se vyhnula tomu, že by mě potkalo to, co včera. Kdyby za mnou to pako zase stálo, musela bych si opravdu už sbalit a snad odsud odejít po svých. Ke snídani jsme všichni vyfasovali dvě koblihy. No to se teda nepředali. Zanesla jsem si talíř ke stolu a zamířila k druhé frontě, která se tvořila u dvou velikých nádob na čaj. Jen jsem sledovala okolí a čekala, až přijdu na řadu. Napustila jsem si hrníček plný čaje a otočila se na patě, abych se vrátila ke svému stolu. To jsem ale netušila, že hned kousek za mnou stojí Bill. Málem jsem do něj vrazila a málem jsem ho polila čajem. Vychytala jsem to tak, že nakonec nebyl politý nikdo, kromě té podlahy pod námi.

"Moc se ti omlouvám," usmála jsem se na něj.
"V pohodě," mávl hned rukou. "Nic se nestalo, ne?" naklonil hlavu na stranu. "Co po tobě vůbec Tom ráno chtěl?"
"Nic důležitého, jen si asi očistit boty o svou novou rohožku," řekla jsem a ukázala na sebe. "Chce, abych napsala seznam lidí, kteří jsou v naší skupince. Neměl by to už dávno mít?" zeptala jsem se.
"Jo, to by už dávno měl mít. A kolikrát jsem mu říkal, aby si ho zjistil. Ale vždycky mě odbyl větou, že to už je zařízené. Kdybych věděl, že tím bude komandovat mluvčího skupiny, domluvil bych mu trochu hruběji," řekl a na oko zahrozil pěstí. Zasmála jsem se.
"Však já to nějak vydržím. A jakmile přijedu domů, přesně takhle pohrozím našim, pokud mě budou chtít poslat znovu na tenhle úděsný tábor," zasmála jsem se ještě jednou.
"Ještě to nehodnoť, když není konec turnusu," mrkl na mě. "Myslím si, že to zase taková hrůza nebude," pousmál se.
"Jo, taková hrůza by to nebyla, kdybys ty byl můj vedoucí. S Tomem je to děsná otrapa," protočila jsem oči.
"Klid," usmál se na mě a poplácal mě po rameni. "Jednou ho to přestane bavit. Nebo se mu to zalíbí a zhorší se to," naklonil hlavu na druhou stranu.
"Teď jsi mě opravdu uklidnil," zasmála jsem se a zamířila s čajem konečně ke svému stolu. Když jsem se posadila a zvedla pohled, už tady byla celá skupinka. Všichni na mě hleděli, jako bych byla, kdo ví kdo.
"Děje se něco?" zeptala jsem se nejistě.
"Ty se tak dobře znáš s Billem?" hleděli na mě. Jen jsem protočila oči. Jestli tohle budu poslouchat celý tábor, tak mě klepne. Vždyť se s nimi znám sotva dva dny.
"Ne, jen se s ním dobře mluví," pokrčila jsem rameny.

"Seznámíš nás?" zeptala se mě holka, která seděla kousek ode mě. Překvapeně jsem zvedla obočí. Není jí tak… třináct let?

B.
 


Anketa

Povídka "The sinner in me" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Prostě.já Prostě.já | 24. července 2014 v 12:38 | Reagovat

:D Toman je hovado, já bych mu tou pěstí asi rovnou trochu upravila fasádu, sbalila kufry a vypadla odtud. Ale je tam Bill, což je bezva :D
Hele, nenechávej ji dát se s Tomem dohromady... má na lepšího :D *šeptem*: Bill, Bill, BILL! :D Ano, otravuji :D Zase :D

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 30. července 2014 v 15:52 | Reagovat

No to se někdo má, válet se v Chorvatsku.. :D Doufám, že aspoň přijedeš s nějakým vzrušujícím vyprávěním a letní love story.. :D kdoví, Kulitz může být schovaný všude, vid.. :D
No Tom je na ni zas opravdu hrozně milý hned takhle po ránu, já už bych mu asi dala jednu pěstí, aby ho to probralo... :D
Já už čekala, že na tom papíře bude milion nesmyslných úkolů, ale to jsem asi Toma moc přecenila, že by něco vymýšlel, co? :D
Jak jsou z Kaulitzů všichni vypleskaní, a Sam jako machr je teď pravá ruka Toma (doufám, že to tak bude i ne jen obrazně řečeno:D:D:D:D), ale ještě k tomu si v klidu klábosí s Billem, no to tam bude za velkou hvězdu.. :D
To nevydržím, než přijedeš na další díl jako.. takže až se vrátíš, koukej mi sepsat další díl, a to co nejdřív, má drahá milenko.. prosííííííím!!! :D

3 agressivepopcorn agressivepopcorn | Web | 26. března 2015 v 14:44 | Reagovat

bill je brutalny optimista :D :D :D ,,alebo sa to este zhorsi" :D tom sa fakt chova ako pako asi by som na neho postvala svorku psov ak by tam nejaka bola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama