The sinner in me | 06.

3. září 2014 v 11:35 | Báři ツ |  The sinner in me
Děkuji věrným komentujícím. Doufám, že se vám bude kapitola líbit, ať to tady můžeme trochu rozjet. Enjoy, B.


06. Tomova smečka


POSNÍDALI jsme a snad jako jediní jsme tu zůstali sedět. Ostatní buď už jména skupin měli, nebo si je snad ani nedělali. To možná jenom my jsme měli stanovené takové pitomé podmínky, která si Tom asi vymýšlí sám. Podívala jsem se na tu holku, která prvně vykládala o tom, že má skvělý nápad.
"Řekni nám," oslovila jsem ji, aniž bych jí řekla jejím jménem. "Jaké nápady na to naše jméno máš?" zvedla jsem obočí. Jako mluvčí se asi budu muset vžít do své role. "Před snídaní jsi říkala, že tě něco málo napadlo," pobídla jsem ji, aby se konečně rozmluvila.
"Ano," řekla hned a poposedla si. "Trochu jsem si zjišťovala pár věcí o tom našem vedoucím," začala. "A jelikož jsem se dočetla, že má hodně rád psy, mohli bychom se pojmenovat tak nějak. Třeba… smečka," podívala se na nás a její oči zářily štěstím, jako by nám řekla nápad roku.
"A co takhle Kaulitzova smečka?" ozvala se nějaká holka z druhé strany. Zatímco jsem potlačovala smích a nevěnovala pozornost jejich fanatickému milování našeho vedoucího, odkašlala jsem si, abych se tím znovu přihlásila o slovo.
"No, ale Bill je Tomův bratr, takže bude mít stejné příjmení," řekla jsem nejlogičtější věc na světě. "Takže kdybychom použili tenhle název," ukázala jsem na holku, která řekla tu pitomost, "bylo by to zavádějící."
"To je pravda," řekl zase nějaký kluk. Bylo mi trapně, že jsem si jejich jména nepamatovala, ale to asi nebude trvat moc dlouho. Papír s mým dnešním úkolem mě hřál pod dlaní. "Jmenovat se Kaulitzova smečka je zcestné," přitakal. Souhlasně jsem přikývla. Pojmenovat se smečka je nejdebilnější, co jsem kdy slyšela. "Kdybychom to změnili na Tomova smečka, už by to bylo jasnější," přemýšlel nahlas. Všichni začali nadšeně přitakávat. To jsem tady opravdu jediná, komu to přijde naprosto praštěné? Snad to nejsou takové malé telata, že se chtějí pojmenovat po svém vedoucím.

Odkašlala jsem si a zase tak získala slovo. Zvedla jsem pohled od papíru a dál jsem si pohrávala s propiskou, přemáhala jsem své mimické svaly, abych se jim tady nevysmála do obličeje, a snažila se nevyprsknout smíchy.
"A co kdybychom zkusili něco naprosto neutrálního?" navrhla jsem. "Nemusí se to týkat našeho vedoucího, ten tábor má být přece o nás a naší spolupráci, našem přátelství," olízla jsem si rty. "Tom do naší skupinky zase tolik nezasahuje, kromě toho, že nás má na starosti," pokrčila jsem rameny. Po mém kratším monologu se rozhostilo ticho. Asi jsem jim všem trochu pomíchala karty, protože bylo naprosto zřejmé, jak jsem je rozhodila. "Ale pokud nás nenapadne nic jiného, smečka není zase tak špatná," řekla jsem nakonec obrovskou lež jenom proto, abych si u nich spravila svou počínající reputaci. Sotva jsem to dořekla, všem se na rtech roztáhl spokojený úsměv. Aha. Takže se ani o jiný název nebudou snažit.

"A jako logo budeme mít otisk psí packy!" podělil se někdo o další nápad. A už se to sypalo jako lavina - název, logo a pokřik. Bylo to jedno s druhým a nebylo cesty zpět, aby se naše jméno ještě změnilo. A když už jsem musela do hlavičky papíru, kde jsem měla psát seznam, napsat náš název Tomova smečka, všechno už bylo jasné. Když je to černé na bílém, nedá se s tím hnout.

Odcházela jsem z jídelny s ostatními dívkami. Jelikož bylo dopoledne volné, všechny řešily, co budou dělat. Jestli si zajdou na vycházku, nebo se půjdou koupat, nebo podniknou něco úplně jiného. Když jsme vyšly z hlavní budovy a kluci se odpojili, všimla jsem si, už u koupaliště je skoro celý zbytek tábora. Jenom my jsme poctivě vymýšleli ty blbosti. Aspoň to už ale máme za sebou a můžeme se teď věnovat sami sobě, než bude oběd a pak stanovený odpolední program našimi vedoucími. Jelikož jsem měla chatku jako poslední, přišla jsem k ní sama. Ostatní holky už byly ve svých chatkách, a podle toho, co jsem pochytila, se chystaly ke koupání. Ani nevím, jestli se mi chce k nim připojovat, asi se spíš pustím do čtení své knížky, kterou jsem si přivezla. Než jsem ale vytáhla klíče od své chatky z kapsy, uvědomila jsem si, že držím v ruce jmenný seznam naší skupinky. Proto jsem rovnou zamířila k chatce, kterou obýval Bill s Tomem. Zlehka jsem zaklepala na dveře a čekala, jestli se otevřou, ale dlouho se nic nedělo. Tak jsem zaklepala podruhé, ale opět jsem se nedočkala odpovědi. Troufale jsem zkusila, jestli jsou dveře odemčené, že bych papír nechala na stole, a tentokrát jsem měla aspoň trochu štěstí.

"Haló?" nakoukla jsem dovnitř pootevřenými dveřmi. "Bille? Tome?" zkusila jsem, jestli je tady aspoň jeden z nich. Jak se zdálo, chatka byla prázdná, protože se zevnitř žádná odpověď nedostala. Když si nechali odemčenou chatku, jejich problém. Prostě ten papír nechám na stole, snad si toho aspoň jeden všimne, abych to pak nemusela sepisovat znovu. Když jsem prsty strčila i do druhých dveří, z jejich pantů se linulo tiché zaskřípání. Jak se zdá, nezáleží na tom, že jsou vedoucí. Jsou ubytovaní ve stejném luxusu jako ostatní táborníci. Udělala jsem pár kroků ke stolku, který byl umístěný na stejném místě jako v mojí chatce, a chtěla na něj položit papír, ale pohledem jsem zavadila o jednu z postelí. Vlastně mou pozornost upoutalo hlasitější zachrápání. Prvně jsem se lekla, ale když jsem pohlédla do Tomovy spící tváře, trochu jsem se uklidnila. Když odsud odejdu stejně tiše, jako jsem přišla, ani nedostanu vynadáno, co tady dělám. Jenže jako bych se nemohla hnout z místa - jeho nevinná tvář mě naprosto zhypnotizovala. Vypadal tak sladce, že se mi nechtělo věřit, že je to ta samá osoba, která nám dělá vedoucího. Ano, sice měl na tvářích strniště a vypadal spíše jako zoufalec, který nemá ani na žiletku k oholení toho porostu, ale něco v jeho obličeji mi říkalo, že je to všechno jenom přetvářka. Jako by před něčím utíkal. Když mi teď neoplácel pohled, mohla jsem si ho pořádně prohlédnout. Na světle bylo vidět, že má kruhy pod očima, ale ne z jednodenního nevyspání. Tohle vypadalo na dlouhodobější vyčerpání, ať fyzické či psychické. Šero předchozího večera to skrývalo, takže to předtím nebylo tak zřejmé. I když spal a vypadal hrozně mile a nevinně, i tak měl obličej ztrhaný. Jako by upracovaný. Nebo to taky může být tím jeho neustálým kouřením. Už jenom počet krabiček na stole svědčil o tom, že si nedá jen jednu dvě denně.

Zavrtěla jsem si pro sebe hlavou a odtrhla pohled od jeho obličeje. Neměla bych se tady moc dlouho zdržovat, jenom tím riskuju, že se probudí a já nakonec vynadáno dostanu. Chtěla jsem jen přinést seznam jmen, tak bych se neměla zaměstnávat něčím dalším. Ale když ten jeho obličej doslova přitahoval pohled. Skoro vyzíval k pohlazení. Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se, abych si zachovala tu svoji nepřístupnost, kterou jsem si vůči němu vybudovala. Vždyť na mě byl hnusný, tak co bych ho teď litovala. Mohl vypadat sebelíp, ale to ho neomlouvá. A je pravda, že jsem ještě neviděla nikoho, kdo by ve spánku vypadal takhle krásně, ale ve svých skoro šestnácti letech můžu vědět leda pěkné kulové. Vždyť jsem ještě panna, tak co bych mohla vědět, jak vypadá chlap, když spí? Jediným vzorem mi může být jedině táta, a teď vypadá tak komicky, že ho máme hned několikrát vyfoceného. Kdybych si vyfotila Toma, mohla bych si to vystavit nad postel a jedině snít o tom, že si někdy najdu takového kluka, který bude vypadat stejně sladce, když bude spát.

Znovu jsem oči otevřela a rychle stočila pohled ke stolíku, ke kterému jsem se prvně vypravila. Položila jsem papír přes dvě krabičky cigaret a doufala jsem, že si toho všimne, až si zase půjde zakouřit. Chtěla jsem se otočit na patě a v tichosti odejít, ale jeho hlasité pomlasknutí mě trochu vyděsilo. Už jsem se lekla, že se snad probouzí, ale jenom se přetočil z polohy na zádech na bok, čelem ke mně. Jedna ruka mu sjela z těla a přehoupla se přes kraj postele. Takhle to vypadalo, že stačí už jenom jeden droboučký pohyb a pěkně se skutálí z tvrdé postele na ještě tvrdší zem. Couvajíc jsem vyklízela prostor, dávala jsem si pozor, abych do něčeho nevrazila. Když byl ráno tak hrozně příjemný, kdo ví, jak by se choval, kdyby mě tady přistihl, jak ho pozoruju ve spánku. Rychle jsem opustila prostory pokoje, kde spal, dlouhým krokem překročila několik párů bot v předsíňce a vyšla ven z jejich chatky. Byl to neuvěřitelně osvobozující pocit. Odevzdala jsem úkol a ani jsem ho neprobudila. Snad na sebe můžu být pyšná. Rychle jsem se vydala ke své chatce, než si někdo všimne, že vycházím z míst, kde bych asi neměla být. Odemkla jsem ji a vešla dovnitř, klidná, že už jsem v bezpečí. Teď si jen vezmu knihu a budu čekat, až bude doba oběda. Snad zbývající dopoledne uteče.

B.
 


Anketa

Povídka "The sinner in me" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Prostě.já Prostě.já | 3. září 2014 v 18:51 | Reagovat

Proč jsem si sakra myslela, že když bude couvat, napálí to do Billase? :D To je fuk :D
Moc se mi kapitola líbí :3 (jak taky jinak :D) a strašně se těším na další :3 :D

2 agressivepopcorn agressivepopcorn | Web | 4. září 2014 v 10:46 | Reagovat

obrovské ďakujem za skvelý spn komentár :D som sa tak zasmiala :D vidíš ja som na dicka úplne zabudla hajzel špinavý :D dúfam že tá séria bude čo najskôr s dabingom nech môžem na telke závislačiť :D

3 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 15. září 2014 v 22:43 | Reagovat

Tááák, jsem tady a jdu dohnat své resty.. když mám jednou chvíli klidu :D Jinak u mě to s dalším dílem vypadá bledě, takže musíš vydržet, milenko :D
Oh, tak sladce spící Tomík, to se musela vynadívat hezky.. :D už začíná tát, ledová královna.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama