The sinner in me | 07.

5. září 2014 v 11:35 | Báři ツ |  The sinner in me
Doufám, že se vám povídka stále líbí. I když jsou prázdniny za námi, proč si je neprotáhnout aspoň v povídce, že? :) Přeji příjemné počtení. B.


07. Dobrovolně povinné volnočasové aktivity


LEŽELA jsem ve své chatce na té tvrdé matraci, lokty podepřené polštářem, a četla si knihu. Z otevřeného okna mi sem povíval větřík, takže se tu vzduch aspoň trochu míchal a já nemusela pořád dýchat ten věčně přítomný zatuchlý smrad. Nezapomínala jsem ale kontrolovat čas na mobilu, abych náhodou nepřišla opět pozdě na jídlo. Tentokrát bych neměla řádnou omluvu a to by se asi Amandě už moc nelíbilo. Očima jsem přejela poslední slova na stránce a olízla jsem si prsty, abych otočila na novou a už se chtěla začíst do nové kapitoly, ale do pokoje zavál odér cigaretového kouře. Když jsem zvedla pohled od stránek knížky k oknu, hned jsem pohlédla do Tomových očí.

"Je zakázáno kouřit v celém areálu," zopakovala jsem mu slova, která jsem mu už jednou říkala. Jak se zdálo, on se příkazy a zákazy řídit nehodlal. Místo toho, aby nějak reagoval na to, co jsem mu právě řekla, se na mě úšklebně pousmál.
"Tomova smečka? To byl tvůj nápad?" zeptal se a dál se tak pitomě čuřil.
"Nejsem padlá na hlavu," zavrtěla jsem hned hlavou a ještě si k tomu odfrkla, aby to bylo nad slunce jasné. "Jako jediná jsem byla proti takovému stupidnímu názvu," olízla jsem si rty.
"Vždyť to hezky ukazuje vaši oddanost vůči mně," pokrčil rameny a dlouze si potáhl, zatímco kouř dál valil do mé chatky.
"Hele, mohl by sis to vyfukovat jinam? Nehodlám tady mít smrad do konce turnusu," zamračila jsem se na něj a posadila se na posteli, abych měla lepší přístup k oknu, které jsem plánovala zavřít. "A spíš než oddanost to ukazuje, jak jednoduše s námi můžeš manipulovat," opravila jsem jeho slova.
"Záleží na tom, z jakého konce se na to díváš," ukázal na mě prsty, mezi kterými držel cigaretu. Jenom jsem si odfrkla a zavřela mu okno před nosem. Mám dopolední volno, s tímhle individuem se vůbec nemusím vybavovat. Jenže tohle gesto asi pro něj nic neznamenalo, prsty zaklepal na okýnko a znovu se dožadoval mojí pozornosti.
"Ano?" zeptala jsem se podrážděně. Určitě mu to neuniklo, ale jak se zdálo, rozhodl se to ignorovat.
"Svůj první úkol jsi splnila naprosto skvěle, proto bych ti rád udělil hned druhý," podíval se na mě.
"Dneska jsem měla mít jenom jeden, ne?" založila jsem si ruce na prsou.
"No jo, ale ten jsi splnila rychleji, než se dalo předpokládat," ušklíbl se. Jestli narážel na to, že jsem blondýnka, tak je pěkně povrchní a pitomý. Nic jsem neříkala a mlčela jsem. Radši to vytrpím, jen aby zmizel co nejdřív. Jenom nechápu, proč je na mě pořád tak hnusný. "Dneska během odpoledne si budete vybírat, na jaké zájmové aktivity byste chtěli chodit. Takže tady máš ten seznam zpátky a ke každému mi ještě dopiš, kam se napsal. Nějaké otázky?" zeptal se s pozdvižením jednoho obočí.
"Do dnešního večera to chceš mít na stole?" zvedla jsem obočí stejně jako on. Nebudu riskovat to, že bych to snad přinesla v jinou dobu, než by on chtěl. Jen přikývl a pak odhodil nedopalek někam za moji chatku, otočil se na patě a odešel. No super, ještě to bude vypadat, že kouřím já. Vřelé díky, Tome.

~~~

Seděla jsem v jídelně a dojídala poslední zbytky zapečených těstovin s masem, když se slova ujal Ted, když pronesl své typické tak přes celou jídelnu, takže všichni ztichli.
"Tak," oslovil nás. Jenom jsem protočila oči. On opravdu nezná jiný začátek monologu? "Dnešní odpoledne už bude trochu o soutěžení a získávání prvních důležitých bodů," usmál se. Strčila jsem si do pusy poslední sousto, odložila vidličku a podívala se na něj, zatímco jsem líně přežvykovala. "Taky bych vás chtěl poprosit, abyste si vybrali, do jakých volnočasových aktivit budete chtít chodit. Jsou sice dobrovolné, ale povinně dobrovolné," upozornil nás. "Takže každý musí nějakou mít," varovně se rozhlédl kolem sebe. Další zástěrka svobodného rozhodování bude ta, že ne na všechny zbyde místo tam, kam by chtěli jít. Jeho další pokyny jsem poslouchala jenom jedním uchem, stejně se to všechno týkalo toho, abychom dbali na fair play hraní, záměrně si neubližovali a nesnažili se podvádět. To asi neví, že mluví k dětem.

Když domluvil, všichni se hned začali zvedat, aby odnesli své špinavé talíře. Podle toho, jak se ostatní tvářili, vypadalo to, že dneska máme na starosti úklid jídelny, kuchyně a mytí nádobí. Moc se mi do toho nechtělo, ale co se dalo dělat. Když jsem přišla ke dřezu, vypadalo to, že na mě zůstalo už jen místo na utírání nádobí. Vzala jsem si proto poslední utěrku a stoupla si k ostatním, doufajíc, že to bude brzo za mnou. Jenže než jsem se z kuchyně a jídelny dostala, uběhlo hodně času. Taky toho nádobí bylo! Hned jsem zamířila k nástěnce, kde měly být vypsány ty volnočasové aktivity. Očima jsem projela všechny nabídky, které byly očividně tak lákavé, že pod každou bylo hned několik zájemců. Jenže já nevěděla, co bych si tak mohla vybrat. Na kytaru se mi nechtělo, do herectví taky ne, na zpěv jsem si zase tolik nevěřila. Vytáhla jsem propisku, kterou jsem měla v kapse se seznamem jmen, a napsala se ke kurzům malování. Tam se nebudu snad muset tolik projevovat. Ale co dalšího? Třeba bych jako mluvčí mohla mít jenom jeden. Risknout to můžu. A když už jsem v ruce držela ten papír a propisku, hned jsem vyhledala jména těch, kteří patřili do naší smečky, a ke každému připsala, do jakého kurzu se napsal. Jenom by mě zajímalo, jak to chtějí všechno dělat. Zřejmě budou některé skupinové a jiné individuální. Jinak to nevidím.

"Tak co sis zapsala?" uslyšela jsem vedle sebe příjemný Billův hlas. Zvedla jsem k němu pohled od svého seznamu jmen, který jsem právě dokončila, a pousmála se.
"Nakonec jsem si vybrala to malování," pokrčila jsem rameny. "Snad to nebude tak náročné, jak předpokládám, a nebudu muset vyvíjet moc úsilí," zasmála jsem se.
"Jo, kdybych mohl, to malování bych si zapsal taky," pokývl hlavou. Ani nevím proč, ale tak nějak mě potěšilo a polichotilo mi, že Bill schválil můj výběr kroužku. "A na zpěv nechceš chodit?" zeptal se. "Myslím, že bychom si to spolu užili," naklonil hlavu na stranu.
"Ty budeš vyučovat zpěv?" zeptala jsem se a překvapeně zvedla obočí. S úsměvem se pousmál.
"Mám za sebou pár let kariéry zpěváka v kapele," pokrčil ledabyle rameny, jako by to bylo něco banálního a naprosto běžného.
"Wau," obdivně jsem pokývla a pak se znovu podívala na ten dlouhý seznam, který se pod lekcemi zpěvu nakupil. "Nemyslím si, že bys měl na mě čas," řekla jsem, naznačujíc obsazenost jeho kroužku.
"Prosím tě," mávl rukou. "První schůzku si děcka nějak rozdělím, určitě ne všichni budou dost dobří na to, aby zpívali sólo. A když udělám pár menších sborů, budu se potom moct věnovat těm, kteří jsou opravdu dobří," pokrčil rameny.
"Profesionální přístup," pochválila jsem mu jeho výběr strategie. "I tak si nemyslím, že bych byla tak dobrá, abych mohla zpívat," trhla jsem rameny. Nikdy jsem to nějak nezkoušela, tak proč se teď ztrapňovat zrovna před Billem?

"Slyšel jsem tě pobrukovat si," ukázal na mě prstem. "Sluch máš, co víc bys chtěla?" popíchl mě. "Stav se, bude sranda," pobídl mě ještě jednou. "A pokud ti to nepůjde, aspoň budeš mívat čas na flákání, ne?" usmál se na mě. A aniž by počkal na jakoukoliv mou odpověď, otočil se na patě a odešel.

Zůstala jsem tam stát a uvažovat nad jeho posledními slovy. To by byl ke mně tolik laskav, že i když bych neuměla pořádně zpívat, nechal by si mě ve svém kroužku, abych se schovávala někde vzadu a dělala, že zpívám s ostatními? To by se mi líbilo, takové flákání je přesně něco pro mě. Bez dalšího rozmýšlení jsem se zapsala i pod Billovu skupinku. Jenom doufám, že mi teď nemazal med kolem pusy, aby mě nalákal, ale opravdu své slovo dodrží. To bych si pomohla, že bych se zapsala za vidinou relativního klidu, ale on by se pak proměnil v tyrana, co by mě nutil zpívat přede všemi. Ne, Bill není tak zlý. Nemůže být.

Vyšla jsem z jídelny a zamířila ke své chatce. Než skončí poobědový klid, možná si stihnu přečíst ještě jednu kapitolu. A potom nás čeká veliké soutěžení, jak řekl Ted. I když nikdo ještě neví, o co je bude jednat, očividně se všichni těšili. Ať jsem šla kolem jakékoliv chatky, všechny holky živě debatovaly o strategiích v případných kláních ve volejbale, ve vybíjené a podobně. A než se na společné schůzi dozvíme, v čem budeme vlastně soutěžit, můžu jedině doufat, že se nebudu muset nějak zapojovat. Zrovna sportovat se mi nechce. A kdyby mě do toho někdo nutil, tak by se mi nechtělo ještě víc. Ugh, děsný letní tábor!

B.
 


Anketa

Povídka "The sinner in me" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Prostě.já Prostě.já | 5. září 2014 v 21:31 | Reagovat

Ne, Bill nemůže být tak zlý :D To přenech Tomanovi :D
Nemám moc co říct, kromě toho, že mě tahle povídka šíleně baví, a že jsem na ni hrdá, protože se vykašlala na kytaru, kde je Tom a šla za Billem :P Chytrá holka :D

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 15. září 2014 v 22:50 | Reagovat

To má Tom ale dobrou sekretářku.. kafíčko by k tomu cigárku uvařit nechtěl? :D:D Tak k Billovi na zpěv jo, aby Tom nežárlil :D Ta by se taky pořád jen zašívala co, nic se jí nechce dělat :D no, vlastně ji celkem chápu :D

3 agressivepopcorn agressivepopcorn | Web | 26. března 2015 v 15:23 | Reagovat

lol no dosť ma zarazil billov postoj ale predpokladam ze ma svoj dovod :)
a co sa tyka toma .. no neviem asi cakam na nejake gesto ktore ma presvedci ze to je len maska. este som ho nevidela mam pocit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama