imagine #045

18. května 2015 v 14:00 | Báři ツ |  imagines
Musela jsem si dát pauzu od učení, je tu kratičká imagine. Ach božínku, tak se mi stýská po psaní. Už se těším na prázdniny. Úplně extrémně! Myslete na mě a v červnu mi držte pěstičky! :) B.
P.S. Doufám, že jste nad mým blogem nezanevřeli. :)
---

Sedíš na tvrdé židli a patami se opíráš o kraj sedáku. Paže omotané kolem hubených stehen. Sleduješ, jak se balí.

"Nechci, abys odjel," hlesneš. Tom k tobě zvedne pohled od napůl plného kufru, který není prvním, ale ani posledním, který si s sebou bude brát. V jeho očích jde vidět radost z toho, jak moc se těší na turné, a zároveň i bolest, že tě má opustit.

"Já nemůžu za to, že nemůžeš se mnou," pronese a tím ti připomene, proč tu vlastně zůstáváš. Stav tvojí matky se zhoršil natolik, že prostě nemůže zůstat sama. "Ale kdybych mohl, teď bych se rozpůlil, abych zůstal s tebou, ale taky mohl jet," řekne jemněji a odloží další triko na stoh už složených. Přejde pokoj k tobě a položí ti dlaně na ramena.

"Neodjížděj," pošeptáš svou prosbu, ačkoliv už dopředu znáš odpověď. Nejde to. Nejen kvůli tomu, že se na turné opravdu těší, ale je to přece jeho práce.

"Uvidíme se každý den," skloní se k tobě a lehce tě políbí na čelo. "Sice ne fyzicky, ale můj obličej nezapomeneš," usměje se.

"Ale tvoje objetí ano," sklopíš pohled a bradou se opřeš o svá kolena.


"Moc snazší mi to neděláš," řekne a znovu přejde k posteli, na které se válí obrovské zavazadlo. Nohy ti sjedou ze židle na měkký koberec. Omotáš si paže kolem břicha a přemáháš své emoce. Tak ráda bys mu řekla, že neopouští jen tebe, ale i vaše ještě nenarozené dítě, jenže nemáš tu odvahu. Nemělas odvahu mu to říct, když jsi to zjistila, a zřejmě ji nenajdeš nikdy. A teď, když odjíždí, mu s tím nechceš zatěžovat hlavu.

Těžce povzdychneš. Tom k tobě otočí obličej, ale ty si toho nevšimneš. Sleduje tě bolestným a provinilým pohledem. Nejradši by tě vzal na cestu s kapelou. Kdyby to šlo.

"Zlatíčko," osloví tě s jemností a laskavostí v hlase. "Dnešní večer bude jenom náš," pousměje se na tebe. Vstaneš a přejdeš k němu. Slzy už se nedají ovládat a samovolně stékají po tvých tvářích. Schoulíš se do jeho náručí, přitiskneš ucho k jeho hrudi a necháš se jím obejmout. Omotá paže kolem tvých ramen. Zavřeš oči.

"Takhle bych mohla i umřít," zamumláš do látky jeho trika. Tom jen souhlasně zamručí. To bude těžkých několik měsíců.

B.
 


Komentáře

1 Ká. Ká. | 18. května 2015 v 22:20 | Reagovat

Nezanevreli neboj :-) kazdopadne sem rada,ze tady zverejnujes i jine povidky,ale tahle posledni mi neprijde nejak zajimava, takova uspechana bez zapletky, nic moc zazivneho :-) nemyslím to spatne, ale nechytlo me to :-)

2 báři báři | Web | 19. května 2015 v 9:39 | Reagovat

[1]: Já musím říct, že jsem to nečetla, absolutně jsem na to neměla čas, ale byla jsem ráda, že je tady někdo, kdo je ochotný podržet blog svou povídkou, dokud já musím být jinde :)

Každopádně se hodlám v červenci vrátit s plnou parádou! :)

3 Simča Simča | 19. května 2015 v 15:41 | Reagovat

Tak na návrat se moc těším ;-). Teď ve zkouškovém mě to alespoň tolik neláká se nevěnovat učení, i když si sem tam přečtu nějaký díl ze starších povídek, kterou jsem už četla :). Ale o prázdninách se s radostí do něčeho nového začtu ;-).

4 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 5. dubna 2017 v 20:15 | Reagovat

Me to prijde hezky.. sice jenta holka takova ufnukana, ale chapu to, kdyz je v tom a jeste ma nemocnou matku, ze nechce aby Tom odjizdel.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama