Sparks #06

13. září 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Doufám, že v kapitole nejsou překlepy či chyby. Přeji pěkné počtení a pěknou neděli. Vaše B. :)



Seděla jsem s Carol v jídelně, v rukou propisku, a společně jsme vymýšlely, co je všechno potřeba zařídit před tím velikým dnem, který nás tenhle víkend čekal. Ještě jsem měla pár desítek minut čas, než jsem se opravdu musela vydat do práce, tak jsme je hned využily k něčemu užitečnému. Adam seděl v obývacím pokoji, který byl kuchyní spojen velikým průchodem, a díval se na televizi. Vzdáleně jsem slyšela, že právě sleduje předpověď počasí. Slibovali vedra, což znamenalo jediné - bude následovat několik dní deště, který byl sice vysvobozením z veder, ale také většinou zkázou. Když v Lovell pršelo, vždycky to znamenalo nějakou smůlu. Loni voda vyplavila tělocvičnu na základní škole, dva roky zpátky udeřil blesk do nejstaršího stromu městečka a rok předtím vypadla elektřina a celé dva dny jsme tu byli jako za doby kamenné, než elektrikáři opravili vadný sloup. Déšť v Lovell byl prostě vždycky pohromou.

Prsty jsem si prohrábla vlasy a napřímila se, abych si protáhla záda.
"Tak jo, potom s Adamem sepište seznam hostů, které byste chtěli na zásnubní večírek pozvat, já obstarám ty ubrusy a stoly z práce. Todd s tím určitě nebude mít problém," zavrtěla jsem hlavou. "A kdyby měl, tak si je půjčím tajně, stejně pořádně neví, kolik stolů opravdu máme," usmála jsem se.
"A Adam zajistí maso, které budeme grilovat," přitakala. "Nakonec by z toho mohl být super večer, i když to asi nebude tak, jak jsem si to představovala," povzdychla si. Jen jsem se na ni konejšivě usmála. Za tak krátkou dobu nemůžeme připravit večírek hodný velké dámy, to bychom nemohli dělat nic jiného. Uslyšela jsem za sebou otevírání dveří, což mohlo znamenat jediné. Tom přišel na snídani.
"Co vůbec hudba? Přemýšlela jsi o nějaké kapele?" zeptala jsem se Coral. Ta zvedla pohled k Tomovi, aby mu odpověděla na pozdrav, který se rozlehl celou jídelnou i kuchyní.
"Tom říkal, že by mohl někoho sehnat. Dělá v hudebním průmyslu, takže bychom záležitosti ohledně toho mohli přenechat na něj," pokrčila rameny. "Že, Tome?" zvýšila hlas, aby i on slyšel.
"O čem je řeč?" zeptal se a s hrnkem kávy se postavil do čela stolu, u kterého jsme seděly. Zvedla jsem k němu pohled, ale on ten svůj věnoval Coral.
"Říkala jsem Kate, že jsi nám slíbil pomoc s hudbou," začala Coral a Tom hned přikývl, zatímco polykal lok své kávy.
"Jo," odpověděl a přešlápl z nohy na nohu, čímž se dostal blíž ke mně. "I co se týká svatby, nemusíš na to vůbec myslet, nech to na mně," řekl. "Rád pomůžu a muzika je něco, v čem se fakt vyznám," dodal. Neznělo to vychloubačně, ačkoliv jsem měla pocit, že tak trochu zapůsobit chtěl. Jen jsem vydechla vzduch nosem a sklopila pohled k papíru, na kterém jsem měla poznámky. Chtěla jsem Kate pomoct se zařizováním všeho, nevadilo mi to. Měla jsem teď dost volného času a tohle mi ho to mohlo naplnit. Jenže pokud se do toho cpal i Tom, už jsem z toho tak netěšila. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že mi to chce ukrást. Byla jsem naivní, ale teď jsem to tak prostě cítila.

"Jak pak ses dneska vyspala, Kate?" zeptal se najednou Tom. Znovu jsem k němu zvedla pohled. Jeho tmavé oči mě propalovaly, jako by chtěl vidět pod to triko, které jsem dneska na sobě měla. "Sleduju, že jsi jako sluníčko," popíchl mě.
"Tvoje chrápání bylo slyšet až ke mně, takže nic moc," trhla jsem rameny. Tom se uchechtl a pobaveně našpulil rty.
"To víš, když je člověk pořádně unavený, ani na chrápání nemá sílu. Já moc unavený nebyl, takže…" naklonil hlavu na stranu a zase upil z hrnku, lehce si jeho okraj přiložil ke rtům, jako by mě chtěl poškádlit, což on určitě chtěl. Zamrkala jsem a dál mlčky sledovala jeho pobavený obličej. Na přítomnost Coral jsem najednou zapomněla. "Pokud ti moje chrápání vadí, měla bys s tím sama něco udělat," mrkl na mě.
"Pf, nech si zajít chuť," odsekla jsem a založila si ruce na prsou. Tom se krátce zasmál a svými prsty mě lehce poplácal po rameni, načež se otočil na patě a vrátil se zpátky ke kuchyňské lince, aby si připravil snídani. Zevnitř jsem se kousla do spodního rtu, abych nic dalšího neřekla. Sotva jsem pohlédla na Coral, nejistě si mě přeměřila. Nechápavě jsem zvedla obočí.
"Kate?" vyslovila pomalu moje jméno. Znejistěla jsem. Vypadalo to, jako by něco věděla. Snad jí Tom nevyžvanil, co se mezi námi stalo hned první večer, pár hodin před naším oficiálním seznámením.
"Co?" zeptala jsem se, když Coral mlčela a jen si mě prohlížela. Její pohled byl zkoumavý a to se mi ani trochu nelíbilo. Cítila jsem, že mi rudnou tváře, což mě prozradilo na plné čáře.
"Kate!" zopakovala, ale tentokrát nevěřícně, a lokty se opřela o desku stolu. Naklonila se nad něj a nedočkavě zamrkala svými řasami. "Kate, řekni mi všechno. Mezi vámi to jiskří, že by od vás chytlo suché listí!" ukázala na mě prstem. Protočila jsem oči. "Nejsem slepá, takže to vyklop," dodala.
"Nemám ti co říct," zavrtěla jsem hlavou. Coral se hned zatvářila nedůvěřivě.
"No jasně," ušklíbla se. "S tím na mě nechoď, moc dobře víš, že na to mám nos. Takže, co se mezi vámi stalo?" pošeptala svou otázku. Našpulila jsem rty, zatímco jsem se zevnitř kousla do tváří. Byla moje nejlepší kámoška, věděla o mně všechno. Proč bych si nemohla ulevit a svěřit jí i tohle tajemství?

"Coral, chápej, byla jsem trochu vedle z toho, že jste se s Adamem zasnoubili," začala jsem tiše a opatrně. "A ještě to dítě, prostě toho na mě bylo moc. V práci jsem pak viděla Bruna a to jenom vlilo olej do ohně," pokrčila jsem rameny. "Nebyla jsem střízlivá a nevěděla jsem, kdo to je…" pokračovala jsem. Najednou se Coral rozzářily oči a dlaněmi si přikryla pusu.
"Kate!" vyslovila moje jméno způsobem, jaký jsem od něj už roky neslyšela. Naposledy to bylo ve třeťáku ve škole, když jsem jí řekla, že jsem se vyspala s třídním hezounkem. "Vy jste se spolu vyspali?" zašeptala. "Já myslela, že byly jenom pusy, nebo tak," řekla jako puberťačka a pak se stejně tak zahihňala.
"Coral, nech toho!" řekla jsem prosebně a schovala si obličej do dlaní. Cítila jsem horkost svých tváří.
"Vždyť on je tak sexy!" pošeptala najednou a já na ni překvapeně pohlédla. "Do toho běž, aspoň na pár týdnů budeš mít pobavení," usmála se. "Já být tebou, tak neváhám ani minutu."
"Budu dělat, že jsem to neslyšela, protože právě čekáš dítě se svým snoubencem," řekla jsem jí na připomenutí a prsty na ni káravě ukázala.
"Prosím tě," protočila hned oči. "Adama miluju a je to láska mého života, ale pořád jsem ženská, ne? Když vidím sexy chlapa, ráda se pokochám," pokrčila rameny, jako by se nechumelilo. "Tom je kus a říkej si, co chceš. A ty jsi singl," otočila zase hovor ke mně, "tak se ho chytni, dokud je volný i on," poradila mi. Nespokojeně jsem si pomlaskla. Nesnášela jsem, když se rozebíral můj osobní život, i když jenom s Coral. A právě teď mi to bylo opravdu nepříjemné.
"Musím do práce," řekla jsem najednou a rychle vstala.
"Kate, ale no tak," zasmála se Coral a pobaveně se na mě podívala. Řekla to tak nahlas, že tím upoutala pozornost jak Adama u televize, tak Toma u kuchyňské linky. Oba dva hned zvědavě otočili hlavu k nám dvěma.
"Uvidíme se později, měj se," rozloučila jsem se s ní nabroušeným tónem a otočila se k odchodu. Rychlými kroky jsem přešla místnost a vydala se ze dveří pryč. Dovírala jsem za sebou dveře a pořád jsem slyšela její pobavený smích. Povzdychla jsem si. Nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem jí řekla takovou věc. Sakra práce. Že jsem radši nedržela jazyk za zuby. Jenom doufám, že ho Coral za svými zuby udrží..

Do práce jsem šla pěšky. Tentokrát jsem potřebovala vydýchat, co mi řekla Coral, Tom byl pro změnu bez viny. Nelhala jsem, když jsem řekla, že spěchám do práce, ale v ten moment se mi to neskutečně hodilo. Popravdě jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet. S Coral teď možná cloumaly hormony, ale měla pravdu v tom, že Tom se sexy kus chlapa. Každá na něm mohla oči nechat, v jeho přítomnosti se holky chvěly, o tom nebylo pochyb. Ač měl někdy opravdu pitomé kecy, stejně to většina holek nevnímala, protože nemohly spustit oči z jeho pohledného obličeje, krásného úsměvu a odzbrojujícího pohledu. Jeho vzhled mi moc neusnadňoval mé rozhodnutí, že se naše první noc nebude opakovat, a Coralina slova nahlodala moje odhodlání vydržet a neustoupit od toho, co jsem si slíbila. Ani jeden mi to neusnadňoval - Tom svým tělem a přítomností, Coral svým povzbuzováním.

Prošla jsem už otevřenými dveřmi podniku a automaticky vešla za bar. Valerie tu už byla, poznala jsem to podle jejích věcí a toho, že už byly dávno prostřeny ubrusy. Když vyšla z kuchyně, kývla jsem hlavou na pozdrav.
"Co bude dnešní specialita?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Můžeš hádat," zasmála se Val a už si brala křídu, aby na venkovní tabuli napsala, že na dnešní snídani budou opět vajíčka, tentokrát ne míchaná se slaninou, ale ve formě omelety s parmazánem a zeleninovou oblohou.
"Tuhle snídani si budu muset dát taky," řekla jsem a prošla si vzkazy, které mi tu Todd nechal z předešlého večera. Některé napsal sám, některé poznamenal Dan, takže jsem měla co dělat, abych vyluštila, co vlastně chtěl napsat. Jediné, co jsem z toho všeho pochopila, bylo, že se tady stavil Bruno. Povzdychla jsem si a zvedla pohled od papírku, který jsem pokrčila ve své dlani.
"Kate, posloucháš mě?" zeptala se mě Val a dlaní se opřela o bar.
"Promiň," zavrtěla jsem hlavou. "Jen jsem se zamyslela," pousmála jsem se. Nad tím, jak se mi všechno hroutí a můj život jde očividně do kytek. "Co jsi říkala?" zeptala jsem se jí a odložila vzkazy. Budu mít čas si je přečíst později.
"Ptala jsem se tě, jestli si plánuješ nějakou dovolenou. Chtěla bych totiž jet s Kevinem pryč, na pár dní vypadnout, tak jestli by ti nevadilo, že bys tu byla s Danem víc než se mnou," naklonila hlavu na stranu.
"Vůbec ne," zavrtěla jsem hlavou a prsty si prohrábla vlasy. "Jenom si to dobře naplánujte, dneska ráno slibovali, že přijdou vlny veder. A víš, co následuje potom," podívala jsem se na ni, zatímco jsem si dlaně strkala do kapes u svých kraťasů. "Opět se máme na co těšit."
"Nejlepší období v roce, co?" řekla ironicky. "Asi počkáme, až deště ustanou, potom vyjedeme," pokývla hlavou.
"To bude nejlepší řešení," přitakala jsem. V ten moment se ozval zvonek u dveří. Myslela jsem, že to bude náš věčně první zákazník - doktor Edwards, ale kupodivu se tu objevil právě Dan. A když jsem uviděla, že má ruku v sádře, myslela jsem, že mě trefí.

"Božínku, co se ti stalo?" zeptala se Val a hned k němu přešla, aby ho konejšivě poplácala po rameni. Dan se posadil na kraj řady barových stoliček a unaveně zamrkal.
"Včera tu bylo trochu rušno, co jste vy dvě odešly," podíval se na nás. "Docela jsme to s Jamesem zvládali, dokud nepřišel tvůj bývalý," řekl a nejistě nakrčil nos, když uviděl, jak jsem se zhluboka nadechla.
"O tom byl ten vzkaz?" zeptala jsem se. "Tohle ti udělal on?" pokračovala jsem s otázkami. Cítila jsem, jak ve mně začíná vřít krev. Být naštvaná hned z rána není to nejlepší, ale co mi teď zbývalo jiného? Ten kretén mi bude ničit život snad navěky.
"Nemůže za to úplně přímo, ale jo, je to jeho vina," přikývl. "Nechtěl zaplatit, vyřvával tady, že jsme mu na účet připsali něco, co nevypil," pokrčil rameny. "Jeho obvyklé řeči," dodal. "Když jsme z něho konečně dostali peníze, chtěl se rvát. Když jsme to s Jamesem uklidňovali, narazil jsem si zápěstí. V noci to bolelo jak čert, tak mě brácha zavezl rovnou na pohotovost. Promiň," dodal.
"Není to tvoje vina, nemáš se za co omlouvat," zavrtěla jsem hned hlavou. "Spíš bych se ti měla omluvit já, že jsem toho debila rovnou neuškrtila, když se se mnou rozcházel," povzdychla jsem si.
"S tou rukou asi nebudeš moct obsluhovat, co?" zeptala se opatrně Val. "To nám ty vedra začínají," řekla s povzdychnutím a podívala se na mě.
"Asi se z toho debila zblázním!" řekla jsem a polštářky prstů si promnula kořen nosu. "Dnešek můžu vzít za tebe," zvedla jsem k Danovi pohled. "Zítřek možná taky, ale dál nevím, jak to bude. Mám… mám něco na práci," zaoblila jsem to. Nechtěla jsem jim říkat o zásnubách mé kamarádky a mého bratrance, ale možná nakonec budu potřebovat jejich pomoc. Doufám, že se na mě ti dva nebudou zlobit. "Je to zatím tajemství, ale vám to snad říct můžu, za takových podmínek," lehce jsem pokrčila rameny. "Adam s Coral se zasnoubili. Tenhle víkend by měl být jejich zásnubní večírek, plánovali jsme to na sobotu. Ale takhle nevím, jak to udělám. Chtěla jsem tě poprosit, aby sis za mě vzal sobotu. Se sádrou mi asi nepomůžeš."
"Můžu pomoct jinak," pokrčil rameny. "Potřebuješ něco vytelefonovat? Zařídit nebo dovézt? I s jednou rukou bych mohl řídit," nabídl se. "A směnu si může vzít někdo jiný."
"Jsi moc hodný, děkuju, ale radši běž domů," mávla jsem rukou. Tady teď nebude nic platný. "A nikomu neříkej, že víš o těch zásnubách," ukázala jsem na něj prstem. Stejně tak jsem se podívala na Val.
"Bude to peklo, ale udržím jazyk za zuby. Tak ráda bych jim pogratulovala," začala se rozplývat. A to ještě nevěděla, že je Coral i těhotná. "Teď si budeme muset nějak přerozdělit služby," pokývala znalecky hlavou.
"Přemýšlím o nějakém brigádníkovi. Nechtěla vaše mladá vždycky pomáhat?" zeptala jsem se Val. "Nebo ještě pořád nemá roky?"
"Nemá, bohužel," zavrtěla hlavou. "Ale určitě můžeme napsat inzerát a nalepit ho na dveře. Denně tu projde spousta lidí, někdo určitě bude vědět o pomocných rukou," navrhla. Přikývla jsem. To by pro začátek mohlo pomoct.

S vědomím, že mě dnes čeká prodloužená šichta, jsem začala obsluhovat. Coral s Adamem se tady neukázali, ale za to Tom ano. Sice až před obědem, ale i tak jsem na něj neměla náladu. Celé dopoledne jsem přemýšlela nad tím, co řeknu Brunovi, až ho večer uvidím, a hledět do Tomova obličeje mě vytáčelo ještě víc. Připomínal mi, jak jednoduché mužské pokolení je, a měla jsem chuť nehezky ublížit i jemu, ačkoliv nic neudělal. Seděl u baru, něco si dělal na mobilu a popíjel džus, který mu Val namíchala s vodou. Já jsem rovnou řekla, že ho obsluhovat nebudu, a šla jsem si stoupnout na druhou stranu baru, když jsem ho uviděla ve dveřích. Jen na mě kývl na pozdrav, nic víc. Žádné řeči, žádné hloupé popichování. Mlčky jsem mu za to byla vděčná.

U stolů sedělo pár lidí, u baru jenom Tom. Valerie zrovna roznášela první objednávky obědů, když Tom dopil svůj džus a po dlouhé době zvedl pohled od svého mobilního telefonu. S povzdychnutím jsem k němu přešla a sebrala prázdnou sklenici.
"Další?" zeptala jsem se a snažila se, aby můj hlas nezněl nabroušeně. Nic mi neprovedl, zatím, nechoval se pitomě jako jindy, ale nemohla jsem si pomoct, abych nebyla podrážděná i na něj.
"Ne, teď bych si dal jedno točené. A jídelní lístek, pokud možno," řekl klidně. Hlavou jsem kývla za něj, jídelní lístky byly hned kousek od něj. Mlčky jsem přešla k pípě a začala mu čepovat pivo, mezitím jsem umyla sklenici od džusu a utěrkou ji otřela do sucha. Když jsem před něj postavila pivo, hned jsem vzala objednávku a nahlásila ji do kuchyně.
"Irmo, jeden vegeburger, extra hranolky," zavolala jsem. Když jsem si stoupla zpátky k baru a roztočila další piva pro ostatní zákazníky, Tom si dlaní podepřel bradu a zvědavě se na mě podíval. "Neštvi mě ještě ty," procedila jsem hned mezi zuby, sotva jsem si jeho pohledu všimla.
"Kdo zapříčinil tvoji náladičku tentokrát?" zvedl jedno obočí a poposedl si, aby ke mně seděl čelem. Začal si pohupovat nohama a už jsem jenom čekala, kdy si začne spokojeně hvízdat. Jemu se asi den zatím dařil.
"Můj bývalý, kdo jiný by mohl mít takový dar," odsekla jsem. "Už se těším, až večer přijde a já mu rozmlátím hubu," pošeptala jsem si spíš pro sebe. Tom se uchechtl.
"Věřím, že když jsi naštvaná, máš páru jako stádo volů, ale že bys někomu rozmlátila hubu?" zeptal se.
"Pokud použije tu basebalovou pálku, kterou má schovanou pod barem, tak je to úplně klidně možné," odpověděla mu Val, která zrovna přicházela, aby mu podala talíř s jeho obědem. "Dobrou chuť," popřála mu a pak zase zmizela v kuchyni. Tom jen zvedl obočí. Zavrtěla jsem hlavou. Neměla jsem chuť mu nic vysvětlovat. Opravdu ne.

Basebalová pálka pod barem byl Adamův nápad a já jsem mu za to byla vděčná. Už několikrát mi zachránila život. Opilí chlapi dokážou být opravdu oplzlí, a pokud se jedná o bývalé kluky, vždycky stačily jen výhružky. Jak se zdálo, dnešní večer budu mít šanci si vyzkoušet, kolik vyhrožování bude potřeba na Bruna. Jindy se jednalo o bývalé přítele Valerie nebo ex manžela Irmy, ale teď jsem byla na řadě já. Měla jsem chuť vzít pálku a hned zajít za Brunem do práce, ale ovládala jsem se. Stejně bych nic nevyřešila a Danovo zápěstí tím nespravila. Počkám, až si přijde sám, stoupnu si před něj s pálkou v ruce a budu se dožadovat aspoň slovní omluvy a společenského ponížení. Jinak mi to vynahradit nemůže. Dement.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 13. září 2015 v 22:11 | Reagovat

Jooo, ted ji nasadila brouka do hlavy :-D vsak ja si taky myslim, ze kdyz je sama a obje proklate sexy.. Neni duvod peoc si to neuzot zejo :-D

2 Simča Simča | 14. září 2015 v 7:34 | Reagovat

Taky si myslím, že by se nemusela tak snažit Tomovi odolat, když je bez závazků a Tom tak boží :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama