Sparks #09

19. září 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Přeji vám pěkné počtení. :) B.



S Adamem jsme tančili kousek od Coral a Toma, když kapela pomalu dohrála svoji sadu. Než začala další písničku, věnovala ji právě zasnoubenému páru. Usmála jsem se na Adama a lehce od něj odstoupila, abych k němu pustila Coral. Chtěla jsem se nenápadně vzdálit a nechat provizorní taneční parket jen jim, ale Adam mou ruku podal Tomovi.
"Jako druhý nejdůležitější pár si musíte zatančit s námi," řekl Adam. Podezřívavě jsem se podívala na Coral, jestli Adamovi něco nevyzdradila. Jestli je tohle jenom hloupá náhoda, tak ať mě trefí. Tom ke mně sklonil svou hlavu.
"Snad ti ten jeden tanec moc nezamotá hlavu, to bych opravdu nechtěl," pošeptal mi u ucha. Zvedla jsem k němu vražedný pohled. "Hm, ty už máš hezky popito, co?" zasmál se. "Úplně ti září očička."
"Však tady už mířím do postele," odpověděla jsem mu. "Tenhle tanec a odcházím," dodala jsem a položila mu ruku na paži, protože kapela začala hrát. Vzal mě kolem pasu pevněji, jako by snad měl strach, že se mu tady složím k nohám. Povzdychla jsem si a podívala se bokem. Několik lidí nás sledovalo, jiní se dál bavili ve společnosti druhých. Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala zívnutí, a několikrát zamrkala. Jestli tenhle tanec brzo neskončí, asi usnu už i vestoje.

Kapela dohrála a Tom mě pomalu dotočil v poslední otočce. Doposud jsme se jenom lehce houpali v bocích, moc to tančení nehnal, za což jsem mu byla vděčná. Taky se nesnažil o žádnou konverzaci, ale já bych asi ani žádné už nebyla schopná. Otočila jsem se na chodidle a pak se postavila vedle Toma, zahákla jsem se za jeho rámě. Dokud jsme stáli před kapelou, snažila jsem se nějak udržet, ale když se mnou zamířil zpátky ke stolu, následovalo jedno zívnutí za druhým.
"Kate, podívej, nechceš doprovodit?" podíval se na mě se starostlivým výrazem ve tváři. Chtěla jsem jen protočit oči a nějak ho uzemnit, ale objevil se za ním Adam.
"Děje se něco?" zeptal se a podíval se na mě. "Kate, vypadáš nějak… jsi v pořádku?" zvedl obočí.
"Jsem jenom unavená," pousmála jsem se na svého bratrance. "Jestli mě omluvíte, už půjdu spát. Za tento týden už toho mám opravdu nad hlavu," lehce jsem pokrčila rameny. Rychle jsem vyvlékla svou paži z té Tomovy a krátce Adama a Coral objala. "Ještě jednou vám gratuluju," usmála jsem se na ně. "A dobrou noc," dodala jsem. "Užila jsem si to."
"Děkuju ti za všechno," hlesla Coral a krátce, ale silně mi stiskla dlaň. "Zítřejší snídani přesunujeme až na pozdní odpoledne," zavtipkovala.
"Možná i v tu dobu budu mít ještě půlnoc," odpověděla jsem jí. "Tak dobrou," řekla jsem a vydala se směrem ke stromové aleji.

Byla jsem unavená, možná i trochu opilejší, a proto mi cesta k mému domku trvala neskutečně dlouho. Nebylo to tím, že bych se mohla z jednoho kraje ke druhému, spíš jsem šla tak pomalu. Neskutečně jsem se těšila do postele, snad jak nikdy v životě. Proto jsem až skoro radostí výskla, když jsem uviděla Tomův domek. Znamenalo to, že udělám jen pár kroků a uvidím i ten svůj. Když jsem ale vyšla zpoza stromu, vyděšeně jsem strnula na místě. Na mojí terase stál Bruno a pěstí bušil do mých dveří. Rychle jsem přeběhla za Tomovo auto, které zase stálo zaparkované před jeho domkem, ne za ním, a opatrně nakukovala přes kapotu. Není šance, že by mě v té tmě zahlédl, ale i tak jsem si radši podřepla a kontrolovala situaci jen občas.
"Kate, vím, že tam jsi, tak otevři. Přece jsi se mnou chtěla mluvit, ne? Tak jsem tady, můžeš začít," hlasitě zavolal a pak se opilecky zasmál. Protočila jsem oči. Celý týden po něm není vidu ani slechu a zrovna dnes, zrovna teď se tady musí objevit? Nechtěla jsem s ním mluvit, vůbec jsem teď na něj neměla náladu. Teď jsem chtěla jenom spát! A bylo mi jasné, že ten by se jen tak odbýt nenechal, hlavně, když je tak opilý. Zády jsem se opřela o dveře auta. Bylo mi jedno, jestli je čisté, klidně můžu mít celá záda špinavá, jen kdybych se dostala do své postele, aniž bych musela mluvit s Brunem. Opřela jsem si lokty o kolena a dlaněmi si podepřela čelo. Stejně se budu muset schovat někam jinam. Pokud to Bruno vzdá a bude se tudy vracet, určitě by mě zahlédl.

Už jsem chtěla opatrně vstát a začít se plížit zpátky na zásnubní večírek, když se zpoza stromu vynořil Tom. Sotva si všiml toho, jak dřepím u jeho auta, začal se smát. Hned jsem na něj sykla, až proboha drží hubu. Pokynula jsem mu, ať si dřepne taky, ať ho není vidět, když má ještě takové světlé oblečení. Znovu jsem nahlédla přes kapotu, abych zkontrolovala Bruna. Opíral se o zábradlí mé terasy, ale pořád stál zády k nám. Bohu díky.
"A já už ti chtěl vynadat, že mi tu čůráš na auto," zachechtal se. Pěstí jsem ho praštila do ramene.
"A já ti chtěla vynadat, že máš to pitomé auto zase v půli cesty," pošeptala jsem. Povzdychla jsem si a znovu se o něj zády opřela.
"Teď se zdá, že se ti tady velice hodí," pronesl Tom a nakoukl přes auto z druhé strany. "Proč se schováváme?" zeptal se mě.
"Nechci s ním mluvit," zavrtěla jsem hlavou a prsty si podepřela bradu. "Chci si lehnout, aniž bych musela narazit do toho kreténa," procedila jsem mezi zuby. Tom chvíli mlčel a tiše dřepěl vedle mě, než do mě jemně šťouchl.
"Tak se můžeme proplížit ke mně, stejně se chci ještě vrátit zpátky na oslavu," pokrčil rameny. "Ty se vyspíš a já můžu Coral vyřídit, že jsi v pořádku."
"Cože?" nechápavě jsem zvedla obočí. "Coral tě poslala, abys mě zkontroloval, nebo proč?" zeptala jsem se a můj hlas začínal nabírat podrážděný tón.
"Požádala mě, abych zkontroloval, jestli jsi přišla v pořádku. Čekal jsem, že tě najdu chrápající v posteli. Docela jsi mě překvapila, že jsi tady dřepěla u mého auta," pousmál se.
"Ta malá intrikánka!" nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
"Cože?" podíval se na mě Tom. Tentokrát měl on nechápavý výraz v obličeji. Povzdychla jsem si a ledabyle mávla rukou. Neuvědomila jsem si, že on neví, že Coral o nás zná pravdu. "Řekni mi to," pobídl mě. Zvědavost v jeho hlase byla zřejmá.
"Nemluv tak nahlas!" zašeptala jsem káravě.
"Fajn," sykl tentokrát on na mě. Napřímil se a chytil mě za ruku, aby mě na taky vytáhl na nohy. Hned jsem se zděšeně otočila směrem k Brunovi, abych zjistila, jestli nás nevidí. Tom mě začal táhnout do domku, sotva jsem stíhala jeho kroky. Kdyby se Bruno otočil, možná by ve své opilosti viděl jenom barevnou šmouhu, která zmizela v protějším domku.

Tom za námi opatrně zavřel dveře a pak se před ně postavil s rukama v bok. Stála jsem ve středu jeho pokoje. Povzdychla jsem si a posadila se na pohovku, která byla hned za mnou. Pohodlně jsem se uvelebila a naklonila hlavu na stranu. Nerozsvěceli jsme, takže tu bylo neskutečné šero. To už byla přímo pozvánka ke spánku.
"Neusínej!" ukázal na mě prstem. Rychle jsem zamrkala a nespokojeně pomlaskla. "Vyklop to a hned. Nebo použiju svoje techniky výslechu a ty se ti líbit nebudou," varoval mě.
"Co ti mám říct? Jsem prostě unavená. Vyspím se tady na pohovce, ty se můžeš vrátit za Vivien," zamumlala jsem a dlaní si podepřela hlavu. Tom přešel blíž ke mně a posadil se na kraj konferenčního stolku. Byl teď přímo naproti mně, byl tak blízko, že kolem znovu zavířila jeho kolínská. Prsty lehce poklepal po mých kolenou, aby mě udržel vzhůru.
"Kate, řekni mi, co tajíš, a potom se můžeš v klidu vyspat. Jestli si to zasloužíš, tak si můžeš lehnout i do mojí postele," začal vyjednávat. Uchechtla jsem se.
"Ani bych nevěřila, že jsi tak zvědavý. Jsi horší jak nějaká stará ženská," zasmála jsem se a oplatila mu poplácání po kolenou. Tom na mě vrhl naštvaný pohled. I v té tmě vypadal vražedně. "Dobře," protočila jsem oči. "Coral se dovtípila toho, co se mezi námi stalo, a hned to vyžvanila Val," řekla jsem. Měla bych dodat, že to není všechno, že nás ještě chtějí dát dohromady, ale mlčela jsem.
"Aha," řekl a napřímil se v zádech. "To pak vysvětluje ty jejich pohledy, které na mě obě dvě vrhaly celý večer," krátce pokývl hlavou.
"Pořád si ze mě dělají srandu, nic víc v tom není," zavrtěla jsem hlavou. Tom se lokty opřel o svá stehna a znovu se ke mně naklonil.
"Srandu?" zeptal se. "Proč by si z tebe dělaly srandu? Já v tom být nemůžu, mě ti můžou jedině závidět," našpulil rty. Odfrkla jsem si.
"Bože, zase to tvoje sebevědomí," zavrtěla jsem hlavou. "Běž, prosím tě, chci se vyspat."
"Fajn," řekl a vstal. "Ne, že mi zvalchuješ všechny polštáře," varovně na mě ukázal prstem. "Poznám to," dodal, když už pomalu vycházel dveřmi. Povzdychla jsem si a poposedla si na pohovce. Měla bych vstát, jinak usnu přímo tady.

Přešla jsem ke dveřím a přes sklo zkontrolovala svoji terasu. Bruno tam pořád postával, znovu zkoušel klepat a dostat se dovnitř. Ten má najednou výdrž. Jen jsem naštvaně našpulila rty a přešla kolem pohovky, abych se dostala k Tomově posteli. Doslova jsem na ni padla. Sotva moje hlava dopadla na polštář, znovu jsem zívla. Stáhla jsem si gumičku z vlasů a odložila ji na stolík vedle postele, abych si mohla pohodlně položit hlavu. Lehla jsem si na bok a dlaní zajela pod polštář. Když jsem do něj zabořila hlavu, hned jsem ucítila Tomovu vůni. Spokojeně jsem si povzdychla. To se mi teda bude spát.

Probudilo mě sluneční světlo, které sem dopadalo přes nezatažené závěsy. Nebylo to ranní slunce, to jsem poznala hned. Přetočila jsem se na záda a protáhla se. Posadila jsem se na posteli a spokojeně si povzdychla. Konečně jsem se pořádně vyspala, snad poprvé za celý týden. Přehodila jsem nohy přes kraj postele a vstala. Sebrala jsem si boty, které ležely u nohou postele, a prsty si prohrábla vlasy. Chtěla jsem odejít, ale můj pohled zavadil o pohovku, na které spal Tom. Jak se zdálo, bylo v něm tolik gentlemanství, že mi nechal postel celou pro sebe. Pousmála jsem se a naklonila hlavu na stranu. I když ta pohovka nebyla zrovna nejmenší, stejně byla pro Toma krátká. Pod hlavou měl jako provizorní polštář nastrkanou smotanou košili. Ležel na zádech, jednu paži měl položenou přes oči, druhou na svém plochém břiše. Nohy měl překřížené v kotnících a opřené o opěrku na druhé straně pohovky, ač přečuhovaly o pořádný kus. Zůstal v bílém tílku a džínách, ale spodní lem tílka byl lehce vyhrnutý, takže jsem se mohla pokochat jeho dokonale opáleným podbřiškem. Olízla jsem si rty a otočila se k odchodu. Nemělo smysl tady na něj hledět. Jen jsem tím potvrzovala teorii Val a Coral, abych se mu přestala bránit. Jenže on si se mnou jen pohrával, dělal to samé, co Bruno celých šest měsíců. Ač je pravda, že to Tom zvládal mnohem přitažlivějším způsobem. Teď jsem potřebovala sprchu. Chladnou a dlouhou.

Opatrně jsem za sebou zavřela dveře od jeho domku a zamířila k tomu svému. Terasa už byla volná, tak se zdálo, že to Bruno nehodlal vydržet do rána. Vyběhla jsem ty dva schodky na svou terasu a otevřela dveře. Zatáhla jsem je za sebou jenom napůl a otevřela jedno okno, abych si tady trochu vyvětrala, a zamířila do koupelny. Cestou jsem si vysvlékla šaty, boty jsem odhodila hned u dveří a vlasy jsem už měla rozpuštěné. Zavřela jsem dveře koupelny a stoupla si před zrcadlo. Moje řasenka byla rozdrobená pod spodní linkou řas. Povzdychla jsem si a vysvlékla se donaha. Stoupla jsem si do vany a pustila na sebe chladnou vodu. To bylo přesně to, co jsem potřebovala v tomhle horkém dni. Vlastně byl horký celý týden. Co nevidět přijdou deště. Snad nebudou trvat moc dní.

Zamotaná do osušky jsem vyšla z koupelny a prsty si prohrábla mokré vlasy. Voda z nich mi stékala po zádech a příjemně mě chladila. Osušila jsem se a oblékla se, vybrala jsem si volnější tričko a jedny ze svých džínových kraťasů. Vyšla jsem ven na terasu a posadila se do proutěného křesla. Natáhla jsem nohy až k zábradlí a opřela se o něj. Spokojeně jsem si povzdychla a podívala se po okolí. Bylo tady prostě krásně. Nastával čas mého každonedělního lenošení na terase, teď mi chyběla jenom oblíbená kniha nebo křížovky. Prsty jsem si protřepala vlasy, aby lépe proschnuly, a zahleděla se k Tomově terase. Otevřely se tam dveře, což bylo to, co přilákalo mou pozornost. Tom vyšel ven a zvedl ruce nad hlavu, aby se protáhl. Znovu jsem měla možnost prohlédnout si jeho podbřišek, který končil lemem nízko posazených kalhot. Když mě uviděl, nejistě mávl rukou za pozdrav.
"Myslel jsem, že ještě spíš," zavolal na mě.
"Nechtěla jsem tě budit," odpověděla jsem mu. "Myslela jsem, že přespíš jinde," naklonila jsem hlavu na stranu. Celý večer se přece motal kolem Vivien, nebo ona kolem něho?
"Ale kdeže," zasmál se a zavrtěl hlavou. "Mě nedostane každá," řekl a znovu mávl rukou ve vzduchu, jako by se loučil. Otočil se a zamířil zpátky do svých dveří. Povzdychla jsem si. Nedostane ho každá? Čím jsem ho teda dostala já?

Zvedla jsem se a zamířila do Adamovy kuchyně. Potřebovala jsem kávu a už jsem měla opravdu hlad. Když jsem otevřela dveře kuchyně, bylo tady pusto a prázdno, přesně jako jsem předpokládala. Přešla jsem ke kávovaru a dokonce i ten byl prázdný. Vytáhla jsem si hrnek ze skříňky a nasypala si do něj trochu rozpustného kafé. Zalila jsem ho vodou a přidala mléka z lednice. Rovnou jsem mléko nechala na kuchyňské lince a připravila si i ostatní ingredience na přípravu palačinek. Když je nesmaží Adam, budu si je muset udělat sama. Ten bude vstávat kdoví kdy, na něj čekat určitě nemělo cenu. Ani nevím, kdy vlastně tu oslavu ukončili. Nebylo by divu, kdyby s Coral vstávali až odpoledne, jak sama říkala.

Už jsem domíchala těsto a začala nalévat první palačinky na rozpálenou pánev, když se otevřely dveře do zahrady.
"Hm, sleduju, že jdu právě včas," pousmál se Tom a spokojeně si promnul dlaně, když se bokem opřel o kuchyňskou linku.
"Já mám větší hlad," zavrtěla jsem hlavou. "Jestli mi sníš první porci, kousnu tě," varovně jsem se na něj podívala. Zasmál se a vytáhl se do sedu na kuchyňskou linku, o kterou se doposud opíral.
"Kde přesně bys mě kousla?" zeptal se a smyslně zvedl jedno obočí. Odfrkla jsem si a znovu se začala věnovat smažení palačinek, abych je nepřipálila. Neodpověděla jsem, jen vyklopila první kousky na talíř a na pánev nalila další část těsta. Když se Tom natáhl po talíři, vražedně jsem se na něj podívala.
"Něco jsem ti řekla," zamračila jsem se na něj. Tom si pobaveně olízl rty a prsty poklepal po kuchyňské lince.
"Jsi snad první holka, která se se mnou hádá kvůli jídlu," zamrkal. Znovu jsem si k němu stoupla bokem a věnovala se přípravě své snídaně. A teď očividně částečně i jeho.
"To jsi teda ještě nezažil spoustu věcí, kovboji," ušklíbla jsem se.
"Jo, třeba tohle vedro. Je úděsné," zavrtěl hned hlavou. Mezi palec a ukazováček chytil kus látky svého bílého trika a prudce s ním zamával, aby se ochladil.
"Neboj se, za chvíli přijdou deště. Dávám tomu tak den," trhla jsem rameny. "Vedra skončí, přežijeme deště a potom se už můžeme těšit jenom na Halloween," řekla jsem a krátce se na něj podívala. Už do sebe cpal jednu palačinku. "Hej!"
"No promiň, ale když ti to tak trvá?" zamumlal s plnou pusou. Dlaní jsem ho praštila do stehna. Ublíženě se na mě podíval, ale já na něj hned ukázala prstem s dostatečně káravým výrazem ve tváři.
"Já ti říkala, že jsi ještě nezažil hodně věcí," dodala jsem. Tom se zasmál a seskočil z kuchyňské linky na zem. Už jsem se obávala, že se bude ochomýtat kolem mě, ale spletla jsem se. Začal otevírat a zavírat jednu skříňku po druhé, jako by něco hledal.
"Je tady někde nutela?" zeptal se a přešel na druhou stranu kuchyně, kde bylo pár skříněk. Co jsem věděla, v těch už byly jenom skleničky a pohárky k pití.
"Myslíš tuhle nutelu?" chytla jsem sklenici s kakaovou pomazánkou, která v tomhle domě nesměla nikdy chybět. Vytáhla jsem si ji už při přípravě těsta, čímž jsem Toma předběhla. Tom přešel ke mně a natáhl se po ní, ale ucukla jsem. "Ty jsi mi snědl palačinku, teď budeš muset počkat," zavrtěla jsem hlavou.
"Myslím, že nebudu," řekl a naklonil hlavu na stranu. Jen jsem zvedla obočí a pohledem sjela na jeho hruď, která byla vidět díky velikému výstřihu trika, které měl na sobě. Byl zpocený, kapky potu se perlily na jeho opálené pokožce. Och bože. Vypadal tak sexy!

Stačil tenhle moment nepozornosti, které Tom hned využil. Natáhl se po sklenici, kterou jsem držela v ruce, ale já se jí nechtěla vzdát. Přetočila jsem se k němu zády a natáhla paži co nejdál, aby na ni nedosáhl. Sápal se přes mé rameno, zatímco mě druhou paží držel kolem pasu, abych mu nemohla utéct. Cítila jsem jeho břicho na svých zádech, jak se na mě tlačil, aby dostal svoji oblíbenou pomazánku. Smál se mi u ucha svým nakažlivým smíchem, který vyloudil úsměv i na mé tváři. Když jsem se mu konečně vysmekla z jeho objetí, stoupla jsem si od něj hned na několik kroků.
"Kvůli tobě budou připečené," řekla jsem a volnou dlaní máchla k pánvi, ke které jsem teď neměla přístup.
"Ne, to bude kvůli tobě," zavrtěl hlavou. "Kdybys mi tu sklenici dala hned…" odmlčel se a podíval se někam za mé rameno. "Coral, dobré ráno. Snad jsme tě nevzbudili," pousmál se a schoval si dlaně za záda, jako by snad něco právě provedl. Rychle jsem se otočila a nejistě se na ni usmála.
"Dáš si palačinky?" zeptala jsem se a rychle položila sklenici s nutelou na kuchyňskou linku, ke které jsem přešla, abych se znovu postarala o přípravu snídaně.
"Dobré ráno," odpověděla a posadila se ke kuchyňskému ostrůvku, u kterého jsme se před chvíli s Tomem přetahovali. "Sice jste mě neprobudili vy, ale ta mračna venku, ale hlad mám taky. Prosila bych plný talíř," usmála se.
"Mračna?" zopakoval po ní Tom a pak se podíval na mě. "Tvoje předpověď moc nevyšla, co?" řekl a prsty do mě šťouchl. Jen jsem se pokrčila rameny. Nemělo cenu snažit se s odpovědí.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 19. září 2015 v 13:46 | Reagovat

Jo tak nedostane ho kazda? :-D to jsou mi veci.. Sem zvedava kdy ho dostane ta sama zase :-D

2 Simča Simča | 19. září 2015 v 14:14 | Reagovat

Tak snad s sebou ta mračna nepřinesou nějakou pohromu.
Každopádně napjatě čekám, jak to bude mezi nimi pokračovat. Snad to dají dohromady :-)...

3 Rainy Rainy | 19. září 2015 v 23:26 | Reagovat

Krásne!!  Škoda, že to pridávas každý druhý deň. Veľmi sa na ne teším..

4 cambria cambria | 20. září 2015 v 16:41 | Reagovat

Hezké. Trošku v tom vidím inspiraci vztahem Wada a Zoe ze seriálu Dr. Hart. :) Tak jsem zvědava, jak to bude dál.

5 Ká. Ká. | 20. září 2015 v 19:22 | Reagovat

[4]: zejo.. Me to spis pripomnela ten popis tecc domku pres rybnik a to ze chodej na snidani k nemu domu :-D
Ale i tak je to paradni a skvele se to cte :-)

6 Rainy Rainy | 20. září 2015 v 20:46 | Reagovat

Podľa mňa je super, keď si človek/spisovateľ nájde niekde nejakú múzu. Určite to nesvedčí o kopírovaní niečoho.. (a ani netrvdím, že ste to povedali, baby) :-)
A pri tom množstve poviedok, ktoré tu autorka má... podľa mňa to je úúúlne úžasné, že na písanie nezanevrela.. lebo v poslednej dobe mám pocit, že sa na písanie poviedok kašle, radšej sa točia vlogy a podobné veci...
mám veľkú radosť z tohto blogu. :-)

7 cambria cambria | 20. září 2015 v 20:53 | Reagovat

[6]: já jsem to nemyslela tak, že by kopírovala. Naopak mě se moc líbí, že já v tom vidím trochu tu inspiraci mým oblíbených seriálem. :)

Jinak já někdy Báří obdivuji, že vůbec ještě pše, já bych se na to už dávno v.... :-D

8 Ká. Ká. | 20. září 2015 v 21:43 | Reagovat

Presne tak, je to doposud jediny blog, kde autorka pise pravidelně a hezky, ne nejake blbosti :-D.
Proto taky jiz pp nekolikate rikam ze sem chodím 150x denne, ikdyz presne vim kdy bude novy dil,.. Ale co kdyby nahodou zejo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama