Sparks #12

25. září 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Moc a moc děkuji za vaše komentáře. Na víkend odjíždím pryč do území internetového ticha, ale nebojte se, díly jsou přednastaveny (už i tento je přednastaven). Těším se, až přijedu a budu si moct počíst vaše komentáře. Mucíček, pěkné počtení. :) B.



Krátce jsem objala Coral a dlaní ji poplácala po zádech, než jsem stejné objetí věnovala i Adamovi. Coral nasedla do jejich auta a připoutala se, zatímco se dívala na mě a Toma stojících vedle sebe.
"Užijte si to," popřála jsem Adamovi. "A pozdravuj mámu," zavolala jsem ještě na Coral. Několikrát jsem se s ní setkala a musela jsem uznat, že je to super ženská.
"Dáme vědět, jak dojedeme," slíbila Coral, než Adam nastartoval auto. Pomalu vyjel z parkoviště. Zamávala jsem jim a sledovala vzdalující se auto. Otočila jsem se na patě a zamířila do domu, kterému jsme teď měli na čtyři dny s Tomem velet.
"Kate, máš minutku?" zeptal se mě, zatímco se mě snažil doběhnout. Prošla jsem domovními dveřmi a přes chodbu a kuchyň se vydala do svého domku.
"Nemám pro tebe ani vteřinu," odpověděla jsem mu, aniž bych se na něj podívala. Tom mě chytil za loket a tím mě přinutil, abych se zastavila a podívala se na něj.
"No tak," pronesl klidně, ale v jeho očích bylo vidět, že není klidný ani trochu. "Už dva dny jsi mi neřekla jediné slovo, jenom na mě házíš vražedné pohledy," povzdychl si.
"No vidíš, děláš pokroky," ironicky jsem se usmála a prstem dloubla do jeho hrudi. "Už se vyznáš aspoň v mých pohledech. Teď mě omluv, moje nevyspělá a rozmazlená maličkost má něco na práci," řekla jsem.
"Kate," oslovil mě ještě jednou, ale já už zase odcházela. Nechala jsem ho stát na zápraží Adamovy kuchyně bez sebemenších výčitek svědomí. Jen ať trpí za to, co nepěkného o mně řekl. Kdyby jen věděl, že se ta slova hodí i na něj. V něm aby se čert vyznal a v těch jeho pohledech tuplem. Ale já jsem ta, co je špatná?

Přišla jsem do práce a jako první zašla do kuchyně. Val už tu zase seděla a s Irmou s bavily o nejnovějších pikantnostech, jako obvykle.
"Čau holky," usmála jsem se na ně. "Je super, že tu máme zase sluníčko, co?" nepřestávala jsem se usmívat a posadila jsem se vedle Val. "Irmo, mohla bych tě poprosit o jednu výbornou porci dnešního oběda?" zeptala jsem se jí.
"Tady se zase někdo vyspal s Tomem?" podívala se na mě Val a položila mi paži kolem ramen. Se smíchem jsem zavrtěla hlavou.
"Venku je přece krásně, proč bych nemohla mít dobrou náladu?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Taky se mi velice líbí, jak Tom trpí," promnula jsem si dlaně. "Ten kretén o mně řekl, že jsem malá holka, která je nevyspělá a rozmazlená," postěžovala jsem si. "Teď ho jen probodávám pohledem a to se mu nelíbí. Ale mě ano," řekla jsem a spokojeně si povzdychla.
"No, a co když tím jen docílíš toho, že poběží do náručí Vivien?" zeptala se mě Irma. Jak se zdálo, byla zasvěcena do všeho, co se u baru děje, a to u něj ani nemusela stát.
"Ať si běží. Podle něj je Vivien lepší volba než já, tak ať se nechá lapit do jejích spárů," trhla jsem rameny.
"Ty jsi ale zlomyslná!" zasmála se Val a dlaní mě poplácala po paži. Krátce jsem se na ni podívala. Nejenom, že mě to bavilo, ale asi mi ani nezbývalo nic jiného.

Když jsem si sedla do Toddovy kanceláře, abych vyřídila několik telefonátů, zbývala hodina do začátku mojí směny. Odložila jsem svůj mobilní telefon stranou a zvedla sluchátko pevné linky. Před sebou jsem měla několik čísel, na které jsem potřebovala zavolat a pozměnit objednávky. Na turnaj v šipkách se doposud přihlásilo dost párů, takže jsem měla strach, že by nemusely stačit naše zásoby alkoholu. Chtěla jsem si to pojistit a přiobjednat si toho víc. Podnik je teď v docela dobrém zisku, takže nebyl problém ani s penězi. Vedlo se nám, za což jsem byla vděčná. A díky večeru se šipkami, který by se mohl konat v nějakém pravidelném intervalu, bychom mohli dosáhnout ještě lepších čísel. Hned jsem si domluvila, že si pro to rovnou zítra přijedu. Pojedu Coral pro její pozvánky na svatbu, tak to rovnou vezmu při jednom. Ideálka.

Vyšla jsem z kanceláře a zamknula ji za sebou. Klíče jsem hodila pod bar ke svým ostatním věcem a už se rovnou za něj postavila. Směna mi začínala za pár minut, už se to tady plnilo pozdějšími obědovými strávníky, tak proč nevypomoct. Valerie už začala sbírat první objednávky, ale protože nestíhala, popadla jsem bloček a vyšla zpoza baru mezi stoly.
"Dobrý den," usmála jsem se na mladý pár, který jsem tady viděla poprvé. "Dnešní speciality máte na stole. Než si vyberete, co vám můžu přinést k pití?" zeptala jsem se.
"Dal bych si pivo. Nealko, pokud máte," ozval se prvně mladý klučina.
"Lahvové," přikývla jsem a podívala se pak na jeho mladou společnici.
"Džus. Hruškový a napůl s vodou, prosím," objednala si i ona. Zapsala jsem si objednávku a už chtěla odejít, ale hned u vedlejšího stolu se posadili moji dva bývalí spolužáci. Prvně jsem si neuvědomila, koho obsluhuju, dokud se na mě jeden z nich nezahleděl jako na zjevení.
"Kate? Jsi to ty?" zeptal se mě a já hned zvedla pohled z bločku, kterému jsem věnovala větší pozornost, než jim samým. Zahleděla jsem se do těch pomněnkově modrých očí a po chvíli poznala Samuela, do kterého jsem byla blázen snad celou dobu, co přede mnou seděl v lavici.
"Och, bože," zasmála jsem se a hned ho pěstí praštila do ramene. "Same, co tě přivádí zpátky do naší zapadlé díry?" zeptala jsem se. Potom jsem se podívala na toho druhého. Tentokrát jsem prozřela během vteřiny. "Benny, tebe taky ráda vidím," usmála jsem se na něj. Ten si stoupl, aby mě objal na přivítanou, a já si na chvíli připadala jako trpaslík.
"Zapomnělas růst?" zasmál se a pak se znovu posadil. Jen jsem se ušklíbla.
"Na univerzitě máme prázdniny," pokrčil Sam rameny. "Tak jsme s Bennym sbalili kufry a přijeli na menší dovolenou," vysvětlil. Pokývla jsem hlavou.
"To je super," pokyvovala dál jsem hlavou. "Bože, univerzita? Co z vás bude, právníci, jak jste chtěli?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Přesně tak," přitakali oba dva. Povzdychla jsem si. "A čím to, že tu ty pracuješ?" zeptal se mě Sam. "Neměla bys být v nemocnici a zašívat rány?" usmál se.
"Bohužel, realita je rozdílná od snů, které jsem si vytyčila," pokrčila jsem rameny. "Ale i tady někdy využiju svých dovedností se záchranou života, to mi věř," zasmála jsem se. "Ehm, tak co to teda bude?" zvedla jsem obočí a propiskou zlehka poklepala po bločku, který jsem pořád držela v ruce.
"Hm, zatím dvě piva," objednal Benny. Přikývla jsem a pomalu se vrátila za bar. Kdybych nebyla pohodlná, taky jsem to mohla dotáhnout daleko. Potom bych ale nebyla zástupce vedoucího, neměla bych finanční zajištění. Ale co, moje práce má své plusy i mínusy, stejně tak to musí mít jejich studování.

Kluci dojedli a zvedli se, aby zaplatili svoji útratu hned u baru. Zatímco jsem jim účtovala na kase jídlo a pití, které si tu dali, Benny se začal prohrabovat letáky, které ležely na baru.
"No ne, vy tu budete mít šipkový turnaj?" pousmál se a zvedl ke mně pohled.
"Jo jo," pokývla jsem hlavou. "Tento víkend, jste samozřejmě zváni. Klidně se přihlaste, aspoň bude větší sranda," pobídla jsem je hned.
"Musejí to být dvojice?" zeptal se a hned leták podal Samuelovi, aby si ho mohl taky pročíst. "To je škoda, my bychom tvořili dokonalou trojici," zavtipkoval.
"To asi těžko, Kate už je napsaná do dvojice s někým jiným," řekl Sam a ukázal na papír, který visel vedle kasy. S Jamesem jsme ho tam připíchli, aby se mohli zájemci zapisovat co nejdřív.
"Cože?" nechápavě jsem zvedla obočí. "Já jsem se s nikým…" odmlčela jsem se a naklonila jsem se přes bar, abych viděla, kdo je napsaný vedle mého jména. Hned jsem si odfrkla. "Bože, co si ten bastard o sobě myslí?" hlesla jsem a nevěřícně zavrtěla hlavou. "Val?" zavolala jsem na ni. Zrovna vyšla z kuchyně s dvěma talíři v ruce. "Kdy mě Tom zapsal do toho šipkového turnaje?" zeptala jsem se jí. Za mé směny se to určitě nestalo, to bych mu rovnou vyrvala tužku z ruky.
"Tom tě nezapsal, udělaly jsme to s Irmou my," uculila se.
"Co? Proč? Vždyť moc dobře víte, jak mi pije krev," procedila jsem mezi zuby. Sotva jsem na něj pomyslela, už mi zase vřela krev v žilách.
"Protože si myslíme, že byste byli dokonalý pár. A to vaše hašteření je jenom taková malá předehra," usmála se Valerie a pokračovala dál ve své cestě za zákazníky.
"Přesně tak," přidala se Irma, která nakoukla z okýnka kuchyně. "Jenom si to nechceš přiznat, ale nám je to jasné, jak to mezi vámi je," dodala a ukázala na mě kleštěmi na zeleninu, než zase zmizela z dohledu. Jenom jsem si nevěřícně odfrkla. To zrovna. Sotva Sam a Benny zaplatili své účty, vzala jsem tužku a obešla bar, abych mohla na papíře dvojici 'Kate a Tom' škrtnout.

"No to teda ne," ozvalo se za mým ramenem ve vteřině, kdy jsem vzala papír do ruky. Otočila jsem se za Tomovým hlasem. "Okamžitě to vyškrtni, já s tebou ve dvojici nebudu ani náhodou," ukázal na mě prstem. Jenom jsem protočila oči a udělala, co říkal, ačkoliv jsem to měla v plánu mnohem dřív, než jeho slova padla jako rozkaz.
"Kate, rádi jsme tě viděli," objal mě Sam kolem ramen. "Uvidíme se třeba hned zítra," řekl. "A do kuchyně vzkazuju, že to bylo výborné," usmál se na mě.
"Taky jsem vás ráda viděla. Až bude víc času, tak se musíme sejít na pokec," řekla jsem s úsměvem a objala jednoho, pak druhého. Krátce mávli dlaní na rozloučenou, než mě tady nechali stát s Tomem po boku.
"Další bývalí?" zeptal se jízlivě. Jenom jsem mu věnovala jeden z těch vražedných pohledů, než jsem znovu vrátila za bar na své místo. "Ale no tak," pokračoval Tom. "Pořád se se mnou nebavíš? Nemyslíš, že už to trochu přeháníš? Teď bych k výčtu tvých skvělých vlastností přidal ještě slova tvrdohlavá a umíněná," podíval se na mě a pobaveně zvedl jedno obočí.
"To jsou synonyma, blbečku," procedila jsem mezi zuby.
"Když seznam, tak pořádně dlouhý," ukázal na mě prstem. Mlčky jsem zavrtěla hlavou. Taky bych mu mohla vyčíst hned několik nepěkných vlastností. A to by se ještě divil, co by se o sobě dozvěděl.

Postavila jsem před Toma další pivo, které si objednal pouhým mávnutím prstů, jako bych byla jeho sluha, a na papírek s jeho jménem zaznačila další čárku. Tento večer už třetí. Jindy tři piva cucal celý den, teď je stihl v necelé hodině? Nějak se rozjel. Adam s Coral nejsou doma, tak se rozhodl konečně ukázat svou pravou tvář? Ne nadarmo se říká, že čtvrtek je vlastně malý pátek a pátek že už je začátek víkendu. Jestli se Tom říká takovou logikou, má už dnes rozjezd na víkend, který si asi hodlá užít.
"Kate, přidej k tomu ještě něco ostřejšího," poklepal Tom prsty po desce baru. Zvedla jsem k němu pohled od panáků, do kterých jsem nalévala rumy pro bandu mladých, kteří přišli oslavit jednadvacáté narozeniny.
"Rum? Zrovna ho mám v ruce," navrhla jsem. Když přikývl, vytáhla jsem ještě jednu skleničku na panáka a rovnou ji naplnila a postavila před něj. Ani se mi nechtělo jej dneska obsluhovat, ale samozřejmě se posadil k baru, což bylo moje teritorium. Ale vidět ho se opíjet mi činilo podivné potěšení. Představa, jak mu bude ráno zle, mě hřála na srdci. Jen ať se opije.

Uchopila jsem mezi prsty talíř s velkou porcí hranolek a do druhé ruky vzala tři skleněné krýgly s čerstvě načepovaným pivem. Vyšla jsem zpoza baru a zanesla objednávku ke stolu, u kterého seděli ti oslavenci. Všichni už vypadali vesele, zdálo se, že se jejich oslava ubírá směrem, který si plánovali.
"Kate, támhle dozadu čtyři skotské s ledem," kývla Val hlavou k zadnímu stolu, u kterého seděli čtyři páni v kravatách, jako by přišli z nějakého důležitého zasedání. Jen jsem zvedla obočí a zpoza baru vytáhla široké sklenice s plochým dnem, do kterého jsem hned naházela kostky ledu. Na podnos jsem položila čtyři ubrousky a postavila na ně sklenice, do každé jsem odměřila přesné množství alkoholu a vydala se přes podnik ke stolu, kam objednávka patřila. Když jsem přišla zpátky, Tom prsty poklepal prázdnou sklenici od piva. Jen jsem si povzdychla a roztočila mu další. Dneska mu opravdu chutná.

Nastal večer a s tím přišlo neskutečné množství práce. Měli jsme otevřenou i zahrádku před podnikem, takže měla Val co dělat, aby všechno stíhala. Pobíhala jsem s ní, ale většinou jen vevnitř, abych se mohla k pípě a nalévání panáků vrátit co nejrychleji.
"Kate, venku přišli kluci z tréninku fotbalu. Deset piv," povzdychla si a položila prázdný tác na bar. Přikývla jsem a začala jsem plnit první sklenice, které jsem jí hned stavěla na tác. Když jich tam měla pět, nachystala jsem druhý tác pro sebe.
"Zbytek tam přinesu," řekla jsem jí a podívala se po podniku. Všichni měli plno, nikdo se nedožadoval mojí společnosti, takže jsem se mohla v klidu vzdálit.
"Kate," oslovil mě najednou Tom a prsty si podepřel čelo. Podle jeho gest bych mu tipla pořádnou opici, ale jeho výraz v obličeji nic takového neříkal. Kupodivu i mluva byla relativně střízlivá. "Kate, mrzí mě, co jsem řekl," zvedl ke mně pohled od sklenice piva, která byla zase napůl vypitá. "Nemyslel jsem to tak."
"Kdybys to tak nemyslel, tak bys to vůbec neřekl," odpověděla jsem mu a postavila páté pivo na svůj tác.
"Kate," znovu řekl mé jméno a zuby si přejel přes spodní ret. Krátce jsem zavrtěla hlavou, abych rovnou zarazila jeho snahy.
"Promiň, mám tady spoustu práce," odpálkovala jsem ho a vzala tác do ruky. Obešla jsem bar a zamířila ven. Sotva jsem se vrátila, Tom už se nadechoval, že bude pokračovat tam, kde skončil. Jenže já neměla náladu poslouchat jeho výmluvy.
"Hele, řekl jsem, že nevíš, co chceš, protože nechtělas mě," řekl, zatímco na bar položil bankovku, která měla pokrýt dnešní účet. Prsty ji posunul až ke mně. "Nic jiného za tím nebylo," krátce zavrtěl hlavou.
"Mě to ale nezajímá, Tome. Urazil jsi mě. A to jsem si začínala myslet, že konečně přestaneš s tím svým pitomým popichováním. Ranil jsi mě a to ti jenom tak neodpustím."
"Víš co, asi jsi opravdu malá holka, jinak bys to dávno nechala plavat," zamračil se na mě a vstal.
"Život už je takový, ne všechno ti spadne do klína," oplatila jsem mu škleb a pak se k němu otočila zády. Už by mohl opravdu odejít.

Zašla jsem do kuchyně a uklidila sklenice, které už dneska nebudou potřeba, a pak zamířila zpátky k baru. Val už stála mezi stoličkami, svůj podnos na baru a čekala, až se tady ukážu.
"Tři piva, prosím tě," povzdychla a loktem se opřela o bar. "Dneska padám, ti fotbalisti venku mi dávají zabrat. Mají splávek, že jim nestíhám nosit další rundu," pousmála se.
"Tak se na ně zářivě usmívej, ať máš pořádné dýško," poradila jsem jí s pousmáním a odložila první načepované pivo na tác. Jenom si odfrkla a pootočila se bokem k baru.
"Tom už odešel?" zeptala se mě najednou. "Myslela jsem, že tě bude zase doprovázet domů," řekla a zamrkala svými víčky, jako by snad chtěla na něco poukázat. Protočila jsem oči.
"Je to pitomec. Jedině dobře, že odešel dřív," odfrkla jsem si. "A doufám, že mu bude zítra pěkně blbě," dodala jsem. A moje doufání se splnilo.

Když jsem v pátek ráno vycházela ze svých dveří, pohodila jsem si s klíči od svého auta, které díky Jamesovi dostalo novou baterii, a odemkla si dveře. Hodila jsem si tašku na místo spolujezdce a sedla si za volant. Nastartovala jsem a poupravila si zpětné zrcátko, než jsem se podívala na cestu před sebe.
"Sakra!" tiše jsem zaklela a naštvaně zasupěla. Hned od rána se budu muset potýkat s tím blbečkem jenom kvůli tomu, že si zase nezaparkoval auto na místě za domem. Stejně jsem nastartovala motor a popojela, co mi to cesta a jeho auto dovolovalo, než jsem vystoupila, abych mu zpříjemnila ráno. Vyšla jsem na jeho terasu a otevřela dveře, nenamáhala jsem se s klepáním a čekáním, jestli se probudí. Překvapilo mě, že jsem ani nemusela jít k jeho posteli. Taky mě překvapilo, že tady stál s osuškou kolem pasu, navíc tak brzo ráno. Co mě ovšem nepřekvapilo, byl tón jeho hlasu a výraz v obličeji, když mu slunce posvítilo přímo do očí. Dlaní si je přikryl a podrážděně zavrčel. Olízla jsem si rty a zakazovala si pohledem obdivovat jeho tělo.
"Co tady proboha děláš!" hlesl ochraptělým hlasem, ale neznělo to jako otázka.
"Nevím, jestli ti slouží paměť, ale říkala jsem ti, aby sis auto parkoval za domem, ne před. Jsou to dvě naprosto rozdílná místa. Před domem není místo na tvůj vozibřich, za domem je místa spousty, že bys je mohl pronajímat," začala jsem sarkasticky, přičemž jsem nezapomněla zdůrazňovat předložky. "Hádej, co tady proboha dělám," dodala jsem dramaticky a naklonila hlavu na stranu. "Abych si užila tvoji sluníčkovou povahu hned po ránu?" zvedla jsem jedno obočí. "Ne. Abych tě upozornila, že pokud do minuty nebude moje cesta volná, smetu všechno, co mi v ní bude stát. Ať to stojí miliony nebo ne. Nezájem," ukázala jsem na něj prstem a pak se otočila na patě, abych odešla. Déle jsem se na něj nevydržela dívat. Byl to kretén, ale svaly měl opravdu famózní.

Posadila jsem se do svého auta a trpělivě čekala, a to mi moc klidu a trpělivosti nezbývalo. Měla jsem nastartovaný motor, nohu nachystanou na pedálu plynu a ukazováky poklepávala po volantu. Mohlo uběhnout pět minut, když se Tom konečně vynořil ze dveří. Zjevně se o svého miláčka bál víc, než by byl ochoten přiznat. V dlouhých šedých teplácích, které měl posazené nízko na bocích, obešel auto. Zuby jsem si přejela přes spodní ret a sledovala jeho paže, hruď a až se otočil, tak i záda - souhru svalů, která mu umožnila otevřít dveře na straně řidiče a nasednout. Teď mi nevadilo ho obdivovat, teď neviděl, že na něj civím se slinou u pusy. Obrazně řečeno, ačkoliv jsem neměla daleko k tomu, aby to byla realita. Vycouval a během pár vteřin jsem měla cestu volnou. Zařadila jsem a rozjela svoji mašinu. Byla sice stará, ale odolná. Kdybych měla narazit do Tomova auta, jak jsem vyhrožovala, které by přežilo? Myslím, že to moje.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 25. září 2015 v 20:49 | Reagovat

Nechapu jak se muze furt ovládat, ja ho videt v rucniku.. Nebo tech teplakach.. No nebudu to snad radsi ani domejslet 😃

2 rainy. rainy. | 25. září 2015 v 21:25 | Reagovat

chlap ktorý sa ospravedlňuje to musí myslieť odsť vážne... a ona je ľadová kráľovná... no dobre. :D som zvedavá, čo bude ďalej. tešííím sa na pokračovanie.

3 Simča Simča | 25. září 2015 v 22:39 | Reagovat

A tak krásný víkend mohli prožít ve dvou,ale ono ne ;-). Hláška Val ohledně vyspání se s Tomem mé hodně pobavila :-D.
Taky bych chtěla moc poděkovat za přednastavený díly. Je skvělé, že nebude pauza v povídce :).

4 Anet Anet | 26. září 2015 v 13:19 | Reagovat

Strasne ma to bavi ako odoláva .. V každej jednej poviedke je to presne ta najlepšia časť a tuto zaraďujem do TOP3 jednoznačne 😊 ďalej je uplne úžasne ze diely pridávaš pravidelne aj ked to urcite nie je jednoduché ☺️ este to prosim naťahuj ďalej :-D  :-D  :-D teším sa velmi na dalsi diel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama