Sparks #13

27. září 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Tak si dáme trochu napětí, co vy na to? Těším se na vaše ohlasy. :) B.



Vracela jsem se z Cally a zvesela si hvízdala melodii písničky, která zrovna hrála v rádiu. Všechno proběhlo hladce. V kufru auta jsem měla bedny s chlastem, na zadním sedadle krabici s pozvánkami, které už jen zbývalo strčit do obálek a poslat. Když jsem nad tím přemýšlela, slíbila jsem Coral, že ty pozvánky nachystám k odeslání. Jenže pokud bude dneska turnaj v šipkách, protáhne se šichta až do ranních hodin. Potom bych se samozřejmě chtěla vyspat, než zase půjdu do práce. A v sobotu to bude taky dřina, jako každý víkend. Takže mi zbývá až nedělní odpoledne, ale to už bude Coral s Adamem asi zpátky. Povzdychla jsem si. Sakra, to jsem zase měla na co kývnout.

Přijela jsem ke Kocourkovi a hned nacouvala kufrem auta ke skladu, abych nemusela bedny přenášet přes celý podnik. Vystoupila jsem a zamířila k baru, abych si otevřela zadní dveře. Když jsem vešla a u baru uviděla sedět Dana, překvapeně jsem se usmála.
"Zdravý jako řípa?" pousmála jsem se a poplácala ho po ramenou.
"Jako řípa," souhlasně přitakal. "Rád tě vidím. Doma jsem se už mohl nudou ukousat. Chci ti moc poděkovat za ty směny, které jsi brala za mě," podíval se na mě. "Musela to být makačka. Můžu ti to nějak vynahradit?" zeptal se. Když jsem se pousmála, jen zvědavě zvedl obočí.
"Vlastně mi se mi moc hodilo, kdyby sis za mě vzal dnešek. Jestli ti to nebude vadit. Potřebuju ještě něco udělat pro Coral, ale večer bych už zase mohla přijít," pokývla jsem hlavou. "Na šipkový turnaj tu budu určitě, to tady bude potřeba každá možná pomoc."
"Máš teď odpoledne? Můžu si za bar stoupnout hned, vlastně jsem plánoval se tady poflakovat," pokrčil rameny.
"Neskutečně bys mi tím pomohl," řekla jsem a pomalu mu položila paži kolem ramen. Když s úsměvem přikývl, krátce jsem ho k sobě přitiskla. "Díky moc. A teď mi pojď pomoct dozadu, přivezla jsem další zásoby na dnešní večer," pokynula jsem mu. Hned vstal a následoval mě do skladu. Spokojeně jsem si povzdychla. Jak se zdá, začátek dnešního dne byla zatím největší pohroma. Doufám, že to tak zůstane.

S vědomím, že moji směnu aspoň napůl odslouží Dan, jsem odjela domů. Zaparkovala jsem u svého domku, vytáhla z auta krabici s pozvánkami a auto zamknula. Do svých dveří jsem ani nešla a rovnou zamířila stromovou alejí do Adamovy kuchyně. Coral mi dala přesné instrukce, kde obálky najdu. Všechno si to donesu do obývacího pokoje, pustím si televizi a udělám si hezké pracovní odpoledne. To jsem ovšem nemyslela na to, že by se hned ve vedlejší místnosti mohl vyskytovat Tom a oplácet mi, jak jsem mu zpříjemnila ráno. Když jsem otevřela dveře do kuchyně, málem jsem překvapením strnula na prahu. Tom stál u sporáku a něco míchal v hrnci. Podle vůně, která se tu vznášela kolem, bych to tipla na česnekovou polívku. Ten musel mít kocovinu. Bez pozdravení jsem prošla kolem něj a posadila se na pohovku v obývacím pokoji. Odložila jsem krabici na konferenční stolek a opatrně ji otevřela. Vytáhla jsem první pozvánku na Coralinu a Adamovu svatbu a prohlédla si zlaté písmo na sněhově bílém papíře. Vypadalo to úžasně.

I když jsem si ke své práci pustila televizi a nechala ji hrát v pozadí, stejně jsem slyšela Toma a jeho kuchtění. Když něco krájel na prkýnku, jako by to sekal mačetou, když chtěl oklepat vařečku, bouchal s ní, jako by ji chtěl zlomit. Každou chvíli jsem měla chuť se zvednout a jít mu vynadat za to, že se chová tak hlučně. Všechno jsem ale tiše trpěla, protože jsem věděla, že odsud za chvíli vypadnu. Už mi zbývalo naplnit jen pár obálek, pak jsem se mohla tiše vytratit, dát si šlofíček a teprve potom jít do práce. Zhluboka jsem se nadechla. Tomovo vaření mě sice vytáčelo na nejvyšší míru, ale taky naprosto úžasně vonělo. Už jsem měla hlad, moje snídaně, kterou jsem si dala ve městě, byla dávno vytrávená. Nenápadně jsem se pootočila na pohovce, abych viděla do kuchyně, abych viděla na něj. Stejně mi nevěnoval žádnou pozornost, takže jsem ho mohla sledovat dle libosti. Zdálo se, že kromě česnekové polévky, která už dávno voněla celým domem, dělal nějakou omáčku k těstovinám. Suroviny měl roztažené po celé kuchyňské lince, zeleninu nakrájenou na prkýnku a položenou na kuchyňském ostrůvku. Hned vedle prkýnka se zeleninou stála otevřená láhev vína a skoro vypitá sklenička. Když se Tom otočil a mezi své dlouhé prsty uchopil skleničku, naklonila jsem hlavu na stranu. I když musel mít kocovinu, stejně vypadal dobře. Tmavě červené triko měl sice napnuté na ramenou, ale potom volně splývalo podél jeho štíhlého těla. Přiložil skleničku ke rtům a její obsah obrátil do sebe. Hned si nalil další, zatímco se pohupoval v bocích, jako by tu hrála hudba. Spíš mu nějaká melodie zněla v hlavě, protože si sem tam zabroukal i pár slov. Takové chování bylo tak přitažlivé! Sakra, chlap, který umí vařit? V Lovell bych je na prstech jedné ruky spočítala. Jenže jsem na něj pořád byla naštvaná. Byl to sobecký a narcistní pitomec. A já na něj měla chuť.

Zalepila jsem poslední obálku a přitiskla na ni známku. Odložila jsem ji na stoh hotových, naplněných obálek a napřímila se v zádech, zatímco jsem paže zvedla nad hlavu, abych se pořádně protáhla. Měla jsem pocit, že mám ztuhlé celé tělo, jak jsem teď dlouho zůstávala v jedné pozici. Měla jsem oseděný zadek a otlačené lokty. Povzdychla jsem si a svalila se na pohovku, nohy jsem přehodila přes opěrky a natáhla se v zádech. Možná si ten krátký odpočinek dám nakonec tady. Když se ale Tomovi rozezvonil mobil, zpozorněla jsem a na chvíli zapomněla na svoje myšlenky o spánku.
"Nazdar, zlatíčko. Nevydržíš beze mě ani den?" zachechtal se do mobilu. Jak se zdálo, jeho hlas už nebyl v tak zdevastovaném stavu, ale pořád měl ten lákavě nakřáplý tón. "Oh, dobře," řekl hned a z jeho hlasu vyprchala všechna veselá nálada. "No tak s tím teda nepočítej," ozval se po chvíli a zněl ještě podrážděněji. "Ne a ne. Sice jsem řekl cokoliv, ale tohle už přesahuje můj rámec schopností. Prostě ne," dodal rázně a zase se na několik vteřin odmlčel. "Fajn," odsekl. Slyšela jsem šoupavé kroky, než se jeho silueta vynořila nad pohovkou. Překvapeně jsem zvedla obočí, když mi podal mobil. "Coral tě chce," řekl mi. Protočila jsem oči. Jako bychom snad byli malé děti a oni naši rodiče.
"No?" řekla jsem jen a upřela pohled do Tomova obličeje. Pořád stál nade mnou, očividně čekal, až S Coral dohovoříme. Měla jsem pocit, že se v těch jeho očích utápím, sotva jsem vnímala Coralina slova.
"Jenom vás kontroluju, jestli jste se ještě nezabili," pronesla Coral.
"Žádné strachy, držím se zpátky," odpověděla jsem jí. Když jsem uslyšela její povzdychnutí, najednou jsem měla chuť rychle změnit téma rozhovoru. "Právě jsem dodělala ty vaše pozvánky, můžeš přijet domů a rovnou je hodit na poštu," pousmála jsem se a konečně uhnula pohledem od Tomova obličeje. Sledoval mě takovým způsobem, až mi to začalo být nepříjemné.
"Díky, Kate. Ale neměň téma, prosím tě, ano?" ozvala se podrážděnějším hlasem.
"Coral, nemám ti co říct," zavrtěla jsem hlavou. "Užijte si dovolenou a vraťte se v pořádku," řekla jsem a pak hovor ukončila dřív, než mi mohla cokoliv odpovědět. Podala jsem mu mobil a on si ho beze slov vzal k sobě. A pak zase zmizel z mého dohledu. Zůstala jsem ležet na pohovce a sledovala strop Adamova obývacího pokoje. Povzdychla jsem si, v břiše mi zakručelo hlady. Měla bych se najíst.

Vstala jsem a chtěla zamířit kuchyní ven, ale Tom mě zastavil tím nejromantičtějším způsobem, ačkoliv to on tak určitě nemyslel a neplánoval. Když jsem ho míjela, pomalu se dlaní opřel o stěnu, kolem které jsem procházela, čímž mi zatarasil cestu ze dveří. Pootočila jsem se k němu čelem a zády se opřela o stěnu, ke které mě skoro přišpendlil. Musela jsem se podívat nahoru, abych viděla do jeho obličeje, ale to byla jedna z věcí, které mě na něm přitahovaly. Pomalu si zuby přejel přes spodní ret a potom přes ně nasál vzduch.
"Tome," začala jsem s lehkým protočením očí a chtěla mu říct, aby mě pustil, dokud se ještě dokážu udržet a neskočit na něj, ale když jsem se podívala do jeho očí, pobaveně jsem zvedla jedno obočí. "Ty… ty jsi opilý?" zeptala jsem se. Když konečky prstů přejel po hraně mojí čelisti až na špičku brady, naskočila mi husí kůže snad po celém těle. Neodpověděl, jen se pousmál tím svým úšklebkem, ze kterého se mi podlamovala kolena. Když se ke mně sklonil ještě víc, dlaní jsem jemně zatlačila do jeho hrudi. Chtěla jsem namítat, aby na mě nic nezkoušel, ale využil šance, která se mu naskytla. Kterou si sám vytvořil. Prsty vjel kolem ucha do mých vlasů a zvedl svůj obličej ke svému. Teď tu nebylo žádné projíždějící auto, které by na nás zatroubilo, teď jsme tu byli jenom my dva.

Svými rty se vpil do mých a tělem se natlačil na to moje. Nemělo cenu se bránit a ani jsem se o to nesnažila. Svou dlaň z jeho hrudi jsem spustila dolů, přejela přes jeho boky a na chvíli ho k sobě přitáhla. Špičkou jazyka se pomalu a opatrně probojoval do mých úst. Hned jsem z jeho dechu ucítila odér vína, které pil, chuť se držela na jeho jazyku. V ten moment se mi vybavila naše první a jediná společná noc, kdy se jeho rozpálené a zpocené tělo tisklo na to moje, kdy jsem mezi jeho přírazy mohla poslouchat udýchané lapání po dechu - jak moje, tak i jeho. Tělem mi projela vlna vzrušení jenom z těch vzpomínek. Mezi zuby jsem sevřela jeho spodní ret, až tiše zamručel a ucukl. Jeho tělo ale pořád zůstávalo v té nebezpečné blízkosti, neustoupil vzad, jen mu stačilo zvednout hlavu. S pousmáním jsem si olízla horní ret a zakloněnou hlavou se opřela o stěnu. Tom mi oplatil úšklebek, který jsem mu věnovala, a políbil mě hrubě a násilnicky. Přesně k tomu ho mělo moje kousnutí vybudit. Dlaněmi sjel na má prsa, která mi jemně promnul, než pokračoval na můj bok a zadeček. Ten už nepromnul jemně, ale až bolestivě mi ho stiskl v dlaních. Vzrušeně vydechl do polibku, který mi věnoval, a mé boky natiskl na svůj klín. To mě probudilo. Dlaněmi jsem strčila do jeho hrudi. Nečekal to a překvapen mou náhlou silnou vzporou zavrávoral vzad. Naklonil hlavu na stranu a překvapeně zvedl jedno obočí.
"Pořád tě nesnáším," ukázala jsem na něj prstem a pak si hned prohrábla vlasy, abych si je urovnala na místo. Tom si olízl rty a pousmál se. Kolem obličeje měl rozcuchané prameny vlasů a vypadal nejvíc sexy.
"To mi vadit nebude, pokud si tohle někdy zase zopakujeme," řekl a spokojeně vydechl. "Ať už mě nenávidíš nebo miluješ."
"Jsi blázen, pokud si myslíš, že se tohle někdy znovu stane," zavrtěla jsem hlavou.
"Nechtěj, abych ti to předvedl hned teď," podíval se na mě zpod řas. "Myslím, že by ses ani napodruhé moc nebránila, co?" našpulil rty a pohledem přejížděl přes celé mé tělo.
"Abys nebyl překvapený," odpověděla jsem mu hned, ale udělala k němu jeden rázný krok. "Velice překvapený," dodala jsem a prstem píchla do jeho hrudi.
"Ty si o to prostě říkáš," pomalu zakroutil hlavou ze strany na stranu. Mezi zuby si sevřel spodní ret a pomalu se nadechl. Doslova mě tady sváděl, nabízel se mi jako nějaká levná buchta.
"Pf," odfrkla jsem si. "Odcházím," řekla jsem suše a otočila se na patě. Nechala jsem ho tam stát, ale to určitě nebylo to, co mě lákalo mu udělat. Když jsem vyšla ven a zavřela za sebou dveře, rozklepanými prsty jsem si přejela přes rty. Byl to snad nejdokonalejší polibek, jaký jsem kdy ve svém životě dostala. A zrovna on mi ho musel věnovat? Ach ta sladkohořká realita.

Jako ve snu jsem přišla do práce. Zbývalo pár desítek minut do začátku šipkového turnaje, jehož start jsem schválně nechala na začátek večera, abychom tu pak nehráli do dlouhé noci, protože se přihlásilo docela dost párů. Mávla jsem na pozdrav na všechny, kteří stáli za barem, a prvně zamířila do Toddovy kanceláře. Pořád byl na dovolené, takže jsem tu byla vedoucí. Posadila jsem se za stůl a zapnula notebook, chtěla jsem zkontrolovat email a popřípadě na ty nejdůležitější odpovědět. Než se laptop rozjel, lokty jsem se opřela o stůl a schovala si obličej do dlaní. Zavřela jsem oči a vzpomínala na to, jak jeho rty chutnaly. Po víně, po touze a chtíči. Sjela jsem dlaněmi a rychle rozlepila víčka, ale stejně jsem se polštářky prstů zasekla na svých rtech. Měla jsem pocit, že mi v nich tepe, jak byly ještě rozdrážděné. Polkla jsem a zhluboka se nadechla, abych uklidnila najednou divoce bušící srdce. Stačila jenom vzpomínka, a co to se mnou dělalo. Co teprve jeho přítomnost?

Když se otevřely dveře, rychle jsem se vzpamatovala a vzhlédla od míst, do kterých jsem se zahleděla při svém přemýšlení nad Tomem.
"Kate, už se hrnou lidi, jdeš nám pomoct?" zeptal se mě James.
"Jasně, jenom odpovím na pár emailů. Hned jsem za barem," usmála jsem se na něj a položila prsty na myš od počítače. Ani jsem netušila, že jsem tady seděla takovou dobu, dokonce naskočil už i spořič obrazovky. Nechtěla jsem, aby na mě měl Tom takový vliv, ale nemohla jsem tomu nijak zabránit, nemohla jsem odolat. S povzdychnutím jsem si vyřídila, co jsem potřebovala, notebook jsem zase vypnula a zamkla za sebou dveře kanceláře. Pomalu jsem šla chodbou kolem toalet, a když jsem získala výhled na celý náš podnik, zamrazilo mě, kolik lidí se sem vešlo. To bude panečku tržba!

Prošla jsem kolem dveří do kuchyně, chtěla jsem jen nakouknout a mávnout na Irmu na pozdrav, ale Val mě zarazila hned ve dveřích.
"Pomůžeš mi?" zeptala se mě. V rukou držela veliké černé odpadkové pytle. Přikývla jsem a dva od ní vzala, aby se ona mohla otočit pro ty zbývající. "Musíme to vynést dřív, než začnou padat objednávky. Potom bychom si na to těžko našli čas, tak ať to v kuchyni nesmrdí celý večer," pousmála se.
"Mhm," přitakala jsem jen a zamířila kolem baru ven. Ano, odpadky se nemají vynášet hlavním vchodem, ale tudy je to ke kontejnerům kratší cesta.
"Co se s tebou děje?" zeptala se s podivením, když jsme se ocitly venku v relativním tichu. Vevnitř to bylo jako ve včelím úle, všichni se bavili, všichni hlučeli.
"Co by se se mnou mělo dít?" nechápavě jsem zvedla obočí. Zatímco jsme čekaly, až přejede těch pár aut a my mohly přejít silnici na druhou stranu, nedůvěřivě si mě přeměřila pohledem. Cítila jsem, jak rudnu, ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát. Jen jsem zavrtěla hlavou. Je mi jasné, že bych mohla říct cokoliv, ale ona by to stejně smetla ze stolu. Měla velice zvláštní dar - vycítila, když jí někdo lhal. Já jsem to nechtěla pokoušet.

Otevřela jsem plechový kontejner a zabrala vší silou, abych ze země zvedla plný pytel odpadků, pak i druhý. Počkala jsem, až je tam vhodí i Val, a znovu kontejner zavřela. Chtěla jsem už odejít, když se na mě Val pousmála tím svým vševědoucím úsměvem.
"Co je? To mě budeš vyslýchat tady u popelnic?" zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem jí o tom polibku říkat ze stejných důvodů, z jakých jsem nechtěla, aby se o mně a Tomovi dozvěděla v první řadě.
"Jaké vyslýchání?" naklonila hlavu na stranu. "Ty mi to hezky řekneš sama," ukázala na mě prstem. "Moc dobře víš, že poznám lež jako věž. A ty jsi dneska prostě… zvláštně zamyšlená," pokrčila rameny. "Chci znát důvod. Je v tom Tom? Nepletu se, že?"
"Já ti nic neřeknu," začala jsem hned zapírat. "I kdyby se tady něco stalo, ty to vyžvaníš celému světu," máchla jsem rukama kolem sebe. "To já nepotřebuju," zavrtěla jsem hlavou. "Chci si žít svůj klidný život v klidné městečku. Obsluhovat a nestarat se o drby."
"Jo, tak s takovým životem ses měla rozloučit v momentě, kdy jsi hupla na největšího sexouše, který kdy sem přijel," založila si ruce na prsou. "Detaily a hned."
"Valerie, jsi děsná ženská," dala jsem si ruku v bok. Val se hned zasmála a pak zvědavě pokývla hlavou.
"Tak mi řekni, co se stalo. Uleví se ti," přemlouvala mě dál, zkoušela na mě jinou taktiku. "Bylo další pošťuchování a hašteření? Doteky? Pusy? Další kolo?" zeptala se a laškovně zamrkala. Mlčela jsem. Jen jsem zatnula zuby a prostě nic neříkala. Když Val přesunula svůj pohled někam za mé rameno, nejistě jsem se pootočila. "My o vlku…" začala. "Rovnou se můžu zeptat jeho, on se určitě pochlubí," řekla a už si to chtěla rázovat za Tomem, který přicházel ke Kocourkovi po druhé straně silnice. Já ji ale hned chytila za paži a přinutila ji stát na místě.
"Ani slovo," nakázala jsem jí. Když jsem ho uviděla, srdce mi poskočilo v hrudním koši. Cítila jsem se jako puberťačka, která potkala svého tajného idola. Jak jsem se teď k němu měla chovat? Měla jsem pořád vztek, ale nemluvit s ním jsem prostě nemohla. Po tom dnešním políbení to nešlo.

Tom zabočil a mířil ke Kocourkovi. Prošel kolem prvních stolů, které stály na zahrádce před podnikem, když se kolem něj začal tvořit hlouček lidí. Podívala jsem se pozorněji a zjistila, že se jedná o kluky z Brunovy party. Když se z davu vynořil sám velitel, stoupl si před Toma a prstem píchl do jeho hrudi, zatímco mu něco říkal. Byl aspoň o hlavu menší než Tom, ale co by si nevyskakoval, když za ním stáli jeho pochopové. Ani jsem si neuvědomila, že pořád svírám Valeriinu ruku, dokud tiše nesykla. Rychle jsem ji pustila a zděšeně se na ni podívala.
"Tady se přihodí něco nepěkného," hlesla jsem a svou pozornost znovu stočila před náš podnik. Zdálo se, že je Tom v klidu, nechal do sebe píchat prstem, dokonce vydržel i lehké pošťouchnutí od bratrů Jonesových, kteří samozřejmě nesměli chybět. Polkla jsem.
"Jdeme tam, pojď to rozehnat," pokynula mi Val a zatahala mě za ruku. Přikývla jsem, očima pořád přilepená na té sebrance. Tom mlčel, Bruno pořád žvanil, jeho parta se zbaběle pochechtávala. Už to vypadalo, že Tom bez zranění projde jejich středem, už byl zády k Brunovi a skoro vcházel do podniku, když Bruno vyslovil poslední slova, která Toma donutila otočit se na patě s vražedným pohledem v očích. Slova, která jsem zaslechla i já. Je to malá kurvička. V ten moment se Tom napřáhl a začala mela.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Anet Anet | 27. září 2015 v 13:26 | Reagovat

Nemam slov .. Toto je najlepsi diel vôbec.. Musim si to prečítať este raz :-D

2 Gab Gab | 27. září 2015 v 14:10 | Reagovat

Bože, věřila bys, že takové konečně přímo nesnáším? :-D Jen do něj Tome, ať ví, že si s tebou zahrávat nemá a my zase aspoň víme, že Tomovi na Kate záleží více než si myslím.. 😃 prosím ať je další díl co nejdříve. 🙏

3 Anet Anet | 27. září 2015 v 15:46 | Reagovat

Zase ja :-D  :-D  neurobíš nam predčasne Vianoce ? Neviem ako vydržím do ďalšieho dielu 8-O

4 Ká. Ká. | 27. září 2015 v 18:31 | Reagovat

Pani. Vzdycky se tak tesim na dalsi dil a mam proc. Paradni, jaem uplne u vytrzeni.. A jak se ji zastal <3 to by hi urcite mela jit po praci osetrit :-D  :-D

5 rainy rainy | 27. září 2015 v 21:08 | Reagovat

tiež hlasujem za predčasné Vianoce !!
Vianoceeee [:tired:]  [:tired:]

a mela mela mela. :-)

6 Simča Simča | 27. září 2015 v 22:12 | Reagovat

Úžasný díl s hodně napínavým koncem,takže ještě o to víc se těším na další dil :-).

7 cambria cambria | 28. září 2015 v 9:01 | Reagovat

Bitka? To jsem zvědava, kdo z koho.... 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama