Sparks #17

5. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks


Odložila jsem knihu, kterou jsem si četla na terase, a natáhla se po mobilu, na který mi zrovna přišla textovka. Když jsem si přečetla, že se Coral s Adamem blíží k domovu, zaplavila mě vlna radosti, ale taky zklamání. Končí naše idylka s Tomem, teď už horko těžko najdeme chvíli, kdy bychom mohli být opravdu sami. Vstala jsem a strčila si mobil do kapsy. Knihu jsem hodila dovnitř na pohovku a hned zamířila ze své terasy směrem k Adamovi. Když jsem procházela kolem Tomova domku, jeho dveře se zrovna začaly otevírat. Když vyšel ven a stoupl si k zábradlí, slunce mu svítilo do zad. Oslnilo mě, takže jsem mu do obličeje moc neviděla, spíš jsem viděla jenom jeho siluetu. Měl na sobě bílé triko a na hlavě čepici otočenou kšiltem dozadu. Vypadal jako nějaký zlobivý kluk. Pousmála jsem se.
"Psala ti Coral?" zeptal se mě. Jen jsem přikývla. "Jak se zdá, obávají se, jestli se spolu vůbec bavíme," naklonil hlavu na stranu.
"Vypadá to tak," odpověděla jsem mu. Sešel dva schodky ze své terasy, ale i tak jsem pořád musela zvedat hlavu nahoru. Vzal mou hlavu do dlaní a polštářky palců přejel přes mé tváře, než položil své dlaně na má ramena.
"Tak jim to dáme pěkně sežrat, co ty na to?" navrhl s jedním obočím zvednutým. Můj úsměv se rozšířil.
"Budeš zlý?" zeptala jsem se.
"Moc," zamumlal. "Ale na tebe jenom na oko," mrkl na mě. Se smíchem jsem ho píchla do hrudi.
"Je to od tebe neskutečně laskavé," ušklíbla jsem se na něj. Tom mi dal ruku kolem ramen a přitáhl mě k sobě.
"Tak pojď, jdeme je teda přivítat," řekl a rozhodně vykročil směrem k Adamovu domu.

Než jsem vešla do kuchyně, Tom mě ještě stihnul poplácat po zadku. Jen jsem se na něj otočila s nepřátelským pohledem. Máchla jsem rukou, abych ho odehnala, ale on se zasmál a ještě jednou mě poplácal. Prošla jsem kuchyní a zamířila na chodbu k domovním dveřím. Když jsem je otevřela, Adamovo auto tam už stálo a Coral z něj zrovna vystupovala.
"Ahoj," usmála jsem se na ni a zamávala prsty na přivítanou. Hned jsem se k ní vydala a objala ji kolem ramen. "Užili jste si to?" zeptala jsem se jí.
"Po dnešní cestě jsem unavená, ale jinak to bylo super," pokývla hlavou a zlatavé vlasy se zatřpytily v zapadajícím slunci.
"Co vy dva, jak jste to tady zvládali?" zeptala se mě a pak se podívala na Toma. Políbil ji na tvář na přivítanou a pak se nabídl, že pomůže Adamovi se zavazadly. Když se nedočkala odpovědi od něj, podívala se na mě. Pokrčila jsem rameny.
"Co ti mám říct. Já jsem byla za barem, on prudil před barem," řekla jsem a snažila jsem se, aby můj hlas zněl neutrálně.
"Kate, už mám spoustu nápadů na Halloween. Uděláme party u nás, nebo budeš muset být v práci?" zeptala se mě a naprosto změnila téma hovoru, za což jsem byla jedině ráda.
"O bože, příští víkend je Halloween!" vykulila jsem na ni oči. "V pátek jsme měli turnaj v šipkách a já vůbec nepomyslela na to, že se blíží začátek zimy," zavrtěla jsem hlavou. "Totálně jsem to zazdila."
"Co jsi zazdila?" zeptal se mě Adam a pokývl hlavou na přivítanou.
"Halloween," odpověděla jsem mu. Adam se podíval na Coral a jen protočil oči.
"Ta o tom mluví celou cestu. Neboj se, že bys neměla kostým, ta už ho vymyslela snad celému městečku," zasmál se a pak zamířil za Tomem do domu. Znovu jsem se podívala na Coral. Budu muset zajet do Cally, nakoupit nějakou výzdobu do baru. Kdybychom ji měli celý týden, aspoň bychom mohli nalákat obyvatele na oslavu svátku všech svatých. A pokud by mi Tom pomohl najít nějakou kapelu, která by byla ochotná ten večer zahrát, bylo by to přece super, ne?

Zatímco mi Coral vyprávěla, co všechno s Adamem zažili na svém malém výletu, poslouchala jsem jedním uchem. Víc pozornosti jsem spíš věnovala svým představám o tom, jak by následující víkend mohl proběhnout. Coral mi s tím určitě ráda pomůže, tenhle svátek je přímo její specialitou. Zítra to budu muset všem oznámit, napsat pozvánku a vyvěsit ji na dveře podniku, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí co nejdříve.
"No, a máma s tátou říkali, že jim vůbec nevadí, že je svatba tak narychlo," usmála se na mě Coral a já jí hned úsměv oplatila. Její rodiče byli vždycky v pohodě, divila bych se, kdyby vyšilovali. "Dokonce se mi přiznali, že chtěli vnouče už jakou dobu, jenom mě do toho nechtěli tlačit."
"Vidíš," usmála jsem se a objala ji kolem ramen. "A ty ses bála, že tě sprdnou za to, že sis nedala pozor," řekla jsem a krátce se zasmála. Posadila jsem se s ní do jídelny ke stolu a lokty se opřela o stůl.
"Máma se taky nabídla, že pokud máme moc práce s přípravou, protože je to nakvap, klidně nám pár věcí zajistí," zvedla ke mně Coral pohled. "Třeba nějaké pohoštění, zná se s lidmi s cateringu, a tobě by zůstala květinová výzdoba. A taky jsem tě chtěla poprosit, jestli by sis na mě v průběhu týdne udělala čas, musíme vybrat šaty," vyvalila na mě a položila svou dlaň na moji, kterou jsem měla volně na stole. Zamrkala jsem.
"Jistě, klidně mi můžou zůstat květiny a výzdoba celkově," usmála jsem se. "Tvoje máma zajistí jídlo, Tom hudbu, šaty vyřídíme v týdnu a prstýnky si zajistíte vy sami. Je ještě něco potřeba?" zeptala jsem se jí. Když si Coral povzdychla, nejistě jsem naklonila hlavu na stranu.
"Kate, kdybych tě neměla, ani nevím, co bych dělala. Všechno mi tak usnadňuješ," usmála se a jemně mi stiskla ruku.
"Od toho kamarádky jsou," oplatila jsem jí stisknutí. "Tome, počkej," zavolala jsem na něj, když jsem si všimla, že už odchází. "Potřebuju s tebou mluvit," dodala jsem a podívala se na Coral. "Uvidíme se ráno?"
"Jo," přikývla hned. "Teď se jdu okoupat a hned do postele," usmála se na mě. Vstala jsem a lehce ji pohladila po vlasech.
"Jsem ráda, že jste se vrátili v pořádku. Hezky si odpočiň," dodala jsem a pak se otočila na Toma, který stál u dveří, ruce měl založené na hrudi a čekal na mě. "Hele, když jsi ten muzikant, mohl bys ji pomoct sehnat kapelu na sobotu?" zeptala jsem se dostatečně nahlas, aby to slyšela i Coral, aby nemusela přemýšlet nad tím, o čem jsem s ním potřebovala mluvit. Její teorie bylo to poslední, co jsem teď potřebovala.
"Na tuhle sobotu?" zvedl Tom obočí. Otevřela jsem dveře a vyšla ven, Tom mě hned následoval. "To je Halloween. Jestli někoho seženu týden dopředu? Umím hodně věcí, ale dělat zázraky mi zatím moc nejde," pomlaskl si.
"Teď mluvíš vážně?" zastavila jsem se kousek od zápraží a podívala jsem se mu do obličeje. "Nevíš, jestli dokážeš někoho sehnat?" zvedla jsem obočí.
"Na takový svátek budou všechny kapely buď rozebrané, nebo ti nebudou chtít zahrát, protože si Halloween chtějí sami užít. Vzpomněla sis pozdě," pokrčil rameny. Když ale uviděl výraz v mém obličeji, povzdychl si. "Zkusím zatahat za pár nitek," dodal po chvíli.
"Děkuji," uculila jsem se na něj a chtěla ho obejmout, ale pak jsem si uvědomila, že jsme pořád na dohled Adamových nebo Coraliných očí, tak jsem ho jen poplácala po paži. Tom se ke mně naklonil.
"Já si to vyberu," pošeptal.
"To doufám," zamrkala jsem a zuby si přejela přes spodní ret. Pohledem sjel na mé rty a přivřel víčka do tenkých škvírek. Ovládal se, ale očividně s tím měl co dělat. Stejně jako já.

S vědomím, že mě následující týden čekají ranní směny, jsem šla brzo spát. Za celý den jsem byla unavená a k rychlému usnutí mi pomohla i Tomova hra na kytaru, která se nesla až k mým oknům. Zase seděl na terase a vybrnkával známou melodii, která mi zněla jako ukolébavka. Nevím, jestli mi tu píseň hrál vědomě, schválně, ale líbilo se mi to. Bruno nikdy taková romantická gesta nedělal, nebyl jich schopný. Tom dělá jedno za druhým, a přitom to ani není pořádný přítel. Takhle jsem si mohla užívat výhod, které mi skončí s jeho odjezdem. Kdybychom byli pár, byla bych zřejmě nejšťastnější holka pod sluncem, která se cítí opravdu milovaná a chtěná. S Brunem jsem si tak nepřipadala snad ani jednou. Když se se mnou rozešel, cítila jsem se zlomená, ale vlastně mi tím prokázal neskutečnou službu.

Když jsem ráno otevřela oči, přetočila jsem se na záda a ještě pár minut jen tak ležela a hleděla do stropu. Nejen, že jsem musela vydýchat ten šílený sen, ze kterého mě vysvobodilo zvonění budíku, ale taky se mi nechtělo moc vstávat. Pár vteřin navíc mi to může částečně vynahradit. Když jsem se posadila a spustila nohy dolů z postele, protáhla jsem se, až mi pár kloubů zapraskalo. Vstala jsem a s povzdechnutím jsem zamířila do koupelny. S ranní hygienou a líčením jsem se moc nepárala, během deseti minut jsem vycházela s vyčištěnými zuby a nanesenou řasenkou. Vlasy jsem si dnes nechala volně splývat přes ramena. Jediný rozdíl byl ten, že jsem si místo svých obvyklých kraťasů vzala tmavě modré šaty, které měly jedinou gumu pod prsy, jinak mi visely volně kolem boků až do půli stehen, kde končily. Nazula jsem si tenisky a vyšla ze svého domku. Na chvíli se stavím za Coral do kuchyně a pak hurá na další pracovní týden.

Otevřela jsem dveře našeho podniku. Byla jsem tady brzo, ještě ani nebyly prostřeny stoly. Z kuchyně se už ozývalo cinkání nádobí, voněla tady Irmina smažená vajíčka, ale nebylo slyšet veselé tlachání s Val, která se mnou měla mít směnu. Odložila jsem si věci pod bar a vešla do kuchyně, abych si vzala ubrusy.
"Dobré ráno, Irmo," usmála jsem se na ni. "Kde máš svoji drahou Valerii?" zeptala jsem se jí. Otočila se ke mně od plotýnky a jen pokrčila rameny. Vzala jsem si ubrusy a začala je prostírat, když se ve dveřích objevila Vivien.
"Oh," řekla jen, když mě uviděla, a zarazila se na prahu. "Myslela jsem, že teď ráno tu bude někdo jiný," naklonila hlavu na stranu a založila si ruce na prsou.
"Snídani si můžeš dát, i když jsem tady já," odpověděla jsem jí, zatímco jsem rozprostřela poslední ubrus. Uhladila jsem jeho povrch a pak se vydala na své místo za bar, abych si vyslechla její objednávku. Jenom doufám, že si nebudu muset vyslechnout nic dalšího.
"Kde máš drahou polovičku?" zeptala se mě s jízlivostí v hlase a zamířila k baru. Vypadalo to, že na odpověď ani nečeká. Nechala jsem to být, nemělo cenu se s ní hádat. A vlastně jí po tom mohlo být houby, můj život jí může být ukradený.

Když pominu Vivieninu snídani, zbytek dne probíhal v poklidu. Po víkendu tady nebylo moc lidí, jenom stálí návštěvníci, které jsem stihla obsloužit dřív, než mi skončila směna. Ve své polední pauze jsem stihla napsat pozvánku na Halloweenskou party, ačkoliv jsem ještě nevěděla, kterou kapelu bych měla napsat. Tom na moje telefonáty nereagoval, tak jsem jen zmínila hudební doprovod. Než jsem se rozloučila s Danem a Jamesem, kteří tu měli být až do večera, vylepila jsem pozvánku na dveře a seznámila jsem všechny s tím, jak bych si to představovala.
"Pojedu s Coral do Cally na lov svatebních šatů. Rovnou se podívám po výzdobě a potom to tady hezky zvelebíme," podívala jsem se po všech třech. Když nadšeně pokývali hlavou, pocítila jsem uspokojení. Všechno šlo podle plánu. "Tak jo, mějte se hezky, já se jdu domluvit s Coral, kdy by chtěla jet. Pokud by to bylo hned zítra, beru si půlden volna," usmála jsem se. Val se zachechtala.
"Snad to tady bez tebe zvládneme, šéfová," zavtipkovala. Jen jsem jí oplatila úsměv a vyšla z našeho podniku.

Přicházela jsem k Adamovu domu, otevřela si domovní dveře a vešla dovnitř. Slyšela jsem zvuk televize, tak jsem rovnou zamířila do obývacího pokoje. V domnění, že tady najdu Coral, jsem vešla a už se chtěla posadit na pohovku, když jsem si všimla, že se na ní rozvaluje Tom. Ležel přes celou délku pohovky, jednu ruku pohodlně složenou pod hlavou, v druhé dálkové ovládání.
"Nazdar," uculil se na mě, když jsem se před něj postavila. Založila jsem si ruce na prsou a naštvaně naklonila hlavu na stranu.
"Celý den ti volám. Neumíš zvednout hovor nebo se aspoň ozvat zpátky?" zeptala jsem se a zvedla jedno obočí. Když ledabyle pokrčil rameny, měla jsem chuť ho na místě zaškrtit.
"Spal jsem," odpověděl s klidným hlasem.
"Do teď?" máchla jsem rukou ve vzduchu. "Když jsi spal, asi jsi žádnou kapelu nedomluvil, co?" dovtípila jsem se. Tom přetočil pohled od televize ke mně a zatvářil se velice překvapeně. "Ty jsi na to zapomněl!" naštvala jsem se ještě víc.
"Někoho ti seženu," pronesl konejšivě. "Ještě mám čas," dodal.
"Neříkal jsi náhodou, že týden dopředu je to pozdě? Teď je ještě kratší doba, než týden," zamračila jsem se na něj. Jak jsem včera myslela na to, jak romanticky se chová, právě teď to všechno šlo bokem. Naštval mě a stihl to v rekordním čase. Jeho romantická gesta nezachrání všechno.
"Kate, klid, prosím tě," usmál se na mě.
"To se mi snad jenom zdá," zavrtěla jsem hlavou. Chtěla jsem kolem něj projít, ale natáhl se a chytil mě za ruku.
"Kate, prosím tě…" začal, ale já hned ucukla a vymanila se z jeho sevření.
"Nech mě," odsekla jsem mu a prošla obývákem, kuchyní a vydala se ven z domu. Uslyšela jsem ještě jedno zavolání mého jména, ale ignorovala jsem to. Teď jsem potřebovala být sama. Vstřebat to. Měla jsem si uvědomit, že na mužské pokolení není spolehnutí.

Vešla jsem do svého domku a nasupeně za sebou zavřela dveře. Posadila jsem se na pohovku a natáhla si nohy na konferenční stolek. Hned na to jsem si vzpomněla, že jsem vlastně chtěla jít za Coral, kterou jsem bohužel nenašla. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a vytočila její číslo. Coral snad bude zodpovědnější než Tom a zvedne mi to.
"Copak?" ozvalo se místo pozdravení.
"Coral, prosím tě, chtěla jsem se tě zeptat na to, který den bys chtěla jet pro ty šaty?" vybalila jsem hned na ni svou otázku. "Stejně jsem chtěla jet pro halloweenskou výzdobu, takže se mi ten výlet do města náramně hodí," pousmála jsem se pro sebe.
"Pokud by to šlo, můžeme klidně hned zítra," sdělila mi zprávu, která mi aspoň trochu zlepšila náladu. "Ráno mám ještě domluvenou návštěvu u doktorky, ale potom můžu být jen tvá," zavtipkovala.
"To by bylo super," souhlasila jsem hned. "Val jsem už varovala dopředu, takže do práce můžu přijít klidně až po poledni," pokývla jsem hlavou. V ten moment jsem uslyšela otevírání dveří, tak jsem rychle zvedla pohled k příchozí osobě. Tom nakoukl dovnitř a kromě hlavy ještě prostrčil jednu ruku, ve které držel láhev vína.
"Usmíření?" tiše artikuloval svými rty.
"Kate, už jsi doma?" zeptala se mě najednou Coral a já si uvědomila, že vlastně telefonuju. "Stavila jsem se za tebou v práci, ale kluci mi řekli, že jsi právě odešla. Tak já přijdu k tobě, jo? Za minutku jsem tam," řekla mi, a aniž by počkala na moji odpověď, ukončila hovor. Znovu jsem se podívala na Toma, který pořád stál ve dveřích s lahví vína.
"Buď okamžitě odejdi, nebo se pojď schovat. Jde sem Coral," řekla jsem a rychle vstala z pohovky. Tom se otočil, zřejmě aby zkontroloval situaci za sebou, a protáhl se dovnitř.
"Pozdě na ústup," pronesl a postavil víno na konferenční stolek. "Promiň, že jsem zapomněl, zítra ti to vynahradím," zašeptal do mých rtů, než mě políbil. Už byly slyšet kroky, Coral stoupala po schůdcích na terasu. "Mizím. Čáry máry fuk," hlesl hned a já se musela uchechtnout. Potom dlouhými kroky přešel do koupelny. Když za sebou zacvakl dveře, Coral se objevila ve dveřích druhých. Cítila jsem bušení srdce až ve spáncích. Tohle ať mi nedělá.

"Čau Kate," povzdychla Coral, sotva jsem se na ni usmála, a posadila se na pohovku. Já pořád provinile stála na druhém konci pokoje a přemýšlela o tom, jestli tady Toma viděla a předstírá, že ne, nebo si ho opravdu nevšimla. "Proč tu máš tu láhev vína?" zeptala se mě hned.
"Chtěla jsem si udělat pěkný večer, opít se do němoty, však to znáš," pokrčila jsem rameny a přešla pokoj, abych se posadila vedle ní. Když nezačala mluvit o Tomovi, asi je tu šance, že ho opravdu neviděla. "Co tě ke mně vede?" zeptala jsem se jí. Když bude mluvit k tématu, je větší šance, že si nevšimne ničeho dalšího.
"Konečně jsem si vybrala, do jakých barev bude svatba laděná," usmála se na mě. "Jelikož jsi hlavní družička, chtěla jsem tě poprosit, jestli by sis sehnala nějaké šaty mentolové barvy," podívala se na mě. "Bude s tím problém?"
"Můžeme se po nich podívat zítra," navrhla jsem.
"Dobrý nápad," souhlasila hned. "Co se týká kytky, přemýšlela jsem nad drobnými růžičkami. A do toho šater."
"Nevěstin závoj?" usmála jsem se hned. "A ty růže jaké?"
"Růžové," odpověděla mi. A pak se krátce zasmála. Růžové růže, to je náhoda. Pokývla jsem hlavou.
"Nic složitého," řekla jsem a naklonila hlavu na stranu. "Bude to vypadat hezky. Už to úplně vidím," usmála jsem se a zasnila se, jak dokonale všechno bude vypadat. K tomu pár zelených listů a bude z toho nádherná kytka.
"Ještě jsem tě chtěla požádat o jednu věc," řekla a poposedla si tak, aby ke mně byla víc čelem. Když jsem tázavě zvedla obočí, Coral pokračovala. "Až sem přijedou naši, mohla by ses o ně postarat? Ukázat jim, kde je váš podnik, kde jsou další restaurace, kostel, kde bude obřad a podobně?" pousmála se. "Budu v takovém stresu, že se bojím, aby mi mámina přítomnost jenom nepřitížila," povzdychla si.
"Postarám se o ně, nemusíš se vůbec o nic bát," slíbila jsem jí. Coral mě krátce objala.
"Jsi prostě nejlepší," zamumlala do mých vlasů. Usmála jsem se a opětovala jí objetí. Pohladila jsem ji po zádech, ale očima jsem hypnotizovala dveře od koupelny. Když se Coral odtáhla, zhluboka se nadechla. "No nic, půjdu. Už se těším, až se z tohoto vysvleču a skočím si do vany," vstala a upravila si sukni šatů. Taky jsem vstala a pomalu přešla ke dveřím, abych ji vyprovodila aspoň na kraj terasy.
"Tak zítra po snídani vyrazíme?" zeptala jsem se. Coral přikývla.
"Ještě jednou díky," usmála se a pak sešla ty dva schůdky. Krátce jsem na ni mávla. Tohle prošlo. Kdo ví, jestli by to utajení vyšlo, kdyby tady Coral zůstala delší dobu. Hned jsem se otočila a zamířila jsem do koupelny. Když jsem otevřela dveře, prvně jsem se zděsila, co to vidím. Až po vteřině jsem si všimla, že Tom sice sedí na záchodě, ale na zavřeném, kalhoty normálně oblečené. Na klíně držel jeden z dívčích časopisů, které jsem měla položené vedle vany pro zkrácení chvíle. Když ke mně zvedl pohled, zatvářil se zmateně.
"Podle toho testu mi sekne přirozený make-up s lehkým zvýrazněním rtů leskem," naklonil hlavu na stranu. "Co si o tom myslíš ty?" zvedl jedno obočí. Zasmála jsem se.
"Že bys byl určitě kočka," pokývla jsem hlavou.
"Já jsem kočka už teď," odfrkl si. Rozesmála jsem se. A Tom se ke mně přidal.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Simča Simča | 5. října 2015 v 16:02 | Reagovat

Opět krásný díl :-). To skrejvání před okolím dodává ději "šmrnc" ;-). No a závěr povídky mě teda pobavil :- D. Už ať je středa ;-).

2 Ká. Ká. | 5. října 2015 v 21:03 | Reagovat

No to jsou mi věci, tak teď maj tajnou lasku .. Hodně mě povavilo jak se schovaval v té koupelně :-D sem zvědavá kdo z nich prvni přízná, že to takhle není ono :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama