Sparks #18

7. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Moc vám děkuji za komentáře. Jste prostě skvělí, skvělí, skvělí! ♥ Pěkné počtení, B.



Nákupy s Coral mi připomněly roky, které jsme spolu strávily na střední škole. I když jsme nebyly při penězích, stejně jsme skoro každý den zamířily do obchodů, abychom zkontrolovaly, co se od předchozích dní změnilo. Nikdy jsem ji ovšem nesledovala při vybírání a zkoušení svatebních šatů. Celý dopoledne jsem byla naměkko, pořád se mi chtělo povzdychávat a utírat si slzy, i když mi žádné netekly. Naštěstí. Když jsem se pak posadila v práci u baru a odložila tašky s halloweenskou výzdobou, dlaní jsem si podepřela bradu a podívala se na Val.
"Kdyby byl na obzoru nějaký pořádný chlap, chtěla bych se vdávat jenom kvůli tomu, abych na sobě měla ty krásné šaty," pronesla jsem zasněně. Val se zasmála a pak významně zvedla obočí a podívala se přes mé rameno.
"Třeba ten pořádný chlap právě přichází," zamumlala. Pootočila jsem se, abych viděla, kdo kolem mě prošel. Podle známé vůně jsem poznala, že se jedná o Tom. Vrhla jsem na Valerii vražedný pohled.
"Nazdar Kate," pozdravil mě Tom a na bar přede mě položil papírek. "Obvolal jsem pár lidí. Tohle je tvoje kapela na sobotu," řekl. Vzala jsem papírek mezi prsty a rozevřela ho. Hned překvapeně zamrkala.
"Teď si ze mě děláš srandu?" zeptala jsem se ho a zvedla pohled od telefonního čísla na frontmana kapely, kterou tady každý znal. "Ty jsi mi domluvit RedHat?" zvedla jsem obočí. Ledabyle pokrčil rameny.
"Jejich kytarista mi něco dluží," odpověděl. Zhluboka jsem se nadechla. Měla jsem pocit, že jsem znovu v pubertálních letech.
"Bože, jak moc děláš do muziky, když ti takový člověk něco dluží?" vykulila jsem na něj oči. Tom se zasmál a já si uvědomila důležitou věc. Já o Tomovi vlastně vůbec nic nevím. V hovoru nikdy nepadlo jeho příjmení, název kapely nebo počet sourozenců. Ani jsem nevěděla, kolik má let, nebo aspoň měsíc narození. Věděla jsem ovšem, že má na levé půlce znamínko velikosti hrášku. Hanba mně.

Tom se posadil vedle mě a loktem se opřel o desku baru.
"Dneska nepracuješ?" zeptal se, čímž naprosto změnil téma rozhovoru. Není slavný a stydí se, nebo je slavný až moc a bojí se?
"Pracuju, to víš, že jo," odpověděla jsem mu. "Zrovna jsem se vrátila z nákupů s Coral," vysvětlila jsem a mezi prsty vzala skleničku s pivem, kterou jsem si od Val nechala natočit. "Dám si jedno na posilněnou a pak jdu na to."
"Aha," zasmál se. "V tom případě chápu," dodal a rozhlédl se po podniku. Skoro nikdo tady nebyl, u baru jsme teď byli sami. Naklonil se ke mně a pošeptal: "Co kdybych se večer stavil?"
Pousmála jsem se a zuby si přejela přes spodní ret. "Chtěl bys?" laškovně jsem zamrkala.
"Moc bych chtěl," odpověděl mi a pak se odtáhl. Přikývla jsem.
"Dneska se tady trochu zdržím, chci to tady vyzdobit a potom půjdu domů," řekla jsem. "Po osmé bych mohla být doma."
"Tak jo, jsme předběžně domluvení," řekl a seskočil z barové stoličky. "Jdu domů, musím se prospat," uculil se. Když kolem mě procházel, prsty lehce přejel přes mé stehna. Zhluboka jsem se nadechla jeho kolínské, která kolem mě zavířila, a spokojeně přivřela oči. Za poslední dny jsem měla v tolik vzrušení, co jsem doposud neměla za celý život. I když jsem si myslela, že jsem člověk, který má rád svůj klid, teď jsem byla opravdu spokojená. Nenudila jsem se, každý den jsem se měla na co těšit. Že by mě Tom dokázal tak změnit?

Nakonec jsem se s výzdobou podniku zdržela delší dobu, než jsem plánovala. S Valerií jsme se do toho pustily a užily si tolik srandy, že mi ani nepřišlo, že už uteklo tolik času. Když jsem se podívala na mobil a zjistila, že mám dva nepřijaté hovory od Toma, překvapeně jsem zvedla obočí.
"Copak?" zeptala se mě Valerie a seskočila ze židle, na které stála, aby mohla pověsit girlandu z papírových dýní.
"Neuvědomila jsem si, kolik je už hodin," odpověděla jsem jí s ledabylým pokrčením ramen, ale pravdou bylo, že už jsem chtěla být u Toma a užívat si jeho žhavé polibky a vřelá objetí pevných paží. "Uvidíme se zítra, jo?" řekla jsem jí a už si sbírala svoje saky paky. Ani jsem nečekala na její odpověď a vyšla z podniku. Zamířila jsem obvyklou cestou k Adamovým pozemkům a moc nevnímala své okolí. Tak moc jsem se těšila. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a zkontrolovala čas, abych zjistila, jaké mám vlastně zpoždění. Automaticky jsem zabočila kolem rohového obchodu. Než jsem si uvědomila, že do někoho vrážím, už mě zachytili Brunovy paže.
"Dávej si pozor, krávo," procedil mezi zuby. Když rozpoznal, do čí tváře hledí, jeho výraz se změnil, jeho stisk se stal až křečovitým.
"Au, demente, pusť," řekla jsem a cukla rukou, ale spíš jsem si tím jen způsobila větší modřinu, než že bych se vysvobodila.
"Ale, ale," pronesl a já z jeho dechu ucítila odér levného piva, které vždycky chlastal po litrech. Zvedl se mi žaludek. "Kohopak to tu máme," ušklíbl se a druhou rukou mě objal kolem pasu, čímž mě dostal do slepé uličky. Když se nade mě naklonil, aby mě políbil, v záchvatu sebeobrany jsem vyrazila kolenem proti jeho rozkroku a dlaněmi se odrazila od jeho hrudi. Obličej se mu hned zkřivil bolestí, ale ještě stihl zvednout ruku sevřenou v pěst. Ucítila jsem úder do čelisti, než jsem z druhé strany schytala náraz o stěnu obchodu. Zapotácela jsem se a dopadla na zadek, přičemž jsem si dlaně sedřela do krve o drsný povrch chodníku. Zvedla jsem k němu pohled, opřela se o dlaně, jejichž palčivou bolest jsem teď nevnímala, a vší silou kopla do jeho kolena. Bolestí vykřikl. Rychle jsem se vytáhla na nohy a ucouvla před ním. Když jsem viděla, že už na mě nemůže, rozběhla jsem se.

Píchalo mě v boku a už jsem nemohla s dechem, ale nezastavila jsem se, dokud jsem nedoběhla domů. Abych nemusela hledat klíče od hlavních dveří, oběhla jsem dům a otevřela si dveře do kuchyně. Prásknutím jsem je za sebou zavřela, zády se o ně opřela a zběsile popadala dech. Před očima jsem měla mžitky, místo kuchyně jsem viděla veliké bílé skvrny.
"Kate?" uslyšela jsem Tomův hlas. Několikrát jsem zamrkala, ale bylo mi mdlo, neměla jsem ani síly na to, abych mu odpověděla. Cítila jsem slabost v kolenou, sotva jsem stála. "Kate," oslovil mě podruhé, tentokrát vyděšenějším hlasem. Zhluboka jsem se nadechla. Uviděla jsem jeho siluetu, mířil ke mně přes celou kuchyň. Přes hučení v uších jsem slyšela puštěnou televizi a hlas Adama a Coral. Když se ve dveřích do obývacího pokoje objevili i oni dva, Tom už stál u mě a opatrně pokládal dlaň na mé rameno.
"Bože, co se ti stalo?" zděsila se Coral a hned spěchala za mnou. Já jsem dál oddechovala, neschopna slova. Tom prsty přejel po hraně čelisti, která neutrpěla úder, a tím si získal mou pozornost.
"Kate?" zkusil to ještě jednou. Když jsem začala hledat slova, kterými bych jim popsala, co se stalo, chtělo se mi brečet. Rozklepala se mi brada a já znovu nebyla schopná cokoliv říct, teď ale z jiného důvodu. "Ššš," hlesl Tom a opatrně mě objal kolem ramen. Čelem jsem se opřela o jeho hruď a snažila se zadržet první vzlyky, které se mi draly z hrdla. Pořád jsem byla slabá v kolenou a vzpomínka na to, jak moc jsem se bála, mě znovu přemohla. Kdyby mě Tom nedržel, sesunula bych se na zem. Místo toho jsem skončila v jeho náručí, držel mě pevně u svého těla a jeho síla nezaváhala ani na vteřinu.

Položil mě na pohovku v obývacím pokoji a já uvolnila křečovité sevření kolem jeho krku. Když si klekl vedle pohovky, pohledem pořád zkoumal můj obličej.
"Prosím, řekni mi, že jsi v pořádku," ozval se nad mou hlavou Adamův hlas. Odvrátila jsem pohled od Toma a zadívala se na svého bratrance s očima plnými slz. Krátce jsem přikývla.
"Já…," vydechla jsem. "Narazila jsem na Bruna," řekla jsem a polkla. Tom prsty přejel přes klouby mých prstů a konejšivě mi stiskl předloktí.
"Já toho zmetka zmlátím," naštval se Adam, ale já hned zavrtěla hlavou.
"Byl opilý," pokračovala jsem a pohledem přejížděla od Adamova a Coralina obličeje k Tomovu. "V jednu chvíli jsem myslela, že je opravdu po mně," polkla jsem. "Ale dala jsem mu co proto."
"On tobě taky," řekl Tom. "Jako by mu jednou nafackovat nestačilo," odfrkl si, pohledem pořád fixovaný na mě.
"Jak jednou?" zeptali se Coral s Adamem ve stejnou chvíli. Tom zvedl pohled od mého obličeje a nejistě nasál vzduch přes zuby.
"Hm, řekněme, že už jsem měl tu čest," pokrčil rameny a zvedl ruku, na které měl předtím rozbité klouby. Teď na nich byly zacelené strupy. Oba dva se zatvářili překvapeně.
"Z Bruna se stává kretén nejvyššího kalibru, když sáhne po alkoholu," zašeptala jsem. Tom přesunul svou pozornost zpátky na mě.
"Zajdu pro nějaký alkohol, tohle musíme vydezinfikovat," řekl a vstal. Když uvolnil místo před pohovkou, hned se sem posadila Coral a nejistě přejela přes mé prsty.
"Máš ledové ruce. Adame, podej nějakou deku," pokynula mu. "Kate, musíš s tím něco dělat. Ohlásit to na policii nebo něco podobného. To přece nejde, aby s tebou takhle zacházel," zavrtěla hlavou.
"Klidně mu hned teď půjdu vysvětlit, že se takhle chovat nemá," řekl Adam, sotva mi na nohy položil deku. Znovu jsem si povzdychla.
"Násilím se nic nevyřeší," polkla jsem.
"Ale kdybys mu to do té kebule namlátila, třeba by si to zapamatoval," odpověděl mi a posadil se do křesla naproti mně. Sklopila jsem pohled ke svým dlaním a srolovala rty dovnitř pusy, abych zabránila vzlykům, které mě zase začaly přemáhat. Bože, co jsem komu udělala, že jsem si zasloužila tohle?

Vytáhla jsem se do sedu a nastavila dlaně, aby mi je Tom mohl vyčistit. Měla jsem na nich krev smíchanou se špínou a určitě bylo potřeba to důkladně ošetřit.
"Kdybych dělal něco špatně, hned mě oprav, sestřičko. Třeba tím dirigováním přijdeš na jiné myšlenky," pousmál se a krátce ke mně zvedl pohled. Jen jsem se na něj ušklíbla a místo slov jsem hned sykla, protože to začalo štípat jako čert.
"Odvedení pozornosti, skvělé," naklonila jsem hlavu na stranu a přemáhala se, abych s dlaněmi neucukla. Tom jednou dlaní chytil mé prsty, čímž si mou ruku přidržel, a druhou hned začal čistit zanesené rány na hraně dlaně.
"Říkejte mi, co chcete, ale tady se stalo něco víc, než že ses ty porval s Brunem," pronesla Coral po chvíli ticha. Zvedla jsem k ní pohled od svých dlaní a tázavě naklonila hlavu na stranu. "Než jsme odjeli, tak jste se nemohli ani cítit. Nebo spíš ty jeho," řekla a prstem ukázala prvně na mě a pak na Tomova záda. "Teď se mu věšíš kolem krku a necháš se od něj ošetřovat?" podezřívavě zvedla obočí. Její výraz v obličeji byl jasný: chtěla vědět všechno.
"Vyříkali jsme si to, jak jsi chtěla. Co se ti na tom zase nelíbí?" zeptal se Tom, ale pořád k ní zůstával zády a věnoval se spíš mně, než jí. Měla jsem chuť se pousmát, ale tím bych celé naše utajení nejspíš pokazila.
"Nezdá se mi, že je Kate tak v klidu. Ta jenom tak něco nepřekousne, na to ji moc dobře znám," řekla a překřížila si ruce na prsou. Adam jen protočil oči, ale Coral vypadala zaujatě. Teď už jsem se zasmát musela.
"Zase si domýšlíš fakta, která neexistují, a vytváříš absurdní teorie založené na tvém zdání?" zeptala jsem se jí. "Protože já tě taky moc dobře znám," oplatila jsem jí. Po téhle větě se zase zasmál Adam. Coral ho hned praštila do ramene.
"No co?" bránil se. "Vždyť na to kápla," pokrčil rameny a pak se na mě uculil. Tohle mi přesně hrálo do karet. Znejistět Coral a dosáhnout tak bezpečnějšího zázemí.
"Chci teď přijít na jiné myšlenky," řekla jsem.
"Než jsi přišla, přemlouvala jsem kluky, abychom vytáhli monopoly, ale oba dva se bránili. Zahrajeme si teď?" zeptala se a podívala se na ty dva.
"Já bych si určitě zahrála, deskovou hru jsem si neužila hodně dlouho," pousmála jsem se. Slyšela jsem Adamovo významné povzdychnutí, ale Tom nereagoval nijak. Když se ovšem vytáhla krabice, ve které byla hra schovaná, posadil se vedle mě na pohovku.
"Určitě jsi v pohodě?" zeptal se mě šeptem, zatímco se Adam s Coral hádali, kdo bude bankéř. Pomalu položil dlaň na moje holé koleno. Znovu jsem přikývla, ačkoliv jsem si nebyla stoprocentně jistá. Tím jsem ho ale teď nechtěla obtěžovat. Jsem přece velká holka, prostě to zkousnu.

Večer se nakonec posunul úplně jiným směrem, než jaký jsem plánovala, když jsem odcházela z práce, ale i tak jsem se dobře bavila. Po dlouhé době jsem strávila čas i s Adamem a Coral, snažili se mě rozveselit a musela jsem uznat, že se jim to dařilo. Byly chvíle, kdy mě už začínalo bolet břicho, jak moc jsem se smála. A já jim za to byla vděčná. Zatímco jsme se s Coral bavily ohledně nadcházejícího víkendu, kluci probírali něco jiného, ani jsem pořádně neposlouchala, co to bylo. Přišla jsem na jiné myšlenky a celou dobu, kterou jsem v jejich společnosti strávila, jsem si ani jednou nevzpomněla na to, s jakým pitomcem jsem chodila. Jenže když jsme dohráli hru, Adam nečekaně vyhrál, a já se zvedla, že už půjdu spát, začala jsem mít nepříjemný pocit.
"Kate, počkej, doprovodím tě," nabídl se Tom a rychle se rozloučil s Coral a Adamem. Zůstala jsem stát u dveří vedoucích z kuchyně na zápraží, ale nebyla jsem schopná je otevřít. Bála jsem se, co bych za nimi mohla vidět, a husí kůže mi naskočila po celém těle.
"Jdeme?" zeptala jsem se ho, když ke mně konečně přišel.
"Vždyť se celá chvěješ," podíval se na mě Tom a opatrně vzal můj obličej do dlaní. "Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se poněkolikáté, tentokrát s přísnějším tónem v hlasu.
"Vadilo by ti, kdybys dneska spal u mě?" zeptala jsem se a nejistě zamrkala. "Mám… mám takový nepříjemný pocit," přiznala jsem tiše.
"Vůbec ne," usmál se na mě Tom a položil prsty na kliku. "A nic od toho přespání nečekám," dodal a pak mě objal kolem ramen. "Pojď, jdeme tě uložit do postele."

Jeho blízkost mi dodávala pocit bezpečí. Když jsem si vzpomněla na to, jak jsem ho od sebe odstrkávala, teď jsem byla ráda, že ty dny jsou už za námi. Paradoxně se teď stal mým nejlepším přítelem člověk, kterého jsem skoro vůbec neznala a který skoro vůbec neznal mě. Doprovodil mě až k mému domku, ale když jsem si stoupla na první schodek, zůstal stát pod ním. Tázavě jsem zvedla obočí, ale nic neřekla, jen jsem si pažemi objala pas. Pořád mi bylo chladno, zřejmě z toho menšího šoku, který jsem tenhle večer prodělala.
"Půjdu se rychle osprchovat a jsem hned u tebe, souhlas?" zeptal se mě. Přikývla jsem. Co jiného mi taky zbývalo? Vešla jsem do svého příbytku a taky se vydala do koupelny. Rozsvítila jsem si stropní světlo a přešla k umyvadlu. Dlaněmi jsem se opřela o jeho okraje a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem hrozně. Ale nebyla jsem domlácená tak, jako předtím Tom. Kdybych neměla sedřené dlaně, dala by se moje odřená tvář považovat za nešťastnou náhodu. Se svými momentálními oděrkami bych musela být opravdu veliké nemehlo.

Když jsem vyšla z koupelny okoupaná a konečně ohřátá teplou vodou, Tom už ležel na kraji mé postele. Hlavu měl pohodlně podloženou mým polštářem, zatímco měl ruce propletené v prstech a opřené o svou hruď, která se v pravidelných intervalech zvedala a zase klesala spolu s tempem jeho dechu. Když jsem za sebou zavřela dveře, cukl sebou a rychle otevřel oči.
"Nechtěla jsem tě probudit, promiň," hlesla jsem a přešla k posteli. Roztáhla jsem přikrývku a posadila pod ni. "Chce se ti spát?" zeptala jsem se ho.
"Proč?" zvedl obočí, ale bylo vidět, že oči drží sotva otevřené. "Chceš si povídat, nebo co?" pousmál se a naklonil hlavu na stranu.
"To je jedno," mávla jsem nad tím rukou. "Vidím, že ty máš co dělat, abys zůstal vzhůru. Tak dobrou noc," popřála jsem mu a lehla si vedle něj. Nebudu mu přece vykládat, že se bojím usnout, aniž bych věděla, proč tomu tak je. Jeho přítomnost mi teď musí stačit.
"Jestli pro tebe můžu udělat něco navíc, tak mi to řekni," zamumlal u mého ucha. Přetočil se na svůj bok, čelem ke mně, a jednu paži položil kolem mého pasu. "Řekni si, co ti dodá pocit většího bezpečí," pobídl mě.
"Tvoje vousy mě lechtají," pousmála jsem se a krátce se na něj podívala. Měl přivřené oči, takže byly duhovky sotva vidět. Když se usmál, jeho oči se přivřely ještě více.
"Tvoje vlasy v mém obličeji taky nejsou velká výhra," oplatil mi.
"Prosím tě, nedělej. Však máš svoje vlasy dostatečně dlouhé, aby tě taky mohly lechtat," zavrtěla jsem hlavou. Tom hned nespokojeně zabručel.
"Nevrť se," přikázal mi a prsty uhladil moje vlasy pod mé rameno, o které se potom bradou opřel. Zahleděla jsem se do jeho obličeje a spokojeně si povzdychla.
"Děkuji, že jsi tady se mnou," zašeptala jsem.
"Já se vyspím kdekoliv," odpověděl mi s ledabylým pokrčením ramen. Usmála jsem se a po chvíli jsem zavřela oči. Snad se mi podaří usnout, aniž bych vzpomínala na dnešní nepovedený večer, na moje setkání s Brunem. Snad se mi při zavření očí nevybaví ten jeho samolibý výraz, který teď nemůžu vystát. Ach bože, takového bývalého přítele mi byl opravdu čert dlužen.

Sice jsem měla zavřené oči, ale pořád jsem nemohla doopravdy usnout. Během chvíle, co jsme byli potichu, Tomova paže kolem mého pasu ztěžkla. Nebylo to první znamení, že usnul, jeho najednou hluboké dýchání mi to potvrdilo. Když se trhaně nadechl, rychle jsem otevřela oči, ale tentokrát se neprobudil. Zřejmě to byl jeho způsob usínání. Znovu jsem zavřela oči a poslouchala jeho dech. Třeba mi to pomůže usnout. Kéž by.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Anet Anet | 7. října 2015 v 13:48 | Reagovat

Na predošlom diely chyba moj komentar tak to musim vynahradit teraz :-)
Vobec som nečakala, ze si si pre nas prichystala taku "akciu" čakala som vzrúšo v posteli :-D tom by mal dat Brunovi co proto! :-D ale to, ako krasne sa postaral o Kate.. :-) uplne vidim ich pohľady je jasne ze si toho Coral všimla ale Kate sa zase pekne vykrutila :-D
Miestami sa mi az slzy tlačili do oci (fakt!) .. Kiežby táto poviedka nikdy neskončila :-(

2 Ká. Ká. | 7. října 2015 v 15:25 | Reagovat

[1]: naprosto souhlasim :-) jak se ujal role ochránce, rozkosne <3 :-D
Tralalaa, uz aby bylo pozejtri :-D

3 Simča Simča | 7. října 2015 v 23:00 | Reagovat

Nemám slov. Prostě jako vždy úžasné. Ti dva v tom pěkně lítají :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama