Sparks #19

9. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Moc vám děkuji za vaše komentáře. :) Pořád a neustále mě těší. ♥ Pěkné počtení. B.
P.S. Momentálně trochu nestíhám a díly dopisuju na poslední chvíli. A jelikož teď dělám nějaké úkoly do školy, prezentace, rešerše apod., nevím, jestli zítřejší díl stihnu napsat. Dopředu se omlouvám, ale škola je důležitější. :) B.



Nastal den, na který skoro všichni čekali a těšili se, konečně přišel kýžený okamžik, kdy se milovníci masek mohli vyřádit až do zbláznění. Já osobně jsem Halloween nepovažovala za tak super svátek, nebylo mi příjemné nevědět, koho vlastně obsluhuji, ale ve většině případů se jednalo o provizorní a podomácku vyrobené masky, takže bylo snadné uhádnout, kdo se pod ní skrývá. Dnes jsme v podniku obsluhovali všichni čtyři. Dokonce jsme se domluvili na podobných maskách, aby bylo jasné, že patříme k sobě. Valerie byla Supergirl, já jsem si vybrala Catwoman. James chtěl být Superman, takže na Dana zůstal převlek Spidermana. Nic lepšího jsme na poslední chvíli sehnat nedokázali.

"Kate, roztoč mi tam pět piv," řekla mi Val a položila tác na pult. Dlaně jsem měla už docela zahojené, ale velice se mi hodilo, že jsem dnes měla ke kostýmu i rukavičky.
"Dneska nejsem Kate, jsem Catwoman," podívala jsem se na ni a rázně přitom pokývla hlavou. Zasmála se a dala si ruce v bok.
"Supergirl se ti omlouvá," pronesla hlubokým hlasem a pak udělala drobné pukrle.
"Nespletla sis trochu kostým a dobu?" zasmál se James, který se vedle mě objevil. "Přidej ještě tři piva pro mě," objednal si u mě a na svůj tác si vyskládal tři skleněné panáky. "Dneska tady bude tržba století," dodal vesele.
"Díky bohu. Potřebujeme z něčeho žít, ne?" usmála jsem se na něj a postavila dotočené pivo Val na tác. Jestli dneska zavřeme kvůli dopitým zásobám, nebylo by to k podivení.
"Kate, přijela kapela," objevil se Dan a stoupl si před bar. "Chceš je přivítat sama, nebo se toho mám chopit a mám je rovnou zavést k jejich pódiu?" zeptal se mě.
"Teď opravdu nemám čas," zavrtěla jsem hlavou. "Potom za nimi zajdu, ale v tuto chvíli se o ně postarej ty, prosím," zvedla jsem k němu pohled od další sklenice piva, kterou jsem právě dotočila. Přikývl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tom opravdu nelhal, opravdu mi domluvil tu nejlepší kapelu. Když se rozkřiklo, že tady bude vystupovat RedHat, přijeli lidé i z okolí. Dneska to bude večer s velikým V.

V zadní části našeho podniku jsme vyklidili stoly a postavili provizorní pódium. Sice to trochu ubralo na možných místech k sezení, ale nezdálo se, že by to tady někomu vadilo. Lidé postávali u stěn, u baru i před samotným pódiem, jenom aby si mohli poslechnout hudbu, která je tu oblíbená. Od baru jsem na pódium měla krásný výhled, takže jsem se mohla kochat koncertním vystoupením v jeho plné kráse.
"Čau kotě," pozdravil mě Tom a bokem se opřel o bar. Měl na sobě kostým kostlivce, na černém oblečení měl zvýrazněné kosti a na obličeji namalovanou lebku.
"Coral se na tobě vyřádila," pokývla jsem hlavou.
"Vidím, že tady máte pěkně narváno," pousmál se na mě. "Jsem rád, že kapela přilákala tolik lidí," dodal a nepřestával se usmívat.
"Chceš za to pivo na účet podniku, nebo co?" zeptala jsem se. Tom se zachechtal a zavrtěl hlavou. No jasně. On vydělává tolik, že něco takového nepotřebuje.
"Dnes si ale nedám pivo," řekl. "Umícháš mi nějaký drink, Catwoman?" zeptal se a naklonil se nad desku baru.
"Dnešní specialitou je Bloody Mary," sdělila jsem mu. Když přikývl, nachystala jsem si vysokou sklenici. Než jsem dotočila další pivo, stihla jsem z ledničky vytáhnout rajčatovou šťávu, která je důležitým základem. Bloody Mary byla dnes opravdu nejčastější objednávka, co se týče míchaných drinků. Dolila jsem Tomovi do sklenice šťávy a už se natahovala pro další krabici, abych ho neošidila. Jak se zdá, budu si muset skočit do skladu pro zásoby rajčatové šťávy. Kdo by to řekl, že to bude mít takový úspěch?

"Dane, můžeš se tady o to na chvíli postarat, prosím tě?" zeptala jsem se ho a už mířila do našeho skladu. Vůbec jsem si nevšimla, že mě Tom následuje, přes hlasitou hudbu, která se tu rozléhala, jsem ho neslyšela. Odemkla jsem si dveře a než jsem stihla sáhnout po vypínači světla, ucítila jsem něčí dlaň na rameni. Že to byla Tomova, jsem poznala v následující vteřině, když jsem se vyděšeně otočila a málem ho praštila rovnou mezi oči.
"Nechtěl jsem tě vyděsit," omluvil se mi hned, ale já měla sto chutí mu i tak vynadat. "Jen jsem chtěl, abychom měli trochu soukromí," pokrčil rameny. Zamračila jsem se na něj.
"Jsem v práci, nemůžu se zdržovat. Navíc když je tady tolik lidí," pronesla jsem a konečně rozsvítila to světlo. "Ale když už jsi tady, můžeš mi pomoct," řekla jsem hned na to. Proč ho nevyužít, když tak ochotně cupital za mnou. Tom za námi zavřel dveře a hned mi položil ruce kolem pasu.
"Když ty v tom upnutém oblečku vypadáš tak sexy," hlesl a naklonil se ke mně. Polibek ovšem nevyžadoval. Buď nechtěl zničit Coralinu práci na jeho obličeji, nebo měl rád to dráždivé vyčkávání. "Nemůžu si pomoct, ale mám na tebe chuť."
"Budeš muset počkat, až to tady celé zavřu. Dnes jsem vedoucí směny, takže budu muset i spočítat tržbu," pokrčila jsem rameny. Tom jen nesouhlasně zakňučel. "Už pojď, nebo ještě vyzradíme naše utajení," zamumlala jsem a do rukou mu trčila karton s krabicemi šťávy.
"Utajení? Že se pod maskou Catwoman skrývá Kate?" zvedl jedno obočí.
"Přestaň vtipkovat a padej," nakázala jsem mu.
"Stejně Coral s Adamem něco tuší. Myslíš, že jim může v jejich domě něco uniknout?" řekl s klidným hlasem. Nevypadal, že by ho to nějak znepokojovalo.
"A tobě to nevadí?" zeptala jsem se a obočí mi překvapeně vyletělo vzhůru. Trhl rameny. Povzdychla jsem si. Nešlo o to, že bych se za aférky s Tomem styděla. Nechtěla jsem, aby o tom ostatní věděli, protože by mi to bylo jako ultimátum. Takhle to bylo jedinečné. Kdyby to vyplulo na světlo světa, stala by se z toho tuctová věc. Hned po tom, co by to byl nežhavější drb týdne.

Jako by moje otázka na Toma uvalila vlnu mlčení. Posadil se k baru, kde se objevil i Adam, a chopil se svého pití, které tady na něj čekalo.
"Je to super!" pokývl Adam hlavou a upil z piva, které před ním stálo. "Coral bude litovat, že nechtěla jít," zasmál se a prsty zabubnoval po stole do rytmu právě hrané písničky. Jen jsem se na něj usmála a pohledem přejela na Toma. Sotva jsem se na něj podívala, očima uhnul jinam, jako by teď trucoval a nechtěl se se mnou bavit. Copak on - určitě neskutečná celebrita - chce, aby se o něm roznesly zprávy, že se tajně vídá s nějakou holkou z vidlákova? Určitě ne. Neuvědomuje si, kolik potíží by to přineslo. Může to mezi námi jiskřit sebevíc, ale některé věci se prostě nemají stát. A když už se stanou, je na místě, aby se to co nejlíp utajilo. Myslím, že je to v zájmu nás obou.
"Jak jsi vyřešil tu rozlučku se svobodou?" zeptal se Tom Adama. Nezapojovala jsem se do jejich rozhovoru, ale poslouchala jsem, aby mi nic neuniklo.
"Asi to spojím," odpověděl mu Adam. "Kolegy z práce a kluky z Lovell, všichni v jeden večer. Na co to dělit," pokrčil rameny.
"Doufám, že mezi kluky z Lovell počítáš i mě, ačkoliv jsem krátkodobý přistěhovalec. Něco takového si nesmím nechat ujít," zavrtěl Tom hlavou. "Pamatuješ si na Gustavovo loučení se svobodou?" zasmál se Tom. Adam se hned rozchechtal a poplácal Toma po rameni.
"Božínku, to byl víkend," řekl a zasněně se podíval před sebe. Sice jsem toho Gustava neznala, ale určitě to byl někdo hodně blízký. "Máš od něj zprávy? Přijede?" zeptal se Adam a znovu se podíval na Toma. Ten pomalu pokývl hlavou.
"Přijede celá kapela. Máme pro vás totiž menší dáreček," usmál se Tom. "Zahrajeme vám," dodal. Srdce mi poskočilo. Konečně uslyším hudbu, kterou se Tom živí. Celou kapelu. Začínala jsem se na tu svatbu těšit ještě víc.
"To bych opravdu nečekal, že byste nám darovali písničku," popíchl ho Adam a poposedl si na stoličce tak, aby byl čelem k Tomovi. "Chodí Geoš pořád s tou šťabajznou?" zeptal se.
"Chodí. A vypadá to na další rozlučku se svobodou," uculil se Tom.
"Johó!" zaradoval se Adam a pěstí bouchl do stolu. "To chce panáka. Catwoman, něčeho nám ulej!" poručil si. "Nám třem," řekl a ukázal i na mě. Jen jsem se na něj usmála. Ačkoliv jsem neznala toho šťastlivce, kterého chce Adam zapíjet, proč bych mu neposloužila. Zákazníkovo přání - můj rozkaz.

Coral určitě nebude ráda, až Adama přivedeme domů, ale když byl opilý, byla s ním neskutečná sranda. Kvůli svému pracovnímu vytížení jsem s nimi nestíhala tolik panáků, ačkoliv mi Adam vždy připomněl, abych si dala další na jeho účet. Většinou jsem to přešla nebo na to zapomněla a nechala je opíjet se ve dvou. Když jsem se po dlouhé době, kterou jsem strávila sbíráním objednávek na zahrádce, vrátila k baru, kde mi pomáhal James, ti dva se chechtali, až se za břicha popadali. Musela jsem se usmát, jen když jsem je viděla, ačkoliv jsem netušila, čemu přesně se tak smějí. Jak jsem ale pochytila z následujících několika slov, pořád vzpomínali na staré dobré časy, kdy se Adam bavil s Tomovými přáteli, chodil s nimi na akce a očividně si ty akce i užíval. Popravdě, takhle veselého Adama jsem dlouho neviděla.
"Další pivo?" zeptala jsem se ho, když odložil právě dopitou sklenici na kraj baru.
"Jo. A taky dalšího panáka, pro nás všechny," poručil a prsty ukázal tentokrát i na Jamese. Vytáhla jsem láhev rumu, ze které jsem jim posledních několik panáků ulila, a podívala se na Jamese, jestli si opravdu dá s námi. Když pokývl hlavou, nachystala jsem čtyři skleněné panáky vedle sebe. Nalila jsem do každého a dva postavila na desku baru.
"Pánové, dneska to berete zodpovědně," usmála jsem se na ně a přiťukla si s nimi. Když jsem se podívala do Tomových očí, nebyla v nich jen opilost, zdálo se, že mi chce něco říct. Dokonce se i zhluboka nadechl, ale nakonec to přešel a mlčky do sebe obrátil rum. Povzdychla jsem si. Co se to s ním tento večer děje?

"Tome!" ozvalo se z davu lidí. Nejen on, ale i já jsem zvedla hlavu. Když se k němu přiblížil kytarista kapely, která tu doposud hrála, a dlaní ho poplácal po rameni, nevěřícně jsem zamrkala. Bože, jestli se Tom zná s touhle kapelou, musí být opravdu někdo. Budu si muset zjistit víc informací, které se týkají jeho života.
"Frede, nazdar!" usmál se na něj Tom a krátce se objali jako staří přátelé. "Jsem moc rád, že jste dneska přijeli," pokývl hlavou.
"Gratulace k tomu vašemu albu, kámo," pokračoval hned Fred, jako by tu byli jenom oni dva. "Říkali jsme si v kapele, že jste museli mít koule, abyste s něčím takovým šli do světa," řekl znalecky. Chtělo se mi protočit oči.
"To víš, dal jsem do toho kus sebe, tak bylo jasné, že to bude mít úspěch," zasmál se Tom. "Nedáme si panáka? Piju tady s kámošem. Adame, to je Fred. Frede, Adam," představil je. Měla jsem nutkání si odkašlat a dát najevo, že já jsem tady ta veliká fanynka RedHat, ale Tom mě naprosto ignoroval. Nevím, jestli to dělal schválně, nebo to bylo tím, že přepnul do svého módu slavného hudebníka, ale docela mě s tím štval. Docela hodně.

Naskládala jsem si piva na podnos a vyšla zpoza baru. Hned jsem zamířila ven na zahrádku a začala rozdávat objednávky, které jsem předtím posbírala. Když jsem se dostala ke stolu, kde seděli kluci z fotbalového družstva, vytáhla jsem si bloček a s úsměvem si k nim stoupla.
"Co to bude, kluci?" zeptala jsem se a připravila se na zapisování objednávek. Když se ozvaly první objednávky piv, ozvaly se taky první trapné pokřiky.
"Já bych si dal ten tvůj zadeček," řekl mi jeden z nich.
"Hm, tak to vypadá, že se nám tu usadila banda puberťáků," naklonila jsem hlavu na stranu. "Kdybyste věděli, kolik je mi let, určitě byste něco takového neříkali," pousmála jsem se na ně.
"Na staré lodi se nejlépe naučíš plachtit, ne?" ozvala se další chytrá hláška. Musela jsem si odfrknout.
"Pánové, buď si objednejte, nebo za vámi pošlu našeho číšníka. Tomu snad návrhy dělat nebudete," řekla jsem a významně zvedla obočí.
"Tak jo, Catwoman. Piva pro všechny, pro začátek by to mělo stačit," objednal zřejmě jejich kapitán.
"Fajn. A něco k zakousnutí? Křupky, arašídy, hranolky?" zeptala jsem se.
"A ten tvůj zadeček v nabídce nebude?"
"Božínku, fakt malé děcka," protočila jsem oči. Otočila jsem se na patě a zamířila zpátky do podniku. Stoupla jsem si za bar a začala točit pivo do sklenice. "Dane, budeš muset zanést piva těm fotbalistům, na mě mají pitomé kecy," podívala jsem se na něj.
"Další, co by chtěli trochu tvojí přízně?" zasmál se a šťouchl do mě svým ramenem.
"Prosím tě, jestli se ti kluci někdy naučí normálně balit holku, tak mi bude padesát," zasmála jsem se s ním a odložila pivo na tác. Dan mi dal ruku kolem ramen.
"Opravdu se jich tak lehce vzdáš? Mohla bys mít zábavu na večer," uchechtl se. Jenom jsem protočila oči. Chtěla jsem mu odpovědět, že budu mít dost zábavy, až potáhnu Adama domů, ale radši jsem mlčela.

Když už lidé začínali postupně odcházet, byly skoro tři hodiny po půlnoci. Už jsem sotva stála na svých nohách, sotva jsem držela oči otevřené. Jak se zdálo, posledními tady zůstali Adam s Tomem, objednávali si jeden panák za druhým a chechtali se jako malí kluci.
"Kate, bude ti vadit, když už půjdu?" zeptala se mě Val a otočila poslední židli u stolu, u kterého uklízela. "Kevin na mě čeká doma a už je trochu podrážděný, že jsem tady tak dlouho."
"Jasně, běž," usmála jsem se na ni. "Uvidíme se v pondělí," pokývla jsem hlavou.
"Děkuji, jsi nejlepší," poplácala mě po rameni a pak se otočila k odchodu. Jo, jsem nejlepší. To slyším skoro pořád. A že se mi to vyplácí. Urovnala jsem poslední stůl a vrátila se zpátky za bar. Vzala jsem navlhčený hadr a poutírala pípu a bar, než jsem se podívala na ty dva.
"Pánové, ještě něco, nebo vás už můžu zkásnout?" zeptala jsem se jich a dala si jednu ruku v bok.
"Já bych si dal ještě pivo. A pak ještě jedno," usmál se na mě Adam. Jen jsem zvedla obočí a podívala se na Toma.
"No co, slyšelas jeho přání," trhl rameny. "Měla bys ho obsloužit, servírko," našpulil rty. Takže to bylo jasné. Byl na mě naštvaný. Jen je otázka proč. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Dám si to samé," dodal ještě a prsty poklepal po desce baru.
"Fajn," odsekla jsem. Vytáhla jsem právě utřenou sklenici a začala do ní čepovat pivo. "Abyste věděli, během několika minut chci zavřít. Nezájem, že tu sedíte. Jste tu poslední dva, můžete si posedět i ve vašem obýváku," podívala jsem se na Adama.
"V mém obýváku není ten luxus čerstvě načepovaného piva," pokrčil rameny. Jen jsem se na něj ušklíbla. Nebudu argumentovat s tím, že mu bude ráno blbě. Je dospělý, určitě s tím počítá.

Opřela jsem se loktem o bar a zadívala se na Adama a Toma, kteří zřejmě nehodlali skončit se svými vzpomínkami na lepší časy. Zívla jsem a znuděně se na ně podívala. Když se Tom rozesmál, zase mi srdce pookřálo. Jeho řasy se o sebe otíraly, v koutcích se mu vytvářely vějířky vrásek, které mu přidávaly na sex-appealu. Pomalu jsem si olízla rty a pak je našpulila. Kdyby nebyl tak náladový… a kdybych náladová nebyla já, tvořili bychom opravdu dokonalý pár. Takhle to stálo za prd. Ani to naše utajování nemělo takový šmrnc, když jsme na sebe neměli náladu. Naštval se a já nevím proč. Měla bych se ho na to zeptat. Jen jestli na to bude čas. Jak se zdá, dneska jsem tu byla opravdu jen vosk.

Když jsem ty dva konečně přinutila zaplatit, bylo skoro půl páté ráno. Schovala jsem výtěžek do trezoru a nezdržovala se s počítáním, to nechám až na pondělí. Teď jsem se opravdu těšila do postele. I když mi nechali oba dva docela vysoké spropitné, neodpustím jim, že se nešli bavit domů. Vždyť tady byli sami dva, o tom si mohli povykládat někde jinde.
"Kate, řekni mi, co máš za problém?" zeptal se mě Adam a položil mi svou paži kolem ramen. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Můžeš tu otázku upřesnit?" zvedla jsem obočí. Krátce jsem se podívala na Toma. Vyžvanil snad něco, co neměl?
"Proč jsi nepila s námi? Neříkej, že to bylo kvůli tomu, že jsi v práci. Dřív jsi chlastala jako ďas a bylo ti jedno, jestli sedíš před nebo za barem," zamumlal svým ztěžklým jazykem. Zasmála jsem se.
"Víš, někdo z nás musí být zodpovědný, když už se máš ženit," píchla jsem ho loktem do žeber. Zamkla jsem za námi podnik a podívala se na ty dva.
"Jdeme domů. Buď si pohněte, nebo na vás nečekám," ukázala jsem prstem na jednoho a pak na druhého. Tom stál opodál, měl ruce v kapsách a vypadal, že sotva stojí vzpřímeně. Zato Adam se znovu opřel o mé rameno.
"Drahá Catwoman, musíš mě odvést až do postele. Hyjé," zavelel. A já měla sto chutí ho kopnout do kotníku.

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 N. N. | Web | 9. října 2015 v 19:27 | Reagovat

Čekala jsem, co se v tom skladu stane :D! A Tom mě pak zas akorát rozciloval, ale tak nemůžu se nad ním každý díl jen rozplyvat :D
Už ať je neděle :))

2 Simča Simča | 9. října 2015 v 21:04 | Reagovat

Pořád to není růžové - jako v opravdickém životě. Ale určitě se to zase zlepší :-).
Jsem taky ráda, že se v ději ukáže i zbytek kapely ;-). Jsem na ně zvědavá :).
Těším se na pokračování :).

3 Bárč Bárč | 13. října 2015 v 22:33 | Reagovat

No šup šup, už trnu nadšeností, kde je asi další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama