Sparks #20

15. října 2015 v 13:15 | Báři ツ |  Sparks
Tak, konečně tu máme ten dvacátý díl. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale teď se toho ve škole trochu více nakupilo, do toho jsem měla nějakou otravu jídlem, takže jsem dvě odpoledne víceméně ležela, kroutila se v křeči a doufala, že to do večera aspoň trochu přejde, protože jsem musela na povinné semináře do školy. Už jsem zase fit, mám před sebou relativně klidný víkend (kdy se budu muset postarat o bráchu a taťku, protože je mamka v lázních), takže snad budu stíhat psát díly pravidelně. I když dnešní díl nevyšel přesně v 13:00, stejně jsem ho musela vydat, abych vás už déle netrápila. Včera jsem ho nestihla dopsat, tak jsem se do toho pustila toto dopoledne. Je ještě teplý, čerstvě vytažený z trouby. :D Užijte si počtení, B.



Vzbudila jsem se kolem poledne a měla pocit, že mi ani takový spánek nestačil. Ovšem jsem musela vstát, protože jsem opravdu potřebovala jít na malou. Když už jsem byla v koupelně, rovnou jsem si vyčistila zuby a trochu si učesala vlasy, abych nevypadala jako čarodějnice. Zavázala jsem si kolem pasu svůj tenký, po kolena mi sahající župan, a vyšla ze své chatky. Překvapeně jsem zůstala stát na kraji své terasy, když jsem uviděla Toma plavat ve vodě jezera.
"Dobré ráno," mávla jsem na něj, když si mě všiml. Udělal pár temp a pak se ladně otočil na bok, než se dostal ke kraji, kde dosáhl na dno. Postavil se a já mohla sledovat vodu stékat z jeho opálené hrudi.
"Dobré," odpověděl mi. "I když už není ráno," dodal a dlaní si setřel vodu k čela.
"Dobrý lék na kocovinu, co?" pousmála jsem se a dlaněmi se opřela o zábradlí. Tom jen pokývl hlavou a znovu se pustil do plavání v té studené vodě.
"Přidáš se, nebo co?" zeptal se mě, když se otočil na záda a jen volně splýval s hladinou jezera. Naklonila jsem hlavu na stranu a pomalu si olízla rty.
"Můžu se tě na něco zeptat?" zvedla jsem obočí a přešlápla z nohy na nohu. Když neodpovídal, prostě jsem pokračovala dál. "Ty ses včera naštval?" zeptala jsem se ho. Už jsme konečně byli sami dva, mohla jsem se ho zeptat. Teď byla otázka, jestli mi odpoví. Tom doplaval až ke kraji mé terasy a lokty se o ni opřel.
"Co přesně máš na mysli?" zeptal se tentokrát on mě a prsty si projel mokré vlasy, aby mu nepadaly do obličeje. Posadila jsem se kousek od něj a nejistě polkla.
"Nebavil ses se mnou skoro celý večer," pokrčila jsem rameny. "Přišlo mi, že ti vadí, že chci to naše hašteření tajit."
"To ti přišlo správně," přikývl a dlaní si přejel přes obličej, aby setřel kapky vody.
"A co ti na tom vadí?" nechápavě jsem zvedla obočí. "Prvně jsi na to přikyvoval, vypadalo to, že mě chápeš. A myslela jsem, že ty to chceš taky, protože z toho sám máš určité výhody," řekla jsem. "Co by na to řekl tvůj svět, kdyby zjistil, že si užíváš… se mnou?"

Tom mlčel. Neodpověděl a jen se odrazil od terasy, aby se zase dostal ke středu jezera. Otočil se ke mně zády a udělal několik temp.
"To mi jako neodpovíš? Pokračuješ v trýznivém mlčení?" zavolala jsem za ním. Když jen mávl rukou ve vzduchu, odfrkla jsem si. Ať se jde bodnout. Když mi neumí odpovědět jako dospělý člověk, ať nečeká, že se s ním jako s dospělým budu bavit. Myslela jsem, že bude fajn, když si sem tam napíšeme textovku na jednu či dvě rychlovky. Teď to asi už bylo minulostí. Jak rychle to začalo, tak rychle to taky skončilo. Sešla jsem z terasy a zamířila do Adamovy kuchyně. Potřebovala jsem kávu, tentokrát hodně silnou. A pak si znovu lehnout. Ode dneška neočekávám vůbec nic.

V kuchyni nikdo nebyl, nebylo tady ani známky po Adamových palačinkách nebo jeho kávě. Jak se zdá, budu si ji muset uvařit sama, jako tomu bylo i minulý víkend. Nedivila jsem se. Adamovi dneska ráno musí být pěkně blbě. Hned jsem si vytáhla hrníček, nasypala si do něj trochu rozpustné kávy a zalila vroucí vodou. Když jsem si do něj přidávala mléko, uslyšela jsem od prahu dveří Coralin pozdrav.
"Dobré ráno," usmála jsem se na ni. Coral se posadila na vyšší židličku u kuchyňského ostrůvku a lokty se o něj opřela.
"Ty ses včera vůbec neopila?" usmála se na mě. "My se s Adamem hádali o to, kdo bude v koupelně. Jemu bylo špatně z chlastu, mně z miminka," pousmála se a dlaní si podepřela bradu.
"Já jsem mu říkala, že nemá tak divočit," pokývla jsem hlavou a otevřela lednici. "Dáš si míchané vajíčka?" zeptala jsem se jí. "Nic extra si na snídani dělat nebudu," zavrtěla jsem hlavou.
"Klidně můžou být, už mám hlad," odpověděla mi.
"Včera tam bylo totiž tolik lidí, že jsem neměla čas s nimi pít," vysvětlila jsem jí, zatímco jsem si začala chystat misku na míchání vajíček, kousky slaniny a nějakou tu čerstvou zeleninu. Vytáhla jsem dva talíře a začala připravovat jídlo.
"No, a jaký byl zbytek večera?" zeptala se mě. Jestli myslela, že ze mě něco vytáhne, tak se pletla. I kdyby bylo co, nic bych jí neřekla. Sama jsem chtěla věci mezi mnou a Tomem utajovat a já bych byla ten, kdo to všechno vyslepičil? Ani náhodou.
"Nic moc. Přišla jsem domů, sundala si převlek superhrdinky a žuchla do postele," odpověděla jsem jí.
"Sama?" zvedla jedno obočí a naklonila hlavu na stranu. Ani jsem se na ni nepodívala, když jsem jí odpověděla, že opravdu sama.

Postavila jsem talíř před Coral a svůj položila hned vedle toho jejího. Na vidličku jsem napíchla první kousek rajčete, když se otevřely dveře od zahrady. Zvedla jsem pohled a znovu ho zase sklopila, když jsem uviděla Toma v dalším padnoucím outfitu, vlasy stažené do drdolu na vrchu hlavy. Přešel kuchyň a stoupl si ke kuchyňské lince. Nachystal si hrníček, do kterého si uvařil čaj, ale všechno mlčky. Už jsem se nadechovala, že se zeptám Coral, jestli něco nepodnikneme, abych přerušila to trapné ticho, ale ta se najednou zvedla a s talířem zamířila k televizi.
"Vypadá to, že potřebujete chvilku o samotě," pousmála se na mě. Pootočila jsem se k Tomovi, který doteď stál za mými zády, a tázavě zvedla obočí. Olízl si rty a polkl, než pohledem přejel od Coral ke mně.
"Snad se konečně dočkám odpovědi?" zeptala jsem se ho a znovu se otočila ke svému talíři. Tom si povzdychl a stoupl blíž ke mně, takže jsem ucítila aroma jeho sprchového gelu, šamponu a aviváže, která se linula z jeho oblečení. Dlaní se opřel vedle mého loktu a naklonil se ke mně ještě o kousek blíž.
"Musíš pochopit, že mi vždycky trvá, než si v hlavě urovnám, co chci říct. Vždycky si nechávám věci uležet, abych pak neřekl, co bych nechtěl, nebo bych zapomněl zmínit něco, co bych následně mohl považovat za důležité," začal. Zhluboka jsem se nadechla a překonávala touhu protočit oči. Jestli přišel s tím, že mi tady udělá přednášku na téma, proč je někdy takový ocas, rovnou bych tu otázku nevypouštěla z pusy.
"Mhm," zabručela jsem jen. Radši jsem si do pusy nacpala další jídlo, než bych mu odpověděla slovy.
"Aby ses teda dočkala odpovědi na svou otázku," povzdychl si, "tak jsem si myslel, že to překousnu, ale prostě mi to vadilo," pokrčil rameny. "Ano, využíval jsem holky ke vztahům na jednu noc, ale jak jednou sama chytře zmínila - jedna noc znamená, že se už nikdy víc neuvidíme," olízl si rty. "U nás to tak trochu není pravda."
"A co přesně to teda znamená?" zvedla jsem obočí a odložila vidličku vedle talíře. Pootočila jsem se čelem k Tomovi, hleděla jsem do jeho očí a čekala, co z něj vypadne.
"Vadí mi tě využívat. A vadí mi, že ty chceš využívat mě. A myslím, že někde v hloubi duše ti to vadí taky," řekl a prstem píchl do mého ramene. "Jenom se chlácholíš tím, že brzo odjedu a všechno skončí. Jenže jak by to dopadlo, kdybych tady měl zůstat delší dobu? Navrhla bys tu svoji dohodu, kdybys věděla, že jsem tady na stálo?" zeptal se a zvedl obočí. Překvapeně jsem zamrkala a jen vypustila vzduch pootevřenými rty. Teď bych ten čas na rozmyšlenou, co říct, potřebovala já sama.

Prsty jsem si projela vlasy a krátce zavrtěla hlavou. Znovu jsem se otočila ke svému talíři a sklopila k němu bezradný pohled.
"Kate, vím, že jsem byl já první, kdo tady navrhoval pobavení bez výčitek, ale to je tak, když mluvím a nepřemýšlím," řekl kousek od mého ucha. "Jsi sestřenice mého dobrého kamaráda a nejlepší kamarádka jeho budoucí ženy. Nechci ubližovat někomu tak blízkému jenom proto, abych měl pobavení," zakroutil hlavou. "Takový hajzlík zase nejsem."
"U tebe ani není tak problém s tím, že bys nepřemýšlel nad tím, co říkáš. Problém je v tom, že nevíš, kdy přestat s popichováním," krátce jsem se na něj podívala.
"To taky," přitakal Tom a pousmál se na mě. Opatrně položil dlaň na moje rameno. "Jsme v pohodě?" zeptal se. "Nechci říkat, jak to teď mezi námi bude, myslím, že by bylo nejlepší to nechat na okolnostech," navrhl. "Když se na něčem domluvíš, stejně to většinou nevyjde," dodal znalecky.
"Fajn," přikývla jsem a znovu mezi prsty vzala vidličku. Když mě Tom objal kolem ramen a přiblížil svůj obličej ke svému, překvapeně jsem zamrkala.
"Pokud se nepletu, zítra jdeš až na odpoledne," podíval se na mě. Krátce jsem přikývla. "V tom případě bych tě chtěl pozvat na krátké a nezávazné posezení na mé terase," pousmál se úsměvem, při kterém zvedl jeden koutek úst, při kterém vypadal jako šibal nejvyšší úrovně.
"Nezávazné?" zopakovala jsem po něm.
"Ano, nezávazné," přikývl.
"Fajn," souhlasila jsem. Byla jsem ráda, že přestal s jakýmkoliv oblbováním, které mi nahánělo husí kůži už jen kvůli vzpomínkám na Bruna. Byla jsem ráda, že jsem se od něj konečně dočkala upřímné odpovědi, která nebyla plná dvojsmyslů a hádanek. Byla jsem ráda, že to konečně vypadalo, že se i my dva můžeme normálně bavit. Být aspoň trochu přátelé.
"Fajn," zopakoval moje slova a pak mě krátce políbil na tvář. Chtěla jsem ucuknout a syknout na něj, aby nás nikdo neviděl, ale vlastně tady nikdo nebyl. Coral seděla u televize a Adam vyspával po včerejší noci.

Sotva se Tom odtáhl, aby si připravil jídlo, zhluboka jsem se nadechla a s úsměvem sklopila pohled ke svému talíři. Nedokázala jsem vysvětlit, proč jsem cítila to podivné mravenčení po celém těle. Měla jsem pocit, jako bych byla čerstvě zamilovaná - motýlci v břiše a křečovitý úsměv na tváři. Ale něco takového je přece nemožné, vždyť zamilovanost nemůže přijít během několika dní. Nebo může? Když jsem uslyšela Tomovo veselé pobrukování, měla jsem pocit, že mi úsměv z tváře nikdy nezmizí. Připadala jsem si opravdu jako blázen. Jednou řekne pár moudrých slov a hned mám pro něj slabost? Pravda, kdybych měla soudit podle jeho schopností v posteli, byla bych do něj blázen už dávno. Pořád jsem si ale chtěla nechat odstup a to se mi dařilo. Nebo jsem jen obelhávala samu sebe a měla pro něj slabost od prvního večera, kdy jsem ještě nevěděla, o koho se jedná? Jsem tak slepá, že bych dokázala sama sobě věšet bulíky na nos? I tak tady nemá cenu mluvit o nějaké zamilovanosti. Vždyť svatba je za pár týdnů, potom Tom odjede a já můžu být sebevíc zamilovaná, on tady nezůstane. Sbalí si své saky paky a pak budu u jezera zase jediný obyvatel, jak tomu bylo vždycky.

Z mých myšlenek mě vyrušilo bolestné zaskučení, které se ozvalo od dveří kuchyně. Zděšeně jsem zvedla pohled v domnění, že tam bude stát Coral, ale pohled na Adama mě uklidnil. A pak přinutil ke smíchu.
"Bože…můj…" hlesl a dlaněmi si tlačil na oči, jako by je chtěl dostat hluboko do hlavy.
"Nazdar parde," zachechtal se Tom a postavil se vedle mě. Bokem se opíral o ten můj. Cítit takovou blízkost bez jakýchkoliv výčitek bylo podivným způsobem osvobozující.
"Kate, budu tě žalovat," procedil mezi zuby. Jeho slova zněla namáhavě, jako by se každou vteřinou přemáhal, aby se tady nesložil na zem. "Už nikdy, nikdy," zopakoval a ukázal na mě prstem, "mi nenalévej. Mám pocit, že jsem dnes v pekle," řekl a znovu schoval obličej do dlaní. Tiše jsem se zasmála.
"Dobré ráno i tobě, drahý bratranče," pozdravila jsem ho. Strčila jsem si do pusy trochu míchaných vajíček a sledovala jeho obličej, který měnil barvu ze zelené na bílou a zase zpátky.
"Dneska po mě nic nechtějte," zavrtěl opatrně hlavou a svou šoupavou chůzí se vydal k televizi. Když jsem uslyšela Coralin smích, musela jsem se k ní přidat. Tak to dopadá vždycky, když Adam neví, kdy skončit. Ale já mám svědomí čisté, já mu říkala už dávno, aby šel domů. On chtěl pít. Však je dospělý, tak ať si užívá následků svých činů.

Dosnídala jsem, umyla jsem po sobě nádobí a zamířila do obývacího pokoje, abych s Coral a Adamem chvíli poseděla u televize. Adam ležel na boku na pohovce, hlavou se opíral o Coralina stehna a tiše oddechoval. Posadila jsem se do vedlejšího křesla a složila nohy pod sebe.
"On usnul?" zašeptala jsem překvapeně. Coral hned přikývla.
"Jak se zdá, chyběla jsem mu v posteli," pousmála se.
"Musí mít opravdu hroznou kocovinu," zamumlala jsem. Nechtěla jsem být zlomyslná, ale v tenhle moment se mi opravdu chtělo smát. A pořádně se mu vysmát. Když se Coral nadechla, čekala jsem, že se začne vyptávat na Toma. Znala jsem ji až moc dobře a věděla jsem, že jí zvědavost nedá spát. Její otázka se týkala ale něčeho jiného a tím mě docela překvapila.
"Kate, ty máš příští týden odpolední směny, že?" zeptala se, jako by se snad s Tomem na této otázce domluvili. Přikývla jsem. "Víš, mám v týdnu v plánu kontrolu u doktorky a pak jsem chtěla obejít nějaké kadeřnice, abych si vyzkoušela pár účesů, než si vyberu ten jediný. Myslíš… Mohla bych tě požádat, jestli bys jela se mnou?" zeptala se a opatrně zvedla obočí.
"Chceš, abych řídila?" ujišťovala jsem se, jestli dobře chápu, kam míří.
"Nejen to. Chci, abys mi pomohla. Řekla, co by mi slušelo, poradila, jak by sis to třeba představovala ty sama…" odmlčela se.
"Jasně," usmála jsem se. "Jsem přece hlavní družička, ne?" dodala jsem hned. Coral se na mě vděčně usmála a už nic dalšího neříkala, protože se Adam nespokojeně zavrtěl na jejím klíně. Přetočila jsem pohled k televizi. Tohle společné sledování nedělních pořadů bývalo zvykem, ale je pravda, že od doby, co se tu objevil Tom, jsem na to snad ani jednou neměla pomyšlení. Teď jsem měla zase pocit, že je všechno zpět ve starých kolejích. Taky bylo na čase.

Když skončila jedna pohádka, na kterou jsme se s Coral dívaly, zvedla jsem se k odchodu. Rozloučila jsem se s Coral a vydala se z kuchyně ven, zahradou směrem k jezeru, k mému domku. Prošla jsem stromovou alejí a chtěla rovnou zamířit ke své terase, ale Tomovo špatně zaparkované auto upoutalo mou pozornost. Když se otevřely dveře na straně řidiče, překvapeně jsem sebou cukla. Krátkým župánkem jsem si zakryla tělo a přeložila si ruce na prsou.
"Kate," usmál se na mě, když si mě všiml, a otevřel dveře k zadním sedačkám. "Pizzu?" zeptal se a vytáhl dvě krabice, pro které si zřejmě jel do města.
"Ráda," přikývla jsem. "Jen se půjdu převléct. Nemůžu být přece celý den v pyžamu," pokrčila jsem rameny.
"No jasně," zasmál se Tom. "A neboj, auto přeparkuju," dodal hned, aniž bych k tomu já cokoliv řekla.
"To by od tebe bylo milé," pronesla jsem s úsměvem. Tom obešel auto a zamířil po schůdcích na svou terasu. Když zmizel ve dveřích domku, zhluboka jsem vydechla. Proč jsem měla pocit, že teď mezi námi panuje podivné napětí? Nebo je to jen z mé strany?

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 15. října 2015 v 21:03 | Reagovat

Jo tak on navrhne nezavazne a pak je urazenej, ze to tak je? Pche. Zabouchnul se! :-D juchuu..
Jinak sem rada ze uz ses zdrava :-) rikala jsem si ze je nejaky podezrely, ze tu nepribil zadny clanek :-)

2 Simča Simča | 16. října 2015 v 8:02 | Reagovat

Jsem moc ráda za nový díl. Už mi hodně chyběl :-). Ale chápu, že jsou důležitější věci a nejde to vždy.
Už se těším, až si to oba přiznají, že jsou zamilovaní :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama