Sparks #21

18. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Sice je dnešní díl trochu kratší, ale nebojte se. Jakmile se dostanu zpátky do toho, budete tady mít pravidelnou dávku v pravidelném čase. Přeji vám hezkou neděli, hezké počtení. Vaše B.



Nervózně jsem se postavila před zrcadlo ve svém pokoji a prsty si prohrábla vlasy. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, vždyť je to jen obyčejná pizza. S Tomem jsem kolikrát trávila čas o samotě, tak proč jsem teď z toho byla taková vyjukaná?
"Kate, proboha, co to do tebe vjelo?" zamumlala jsem si pro sebe a na chvíli schovala obličej do dlaní. Když jsem se na sebe znovu podívala, měla jsem pocit, že jsem se zbláznila. Ne, rozhodně si nemůžu vzít šaty. Tom ví, že sukni nosím málokdy. Moje neměnné oblečení jsou džínové kraťasy a triko nebo košile. Zůstanu u toho. Ať nepadne ani stín podezření. Natáhla jsem si kraťasy, které mi končily skoro v půli stehen, protáhla ruce rukávy tmavě modré kostkované košile a nechala si ji rozepnutou, aby bylo vidět i černé triko, které jsem pod ní měla. Prsty jsem si prohrábla vlasy a naklonila hlavu na stranu. Sakra, proč se cítím tak napjatě?

Vyšla jsem ze svého domku a dlaněmi se opřela o zábradlí své terasy. Zkontrolovala jsem Tomovu terasu. Seděl ve svém křesle, na stole vedle sebe otevřenou krabici s pizzou a už přežvykoval sousto. Sešla jsem dva schodky ze své terasy a zamířila k Tomovi. Když si mě všiml, nohou kopl do volné židle, aby se odsunula od stolu. Zřejmě to měla být pobídka k posazení. Ještě několikrát přežvýkl, než sousto polkl.
"Pohni kostrou, nebo to všechno sním a nic ti nezbyde," zasmál se a z krabice vytáhl další podíl pizzy, ze kterého se táhl kus roztaveného sýra. Hned se mi hlady sevřel žaludek. Ještě dřív, než jsem se posadila, jsem si vzala kousek pizzy a zakousla se do něj.
"Můžeš být rád, že máš takový náskok, jinak by nic nezbylo tobě," krátce jsem se na něj podívala. Tom se zasmál, i když měl plnou pusu jídla. Vypadal jako malý kluk, který soutěží v tom, kdo si nacpe co nejvíc jídla za tvář. Dožvýkala jsem a strčila si do pusy zbytek pizzy, kterou jsem ještě držela v rukou.
"Vevnitř mám taky pár piv," řekl a naklonil hlavu na stranu.
"A čekáš, že já ti je donesu?" zvedla jsem jedno obočí. "Zapomeň, chlapče," ukázala jsem na něj prstem a pak si ukousla z nového podílu pizzy. "Ovšem jestli je tam pivo i pro mě, možná bych byla ochotná," dodala jsem. Tom se zasmál a pobaveně si olízl rty.
"Pro tebe by tam mohly být i tři piva, kdyby ses snažila a zahrabala opravdu hluboko," pokývl hlavou. Podezřívavě jsem se na něj podívala. "Fajn, zajdu tam," řekl hned a vstal. Jen jsem se zasmála a sledovala jeho mizející záda ve dveřích. Povzdychla jsem si a olízla si rty od pizzy. Kéž by to takhle v pohodě šlo vždycky.

Postavil na stůl karton šesti piv a hned si jedno vytáhl.
"Posluž si, jako doma," pobídl mě a znovu se posadil naproti mně.
"Však taky skoro doma jsem," pronesla jsem s úsměvem. Dožvýkala jsem pizzu a otevřela si jedno pivo, ze kterého jsem hned upila. Pohodlně jsem se posadila v proutěné židli a opřela dno láhve o své stehno. Podívala jsem se na Toma a ten si zkoumavě přeměřil můj posed. Špičkou jazyka jsem si olízla rty a zvedla jedno obočí.
"Co je?" zeptal se Tom.
"No to mi řekni ty, ty na mě tak hloupě hledíš," vrátila jsem mu to. Tom si opřel prsty o svůj spánek a nepřestával se na mě tak divně dívat. Poposedla jsem si ke kraji židle a odložila pivo na stůl. Chtěla jsem si vzít další kus pizzy, ale ten Tomův pohled mi nedával spát.
"Copak?" začal znovu.
"Řekl jsi, že to bude nezávazné. Ale když na mě tak koukáš, tak teda nevím, co je na tom nezávazného."
"Taky jsem řekl, že mi vadí využívat tě, ale teď bych to nejradši udělal znovu. Hlavně, když vidím ty tvoje kraťásky," zamumlal a smyslně si olízl rty.
"Nech toho," ukázala jsem na něj prstem. "Zase rychleji mluvíš, než přemýšlíš? A nedívej se tak, protože zrovna tyhle tvoje pohledy mě přivádějí do problémů," zamračila jsem se na něj. Když se Tom rychle napřímil, překvapeně jsem před ním ucukla, ale i tak stihl vzít mou hlavu do svých dlaní a dlouze a vášnivě mě políbit.
"I když nechávám věci na okolnostech, stejně mě to k tobě táhne," pošeptal proti mým rtům. Nechávala jsem oči zavřené a snažila se klidně dýchat, ale popravdě - moc mi to nešlo.
"Tome, všechno komplikuješ," řekla jsem tiše, zatímco jsem se mu podívala do očí. Oplácel mi pohled, ale mlčel. Tentokrát nic neříkal, a to mě trýznilo neskutečným způsobem.

Než aby mi řekl, co se mu honí hlavou, radši zase své rty přitiskl k těm mým. Prsty vjel do mých vlasů, přidržel si mě u sebe. I kdybych chtěla utéct, neměla bych šanci. Ale já stejně utéct nechtěla. Chtěla jsem zůstat v jeho náručí co nejdelší dobu.
"Tome, počkej," pošeptala jsem a odtáhla se od něj. Překvapeně se na mě podíval a napřímil se v zádech, takže jsem teď musela vzhlédnout vzhůru. "Takhle to nejde," povzdychla jsem si. "Vždyť se musíme dokázat bavit jinak," naklonila jsem hlavu na stranu.
"Rád bych, ale promiň. V tvojí přítomnosti hlava něco káže, ale tělo si dělá, co chce," pokrčil ledabyle rameny.
"Rovnou můžeš říct, že máš mozek pod poklopcem," ušklíbla jsem se na něj.
"Když ti to zalichotí," oplatil mi škleb. "Podívej, jsi první holka, na kterou jsem tady narazil. Máš určité kouzlo prvenství," pousmál se a prsty poklepal po mém stehnu, na kterém měl položenou dlaň. "Už to tak je, ať se ti to líbí nebo ne," krátce si olízl rty.
"Jaký je teda rozdíl v tom, co jsme dělali předtím, a v tom, co bychom udělali teď?" zeptala jsem se.
"Předtím jsem zapíral, že s tebou cokoliv mám, protože sis to přála. Kdyby se mě někdo zeptal teď, co se mezi námi je, řekl bych pravdu."
"Pravdu?" zvedla jsem jedno obočí.
"Pravdu," zopakoval po mně a dlouze pokývl hlavou. "Pravda totiž je, že…" odmlčel se. "Oh, někdo mi volá," procedil mezi zuby a z kapsy si vytáhl vibrující mobil. "Omluv mě, tohle musím vzít," podíval se na mě a hned hovor přijal. Vstal a začal pochodovat po terase sem a tam, zatímco řešil něco ohledně kapely. Co jsem z jeho slov pochytila, nic veselého to nebylo. Povzdychla jsem si a vytáhla z krabice další podíl pizzy. Vypadalo to, že hovor bude trvat dlouho. S takovou se asi nedovím, co má Tom na srdci.

Dopíjela jsem druhou láhev piva a pohrávala si s drobky od pizzy, které v krabici zůstaly. Tom pořád telefonoval, tentokrát seděl vevnitř a nepřestával se s hádat s osobou na druhé straně drátu. Měla jsem chuť se zvednout a jít Tomovi s tím telefonem praštit. Přece jsme teď měli trávit pár hezkých chvil spolu. Místo toho jsem se ale zvedla a vydala se směrem ke svému domku, aniž bych mu cokoliv řekla. S uchem přiloženým k mobilu už mluvil dobrou půlhodinu. Nudit se dokážu i sama, k tomu nemusím sedět před jeho dveřmi. Vešla jsem do svého a rovnou zamířila do koupelny, abych si mohla dát horkou vanu plnou až po okraj. Vysvlékla jsem se donaha, posadila se do vany a pohodlně si opřela nohy o její okraj, zatímco jsem těsně nad hladinou držela nejnovější číslo mého oblíbeného časopisu. Aspoň tady se dozvím něco nového - na stránkách bulvárního plátku.

Utáhla jsem si pásek od županu a prsty si prohrábla vlhké vlasy. Krátce jsem si je pročesala a pak otevřela dveře koupelny. Okny do pokoje pronikala narůžovělá záře zapadajícího slunce. S úsměvem jsem vyšla až na terasu a postavila se k slunci čelem, abych si užila tu krásu, kterou mi tady příroda nachystala. Když jsem kolem pasu ucítila Tomovy paže, ani jsem se nelekla. Bradou se opřel o mé rameno a jemně mě políbil do vlasů.
"Omlouvám se," pošeptal. "Volali kluci z kapely. Musel jsem jim vynadat, protože udělali přesně to, co jsem jim řekl, že dělat nemají," povzdychl si.
"Mhm," zabručela jsem a poplácala ho po dlani, kterou držel na uzlu od mého županu.
"Jak se zdá, jsem snad jediný, kdo z kapely používá mozek," pokračoval, ale já ho moc neposlouchala. Spíš jsem sledovala zapadající slunce a jeho odraz na hladině jezera. "Říkal jsem, že hned po svatbě tady ještě chci zůstat, ale oni museli kývnout na nějaké focení a rozhovory. Svět na nás čekal pět let, proč by nemohl počkat ještě pár dalších dní, že," stěžoval si dál. Mlčela jsem. Vzpomněla jsem si totiž na jeden večer, kdy byl Bruno snad jedinkrát romantický. Tehdy jsme se spolu poprvé vyspali a já tajně zadoufala, že by to konečně mohl být ten pravý. Kdybych tušila, jak moc jsem se mýlila, asi bych do toho vztahu nevkládala tolik naděje a sil. Ale po bitvě je každý generál. "Kate, posloucháš mě?" zeptal se mě Tom a odtáhl se, aby se mi přes rameno mohl podívat do obličeje. Rychle jsem si utřela stékající slzu a zhluboka se nadechla.
"Cos říkal?" zvedla jsem obočí a krátce se na něj podívala. Tom si stoupl vedle mě a klouby prstů přejel po hraně mé čelisti.
"Kotě?" opatrně mě oslovil. Pousmála jsem se a zavrtěla hlavou na znamení, aby to nechal plavat. Když mi položil paži kolem ramen a přitáhl mě na svou hruď, už jsem se opravdu přemáhala, abych se nerozbrečela jako malá holka. Dlaní sjel po mých lopatkách až na pas. "Co ty slzy, hm?" zamumlal a objal mě ještě pevněji. "Ty pod tím županem nic nemáš?" zeptal se hned na to. Krátce jsem se zasmála a opřela si tvář o jeho hruď.
"Zastesklo se mi po starých dobrých časech," pošeptala jsem. Tom prsty prohrábl mé vlasy a zlehka mě políbil na čelo. "Dřív všechno klapalo, jak mělo, a já nemusela řešit žádné pitomosti."
"Ale prosím tě, zase bude líp," odpověděl mi Tom, jako by věděl, o čem vlastně mluvím. Jen jsem zvedla jedno obočí a lehce naklonila hlavu na stranu. "Jestli jsem důvodem tvého smutku, tak mě to mrzí," vážně se na mě podíval. Zavrtěla jsem hlavou.
"Ty jsi to nejmenší, co mě tíží," ušklíbla jsem se a uhnula pohledem. Tom mi jemně stiskl rameno. A mně se zase chtělo brečet. Asi mám mít měsíčky, nebo co.

Hlavou jsem se opřela o Tomovu hruď a spokojeně vydechla. Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila. Pomalu jsem pažemi přejela přes jeho boky a na chvíli zavřela oči, abych si ten moment mohla zapamatovat. Cítit jeho pevné paže kolem mých ramen byl snad nejlepší pocit na světě. Měla jsem pocit, že zrovna to objetí je teď jediné pozitivum na mém životě, jinak to byla pořád samá práce.
"Je mi s tebou moc dobře," zamumlal Tom do mých vlasů.
"Mhm," zabručela jsem jen. "To je tím, že jsi na mě narazil jako na první," zopakovala jsem jeho předchozí slova. Tom se uchechtl.
"Hele, nemyslel jsem to tak, jak jsi to teď řekla ty," podíval se na mě. "Když nepočítám Coral, kterou jsem znal z Adamova vyprávění, opravdu jsi byla první holka, se kterou jsem tady mluvil."
"A kterou jsi první narazil," zavtipkovala jsem. Tom se zasmál hrdelním smíchem a zavrtěl hlavou.
"A co kdybych ti řekl, že jsi byla první a jediná?" sklopil ke mně pohled a zkoumavě se zadíval do mého obličeje.
"Tak bych ti řekla, že nevíš, o co jsi přišel. V našem městečku sis mohl vybrat z pestré palety osobností, od nevinných květinek až po zkušené dračice," šťouchla jsem do jeho ramene. Znovu se zasmál a jen si olízl rty. Nijak na to neodpověděl, ale co by na to měl taky říkat. Naposledy jsem se k němu pevněji přitiskla, než jsem se odtáhla.
"Ale copak, přitul se ještě jednou," požádal mě. "Vědomí, že pod tím nic nemáš, je opravdu vzrušující," zamrkal. Dlaní jsem ho praštila do ramene.
"Jdu se vyvalit do postele, jsem z tebe unavená," ukázala jsem na něj prstem. "Sice jdu na odpolední, ale Coral mi už naplánovala činnost na všechna volná dopoledne," pokrčila jsem rameny. "Jdu nabírat síly."
"Tak dobrou," usmál se na mě Tom a polštářkem palce přejel přes mou tvář. "Kdyby ses bála nebo nechtěla být sama, stačí naťukat textovku. Jsem u tebe během vteřiny," uculil se.
"No jistě. A tohle by ti šlo," přimhouřila jsem oči. Tom se na mě zářivě usmál a zlehka mě políbil na líčko. "Dobrou," popřála jsem mu taky a zamířila ke své posteli.

Oblékla jsem se do svého pyžámka a lehla si do měkkých polštářů. Jen chvíli mi trvalo, než jsem usnula, ale i tu chvíli jsem využila a myslela na Toma. Na to, jaký musel mít život. Nikdy se o něm nezmínil ani slovem, neměl potřebu se jím chlubit, jako by ani nebylo čím se chlubit. Každý druhý na jeho místě by se chvástal svou slávou, ale u Toma se zdálo, že si spíš užívá toho normálního života, které mu naše městečko poskytlo. Určitě mu ale jeho život přinesl spoustu pozitiv. Nových lidí, známostí… Kdyby chtěl, mohl by si vybírat, prstem ukazovat a toho člověka mít. V Lovell to tak úplně neplatilo, člověk se musel hodně snažit, než něčeho dosáhl. Někdy byla taková dřina demotivující, ale když se pak člověk podívá na výsledky své práce, může být na sebe pyšný. Pokud by mi celý život všechno padalo do klína, asi bych se brzo začala nudit. Povzdychla jsem si a přetočila se na pravý bok, na kterém jsem většinou usínala. Už jsem sotva vnímala šumění okolních stromů, když mi v hlavě zazněla Tomova slova. Je mi s tebou moc dobře

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Bárč Bárč | 18. října 2015 v 19:48 | Reagovat

Každá tvá povídka je prostě úžasná. Ale tahle povídka je přímo dechberoucí. To, jak je psaná, to, jak je tam vše popsáno do detailu, je vidět, že si za barem někdy opravdu dělala a pokud se mýlím, tak si ještě lepší, než si myslím. Úplně mě to vytáhne do děje, to prostředí, to všechno jak je popsáno, jako bych tam byla s nima. Hlavně neprestavej psát, na každý díl se těším jako dítě na vánoce. Takže díky za lepší dny a poprosila bych další díl! :-)

2 Ká. Ká. | 19. října 2015 v 14:48 | Reagovat

Ja sem vzdycky tak rada kdyz ze tady objevi novy dil.
Opet parada, uplne to prozivam s ni 😀

3 Simča Simča | 19. října 2015 v 18:25 | Reagovat

Děkuji moc za další díl. Krása ;-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama