Sparks #23

22. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Moc děkuji za vaše krásné komentáře! :) Neuvěřitelné potěšení. :) ♥ Přeji krásné počtení a těším se na vaše další ohlasy. B.



Vytáhla jsem ze skříně upnuté černé šaty, které jsem měla naposledy při pohřbu prababičky, a přetáhla si je přes hlavu. Přehodila jsem si vlasy přes rameno a upravila šaty na bocích, abych je neměla tak moc vyhrnuté na stehnech nahoru. Když se ozvalo lehké zaklepání na dveře mého domku, jen jsem se otočila. Měla jsem je pootevřené a Tom už dávno napůl těla stál vevnitř. Udělala jsem pár kroků směrem k němu a dala si jednu ruku v bok.
"Tak co říkáš?" usmála jsem se na něj a lehce se zhoupla v bocích.
"Říkám, že jestli ještě jednou tohle uděláš, na žádné jídlo nejdeme a ty šaty z tebe strhám zuby," odpověděl mi a hned položil dlaně na mé boky. "Neskutečně ti to sluší," pošeptal proti mým rtům, než mě dlouze políbil. Slyšet od něj taková slova bylo jako balzám pro duši.
"Pojď, už mám hlad," pobídla jsem ho a vyšla z domku jako první. Tom za sebou zavřel dveře a pokynul mi, abych se posadila do jeho auta, které už stálo nastartované na půli cesty.
"Myslel jsem, že bychom mohli jet do Cally, nemusíme zůstávat tady v Lovell," pokrčil Tom rameny. Obešla jsem auto a posadila se na místo spolujezdce. Upřímně mi bylo jedno, kde se najím. Hlavní pro mě bylo, že nějaké jídlo dostanu. A hlavní - že strávím příjemný večer s Tomem.
"Však máme pro sebe celý večer a noc, ne?" usmála jsem se na něj a připoutala se pásem. Tom se na mě usmál.
"Ano, přesně tak," přitakal. Hned na to sešlápl plyn a pomalu vyjel od naších obydlí pryč z Adamových pozemků. Pohodlně jsem se usadila a zahleděla se z okýnka na mé straně auta. Dalo by se tohle počítat jako opravdové rande?

Když Tom dlaní přejel přes mé stehno, otočila jsem k němu pohled. Druhou rukou držel volant těsně nad klínem, jako by ho to řízení snad obtěžovalo.
"Máš chuť na něco konkrétního, nebo je ti to jedno?" zeptal se mě, když jsme vyjížděli z našeho městečka.
"Je mi to jedno," pokrčila jsem rameny. "Když pominu své alergie, nejsem vybíravá," usmála jsem se. Tom přikývl a plynule přidal na rychlosti. Spokojeně jsem vydechla. Měla jsem pocit, jako bych konečně dosáhla nějakého cíle, po kterém jsem toužila neskutečně dlouho. Přitom Toma znám necelé tři měsíce. Pocit, že je to skoro celý můj život, byl asi jenom dočasný. Takové působení měla zamilovanost, něco takového jsem si myslela i u Bruna, a jak jsem dopadla. Ačkoliv je pravda, že s Tomem jsme měli takový kostrbatý start - jednou jo, potom zas ne. U Bruna jsem hned nasadila růžové brýle, ale stejně rychle mi taky spadly. S Tomem jsem měla pocit, že znám i jeho temnější stránky osobnosti. To by mohlo být ku prospěchu, ne? Určitě ano.

Ani jsem si neuvědomovala, že celou dobu mlčíme, dokud Tom nezpomalil a nezaparkoval u jedné z nejlepších restaurací v Calle. Vysedla jsem z auta a než jsem ho stačila obejít, abych se dostala ke vchodu do restaurace, Tom už stál vedle mě a nabízel mi rámě. S úsměvem jsem se za něj zahákla a nechala se zavést dovnitř.
"Dobrý podvečer," pozdravil nás hned u dveří číšník. "Máte rezervovaný stůl, nebo vybereme nějaký neobsazený?" zeptal se zdvořile.
"Mám tady rezervaci na jméno Kaulitz," odpověděl mu Tom. Překvapením jsem zvedla obočí. To bylo poprvé, co jsem slyšela jeho příjmení. Do teď jsem vůbec nemyslela na to, že znám Toma jen jménem. Kdybych se teď ještě dozvěděla datum jeho narození, už bych znala všechny důležité věci, které ve vztahu mají být. I když je pravda, že on moje příjmení určitě taky neznal. Pokud si ho nezjistil u Coral nebo Adama, čehož by byl určitě schopen.
"Následujte mě, prosím," pobídl nás číšník a prošel mezi stoly, na kterých byly veliké bílé ubrusy. Zavedl nás do druhé místnosti místní restaurace, ve které bylo větší soukromí a klid. Když nám pokynul k jednomu stolu v rohu, nabyla jsem dojmu, že Tom chtěl co největší samotu.
"Děkujeme," pousmála jsem se na číšníka a posadila se na židli, Tom hned naproti mně.
"Hned vám přinesu jídelní menu," řekl číšník a zmizel ve dveřích, kterými nás prvně přivedl. Položila jsem si dlaně do klína a rozhlédla se kolem sebe.
"Tady jsem snad ještě nikdy nebyla," řekla jsem a podívala se na Toma. Zvedl pohled od displeje svého mobilu a nejistě se usmál.
"Vím, že jsem ti slíbil večer jen nás dvou, ale musím vyřídit jeden hovor. Nevadí?" zeptal se, jako bych snad byla jeho nevraživá manželka.
"Posluž si," pokynula jsem mu dlaní a sledovala, jak si stoupá a míří do protějšího rohu, aby měl na telefonát soukromí. Aspoň jsem si tak mohla prohlédnout jeho oblečení, které dnes bylo opět dokonale sladěné. Černé kalhoty měl v kombinaci s vínově rudým svetrem, zpod kterého mu čouhala košile o pár odstínů světlejší. Vlasy měl svázané navrch hlavy, a i když to celé možná vypadalo neupraveně, mně se to líbilo.

Otevřela jsem jídelní lístek a očima přejela nabídku jídel. Každou chvíli jsem měla nutkání zvednout pohled k Tomovi. Nervózně přecházel sem a tam po malém kousku místnosti a divoce gestikuloval volnou rukou. Povzdychla jsem si a znovu si přečetla místní menu. Měla jsem hlad, takže bych si nejradši objednala všechno, ale momentálně mě nejvíce zaujala nabídka masových špízů s bramborami.
"Už máte vybráno?" zeptal se mě číšník a nejistě se podíval směrem k Tomovi. Ten hned přispěchal, s uchem u mobilu si objednal první jídlo, na které mu padl zrak, a zase odešel do svého kouta, jako by tam měl vytrpět svůj trest.
"Já bych prosila špízy s bramborami a jemně perlivou vodu," řekla jsem mu svou objednávku. "Děkuji," dodala jsem ještě a zavřela jídelní lístek. Podala jsem ho číšníkovi, který si ho ode mě vzal. Když nervózně přešlápl z nohy na nohu, jen jsem se pousmála.
"Omlouvám se, že obtěžuji, ale váš doprovod je pan Kaulitz, kytarista ze skupiny Tokio Hotel?" zeptal se mě. Olízla jsem si rty. Co jsem věděla, tak Tom na kytaru hrál. Teď už jsem znala i jeho příjmení, věděla jsem, že je Kaulitz. Věděla jsem, že je slavný muzikant, ale jestli se jejich kapela jmenuje právě takhle, to jsem netušila. I tak jsem ale přikývla. Číšník se na mě jen usmál a s jídelním menu pod paží odkráčel pryč. Jen jsem doufala, že tady nebudu sedět celou dobu sama. Než se přinese jídlo, je čas si povídat s tím druhým, jenže když si Tom vyřizoval hovory, těžko si užiju jeho přítomnosti. Znovu jsem si povzdychla. Přehodila jsem si nohu přes nohu a prsty poklepala po stolu. Zahleděla jsem se ven z okna a snažila se zahnat nudu, která teď přišla. Neměla jsem Tomovi za zlé, že se stará o svoji kariéru, ale přece jenom - nemohlo by to počkat na zítra?

"Omlouvám se, Kate," uslyšela jsem Tomův hlas. Vyrušil mě z myšlenek a představ ohledně svatby. Přetočila jsem k němu svůj pohled a pousmála se.
"Práce tě zaměstnává nonstop, co?" zvolila jsem nezaujatý tón hlasu, aby si nemyslel, že jsem na něj naštvaná, nebo něco podobného.
"Ještě jednou promiň," řekl a položil dlaň na mou, kterou jsem měla nataženou na stole. Jemně mi stiskl prsty a hleděl mi do očí, jako by mi chtěl říct něco důležitého. Když se ale zhluboka nadechl, přišel číšník s dvěma talíři našich objednaných jídel.
"Přeji vám dobrou chuť," usmál se na nás a zdvořile pokývl hlavou, než zase odešel pryč. Sklonila jsem pohled ke svému talíři a olízla si rty. Už jsem opravdu měla hlad jako vlk. Donesli to akorát včas, jinak bych už začala okusovat tu umělou výzdobu, opravdu.
"Dobrou chuť, Kate," popřál mi Tom a pomalu si olízl rty. Ještě jednou jsem k němu zvedla pohled.
"Tobě taky, Tome," pousmála jsem se. Bylo zvláštní, když mě oslovil jménem. Většinou na mě prostě promluvil, aniž by mě nějak oslovil. Takhle to znělo, jako bychom měli kdovíjaký vztah, ale i tak se mi to líbilo. Bylo to důvěrné. A dospělé. Žádní miláčci, cukříci nebo drahouškové, ale křestní jméno.

Otřela jsem si rty do ubrousku a odložila ho na talíř pod příbor. Mezi prsty jsem uchopila vysokou sklenici se svým pitím a krátce se napila. Napřímila jsem se, abych si protáhla záda, a opřela se o židli. Když jsem se podívala na Toma, hned se na mě usmál.
"Slyšel jsem, že je tady pěkný park," začal. "Tak mě napadlo, že se nemusíme vracet hned domů. Necháme auto tady a půjdeme se projít. Co ty na to?" navrhl. S úsměvem jsem přikývla.
"Zní to hezky," souhlasila jsem. Znovu jsem upila vody a pak vstala. "Omluv mě," řekla jsem jen a zamířila k toaletám. Cítila jsem v zádech Tomův pohled, ale vydržela jsem neohlédnout se. Zavřela jsem za sebou dveře a hned zamířila k umyvadlu. Kdybych si dneska nedávala takovou práci s řasenkou, rovnou bych si opláchla celý obličej ledovou vodou. Takhle jsem si jen namočila prsty a přejela si přes krční tepny, abych se trochu zchladila. I když zatím půlku večera telefonoval, stejně jsem musela uznat, že se chová hezky, mile a romanticky. Večeře a hned na to vycházka v místním parku, který je vyhlášený svými mileneckými lavičkami? Na to se nezmohl Bruno ani po půlroce vztahu, ale Tom to navrhl hned, aniž bychom jakýkoliv vztah měli. Už to je nějaké znamení.

Naklonila jsem se k umyvadlu a zkontrolovala si nanesenou řasenku, než jsem zase vyšla z toalet. Sotva jsem se přiblížila ke stolu, Tom zastrčil mobil do kapsy a vstal.
"V pořádku?" zeptal se. Přikývla jsem. "Potom můžeme jít, už je všechno zařízené," usmál se na mě. Zlehka položil paži kolem mého pasu, než jsme se společně vydali vstříc večerní vycházce.
"Na shledanou, doufám, že jste byli se vším spokojeni," loučil se s námi číšník, který nás dnes měl na starosti. S úsměvem jsem přikývla a popřála mu hezký zbytek večera, než jsem vyšla otevřenými dveřmi ven. Sotva jsme se ocitli venku, Tom mě lehce políbil do vlasů.
"Moc ti to sluší," zamumlal, než mě lehce poplácal po zadečku. Jen jsem se usmála. Po dnešním večeru možná budu mít ve tvářích křeč, ale to mi nevadilo, pokud to bude zapříčiněné neustálým usmíváním se.
"Taky jsem se dívala, že máš na sobě hezký svetr," oplatila jsem mu a zvedla k němu pohled. Uculil se.
"To je nic v porovnání s těmi sexy šaty, které obepínají tvoje smyslné linie," olízl si rty.
"Bože, jak dlouho jsi tuhle větu vymýšlel?" zasmála jsem se a plácla ho přes rameno. V ten moment foukl lehký větřík a mně naskočila husí kůže. Hned jsem si pažemi objala hruď, abych se trochu zahřála.
"Kdybych tady měl nějaké sako, hned bych ti ho nabídl," řekl. "Teď tě ale můžu zahřát jenom svým tělem," mrkl na mě a přitáhl mě blíž k sobě. Položil paži kolem mého pasu, než jsme společně vykročili směrem k parku.

V místním parku jsem byla už několikrát, ale nikdy to tady nemělo takové kouzlo, jako teď. Svítící lampy osvětlovaly žlutým a mdlým světlem, které vytvářelo příjemné prostředí pro romantickou procházku, na kterou jsem teď měla náladu. Přitiskla jsem se k Tomovu boku, který mě zahříval, a spokojeně si povzdychla. I když tu nebylo nic k prohlížení, kráčeli jsme pomalu, jako bychom byli na nějaké výstavě nebo v zoo. Tomovo rameno bylo akorát u mé hlavy a nabízelo, abych se o něj opřela. Když jsem tak udělala, vyjel svou dlaní nahoru z mého pasu až do vlasů, pod kterými mi lehce sevřel rameno.
"Škoda, že jsme na tohle nepřišli už dřív, co?" pousmál se Tom. Nechápavě jsem se na něj podívala. "No, když si vezmeš, kolik času jsme promrhali hádáním se, než abychom si užívali zrovna takových momentů," vysvětlil.
"Nemůžeš všeho dosáhnout tak jednoduše," odpověděla jsem.
"A právě o to radši jsem, že jsi tady dneska se mnou," řekl hned na to a zastavil se. "Můžeme si užít poslední dny, co hrdlo ráčí, aniž bychom si pak něco vyčítali."
"Plánuješ sem ještě někdy zajet, nebo je to poslední týden, co tě kdy v životě uvidím?" zeptala jsem se.
"To je těžko říct," zavrtěl hlavou. "Právě máme mezi koncerty, pracujeme na dalším albu a až vydáme i to, zase se rozjedeme do světa," pokrčil rameny. "Jestli budu mít čas se tady ukázat, to opravdu nevím," povzdychl si.
"Aha," pokývla jsem hlavou a znovu se vydala na pomalou procházku. Olízla jsem si rty a probírala se pocity, které to ve mně vyvolalo. Hodilo se mi, že teď i Tom mlčel, protože jsem si aspoň mohla urovnat to, co ve mně jeho odpověď vzbouřila. Najednou jsem cítila neskutečnou touhu odjet s ním, i když jsem za hranice našeho státu vycestovala málokdy. Měla jsem chuť mu říct, aby se vykašlal na kapelu a zůstal tady, abychom mohli zkusit, kam by náš vztah směřoval. Dát mu šanci a nespoléhat se na to, že odjede a tak může udělat cokoliv, co by v jiném vztahu na samém počátku neudělal.

"Proč jsi dneska taková zamlklá?" zeptal se Tom. Naše kroky už mířily zpátky k autu. Noc ještě nekončí, to určitě ne, spíš se teď přesuneme do pohodlí domova. Tipovala bych posezení u televize, nebo rovnou do postele.
"Mám hodně věcí k přemýšlení," odpověděla jsem. Cítila jsem Tomův pohled na své tváři, ale nechtěla jsem se na něj podívat. Otevřela jsem dveře na straně spolujezdce a posadila se, hned jsem si promnula dlaně a doufala, že ta zima přejde. Nedovedla jsem si vysvětlit, proč je mi chladno, vždyť s krátkými kraťasy jsem chodila pořád. Možná se moje tělo snažilo, abych mohla využívat Tomova zahřívání, objímání a doteků.
"Co podnikneme zítra?" zvedl Tom obočí, když nastartoval auto.
"Pojedu do Cally do květinářství objednat kytky na svatbu, ale potom budu mít celé odpoledne volné. Pokud si Coral něco nevymyslí," pousmála jsem se. "Takže myslím, že můžeme podniknout cokoliv. Co kino?" navrhla jsem.
"Klidně může být," usmál se na mě Tom a prsty přejel přes mé koleno. "Je ti tepleji?"
"Už je to lepší," přikývla jsem. "V pohodě," dodala jsem a připoutala se. Položila jsem dlaně do klína a snažila se schovat, jak se mi třesou ruce. Teď už to nebylo z chladu, teď to bylo z nervozity. Bože, strávili jsme spolu hromadu času, tak proč mi teď všechno připadalo jinak? Bylo to způsobené tím, že jsem věděla, že přijde definitivní konec našeho vtahu-nevztahu?

Cestou zpátky už nebylo takové napjaté ticho, jako bylo cestou do Cally. Vyptávala jsem se Toma na jeho kapelu, na album a muziku, kterou produkují, a očividně jsem kápla na jeho notu, protože najednou byl on ten ukecaný a k nezastavení.
"Před minulým albem jsme měli dlouhou pauzu, odstěhovali jsme se do Ameriky, abychom měli trochu soukromí, a díky tomu jsme tady získali nový pohled na celou věc. Do té doby jsme měli alba na jedno brdo, teď jsme zkusili něco nového, a řeknu ti, nervóznější jsem snad v životě nebyl. Bál jsem se toho, jak to celá naše fanouškovská základna vezme, a samozřejmě se hned rozdělila na dvě veliké skupiny."
"Ti, co kritizovali, a ti, co milovali dál?" hádala jsem.
"Přesně tak. I když jsme si díky tomu našli spoustu nových fanoušků, myslím, že většina zůstala. Je neuvěřitelné, že už nějakých deset let máme tolik věrných fanynek, které… jsou prostě schopné všeho. Opravdu všeho," zdůraznil a zasmál se, jako by si právě na něco vzpomněl. Jenže mě zarazilo něco jiného.
"Deset let?" podivila jsem se.
"Jo, deset let. Neskutečně to letí. Ale aby sis nemyslela, že jsem nějaký starý dědek," zasmál se, "začínali jsme v pubertě. Kdybych ti pustil naše první skladby, které prorazily do světa, určitě bys nějakou znala. V Evropě nás zná každý, tady v Americe máme větší pohodu," pokýval hlavou. "Přesně tak nám to vyhovuje."
"To jste měli neuvěřitelné štěstí, že už od puberty děláte, co vás baví," usmála jsem se a odepnula si pás, protože jsme už stáli u Tomova domku. "Počkat, máš aspoň dostudovanou střední?" popíchla jsem ho.
"Víš, co to bylo učit se na maturitu a mezitím hrát koncerty?" znovu se zasmál a vytáhl klíče ze zapalování. Vysedla jsem a chtěla zamířit ke svému obydlí, ale Tom mě chytil za ruku a pomalu mě přitáhl zpátky k sobě. Dlaní prohrábl mé vlasy a pak ji položil na mé rameno. Vzhlédla jsem nahoru do jeho obličeje a ocítila příjemné mravenčení v podbřišku.

"Co se tak culíš?" zeptal se Tom a pomalu si olízl rty. Polkla jsem. Říkat, že ho miluju, bylo hodně předčasné, a kdo ví, kolikrát to ve svém životě slyšel, když má tolik fanynek. Ale když jsem to teď tak cítila?
"Jak jsi řekl ty sám: je mi s tebou dobře," odpověděla jsem mu. Tom se usmál a sklonil se, aby mě krátce políbil na rty. "Klidně bych mohla dodat, že jsem se do tebe zamilovala," pošeptala jsem proti jeho rtům. Srdce mi bušilo jako splašené, motýlci v břiše jako by se zbláznili.
"No tak počkat," odtáhl se Tom a najednou se mezi námi vytvořila mezera chladného prostoru. "Ty jsi něco pila?" zavtipkoval.
"Ne," odsekla jsem. "Myslím to vážně," pokrčila jsem rameny. "Co je na tom špatného?" nechápala jsem. Tom pořád držel dlaň na mém rameni, ale teď spíš sloužila k tomu, aby mě od sebe odstrčil, než aby mě přitahoval k sobě.
"Není trochu brzo na taková slova?" zvedl jedno obočí. "Milovat můžeš po roce vztahu, ne po první společné večeři," zavrtěl hlavou.
"Za týden jedeš pryč," odpověděla jsem mu. "Proč bych ti nemohla říct, co k tobě cítím?"
"Protože tím vytváříš nároky na to, co bych teď měl říct já. Stavíš mě do nepříjemné pozice," ukázal na mě prstem.
"Blázníš?" zeptala jsem se. "I kdybys mě nemiloval, určitě mě máš aspoň trochu rád, jinak bys se mnou neztratil jediného slova, ne?"
"Jenže když to řekneš nahlas, má to hned jinou váhu," řekl a založil si ruce na prsou. Jen jsem zvedla obočí. Bože, co to do něj vjelo? Nechápavě jsem přešlápla z nohy na nohu.
"Tome-" začala jsem, ale hned zavrtěl hlavou, což mě umlčelo.
"Prostě ne," řekl mi a otočil se, aby odešel do svého domku. Zůstala jsem stát na místě a sledovala jeho dveře, ve kterých před chvílí zmizel. Co se to stalo, proboha?

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 22. října 2015 v 18:58 | Reagovat

Takovek zvrat najednou! Rikala jsem si ze uz jsou nejak dlouho v klidu :-D
Divim se ze kdyz vi,ze je slavnej muzikant tak si o nem neco nenasla.. To by bylo pevni co bych udelala ja :-D

2 Simča Simča | 23. října 2015 v 6:02 | Reagovat

Ajaj, tak to jsem teda taky nečekala. Tom se toho pěkně zalekl :-(. Aby povídka neměla smutný konec...
Krásný díl s napínavým závěrem, takže se opravdu těším na další :-).

3 N. N. | Web | 23. října 2015 v 18:52 | Reagovat

Tak to čumím jak puk na ten konec. Celkem se bojím, co bude v příštím díle, aby mě to třeba nedohnalo k slzám, teď jsem si žila v tom, že brzo budou pár :D.. Ale zároveň se na další díl hrozně těším! <3

4 Andy Andy | 24. října 2015 v 10:06 | Reagovat

Kurnik zenska ty im to ale komplikujes :D :D ale nie podla mna velmi podareny diel :D samozrejme ako vzdy :D tesim sa na novu cast

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama