Sparks #24

24. října 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Moc děkuji za vaše milé komentáře. Sice dneska sedím ve škole, ale díl jsem vám přednastavila. Těším se, až přijdu domů a přečtu si vaše ohlasy. :) Pěkné počtení, vaše B.



Posadila jsem se na posteli a promnula si nevyspané oči. Celou dobu jsem se převalovala a nemohla usnout. Tomova slova mi rezonovala v hlavě a já nedokázala přijít na to, co byl ten veliký problém, kvůli kterému tak vycouval. Vždyť je přece hezké, když vám někdo vyzná lásku. Proč to pro něj bylo tak traumatizující, že se hned odtáhl a zbaběle utekl? Byla jsem šokovaná a nepříjemně překvapená tím, jak určitá slova dokážou způsobit totální obrat ve vztahu. Myslela jsem to dobře, a jak jsem dopadla. Natáhla jsem se po županu, který mi visel kousek od postele, a oblékla si ho. I když jsem tento týden měla dovolenou a mohla si spát až do samého poledne, dneska se mi něco takového určitě nepodaří. Podívala jsem se na mobil a znechuceně ohrnula ret. Půl čtvrté. Slunce teprve vycházelo a já měla před sebou celý den. Opravdu celý.

Když jsem vycházela z domku, bylo ještě před svítáním. V šeru jsem procházela stromovou alejí k Adamově kuchyni a doufala, že ani jeden z nich neusnul u televize, abych je tak brzo ráno nebudila. Tiše jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Nikdo tu nebyl, všude byla tma a ticho. Rozsvítila jsem si světlo nad kuchyňskou linkou a zamrkala nad tím náhlým osvětlením. Klouby prstů jsem si promnula víčka, než jsem si na tu zář přivykla. Napustila jsem do konvice vodu a zapnula ji, zatímco jsem si do hrníčku připravila pytlík ovocného čaje. Dlaněmi jsem se opřela o okraj linky a hlavu svěsila mezi ramena. Na chvíli jsem zavřela oči a rezignovaně vydechla. Když jsem uslyšela otevření dveří, s cuknutím jsem se otočila k příchozímu. Nemohl to být nikdo jiný, jedině Tom, ale i tak jsem se vylekala. Jak se zdálo, i on nemohl dospat. Nebo usnout, jako jsem nemohla celou noc já.

"Ehm, promiň," hlesl a sundal si kapuci světle šedé mikiny, do které bych nejradši zavrtala celý svůj obličej, jak medvídkovsky vypadala. "Jen jsem si přišel uvařit… kafé," dodal, když viděl, že i já mám nachystaný hrníček. Neodpověděla jsem mu, jen jsem se otočila zpátky ke kuchyňskému pultu. Nalila jsem vařící vodu do hrníčku a několikrát ponořila pytlík s čajem, než jsem hrníček vzala mezi prsty. I když jsem původně měla v plánu sednout si k televizi, teď jsem nechtěla riskovat, že bych se vystavovala Tomově přítomnosti. Ačkoliv bych s ním nejradši strávila každou možnou minutu, předchozí večer ranil mé city. Nechtěla jsem po něm, aby mi hned odpověděl, že se do mě zamiloval taky. V tu chvíli by mi jen stačilo, aby mě políbil, aby mi dal znamení, že ke mně chová aspoň nějaké city. Jenže on zareagoval takovým způsobem, že moje vyznání lásky naprosto shodil, podupal ho, vyválel v bahně a poničené mi ho vrátil zpátky. V takovém případě jsem mu už neměla co říct, i když jsem bojovala s nutkáním se znovu schoulit v jeho náručí.

Chtěla jsem kolem něj projít a vrátit se do svého domku, ale zatarasil mi cestu. Stoupl si před dveře a tázavě zvedl obočí. Mlčky jsem naklonila hlavu na stranu a pohledem přejela přes jeho mikinu, která měla v kapuci světlý kožíšek vybízející k pohlazení.
"Takže se mnou jako nebudeš mluvit?" zeptal se mě a strčil si dlaně do klokaní kapsy, kterou mikina měla přišitou na břiše. Zvedla jsem obočí a nespokojeně si pomlaskla. Tom přešlápl z nohy na nohu a povzdychl si. "Fajn, jak chceš," pokrčil rameny a ustoupil stranou, abych kolem něj mohla projít. Zhluboka jsem se nadechla, vnitřně jsem se přemlouvala k tomu, abych mlčela a neutrousila s ním ani slovo. S čajem v ruce jsem vyšla ven, aniž bych mu cokoliv řekla, a byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Venku bylo slunce těsně nad obzorem, okolí zalévalo ostré ranní světlo, které jsem častokrát ve svém životě neviděla. Když jsem se dostala ke svému domku, posadila jsem se do proutěného křesla tak, abych viděla na východ slunce, a chodidly se opřela o zábradlí. Do klína jsem si opřela teplý hrníček a posunula se v křesle do pohodlně polohy. Opřela jsem si krk o záda židle a najednou pocítila vlnu únavy. Že by mělo setkání s Tomem takové uspávací účinky?

Upila jsem teplého čaje a pohledem zavadila o Toma, který se vracel do svého domku. Chvíli stál na své terase a díval se směrem ke mně. Olízla jsem si rty a polkla slova, která se mi drala na jazyk. Snad nikdy v životě jsem nebyla ta první, kdo vyslovil své city nahlas, až teď. Když jsem se setkala s takovou negativní odezvou, myslím, že už nikdy v životě nebudu schopná něco takového říct. Kdybych tušila, že je Tom takový zapšklý, neříkala bych to. Jenže se celý večer choval tak mile, že jsem nabyla dojmu, že to tak cítí taky. I přes to, že se za tento týden vidíme zřejmě naposledy v našich životech. Bylo by pro něj obtížné odjet, milovat někoho, koho nemá u sebe? Nebo jsem si jeho city namlouvala a celou dobu mě opravdu jenom využíval, ačkoliv říkal, že něco takového dělat nechce? V něm aby se čert vyznal, opravdu.

Odvrátila jsem pohled od jeho siluety a dál jeho přítomnost nevnímala. Odložila jsem hrníček na stůl vedle sebe a založila si ruce na prsou. Několikrát jsem zamrkala, než se mi víčka těžkostí sama zavřela. Hlava se mi sesunula na stranu a já jen spokojeně vydechla. Kdyby mě teď někdo zakryl dekou, byla by to nejideálnější chvíle tohohle rána. S vědomím, že bych tady mohla usnout, jsem rychle otevřela oči. Zvedla jsem se a zamířila do své ložnice, abych se vyvalila na postel a dohnala, co jsem přes noc nezvládla. Nechtělo se mi nastavovat budík, ale pro jistotu jsem si jeden nastavila. S upomínkou, že musím zavolat do květinářství kvůli objednávce kytek na svatbu, jsem ulehala do měkkých polštářů, které byly celou noc mými nepříteli, a teď se staly tím nejlepším, co mě tohle ráno potkalo.

Dobře, že jsem si budík nastavovala, protože jsem se probudila jen díky jeho zvonění. Zděšeně jsem se posadila na posteli, že jsem zaspala do práce, než jsem si uvědomila, že mám vlastně dovolenou. Znovu jsem si lehla a přetočila se na bok, znechucená ránem, na které jsem ještě teď pamatovala. Dlaní jsem si zakryla oči a zadoufala, že tenhle týden před svatbou bude lepší, než jak tomu bylo včera večer. Pokud budu mít dost práce se zařizováním svatby, mohla bych se zabavit a nemyslet na to, co se stalo. Problém byl ale v tom, že Tom byl druhý svědek. Měli jsme to všechno zařizovat spolu. Kvůli Adamovi a Coral jsem schopná zvládnout cokoliv, ale hledět do Tomova obličeje a necítit stud, ponížení a urážku na cti, to bude opravdu těžké.

Převlékla jsem se do tepláků a volného trika, které jsem nosila jako domácí oblečení. Když jsem vyšla ven na terasu a všimla si hrnku, který jsem tady od brzkého rána nechala. Vzala jsem ho a zamířila do Adamovy kuchyně. Měla jsem hlad jako vlk. Pravda, předtím jsem si jen uvařila čaj, kdo by se v půl čtvrté obtěžoval s přípravou snídaně.
"Dobré poledne," usmála se na mě Coral, která si stejně jako já vzala týden před svatbou dovolenou. Seděla u ostrůvku, listovala nějakým časopisem a u toho popíjela mléko ze sklenice.
"Tobě taky," oplatila jsem jí přání, ale bez úsměvu. Odložila jsem hrnek do dřezu a znaveně se opřela o kuchyňskou linku. Když jsem si všimla jejího zvídavého pohledu, hned jsem zavrtěla hlavou. "Nedomýšlej si zase něco, co se nestalo," řekla jsem a varovně na ni ukázala prstem.
"Něco takového bych si přece nedovolila!" reagovala, ale bylo vidět, že jí v očích jiskří zvědavostí. "Ale kdybych znala všechny detaily, neměla bych nutkání si něco domýšlet," dodala a významně zvedla obočí. Jen jsem zavrtěla hlavou. Tady přece nebylo co říkat.
"Nemohla jsem usnout," řekla jsem jednoduše.
"Nemohlas nebo nechtělas?" popíchla mě, ale když uviděla výraz v mé tváři, její úsměv zmizel. "Bože, co Tom zase provedl?"
"Dalo by se říct, že tentokrát jsem byla já ta blbá," odpověděla jsem jí a otevřela dveře ledničky. Neměla jsem chuť to nějak dál rozvádět, ale znala jsem Coral už několik let. Bylo mi jasné, že takové povrchní vysvětlení jí nebude stačit. A možná se mi uleví, když jí řeknu celou pravdu, možná mě to přestane tížit a já se budu moct další noc v klidu vyspat. Měla jsem šanci využít svou nejlepší kamarádku, svěřit se jí a nenést tu tíživou ostudu sama. Zhluboka jsem se nadechla a během pár vteřin ticha se rozhodovala, jakou variantu zvolím.

Posadila jsem se vedle ní s ovocným jogurtem v jedné ruce, čajovou lžičkou v ruce druhé. Když zavřela časopis, který měla nalistovaný v půlce, zvedla ke mně pohled plný soucitu a porozumění.
"Včera večer jsme byli na večeři v Calle," začala jsem. Coral mlčela a nechala mě, abych jí řekla všechny detaily, než se k tomu nějak sama vyjádří. "Celý večer byl v pohodě, užívali jsme si to, dokud jsme nepřijeli zpátky domů. Řekla jsem mu, že jsem se do něj zamilovala. To bys nevěřila, jak rychle se dal na ústup," zavrtěla jsem hlavou.
"A opravdu ses do něj zamilovala?" zeptala se mě.
"V ten moment jsem to tak cítila. Dneska ráno už takový pocit opravdu nemám," ušklíbla jsem se a zabořila lžičku do jogurtu. "Zvlášť po tom, co jsme se potkali," povzdychla jsem si a dál sledovala kelímek s jogurtem, než abych se jí měla podívat do očí.
"Tom se bojí závazků, nedivím se, že zareagoval takovým způsobem," konstatovala a dlaní konejšivě přejela přes moji paži. "Zlepší se to, uvidíš," snažila se mě povzbudit.
"Ať si trhne nohou," odfrkla jsem si. "Za týden odjíždí, tak ať si odjede a už se tady neukazuje," pronesla jsem nevrle. Rychle jsem vstala a strnula překvapením, když jsem na prahu dveří uviděla stát Toma. Kdo ví, co všechno slyšel. Teď mi to ale bylo jedno. Aniž bych řekla cokoliv dalšího, zamířila jsem do obývacího pokoje. Na Coralino povzdychnutí jsem nereagovala, ani na Tomovo zvolání mého jména. Pustila jsem televizi a posadila se před ni. Natáhla jsem nohy na konferenční stolek a na lžičku nabrala další kus jogurtu z kelímku. Sice jsem si dneska chtěla uvařit tady, ale asi to vzdám a stavím se v práci. Právě teď jsem opravdu neměla chuť vyskytovat se v Tomově přítomnosti.

Dojedla jsem svou snídani a hned zamířila z kuchyně ven. Coral ani Tom tu už nebyli. Jestli někam odešli spolu, tak ať. Teď mi po tom bylo houby. Cestou ke svému domku jsem přemýšlela, co všechno bych mohla dneska stihnout. Zajedu do nějakých těch květinářství, na oběd se taky můžu stavit v Calle, nemusím jezdit do práce. A pak se můžu po zbytek dne válet a dospávat probdělou noc. V mobilu jsem měla uložený seznam kytic, na kterých jsme se s Coral domluvily, teď už jen stačilo je objednat. Posadila jsem se na svou pohovku a pohodlně si opřela nohy o její opěrku. Pod záda jsem si nastlala měkký polštář a vytáhla mobil z kapsy. Když jsem si začala procházet adresy všech květinářství v Calle, znovu se mi začaly zavírat oči. Protáhla jsem se a na chvíli oči zavřela. Nesmím usnout, ale aspoň chvíli odpočinout bych si mohla.

S cuknutím jsem se napřímila do sedu. Hned jsem zkontrolovala, kolik je hodin. Jak se zdálo, usnula jsem na pouhých patnáct minut, ale i tak jsem se vyděsila, že jsem všechno zaspala. Vstala jsem, protáhla se a otevřela dveře skříně, abych se převlékla z tepláků do nějakých dalších kraťasů. Volnější triko jsem si nechala, jen jsem jeho spodní lem zakasala do kraťasů, aby vytvářelo hezký nadýchaný efekt. Vzala jsem si klíče od auta, svoji peněženku a mobil a vyšla ven před domek. Jelikož byla Tomova terasa hned naproti té mé, můj první pohled padl na ni. A taky na auto, které bylo zase zaparkované před domkem. S takovou si můžu plánovat sebevětší výlet, ale se svým autem teď nemám šanci odjet.
"Bože, on se snad nikdy nepoučí," procedila jsem si pro sebe mezi zuby a naštvaně vyrazila k jeho dveřím. Trhnutím jsem je otevřela a hned od dveří spustila s nepříjemným tónem. "Proč máš zase ten pitomý krám před domkem?" štěkla jsem na něj a postavila se před křeslo, ve kterém byla naházená hromada oblečení. Zvedl ke mně pohled od pohovky, na které seděl, a dlaní přikryl struny kytary, aby ji utišil. "Musím do Cally."
"Jestli máš v plánu tu obchůzku všech tamních květinářství, tak jsem ti ušetřil práci. Pár jsem jich obešel a vybral jsem jedno, kde kytky tolik nezavadají. Asi se o ně dobře starají, nebo co," řekl a odložil kytaru vedle sebe. Vstal a ze zadní kapsy si vytáhl peněženku. Strčil si trsátko mezi rty a začal se prohrabovat všemi navštívenkami, které v peněžence měl. Když mi podal zářivě zelenou vizitku s logem veliké kopretiny, naštvaně jsem se na něj podívala.
"Postarat se o květiny byla moje práce, já jsem hlavní družička," našpulila jsem rty a prstem si píchla do hrudi. Tom se pobaveně uchechtl a podržel trsátko mezi prsty.
"Já jsem svědek," odpověděl mi s pokrčením ramen.
"Jo, máš na starosti prsteny. To je tak maximum," ukázala jsem na něj prstem.
"Podívej," povzdychl si Tom a odhodil trsátko mezi papíry na stůl. Dřív jsem si nikdy nevšimla, kolik nepořádku tady stihl za dobu svého pobytu udělat. Volné ruce hned otočil dlaněmi nahoru v gestu míru a otevřenosti. "Chtěl jsem ti jen pomoct. Minulý týden ses nehnula od baru, tak jsem myslel, že ti tím ušetřím čas."
"Promiň, já zapomněla, kolik volného času tady máš," pronesla jsem s neskrývanou ironií v hlase a založila si ruce na prsou. Když ke mně udělal krok, nejistě jsem přešlápla z nohy na nohu.
"Vyřídil jsem to za tebe, abychom pak mohli trávit více času spolu. Kdo mohl tušit, že… se stanou takové věci," dodal po chvilce přemýšlení. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla ustoupit před jeho dalším krokem, který směrem ke mně udělal, ale okamžitě jsem narazila do křesla, před kterým jsem stála. Zavrávorala jsem, ale Tom mě chytil dřív, než jsem stihla padnout do hromady jeho neuklizeného oblečení. Najednou mi byl blíž, než bych chtěla, s rukou kolem mého pasu.

"Kate," zašeptal mé jméno a polštářky prstů přejel po hraně mé čelisti. S vydechnutím jsem pootevřela rty a marně bojovala proti touze políbit ho. Když se sklonil, už chyběl jen kousíček, abych zase ucítila jeho rty na svých.
"Och, doufám, že neruším," ozvalo se od dveří do Tomovy koupelny. Hned jsem dlaněmi zatlačila do Tomovy hrudi, aby odstoupil, ale ten se jen líně pootočil v pase. Věděl, že tu nejsme sami, a stejně se pokouší o takové věci?
"Bille, seznam se s mojí otravnou sousedkou," řekl Tom a prsty šťouchl do mé lopatky, jako bych byla stydlivé dítě a on můj otec, který mě chce někam popohnat. "Kate, kotě, to je můj bratr."
"Moc mě těší," usmál se na mě ten pohledný blonďáček, který zřejmě netušil, kdy skončit s propichováním obličeje. Natáhl ke mně svou potetovanou ruku, na jejímž zápěstí viselo hned několik náramků. Nestačila jsem zírat.
"Bratr?" naklonila jsem hlavu na stranu. Proč jsem doteď nevěděla, že Bill, ten zpěvák z jejich kapely, je zároveň Tomův bratr? Co všechno jsem o něm ještě nevěděla! "Velice mě mrzí, že máte v rodině takovou osinu v zadku," řekla jsem a krátce se podívala na Toma.
"A to o sobě říká, že on je to hodné dvojče," zasmál se Bill a lehce mi stiskl dlaň. "A omlouvám se, to auto před domem je moje," pokrčil rameny. Usmála jsem se na něj a mávla rukou ve vzduchu.
"Nic se neděje," řekla jsem a pak se otočila na Toma. "Proč nevím, že máš bratra dvojče?" zvedla jsem jedno obočí.
"Neptala ses," odpověděl mi a pak se podíval na Billa. "Už jsi vybalený? Jdeme na ten oběd? Až ochutnáš vaření naší Irmy, budeš se olizovat až za ušima," ukázal na něj prstem. Obešel mě a z hromady oblečení vytáhl jednu košili, kterou si hned oblékl, ale nezapnul.
"Kate, připojíš se k nám?" zeptal se mě Bill. Když jsem za sebou uslyšela Tomovo nadechnutí, měla jsem chuť mu udělat naschvál.
"Moc ráda," přikývla jsem. "V Lovell se ti bude určitě líbit. A U Kocourka s Irminou kuchyní tutově."
"Už z Tomova vyprávění jsem si to městečko zamiloval," pokývl hlavou a pak pohledem přejel přes mé tělo. Možná si myslel, že je nenápadný, ale já to viděla až moc dobře. Hned jsem se otočila na Toma a vrhla na něj nevraživý pohled.
"No co, nezalhal jsem ani slovem," pokrčil rameny. "Kraťásky a dlouhé opálené nohy," řekl a s úsměvem si olízl rty. Protočila jsem oči. Jak se zdálo, přítomnost Tomova bratra nám umožnilo spolu aspoň trochu komunikovat. I tak jsem se v jeho přítomnosti cítila divně. Nepřirozeně. Zraněně.

Vyšla jsem ven a pod schody počkala na ty dva. První vyšel Tom. Stoupl si ke mně a nejistě si strčil ruce do kapes.
"Kate," oslovil mě. "Mohli bychom si pak promluvit?" zeptal se mě.
"Promluvit? A o čem, prosím tě?" zvedla jsem obočí. "Já jsem se vyjádřila jasně, s mluvením je teď řada jenom na tobě," odpověděla jsem mu. Tom přešlápl z nohy na nohu, o kousek se ke mně přiblížil a já zase mohla cítit vůni jeho kolínské. "Nic extra jsem po tobě nechtěla, nežádala jsem tě, abys mi na to odpověděl. Měl jsi být polichocen. I kdybys mi jenom poděkoval, pořád bys udělal líp," procedila jsem mezi zuby. "Aspoň bych se necítila tak ponížená a zlomená."
"Kate, tohle jsem nechtěl," zavrtěl hlavou.
"Pozdě bycha honit," zamračila jsem se na něj. "Teď už ode mě nečekej milého slova, aby ses náhodou nemusel namáhat s vymýšlením přiměřené odpovědi."
"Kate," znovu mě oslovil, ale já hned zavrtěla hlavou.
"Už se nemusíš snažit," odsekla jsem mu. Když se za jeho zády objevil Bill, zdvořile jsem se na něj usmála. "Tak, Bille, jaká vůbec byla cesta?"

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 24. října 2015 v 14:26 | Reagovat

Jeee Bill je na scene :-)
Dalsi uzasny dil. Skoda ze uz maji jenon tyden.. I tak se nemuzu dockat dalsiho dilu :-)

2 Hanzuu Hanzuu | 24. října 2015 v 14:39 | Reagovat

Tak pri tomto díle jsem si pekne pobrecela :D prosím dalsi díl :)

3 Simča Simča | 25. října 2015 v 7:27 | Reagovat

Z účasti Billa mám radost :). Jen mě "děsí" ta blížící se svatba, aby to nebyl i konec povídky. Sice se těším na pokračování Reunion, ale zároveň bych si přála ještě hodně dílů této krásné povídky :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama