Sparks #26

28. října 2015 v 23:25 | Báři ツ |  Sparks
Tak jsem to ještě dneska stihla. Děkuji za vaši trpělivost a těším se na četné komentáře! :) B.



Ano, byla jsem pozvaná na večeři k Adamovi a Coral, ale problém byl v tom, že se mi vůbec nechtělo. Když jsem přišla do kuchyně, už to tady vonělo, ale i tak jsem neměla náladu na společnost. Zavřela jsem za sebou dveře, čímž jsem upoutala Coralinu pozornost.
"Ahoj," zářivě se na mě usmála a olízla si prsty od čokoládového krému, který natírala na malé dortíky. "Doufám, že máš veliký hlad, protože jsem udělala hory jídla," podívala se na mě.
"Popravdě, teď mám spíš žízeň, než hlad. Ale všechno přijde, neboj se," oplatila jsem jí úsměv. "Chceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se, zatímco jsem přešla k ledničce, abych si našla něco k pití. Sotva jsem dveře ledničky zavřela, objevil se Adam a v ruce nesl láhev vína.
"Tak jsem vybral sladší víno, snad bude klukům chutnat," řekl. "Ah, Kate, nazdar," usmál se na mě. "Dáš si se mnou?" zeptal se mě. Jen jsem přikývla a už chystala skleničky, do kterých mohl čerstvě otevřené víno nalít.
"Proč má Kate v ruce víno?" zeptal se Tom Adama, jako bych tam snad nebyla.
"Protože je už velká holka a umí se rozhodovat sama za sebe?" odpověděla jsem mu jízlivě. Jen po mě střelil pohledem, který říkal všechno. Moc mu záleželo na tom, abych dneska neudělala žádnou ostudu. Ale čeho se bál? Že na něj vyžvaním ostatním, jaký je posera?

Posadila jsem se na kuchyňskou linku a sledovala dění v kuchyni. Ve dveřích se totiž objevil Bill, ale ne sám. Za ním stáli další dva kluci, podstatně nižší, než byli Bill s Tomem.
"Adame, dívej, koho ti vedu," usmál se Bill a odstoupil stranou, aby se ti dva mohli s mým bratrancem přivítat. Jak se zdálo, jednalo se o zbývající členy té jejich kapely.
"No nazdar parde!" zasmál se jeden z nich a objal Adama kolem ramen.
"Taky bylo na čase, že jste se tu ukázali. Zdravím vás!" přivítal se s nimi. Sotva se od nich odtáhl, chytil Coral kolem ramen a přivinul ji k sobě. "Kluci, tohle je moje snoubenka a budoucí matka mých dětí," představil ji, přičemž ji nezapomněl něžně políbit do vlasů. Povzdychla jsem si a přiložila skleničku ke rtům, abych upila vína. Závistivě jsem uhnula pohledem a kupodivu se setkala s Tomovým. Stál na druhé straně kuchyně a sledoval mě, než aby sledoval své kamarády. Tázavě jsem zvedla jedno obočí, ale nic jsem se nedozvěděla. Prostě se otočil na patě a zamířil do obývacího pokoje. Ať si trhne nohou.

Až když jsem seskočila z kuchyňské linky, zaujala jsem pozornost těch nově příchozích. S úsměvem jsem k nim natáhla ruku a představila se jim jako hlavní družička.
"Kate, těší mě," usmála jsem se na jednoho, od kterého jsem se dozvěděla, že se jmenuje Georg, i na druhého, jehož jméno bylo Gustav.
"Kate," zopakoval Georg. "Rádi tě poznáváme," dodal s podezřelým pousmáním a pohledem zabloudil někam za mé rameno. Překonala jsem svou zvědavost a nepodívala se do míst, kam jeho pohled mířil, ale vsadila bych boty, že se díval na Toma. To by mě teda zajímalo, co všem navykládal, když se při seznámení tváří zrovna takhle.
"A já zase vás," odpověděla jsem a stoupla si zpátky ke kuchyňské lince, kde jsem nechala stát svoji skleničku s bílým vínem.
"Myslím, že klidně můžeme podávat jídlo, určitě už máte hlad," chopila se slova Coral. "Posaďte se, kam je libo," pokynula ke stolu v jídelně. "Adame, zlato, pomůžeš mi?" požádala ho. Chtěla jsem se taky nabídnout, ale sotva ke mně vzhlédla, nakázala mi, abych se posadila ke stolu s ostatními. "Dneska je to všechno jenom na nás dvou," ukázala prsty na sebe a pak Adama.
"Kdybys něco chtěla, stačí říct," řekla jsem jí a přešla místnost, abych se dostala do jídelny.

U obdélníkového stolu bylo hned několik volných židlí, ale kluci si sedli vedle sebe po dvojicích. Zůstaly dvě volné židle v čele, které jsem přenechala snoubencům. Teď jsem měla na výběr ze dvou možností. Posadit se vedle Toma nebo si sednout vedle Georga a mít výhled na Toma. S povzdychnutím jsem zvolila méně násilnou variantu a svou skleničku s vínem postavila vedle talíře, který byl naproti Toma. Když se na něj nebudu chtít dívat, prostě uhnu pohledem. Mnohem snazší, než kdyby seděl vedle mě a pořád do mě ryl. Nebo hůř - ignoroval mě. Ale i tak se zdálo, že tady budu páté kolo u vozu. Odsunula jsem si židli a posadila se, zatímco se kluci bavili o nějakých věcech ohledně hudby. Ani jsem nemusela poslouchat, stačilo si všimnout Tomovy divoké gestikulace a naštvaného obličeje.
"Už se o tom nebudeme bavit," odsekl najednou Bill. "Jsme tady na svatbě přátel a tvoje řeči už stejně nic nespasí," podíval se na své dvojče. "A jestli si myslíš, že jsem ochotný to poslouchat další tři měsíce, tak se pleteš," ukázal na něj káravě prstem.
"Já jsem ten starší," zamračil se na Billa Tom.
"Jako by ti to k něčemu bylo," zasmál se Georg a urovnal příbor vedle svého talíře. Tomovo naštvané zasupění zřejmě mělo být ukončením konverzace. Hned vteřinu na to položil Adam na stůl jeden pekáč a Coral hned druhý.
"Kluci, vím, že jste vegetariáni, takže tady máte špenátové lasagne, tady jsou masové. Dobrou chuť," popřála nám. "Berte si a jezte do sytosti."
"Voní to nádherně," polichotila jsem jí hned. S díky se na mě usmála. Bylo na ní znát, že je lehce nervózní. Přece jenom takovou večeři ještě nikdy nepořádala. Podle mého názoru si zatím vedla na výbornou. Hostitelku prostě měla v krvi.

Všichni kromě Gustava si naložili špenátové lasagne. Coral poslední dobou nemohla maso ani cítit, takže si taky dala špenátových. Já jsem počkala, až si ukrojí porci Adam a pak Gustav, než jsem se natáhla po pekáči s masovou náplní. Na talíř jsem si naložila opravdu trochu, nechtěla jsem se nějak přejídat.
"Kate, že?" usmál se na mě Georg, vedle kterého jsem seděla. Přikývla jsem. "Čím se vůbec živíš? Nebo ještě studuješ?" zeptal se.
"To mi opravdu lichotí, že si myslíš, že mám věk na školu," zasmála jsem se. "Ne, už několik let dělám v místním podniku," odpověděla jsem s lehkým pokývnutím hlavou.
"Hm, takže servírka?" zeptal se mě.
"Ne, dělám za barem," opravila jsem ho hned. Všimla jsem si Tomova pobaveného pohledu, když mi další osoba řekla, že jsem servírka. "I když je pravda, že někdy musím zastat práci i servírky."
"Co barmanka, ale Kate je teď zástupce vedoucího!" usmála se Coral, očividně ráda, že je tady aspoň nějaká snaha o konverzaci.
"Tak to máš hezky rozjetou kariéru, co?" zvedl Georg obočí. "Já kdybych nehrál v kapele, ani nevím, čím bych se živil," trhl rameny.
"Ale u Billa všichni víme, že by to byla prvotřídní modelka," zasmál se Gustav a na vidličku napíchl sousto lasagní. Všichni se hned zasmáli, jenom Bill se na něj ušklíbl. Jak se zdálo, zatím byl obětním beránkem vtípků kapely on.

"Tome, ani ses nepochlubil, jak sis to tady užil," řekl najednou Georg. Polkla jsem sousto, které jsem žvýkala delší dobu, a natáhla se po skleničce s vínem.
"A co přesně bys chtěl slyšet, drahouši?" zvedl Tom jedno obočí. "Byla to úžasná dovolená, kdy jsem konečně neměl za zadkem vás tři," odpověděl s neskrývanou jízlivostí.
"Určitě se ti po mně stýskalo," zamrkal Georg a poslal Tomovi vzdušný polibek.
"Co je to tady za bromance?" zasmála se Coral a pomalu si olízla rty. Bill hned na to mávl rukou na znamení, že něco takového nemá cenu řešit.
"Prosím tě, tohle musíme poslouchat celé dny," protočil oči. "Za chvíli to jejich pošťuchování přestaneš vnímat," pousmál se na ni.
"Pořád lepší, než kdybychom se nemohli ani cítit, ne?" reagoval Georg, zatímco měl pohled sklopený ke svému příboru. Na to už se mu odpovědi nedostalo, ale myslím, že to vystihl. Co by to bylo za kapelu, kdyby nebyli opravdoví přátelé?

Po jídle se všichni zvedli. Nabídla jsem se Coral, že jí pomůžu s úklidem kuchyně, zatímco si šli kluci zakouřit. Tom se vytratil s nimi, ačkoliv jsem si nikdy předtím nevšimla, že by měl někdy v puse cigaretu. Možná to patřilo k jeho ovlivnitelné stránce osobnosti, kdy si zapálil kvůli tomu, že kouřili i ostatní kolem něj. Stoupla jsem se vedle Coral a hned jí začala vychvalovat jídlo.
"Musím uznat, že se ti ten večer opravdu vydařil. Výborné jídlo, vynikající dezert, skvělá společnost," zhodnotila jsem to pár slovy.
"Díky, Kate. Prvně jsem byla opravdu nervózní. I když mě Adam pořád uklidňoval, že jsou kluci skvělá banda, pořád se jednalo o mé první setkání se zbytkem kapely," usmála se. "Musím uznat, že jsou všichni čtyři opravdu zábavní," nepřestávala se usmívat. Jen jsem souhlasně pokývla hlavou a sehnula se k otevřené myčce, abych do ní naskládala špinavé nádobí. "A co vůbec ty a Tom?" zeptala se s najednou opatrným tónem.
"Co by," odvětila jsem, ale pohled jsem k ní nezvedla. "Od neděle jsme se pořádně nebavili," dodala jsem.
"Nevím, jestli jsem měla jenom halucinace, ale on ti zakazoval dnes večer pít?" zeptala se mě šeptem. Tentokrát jsem k ní pohled zvedla.
"Chová se jako pitomec," odpověděla jsem jí stejně tiše. "Od doby, co se tady objevil Bill, je Tom jako vyměněný. Najednou mám pocit, že celé ty tři měsíce jsem se bavila s úplně jinou osobou," pokrčila jsem rameny. "Teď už si s ním nemám co říct," zavrtěla jsem nakonec hlavou a napřímila se v zádech. Coral si povzdychla.
"To je škoda. Podle mě vám to opravdu slušelo. Ale jestli to nebyla Tomova pravá tvář, možná dobře, že to mezi vámi dopadlo, jak to dopadlo," mávla rukou. "Ještě bys byla zklamaná z toho, co by tě čekalo," řekla a konejšivě položila dlaň na mé rameno. Pousmála jsem se. Asi měla pravdu. Teď už na to všechno můžu jen vzpomínat a v paměti uchovávat, jaký Tom byl, když byl se mnou. Protože teď jsem opravdu měla pocit, že ho nepoznávám.

Nechala jsem si nalít další víno do skleničky a bokem se opřela o kuchyňskou linku. Coral zrovna schovávala zbytky jídla do lednice, takže jsme přes otevřené dvířka neviděly, že se už kluci vracejí ze svého kouření.
"Představ si, že jsem dneska potkala Viv," řekla jsem.
"Chtěla po tobě další rady jak dostat Toma do postele?" zasmála se Coral a natáhla se po posledním talíři, který strčila do lednice.
"Ne, tentokrát se ptala, jestli máme problémy v ráji," uchechtla jsem se. Úsměv mi ovšem na tváři ztuhl a já znejistěla, když Coral dveře lednice zavřela a za nimi stál Tom. Jen zvedl obočí a pomlaskl si, zatímco pohledem přejížděl přes můj obličej. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev, ačkoliv jsem nechápala, za co bych se měla stydět.
"Chceš přilít?" zeptala se hned Coral a snažila se tím zachránit situaci.
"Dej mi tu láhev celou," řekl jí a pomalu přesunul svůj pohled ode mě k ní. "Jdeme si pustit nějaké videohry," dodal. "Vy si tady můžete dál tlachat," ušklíbl se nad posledním slovem.
"Myslím, že hlavně vy dva byste si měli pořádně promluvit," řekla Coral, ale dívala se jenom na Toma. "Nechci tady být nějaký prostředník. A taky nechci, aby se někdo na naší svatbě nebavil. Takže teď máte jedinečnou možnost to konečně všechno vyřešit."
"Já nemám co řešit," chopila jsem se hned slova. "A neboj, Coral, i bez něj se na svatbě dokážu zabavit," pousmála jsem se na ni. Vzala jsem si svou skleničku a zamířila z kuchyně ven. Prošla jsem dveřmi do zahrady a chvíli stála na zápraží, rozmýšlela se, jestli se má vůbec cenu vracet. Pokud budou kluci hrát nějaké videohry, moje společnost už určitě nebyla potřebná. Najednou se zevnitř ozval hurónský smích. Ohlédla jsem se přes rameno a překvapením ustoupila stranou, když jsem uviděla ve dveřích stát Toma.

Chvíli na mě jen tak hleděl, než vystoupil na zápraží a dveře za sebou neslyšně zavřel. Zuby si přejel přes spodní ret a zhluboka se nadechl. Dlaně si strčil hluboko do kapes svých černých džínů.
"Jako úspěch už beru to, že jsi hned neutekla," naklonil hlavu na stranu. "Opravdu bychom si měli promluvit," zamrkal. "Prosím tě, řekni mi, čím jsem ti tak hrozně ublížil, že jsi najednou jako můj největší úhlavní nepřítel?" začal opatrně.
"Ty se ještě ptáš?" odfrkla jsem si. "Tome, já se ti otevřela!" sykla jsem na něj. "Vyznala jsem ti určité sympatie a myslela jsem, že to cítíš aspoň trochu jako já, když jsi mi nějaký čas předtím řekl, že je ti se mnou dobře," řekla jsem. "Nebo to všechno byla jedna veliká fraška? Měla jsem být zábavou, aby ses nenudil, dokud ti nedojedou kámoši? Protože jestli jo, tak jsi ještě ubožejší, než kdy byl Bruno," zavrtěla jsem hlavou.
"Bože, takhle to vůbec není," reagoval hned. "Jenže když ti člověk řekne, že je mu s tebou dobře, je ještě dlouhá cesta k tomu, než může říct, že tě miluje," řekl a rukou máchl ve vzduchu. "To je přece moc… moc rychlé. A navíc tady není žádná budoucnost, tak proč jsi to vůbec říkala?"
"Zatěžuje tě to snad?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Nepřijde mi, že bys z toho byl nějak moc zhroucený," ušklíbla jsem se. "Víš, co asi bude nejlepší? Když před Coral budeme hrát, jak jsme si to vyříkali. Ona bude spokojená a ty si pak můžeš odjet, aniž bys musel mít černé svědomí," odbyla jsem ho a otočila se k němu bokem. Přiložila jsem si skleničku ke rtům a zahleděla se na narůžovělé mraky na obloze, které byly zbarvené západem slunce.
"Kate, já nechci odjet a mít v tobě nepřítele," pošeptal najednou blíž, než byl předtím.
"Ve mně už nemáš vůbec nikoho," odpověděla jsem. Když jsem kolem pasu ucítila jeho paži, pevně jsem sevřela rty, aby se mi nerozklepala brada. Najednou se mi chtělo brečet. A bylo mi jasné, že kdybych otevřela stavidla, už bych nebyla k zastavení.

"Kate, díky tobě mi tady ty tři měsíce utekly jako voda, opravdu jsem si to tady užil. Nechci v tobě vzbuzovat nějaké naděje, že bych se někdy vrátil. Já sám nevím, kde budu příští týden, natož abych ti sliboval, že za tebou zase někdy přijedu," pošeptal.
"Vždyť jsem něco takového nechtěla," odpověděla jsem mu hned.
"Jenže já nedokážu říct, že k tobě něco cítím, a pak odjet a už tě třeba nikdy nevidět," hlesl. "Možná… možná je to ode mě zbabělost, ale prostě nechci něco takového vyslovovat. S takovými slovy přichází spousta povinností, ač bys mohla tvrdit něco jiného. A navíc, s životem, jaký vedu, je bláhovost upínat se k jednomu místu. Jen bych si tím nasadil želízka. A tobě taky," dodal. Chvíli jsem mlčela a sbírala odvahu k tomu, abych se k němu otočila čelem. Když jsem to udělala, v jeho očích byla vidět upřímnost, s jakou ta slova pronášel. Krátce jsem sklopila pohled k jeho hrudi, než jsem zase našla sílu pohledět do jeho tmavých očí.
"Proč jsi ten první večer souhlasil?" zeptala jsem a naklonila hlavu na stranu.
"Vždyť se na sebe podívej," pousmál se a polštářky prstů jemně přejel přes hranu mé čelisti. "Jsi sexy kost. Byl by hřích tě nepolíbit."
"Musel jsi tušit, že se budeme stýkat častěji," podezřívavě jsem přivřela oči do tenkých škvírek.
"Myslíš, že jsem v ten moment měl dostatek krve v mozku, abych mohl přemýšlet?" zavtipkoval. Jen jsem se pousmála. "Podívej, Kate. Jsi sestřenice jednoho z mých přátel. Není předem dáno, jestli se ještě někdy po svatbě uvidíme, ale i tak nechci odjet s vědomím, že jsem ti ublížil. Takže…" na chvíli se odmlčel a pomalu si olízl rty. "Buď se usmíříme a zůstaneme přátelé, nebo se usmíříme a využijeme posledních dní k pár drobným radovánkám. Co ty na to?" zeptal se a zvedl jedno obočí.
"Uvědomuješ si, že tím jenom prohloubíš tu bolest, kterou už tak budu cítit?"
"Bude pro tebe můj odjezd snáz stravitelný, když mě budeš nenávidět?" naklonil hlavu na stranu. Z drdolu, který měl na týlu hlavy, mu vyklouzl pramen vlasů. S tichým povzdychnutím jsem vztáhla ruku a urovnala neposedné vlasy za jeho ucho.
"Nejlepší by bylo, kdybys přijel až teď, jako ostatní svatebčané," zamumlala jsem.
"Chtěl jsem poznat půvabnou družičku," lehce pokrčil rameny. Nechápala jsem ho. Celou dobu mi tady říká, jak se nechce vázat, nechce říkat, že ke mně něco cítí, ale potom mi tady skládá komplimenty?

Odložila jsem skleničku s vínem bokem a natáhla k němu dlaň.
"Přátelé?" zeptala jsem se a vyčkávala, dokud nevložil svou dlaň do té mé. Stiskl mi klouby prstů a několikrát s mou rukou potřásl.
"Přátelé," souhlasně přitakal. Oplácel mi pohled a já měla pocit, že se zase utápím v té čokoládové smršti, kterou jeho duhovky představovaly. I když už jsme se mohli dávno pustit, pořád mě jeho dlaň hřála, pořád svíral mé prsty a pořád hleděl do mého obličeje. Pomalu jsem si olízla rty, což upoutalo Tomovu pozornost. Sklopil pohled k mé puse a několikrát zamrkal. Když se ke mně naklonil a lehce natočil hlavu na stranu, už jsem neovládala své tělo. Ačkoliv mi rozum říkal, abych se znovu nepouštěla do toho bludného kruhu, tělo si nedalo říct. Když se naše rty spojily v jedny, Tomovy ruce najednou vystřelily vzhůru a obemkly můj obličej. Prsty vjel podél uší do vlasů a přidržel si mě u sebe, jako by se bál, že bych mu mohla uhnout. Natáhla jsem se na špičkách, abych ještě lépe dosáhla na jeho rty a vpila se do nich. Oplácel mi polibky s takovou vervou, až jsem uvažovala nad tím, co je tohle za druh přátelství. Když se odtáhl a půlkrok ode mě odstoupil, zůstal na mě zírat, zatímco popadal dech.
"Tohle přátelé nedělají," zamumlala jsem. Tom polkl.
"To teda nedělají."

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 cambria cambria | 29. října 2015 v 9:47 | Reagovat

Wow! O_O Doufám, že v následujících dílech nebude povídka končit.

2 Andy Andy | 29. října 2015 v 10:33 | Reagovat

To dufam aj ja ze poviedka este nebude koncit :D :D Tesim sa na jej dalsie casti  :D

3 Ká. Ká. | 29. října 2015 v 17:13 | Reagovat

Jsem rada,ze jsi to stihla jeste dnes..uz sem tadu byla asi tisickrat se podivat :-D paradni dil,jako vzdy. Kate je teda trochu jako pocasi, ale dobrý 8-O  :-D  :-D

4 Simča Simča | 30. října 2015 v 5:59 | Reagovat

To je mi teda přátelství ;-). U Toma si cením té jeho upřímnosti, že to Kate říká, jak to je a nemaluje ji vzdušné zámky.  
Jinak mám velkou radost z účinkování Georga i Gustava :-).
Jako vždy už se těším na pokračování ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama