Sparks #28

1. listopadu 2015 v 13:00 | Báři ツ |  Sparks
Ohh! Končím jednu povídku a už mám nápad na další! Jenže když je teď na řadě vánoční...? Většinou je první díl vánoční povídky zveřejněn až začátkem prosince, ale letos jsem to chtěla celé udělat dřív, hlavně kvůli zkouškovému apod. Taky abych ji zase nedopisovala až před Velikonocemi :D... Takže se můžete těšit na vánoční povídku už v listopadu a ten nový nápad budu sepisovat postupně, abych zase nezapomněla všechny ty detaily, které mě k tomu napadají. :)
Ale teď už jenom hezké počtení, těším se na vaše komentáře. Vaše B. :)



Přecházela jsem po svém pokoji sem a tam a každou chvíli kontrolovala displej mobilu, jestli mi náhodou konečně nepřišla odpověď. Posadila jsem se na okraj pohovky a loktem se opřela o opěrku, zatímco jsem prsty zajela do vlasů. Hleděla jsem na svá stehna a snažila uklidnit své splašené srdce. Zhluboka jsem se nadechla ve snaze uvolnit křečovité sevření hrudníku, který se samou nervozitou stahoval víc a víc. Na chvíli jsem si schovala obličej do dlaní a přitiskla jsem víčka k sobě v domnění, že by mi tohle mohlo pomoct. Napsala jsem mu, aby se za mnou stavil, a od té doby uplynulo už několik hodin. Neodpověděl mi, jestli opravdu přijde. A já za tu dobu ani nebyla schopná vymyslet, co bych mu chtěla říct. Věděla jsem, že ho chci vidět, ale to bylo všechno.

Uslyšela jsem kroky na své terase. Než se otevřely dveře, stihla jsem se zvednout ze sedu do stoje.
"Kate?" oslovil mě Tom a napůl těla zůstával stát na terase. "Chtěla jsi se mnou mluvit?" zvedl jedno obočí. Hned na to se podíval na ciferník hodinek na svém zápěstí. "Promiň, že jdu tak pozdě, ale Adam je nervóznější, než bych kdy čekal," pousmál se a lehce trhl rameny. "Tak co jsi chtěla?" zeptal se. Mlčky jsem si prohlédla jeho unavený obličej a uvědomila si, kolik toho musel za poslední dny zvládnout. Jako jsem já pobíhala kolem Coral, on musel plnit každé Adamovo přání. Zhluboka jsem se nadechla a nejistě naklonila hlavu na stranu.
"Chtěla jsem tě vidět už v úterý, ale pořád jsme se míjeli," začala jsem. Tom vešel dovnitř a zatáhl za sebou posuvné dveře. "Netušila jsem, že ty přípravy zaberou tolik času a energie," polkla jsem.
"A to je důvod, proč jsem měl přijít? Abys mi řekla, že jsme oba dva unavení?" zeptal se a jeho obočí pobaveně vystřelilo nahoru. Povzdychla jsem si a prsty si prohrábla vlasy. "Proč mám pocit, že jsi teď nervózní?"
"Protože jsem nervózní," přiznala jsem. Udělala jsem k němu pár kroků, abych se dostala blíž k jeho tělu. Pořád stál u zavřených dveří, takže neměl kam uniknout, ale nezdálo se, že by chtěl utéct pryč. "Tome, já chci pořádné rozloučení. Nechci pouhé potřesení rukou a objetí, jako bychom byli jenom přátelé," zavrtěla jsem hlavou. Překvapeně zamrkal a pohledem přejel přes můj obličej. Jestli hledal známky toho, že si z něj jenom střílím, tak je tam nenajde. Myslela jsem to smrtelně vážně. Než abych si vyčítala, že jsem nevyužila každé příležitosti být s ním, dokud mám tu možnost, radši jsem vzala osud do vlastních rukou. Oplácela jsem mu pohled a doufala v to, že se nenechá moc dlouho pobízet.
"Co mi to tu říkáš?" zeptal se mě, zatímco si pomalu olízl rty. Dlaně jsem si strčila do kapes na zadní straně kraťasů a krátce pokrčila rameny. Několikrát jsem zamrkala, ale mlčela jsem. Přejela jsem zuby přes svůj spodní ret a zhluboka se nadechla, až se mi vzedmul hrudník. Zatajila jsem dech.

Prsty si přejel přes rty, jako by se rozmýšlel, co vlastně chce udělat. Prohrábl si vousy na bradě a zvedl ke mně pohled od podlahy, kterou několik vteřin hypnotizoval, jako by můj pohled nemohl unést. Když ke mně udělal nejistý krok, drobným pousmáním jsem ho povzbudila k dalšímu a odvážnějšímu. Sotva se ocitl v mé blízkosti, hned jsem omotala paže kolem jeho krku a stoupla si na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Prsy jsem se natlačila na jeho hruď a dovolila mu, aby mě objal kolem žeber. Pevně mě k sobě přitiskl a sklonil svou hlavu níž, abych se k němu nemusela tak šponovat. Prsty jedné ruky vjel ke kořínkům mých vlasů na zátylku a přidržel můj obličej u svého. Hladovými polibky drtil mé rty, zatímco jsme se potácivě přemisťovali k nejbližšímu nábytku. Když jsem zády žuchla na matraci postele, Tom se hned loktem opřel vedle mého ramene. Poprvé za tu chvíli, kdy jsme splynuli v skoro jedno tělo, se odtáhl a zvědavě se mi podíval do očí. Konečky prstů jsem přejela přes jeho strniště a usmála se na něj. Pomalu zamrkal, až se jeho řasy o sebe líně otřely. Polštářkem palce zavadil o můj spodní ret. Přidržel si mou hlavu za bradu a sklonil se k dalšímu polibku. A sotva se jeho rty dotkly mých, tiše jsem si přála, aby to nikdy neskončilo.

Dlaněmi přejel přes má ramena, aby mi z nich stáhl košili, a vjel rukama na má záda, aby mě zvedl do sedu. Posadila jsem se obkročmo na jeho klín s koleny vedle jeho boků a nechala se jím vysvléct do tílka. Vjela jsem do jeho vlasů, čímž jsem mu rozcuchala culík, se kterým celý den chodil. U kořínků jeho vlasů jsem sevřela prsty v pěst, čímž jsem ho za vlasy zatahala a přinutila ho tím vzhlédnout. Položil své ruce na můj zadeček a silně ho stiskl. Zavrtěla jsem se nad jeho klínem a s úsměvem sledovala, jak blaženě přivírá oči.
"Jestli bych měl takové loučení pokaždé, když bych se tady ukázal, neváhal bych a jezdil častěji," zamumlal proti mým rtům, po kterých se hned začal sápat.
"Jenom moc nefantazíruj, nebo se ti to pak nesplní," odpověděla jsem mu. Začal sunout dlaně nahoru, prsty zachytil spodní lem tílka a hrnul ho nahoru, aby mi ho mohl přetáhnout přes hlavu. Když dopadlo na zem vedle mé postele a Tom pohledem přejel přes mou podprsenku, spokojeně se uculil.
"Takové prádýlko máš na sobě celý den a já se to dozvídám až teď před půlnocí?" zašeptal. Mé rty se roztáhly do úsměvu. Polštářky prstů opatrně přejel přes lem košíčku nad bradavkou. Mé kůže se dotýkal tak lehce, až mi z toho po celém těle naskočila husí kůže. Teď se zase pousmál on. "Moc mi to neusnadňuješ."
"Nic takového jsem neslíbila," zavrtěla jsem hlavou. Špičkou jazyka si pomalu olízl rty. Když dlaněmi znovu zamířil k mým lopatkám, položil mě na záda a naklonil se nade mě. Loktem se opřel vedle mého těla, které napůl zalehl tím svým, jak to udělal už několikrát předtím. Objala jsem ho kolem krku a spokojeně vzdychla do dalšího polibku. Sjela jsem na jeho paže, které byly napjaté v každém svalu, a jemně je promnula. Když jsem zabloudila k lemu jeho trika a začala mu ho sundávat, vzepřel se na rukou, abych mu mohla triko snáz přetáhnout přes hlavu. Několik pramenů vlasů mu vyjelo z gumičky a svěsilo se podél jeho obličeje. Hned si vlasy prohrábl a urovnal je za ucho. Pousmála jsem se. Jak obyčejné gesto a stejně se mi po něm bude ukrutně stýskat.

Svými rty putoval níž přes můj krk, klíční kost až k prsům. Vzrušeně jsem vydechla, když jazykem obkroužil jednu mou bradavku. Položil hřejivou dlaň na můj bok, pomalu přejel přes žebra k druhému prsu, které zlehka pohladil. Když jsem nehty škrábla přes jeho rameno, zvedl ke mně pobavený pohled. Znovu jsem vyhledala jeho rty a přisála se k nim, nechala se laskat jeho letmými doteky, které mě přiváděly do varu. Netrvalo dlouho a už jsme ani jeden nechtěli v té předehře pokračovat. Během několika následujících vteřin jsme se dokázali zbavit zbytků oblečení, které nás ještě ošacovali. Když jsem se pak nahá přitiskla k jeho tělu, vzrušeně zasténal proti mým rtům, které v následující chvíli drtivě políbil. Prsty vjel do mých vlasů a přidržel si můj obličej u svého, zatímco plynule spojoval naše dvě těla v jedno. Tiše jsem vzdychla a zaťala nehty do jeho svalnatého ramene. To Toma jedině popudilo. Dychtivě se na mě vrhnul a nepřestával, dokud jsem nebyla jako smyslů zbavená.

Oba jsme leželi na matraci vedle sebe a hleděli nad sebe na strop. Hlavou jsem se opírala o jeho paži a pohrávala si s prsty jeho ruky. Poslouchala jsem jeho pravidelné oddechování, které věstilo blížící se spánek. Přetočila jsem se na bok, zády k jeho tělu, a spokojeně si povzdychla. Takové rozloučení splnilo moje představy, moje očekávání. Když se i on překulil na svůj bok a hrudí se natiskl na mé lopatky, jen jsem se pro sebe pousmála. Zlehka mě políbil na odhalené rameno a pak vydechl do mých vlasů.
"Děkuji ti za takové rozloučení," pošeptal. Paží objal můj pas a přitulil se ke mně ještě vroucněji. Jeho tělo příjemně hřálo, a ačkoliv jsme byli zakrytí do půli pasu, neměla jsem pocit, že bych vedle něj hořela. Jeho přítomnost mě uspávala, medvědí objetí, které mi teď věnoval, mě pomalu odnášel do říše snů.
"Mhm," vydechla jsem a prsty přejela po jeho svalnatém předloktí. Kéž bych se z tohohle nikdy neprobudila, kéž by tohle nemělo konce.

Když mě ráno probudilo pípání budíku mobilu, ani mi nedocvaklo, že to vlastně není zvuk mého budíku. Tom za mými zády nespokojeně zamručel a natáhl se po něm, aby buzení o pár minut posunul. Když znovu položil paži kolem mého pasu, zhluboka jsem se nadechla. Zavrtěla jsem se v jeho objetí, přetočila se na břicho a zvedla pohled k jeho rozespalému obličeji.
"Tome, pustíš mě?" zeptala jsem se. Polovinu tváře měl zabouřenou v měkkém polštáři, takže se na mě podíval jenom jedním okem. Pousmála jsem se. "Chci se jít osprchovat a všechno stihnout dřív, než se bude muset začít chystat Coral," zamumlala jsem.
"Bože, dneska je ta svatba," najednou na mě vykulil obě oči. Pokývla jsem hlavou a sledovala jeho líné protahování se. "Stalo by se něco, kdybychom si dali ještě pár minutek?" zeptal se a prsty přejel podél mé páteře. Opřela jsem se o lokty a naklonila hlavu na stranu.
"Obřad začíná ve dvanáct. Kolik je teď?" zvedla jsem jedno obočí. Přetočil se na záda a natáhl se po svém mobilu, aby zkontroloval, kolik máme ještě času.
"Mhh," nespokojeně zamručel. "Půl deváté," odpověděl a nechal paži padnout na matraci, jako by byla neskutečně těžká. "Já ale ještě nechci vstávat," vydechl a klouby prstů si pomalu promnul víčko. Pousmála jsem se a posunula se k němu blíž. Když jsem se prsy opřela o jeho nahou hruď, překvapeně ke mně obrátil svůj pohled.
"A co kdybychom si dali společnou sprchu, abychom se oba dva dostatečně probudili?" navrhla jsem se šibalským výrazem ve tváři.
"Hmm, Kate," zamumlal a zvedl se na lopatky, aby dosáhl k mému obličeji, který hned klouby prstů pohladil po tváři. "Ty víš, jak nalákat Toma Kaulitze," dodal tiše a pak se lehce otřel o mé rty. Usmála jsem se. Když už nám zbývá pár posledních hodin, byla bych hloupá, kdybych nevyužila šance.

Tom se nade mě naklonil a v následující minutě mě zalehl úplně. Nepřestával mě líbat, i když dlaní putoval dolů z mého ramene, aby nahmatal prso a lehce ho stiskl. Prsty jsem vjela do jeho rozcuchaných vlasů a vzrušeně vydechla, když svými polibky posel hranu mé čelisti, jemnou kůži na mém krku a dekoltu. Sevřela jsem jeho boky mezi svými stehny a mírně se prohnula v zádech, abych dosáhla jeho dalšího spokojeného zamručení do mé kůže. Konečky prstů jsem přejela přes jeho ramena a zaťala nehty do svalu, když mezi zuby zažmoulal mou bradavku. Když se pokojem rozlehlo bzučení jeho mobilu, jehož vibrace doslova drtily povrch mého nočního stolku, Tom tomu nevěnoval moc pozornosti. Až když vibrování neustávalo, zvedl naštvaný a rezignovaný pohled. Natáhl se po mobilu a posadil se na kraj postele, sotva si stihl mobil přiložit k uchu.
"Co je?" zavrčel. Už jenom podle tónu hlasu jsem tipovala, že ho nesháněl Adam, ale někdo jiný. "A nepočká to?" zeptal se Tom, pořád stejně napružený a podrážděný. Zvedla jsem se do sedu a bradou se opřela o jeho rameno, prsty pomalu přejíždějíc po jeho pažích.
"Měli bychom všechno zvládnout do začátku obřadu, Tome," uslyšela jsem na druhé straně hovoru.
"Do půl hodiny jsem tam," odpověděl Tom a na další slova nečekal. Pohodil mobil mezi polštáře, které se válely po posteli, a pootočil ke mně hlavu.
"Už musíš?" zašeptala jsem svou otázku. Tom se pousmál a konečky prstů přejel po hraně mé brady.
"Za půl hodiny do svého domku stihnu dojít i stokrát. Půl hodiny jsem si vyhradil na tebe," mrkl na mě. Usmála jsem se a pomalu přitiskla rty ke kůži na jeho rameni. To bychom tu sprchu klidně stihnout mohli.

Ležela jsem ve vaně, tělo napůl zakryté vodou a mydlinkami, a Tom dřepěl u jejího okraje. Prsty přejel přes mou klíční kost a pak poraženecky povzdychl.
"Už bych měl jít," zamumlal a bradou se opřel o své předloktí, kterým se opíral o vanu. "Bill se zblázní, jestli budu mít zpoždění, a Adam na mě spoléhá ještě víc," olízl si rty.
"Však už běž," pousmála jsem se a přitáhla si kolena k tělu. Odhrnula jsem si mokré vlasy z obličeje a s úsměvem se na něj podívala.
"Snad na svatbě stihneme aspoň jeden tanec, než začneme s kluky hrát," hlesl. "Teď mě i mrzí, že jsme jim chtěli dát takový svatební dárek, protože kvůli tomu nebudeme spolu," sklopil pohled k mým prstům, přes které teď přejížděl těmi svými. Pevně mi je sevřel ve své dlaní, než se ke mně naklonil, aby mě políbil na čelo.
"Už utíkej," pobídla jsem ho. Prsty vjel do mých mokrých vlasů a dlouze mě políbil, jako by to mělo být naposledy. Když jsem pak sledovala jeho mizející záda ve dveřích mé koupelny, uvědomila jsem si, že to asi poslední polibek opravdu byl. Na svatbě nebude možnost, navíc před očima všech svatebčanů? A hned po svatbě odjíždějí. Tam budou zase oči jeho spoluhráčů z kapely. Určitě ani před jejich zraky se nebude chtít líbat. Polštářky prstů jsem si přejela přes své rty a tiše povzdychla. Už teď je všemu konec.

Stála jsem v osušce před zrcadlem a foukala si vlasy přes veliký kulatý kartáč do splývavých vln. I když jsem se rozhodla mít rozpuštěné vlasy, což je můj docela běžný účes, chtěla jsem, abych měla vlasy hezky upravené. Když už jsem je měla suché, prsty jsem si je prohrábla, aby se mi hezky srovnaly do ležérních vln přes celá záda. Oblékla jsem si šaty, které jsme s Coral na svatbu vybraly, a nazula si boty s menším podpatkem, díky kterým bych dnes nemusela patřit mezi nejnižší svatebčany. Mobil ani peněženku jsem dnes nepotřebovala, takže jsem u sebe ani neměla žádnou kabelku či psaníčko. Mojí dnešní starostí je jen Coral, její slib, její kytka a její pohodlí během celého dne.

Vyšla jsem ze svého domu a zamířila ke Coral. Kromě toho, že bych jí měla pomoct s oblékáním šatů, jsem u nich ve váze měla svoji kytku, se kterou jsem měla kráčet jako hlavní družička. Když jsem otevřela dveře do kuchyně, až jsem se zarazila, kolik lidí tu najednou bylo. Nejistě jsem si olízla rty a pohledem přejela přes všechny ty natěšené tváře.
"Dobrý den," pozdravila jsem matku Coral, kterou jsem znala už delší dobu. "Coral je ve své ložnici?" zeptala jsem se.
"Kate, vítám tě," usmála se na mě a lehce mě objala na pozdravení. "Moc ti to sluší, vypadáš opravdu hezky," pochválila mě, když pohledem přejela mé ošacení.
"Všechno vybírala Coral, takže veškeré poklony směřujte směrem k ní," řekla jsem skromně.
"Je u sebe a čeká na tebe," odpověděla mi. S úsměvem jsem se jí omluvila a prošla mezi lidmi, které jsem skoro ani neznala. Pokud se jednalo o lidi z Adamovy, tudíž i mé strany rodiny, pozdravila jsem je a všem se omluvila, že musím jít za nevěstou.
"Kate!" ozvalo se za mnou veselé zavolání. Otočila jsem se na patě po známém hlase a tak tak ustála vřelé objetí mé sestřenice z druhého kolene. "Bože, Kate, tak dlouho jsem tě neviděla!" podívala se mi do očí.
"Alice," uculila jsem se na ni a ještě jednou ji objala. Když jsme bývaly děti, byly jsme nerozlučné. "Ani bych nevěřila, že se někdo může tak… nezměnit," zasmála jsem se, když jsem se jí podívala do očí. Nakrčila svůj pihovatý nos a prsty si prohrábla na krátko střižené vlasy. "No jasně, až na ty dva culíky, které jsi věčně nosila. Ale kdybych si je domyslela, jsi jako znovu pětiletá," zachechtala jsem se. Alice se už nadechovala k odpovědi, ale někdo další zavolal mé jméno. Jak se zdálo, dneska jsem měla být na roztrhání.
"Kate? Viděli jste Kate?" uslyšela jsem Tomův hlas. Když se objevil v našem zorném poli, Alice hned šťouchla do mého ramene.
"No božínku. Nebýt šťastně vdaná, asi bych na toho hošana hned skočila," procedila mezi zuby a nenápadně na mě mrkla. Jen jsem jí oplatila úsměv. Co bych jí taky na to měla říct.

"Kate, můžeš na moment?" zeptal se Tom a pobídl mě, abych s ním poodešla někam do ústraní. Omluvila jsem se Alici a slíbila jí, že později spolu pomluvíme všechny okolo, než jsem následovala Toma do Adamovy pracovny, kde nikdo nebyl. Prošla jsem dveřmi a sledovala Toma, jak je za mnou zavírá. Zády se o ně opřel a pak na mě upřel svůj pohled. Polkla jsem a přešlápla z nohy na nohu. Tolik mu to slušelo! Světlou košili zdobil černý motýlek těsně pod krkem, přes široká ramena měl černé sako, které mu dokonale padlo. Dokonce si upravil i své vousy, které mu jindy trčely na všechny možné strany. Teď je měl sestřižené na sotva dvoudenní strniště. Vypadal k světu. Vypadal dokonale.
"Nějaký problém?" zeptala jsem se.
"Prosím, řekni mi, že máš u sebe prstýnky," podíval se na mě zpod řas a nejistě si sevřel okraj svého spodního rtu.
"Cože?" vykulila jsem na něj oči a udělala k němu rázný krok, abych ho dlaní praštila do ramene. "Chceš mi říct, že jsi ztratil-"
"Pšt!" přerušil mě hned a ukazováčkem překřížil mé rty.
"Neztratil jsem je, jen je nemůžu najít," procedil mezi zuby. "Někam jsem je…" odmlčel se.
"Jako by to byl nějaký rozdíl!" sykla jsem na něj a nevěřícně zavrtěla hlavou. "Jenom doufám, že si teď ze mě děláš srandu. A jestli ne, tak makej, abys je našel," zamračila jsem se na něj. "Teď musím jít za Coral, už na mě čeká. A jestli je nenajdeš, budeš mít co dělat se mnou, ne s Adamem nebo Coral," ukázala jsem na něj prstem. Tom několikrát zamrkal, než pohledem přejel přes mé šaty.
"Jsi sexy," zvedl jeden koutek úst.
"To ti teď nepomůže," odsekla jsem. "Běž, běž je hledat!" pobídla jsem ho. "Coral nic neřeknu, ale běda ti!" varovala jsem ho.
"Polib mě," hlesl. Na nic nečekal, hned vzal mou hlavu do dlaní a přisál se k mým rtům. Když se odtáhl, spokojeně si olízl rty. "Teď mám dost elánu k tomu, abych začal hledat," pošeptal.
"To bych prosila. Máš dvě hodiny."

B.
 


Anketa

Povídka "Sparks" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Rainy Rainy | 1. listopadu 2015 v 14:19 | Reagovat

Wau wau wau.
Úžasná časť!
Neviem, ako sa dočkám ďalšej kapitoly a zároveň nechápem, ako to už môže končiť... Bude mi veľmi chýbať....

2 Simča Simča | 1. listopadu 2015 v 15:33 | Reagovat

Představa Toma v obleku a s motýlkem je dokonalá ;-).
Tuhle povídku jsem si opravdu zamilovala, takže mi je líto, že končí. Ale zase na druhou stranu se těším i na pokračování Reunion i nové nápady :-).

3 Adie Adie | 1. listopadu 2015 v 20:10 | Reagovat

Zdravím!
Tvoj blog sledujem už asi 2 (?) roky a čítala som len zlomok poviedok, keďže som pohodlná a čítam zväčša len na wattpade.
Takže som sa ťa chcela spýtať či pridávaš aj nawattpad alebo to aspoň plánuješ...
Prajem ešte pekný večer! :-) :-D

4 báři báři | Web | 1. listopadu 2015 v 21:08 | Reagovat

[3]: Milá Adie,
na wattpad nepřidávám, ani tam nemám založený účet, ale je pravda, že nejsi první, kdo se mě ptá. :) Nikdy dřív jsem o tom nepřemýšlela, takže nevím, jestli se do toho teď pouštět... Pokud se do toho ovšem pustím, určitě to tady na blogu zmíním. :)

5 Ká. Ká. | 2. listopadu 2015 v 10:53 | Reagovat

Skvele! Tom v obleku .. No vseobecne vsichni chlapi v obleku ❤😃 uz se tesim na dalsi dil,jestli najde prstynky nebo budou muset mit kroužky z papiru 😃

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama