Interlude - 10. Dívky na lovu

18. ledna 2016 v 13:52 | Báři ツ |  Interlude
Desátý díl. A to mi přijde, jako bych napsala minimálně dvacet kapitol, kolik děje se v té povídce už událo! :) No jo, neplácám se s blbostma a snažím se každý díl něčím podstatným zaplnit. Snad se mi to daří. :) Doufám, že si užijete čtení dílu. Ráda si počtu, jaké máte názory na dosavadní události tohoto příběhu. :) Enjoy, B.



Byl sobotní podvečer a já ještě byla v pyžamu. Po včerejším příchodu domů jsem nebyla schopná skoro ničeho, sotva jsem padla na svou matraci a usnula s tichým vzlykáním do mého polštáře. Tohle rozpoložení se mě drželo až do teď a já od poledne, kdy jsem vstávala, nebyla schopná vyměnit své pyžamo za tepláky. Seděla jsem v kuchyni, pomalu do sebe cpala kukuřičné lupínky, které jsem měla zalité trochou mléka, a tupě hleděla do prostoru před sebe. Neměla jsem náladu na nějaké slavení narozenin, natož na to, abych se připravovala. Julie a její kamarádky byly pravým opakem. Už to mohla být hodina, co spolu všechny seděly v obývacím pokoji, společně si lakovaly nehty, líčily se a nadšeně se připravovaly na událost, která měla být významná spíš pro mě. Opravdu slepičí harém. Chuck je nazval správně. Jejich neustálé brebentění znělo celým naším bytem. Měla jsem pocit, že mi brzo pukne hlava.

"Bože můj, holka, měla bys se sebou něco udělat, vždyť za necelou hodinu odcházíme," zděsila se Kara, jedna z Juliiných věrných kamarádek. Vídala jsem ji tu častěji než zbývající dvě - Lanu a Naomi - ale i tak jsem se s ní nebavila, pokud jsem ze slušnosti nemusela. Dneska jsem neměla ani tu slušnost.
"Vůbec si z ní nic nedělej," řekla jí Julie, když jsem jenom protočila oči a zamířila do svého pokoje. "Včera přišla celá ubrečená a od té doby s ní není k promluvení. To víte, problémy s kluky," pokrčila rameny, jako by snad věděla, co mě doopravdy trápí. Kromě její nevymáchané huby.
"Kluci jsou pitomci, na co se s nimi otravovat," pronesla Naomi, jako by to bylo její životní motto.
"Dostala kopačky pár dnů před narozeninami," prozradila jim Julie. Ozvalo se hromadné povzdychnutí. Stála jsem ve svém pokoji u prázdného stojanu, protože jsem obraz s Tomovým obličejem už dávno odevzdala, a zoufale schovala obličej do dlaní.
Chucku, kde jsi, když tě potřebuju? Tohle sama nezvládnu.

Vyšla jsem z koupelny, kde jsem strávila o pár minut déle, než bylo běžné, jenom kvůli tomu, abych udělala holkám radost. Čerstvě umyté vlasy jsem nechala jen tak proschnout, takže se mi teď vlnily podél obličeje. Měla jsem nutkání si je svázat do drdolu, jak jsem to dělávala víceméně denně, ale ovládla jsem se. Když jsem na sebe pár minut zírala do zrcadla, usoudila jsem, že na nic dalšího nemám chuť. Řasenku jsem nosila opravdu výjimečně, rtěnku už vůbec ne. Tak proč se dneska snažit. Protože slavím narozeniny? To bych se potom měla cítit pohodlně a ve své kůži, než mít pořád na mysli, že si nemůžu promnout oko, protože bych si na něm něco rozmazala.
"Zoe, nechceš… nechceš, abychom ti pomohly?" zeptala se mě Julie, zatímco stála u Naomi a omotávala jí pramen vlasů kolem horké kulmy. "Když už jednou za čas jdeš ven… navíc jsi přece chtěla na Eliota zapomenout, ne?" připomněla mi. Povzdychla jsem si.
"A to si bereš tohle?" podívala se na mě Lana a pohledem sjela mé černé džíny, které jsem doplnila tmavě modrou halenkou, která měla místo tříčtvrtečních rukávů krajku. "Co třeba sukně nebo minišaty?" navrhla mi.
"Nenosím sukně nebo minišaty," odpověděla jsem jízlivě, jako bych odpovídala Tomovi. Hned na to jsem si povzdychla a konečky prstů přejela přes svůj spánek. "Jestli… jestli se do mě pustíte, slibujete, že budu vypadat pořád normálně?" zeptala jsem se s jedním zvednutým obočím.
"Nechceš vypadat jako zmalovaná děvka?" zeptala se mě Julie. Zasmála jsem se a ona se ke mně přidala.
"Správně," přitakala jsem. Tohle bylo snad poprvé v životě, co mi Julie dokázala opravdu zvednout náladu ne svou hloupostí, ale trefnou připomínkou.

Make-up jsem jim výslovně zakázala, stejně tak rtěnku. Původně jsem jim chtěla dovolit jen řasenku, ale uznala jsem, že s tou by se na mě moc nevyřádily. Lana mě uklidnila tím, že si to budu moct odlíčit, pokud se mi výsledek nebude líbit. Když jsem však po pár minutách, kdy jsem měla pocit, že na mě nanášejí snad všechno, pohlédla do zrcadla, jako by se mě ani jedna snad nedotkla.
"Tomu se říká nahé líčení," poučila mě Julie.
"Super. Ne, že bych to potřebovala vědět, ale aspoň teď můžu machrovat," pokrčila jsem rameny. Všechny se zasmály. Jak to vypadalo, večer začínal dobře.
"Neklepal někdo?" zeptala se najednou Naomi.
"To bude Chuck," řekla jsem a hned vstala z místa, na kterém jsem doposud seděla. Prošla jsem chodbou a hned otevřela dveře bytu, abych ho pustila dovnitř. Místo pozdravu mě objal a strčil mi do ruky jedinou růži.
"Všechno nejlepší, moje milovaná," zavtipkoval. "Vím, že si dárky nedáváme, ale já ti musel přinést aspoň tu jednu růži," lehce trhl rameny. Začal si rozepínat knoflíky kabátu jeden po druhém, než se na mě podíval pozorněji.
"Kde jsi takovou dobu," sykla jsem na něj tiše. "Víš, co je to za utrpení? Snášet mluvení všech najednou mi drásá uši," zašeptala jsem.
"Tak moc tě to tíží, až ses musela nalíčit, abys je umlčela?" popíchl mě. "Moc ti to sluší," řekl a vzal mě za ruce. "Pojď, nasměruj se na světlo, ať si to dílo můžu prohlédnout. Jednou taky maloval někdo na tebe, ne jenom ty někoho jiného, ač jen na plátno, co?" pousmál se. Loktem jsem ho pošťouchla.
"Nech toho," protočila jsem oči.
"Vypadáš hezky. Beru zpátky svoje slova o tom, že si tam nikoho nemůžeš najít. Jestli se ale ztratíš na půl noci, budu pak chtít detailní popis naprosto všeho," ukázal na mě prstem. Musela jsem se zachechtat. Možná Tom měl pravdu s tím, že mám málo přátel. Ale to málo je zase opravdové. Nejsou to falešníci a přátelé jen na oko. Mám přátele, kteří se mnou drží v dobrém i špatném.

Vyšli jsme z bytu. Holky sice nadávaly, že nechtějí jít takovou dálku v těch vysokých podpatcích, které si nazuly, ale my jsme se s Chuckem jenom pousmáli nad připomínkami, které jsme od nich čekali. Držela jsem se jeho rámě a těšila se na večer, který jsem si zasloužila. Řekl to Chuck, dokonce i Julie uznala, že je mým dnešním úkolem jedině zábava, a já sama jsem cítila, že po těch dnech trápení si zasloužím pořádnou dávku zábavy. I když jsem nebyla tvor zrovna společenský, nakonec jsem si představu večera stráveného v klubu dovedla představit. Počítala jsem s tím, že bude hrát hlasitá hudba, ve vzduchu se bude míchat testosteron se sladkými vůněmi slečen, které se dnes vydaly na lov, a že si moc nepopovídám, ale bylo mi to jedno.
"Dneska se opijeme, souhlasíš?" zeptal se mě Chuck, když jsme prošli kolem dalšího rohu, který nás dělil od Edenu. Proslulého klubu, do kterého jsem nemyslela, že se kdy dostanu. A že budu kdy chtít se tam dostat.
"Já nevím, Chucku," pousmála jsem se. Překvapeně stáhl obočí k sobě a čekal, co dalšího řeknu. "Když se holky tak nadřely s tím, abych vypadala tak nádherně, nechci to pokazit tím, že bych si to rozmazala, až se budu plazit domů," podívala jsem se na něj s lehkým pokrčením ramen.
"Tady má někdo dobrou náladu," konstatoval.
"Víš, mám. Po opravdu dlouhé době mám," přikývla jsem. "A ačkoliv pro mě byly poslední dny utrpením, dnešek si nehodlám pokazit," řekla jsem rozhodně, jako bych snad něco takového měla v moci.
"Však jsou to tvoje narozeniny a ty si to zasloužíš," souhlasil se mnou, zatímco mi položil paži kolem ramen. "Dnešek je náš, Zoe. Možná bys chtěla namítat, že by měl být jenom tvůj, ale je náš. Protože když už jsme tě vytáhli ven, musím si to taky užít."
"Takže se opijeme spolu?" zasmála jsem se. "Doufám, že nezapíjíš smrt Jona Snowa," popíchla jsem ho. Chuck mi hned věnoval trpké píchnutí do žeber.
"I kdyby, tak ti to může být jedno, ne? Hlavně, že nebudeš obracet panáky sama," mrkl na mě. "A hned jako první si dáme vodku. Tak pojď," pobídl mě, abych přidala do kroku. I když měly holky podpatky, i tak dokázaly ujít pořádný kus cesty. Asi se na atmosféru klubu těšily víc jak já s Chuckem dohromady. Všechny nezadané. Není se čemu divit. I ony jsou dneska na lovu.
Myslela jsem, že oslepnu. Neonová světla blikala napříč všemi směry a hlasitá hudba duněla do uší. Kdybych se nedržela Chuckova předloktí, asi bych se ztratila a ani se nedokázala zeptat na cestu k našemu místu - není šance, že by mi tu někdo rozuměl.
"Je to tu šílené," postěžovala jsem si, ale nikdo mě neslyšel. Ani jsem se nedivila. Já sama jsem se neslyšela, že bych ta slova vyřkla. Jako bych ohluchla. A jak jsem byla z představy dnešního večera nadšená, velice rychle ta hladina klesla zpátky do svého normálního stavu. Tahle návštěva klubu bude stačit na další rok mého života. Rozhlížela jsem se kolem, jako bych byla na nějaké atrakci. Taky jsem měla pocit, že opravdu jsem. Mladí tanečníci se třásli do rychlého rytmu nějaké melodie, kterou jsem vůbec nepoznávala. Někteří místo tance spíš vypadali, že právě prodělávají epileptický záchvat ve stoje. Jiní se tu k sobě tiskli, jako by chtěli splynout v jedno tělo přímo na parketu, vlnili se ve společném tempu, naprosto nerušeni okolními poskakujícími osobami.
"Chtěl jsem tě vyzvat na narozeninový tanec, ale z tvého výrazu bych tipoval, že něco takového nemáš v plánu," zasmál se Chuck, když jsme se konečně dostali k místu, o kterém holky slibovaly, že tu bude.
"Ne, to opravdu v plánu nemám. To bychom se museli tisknout, zdá se, že je to tady nepsané pravidlo," řekla jsem a hlavou pokývla na taneční parket. Kdykoliv se vyskytl pár, ne skupinka kámošek, vždycky byli zaklesnutí v sobě jako krabi při páření.
"Ty by ses ke mně nechtěla tisknout, kotě?" mrkl na mě a položil mi paži kolem ramen. Zasmála jsem se.
"Charlesi," oslovila jsem ho. "Myslela jsem, že jsi taky na lovu," naklonila jsem hlavu na stranu. "Nějakou hloupoučkou nánu tady určitě najdeš," zamrkala jsem.
"A nemusím chodit ani moc daleko, abych našel území tupých hlav," řekl a významně se podíval ke stolu, ke kterému se posadily holky. Znovu jsem se krátce zasmála. No co, měl pravdu.

Uvelebila jsem se na měkkém polstrování sedaček, které byly postaveny do tvaru U, takže jsme si všichni viděli do obličeje. Naše místo nebylo přímo u tanečního parketu, ale spíš na samém konci klubu, kudy se chodilo k jednomu z barů, které tady byly. Nebylo tady tak hlučno kvůli dunivé hudbě, ale bylo tady rušno kvůli davům lidí, kteří se dožadovali svého osvěžení.
"Co si dáme na přípitek?" zeptala se Julie, když uviděla, že se kolem baru trochu vylidnilo.
"Já navrhoval vodku na celý večer. Pořádně se opiješ, ale ráno ti není moc zle, protože nemá žádnou příchuť ani bylinky," pokrčil rameny. Když se Lana otřepala, hned se na ni zamračil. "Kocovina z whiskey je horší, než z vodky."
"Já taky neřekla, že chci pít whiskey. Ale vodku?"
"Však si můžeme objednat každý podle své chuti, ne?" navrhla jsem, abych předešla pohromě, ke které se tu zřejmě schylovalo. "Tak já si jdu honem stoupnout k baru, abychom nepřišli o dobré načasování, vy se rychle rozhodněte," podívala jsem se na všechny, než jsem popadla Chucka za ruku, abych ho vytáhla na nohy. "Ty jdeš se mnou."
"Já věděl, že bys mě v tom nenechala," zasmál se. "Díky za vysvobození," hlesl kousek u mého ucha, než se ke mně přitiskl, jak do něj někdo silně vrazil. Jak se zdálo, opilých lidí taky bylo habaděj.
"V pohodě?" zeptala jsem se ho, když jsme přišli k baru. Hned jsem našla místo, kde jsem se loktem opřela o desku baru, abych měla jistotu, že si mě barman všimne, když jsem zvedala pohled k Chuckově tváři.
"Tenhle večer se asi bez modřiny neobejde," uculil se na mě a dlaní se opřel o bar vedle mého loktu. Prsty ledabyle mávl na barmana, který se k nám hned stočil. "Dvě vodky, pro začátek," objednal.
"Chucku? Zoey?"
Přetočila jsem své oči k barmanovi, který vyslovil naše jména stejně překvapeně, jako jsem teď na něj hleděla. "Olivere!" vydechla jsem.
"Nazdar, kámo!" zasmál se hned Chuck a natáhl paži přes bar, aby si s ním potřásl dlaní na pozdravení. "Neviděl jsem tě, co ses vykašlal na školu!"
"No já vás dva taky ne," zachechtal se. "A vy dva… jste tu spolu? Jako spolu? To jsou mi novinky!" pousmál se a očima přejel po paži, která mi ležela kolem ramen.
"Jenom mě chrání, aby mě tady někdo nesbalil, a on nemusel sedět s mými kamarádkami sám," vysvětlila jsem mu hned. Oliver se zasmál a chápavě pokývl hlavou.
"Dvě vodky, už vám to liju," přitakal. "A co tady vůbec děláte? Vás dva bych netipl na klubové povaleče," pousmál se.
"Naše malá Zoey slaví narozeniny," prozradil Chuck a dlaní poplácal po mém rameni. "Takže klidně přilij i třetí vodku a můžeš si připít s námi," pobídl ho. "Jestli teda můžeš…"
"Co oči šéfa nevidí, to jeho srdce nebolí," pokrčil rameny a naplnil i třetí skleničku. "Do dna. Na tebe, Zoe!"

Posadili jsme se zpátky ke stolu a holky před sebou měly nějaké míchané drinky. Já měla jen pomerančový džus, nemusela jsem ho s ničím míchat, když už jsem měla dvě vodky v břiše.
"Vy se tam s někým znáte?" zeptala se Kara, když jsme po našem přípitku zůstali u baru a ony si šly sednout zpátky, abychom o naše místo nepřišli. "Tady není moc zvykem, že vám otevřou účet na baru. Všechno se musí platit na místě," poznamenala zkušeně, jako by tu trávila každý víkend.
"Bývalý spolužák stojí za barem," vysvětlila jsem. "Vlastně jsem ho hrozně ráda viděla," dodala jsem a podívala se na Chucka. "Budeme si s ním muset domluvit nějaké posezení v kavárně, abychom dohnali staré časy."
"Ty a ta tvoje kavárna," zasmála se Julie. "Jak si pak chceš najít někoho, s kým bys zapomněla na Eliota?" zeptala se a pohodila vlasy přes své rameno, než se sklonila k brčku svého míchaného drinku. Všechny pohyby samozřejmě působily neskutečně svůdně, a když očima přejela po okolních lidech, bylo jasné, že hledá svou dnešní oběť.
"Vždyť si už našla," vypadlo z Chucka. Když jsem po něm hned loupla pohledem, provinile se pousmál.
"Charlesi!" praštila jsem ho dlaní do ramene. Juliinu pohledu jsem se radši vyhýbala a díky taneční hudbě jsem neslyšela její významné povzdychnutí, ale i tak nebylo pochyb, že tohle téma nehodlá opustit. A zítra to bude první věc, kterou ze mě bude loudit. Určitě.
Prsty jsem si prohrábla vlasy, které mi nezvykle padaly do obličeje, a rozhlédla se kolem. Nebylo tady tváře, kterou bych znala, ani takové, kterou bych poznat chtěla. Všichni byli až moc nadšení z toho, co za hudbu tady hrálo. S takovými lidmi bych si neměla co říct, kromě upřímného rozloučení. Nechápala jsem, jak hluboko musel člověk klesnout, aby našel spřízněnou duši zrovna tady. To neměli lidé ponětí o tom, že existují i inteligentnější druhy zábavy?

Vstala jsem a zamířila zpátky k baru. Svého nejlepšího kamaráda jsem měla v závěsu. Kdykoliv byla možnost, hned mi položil ruku kolem ramen, jako by mě chtěl opravdu ochraňovat. Nebo měl možná strach, že tady potká nějakou svou bývalou? To by mě pak mohl použít jako výmluvu, a on moc dobře ví, že bych mu s tou výmluvou pomohla. Je taky možné, že je prostě tak ochranářský, když vidí tady ty davy neslušných a do sebe šťouchajících lidí. Nebo si to taky všechno jenom namlouvám a on se chová naprosto normálně, jen já vidím něco, co tady není.
"No vítejte zpátky," usmál se na nás Oliver. "Další dvě vodky a další dva džusy?" zeptal se.
"A vodku i do těch džusů," přitakal Chuck. "Já chci vodku všude!" bouchl dlaní do desky baru a pak se rozesmál. Jen jsem se zachechtala s ním. K tomu ani nemělo cenu se vyjadřovat. Jsem ráda, že má dneska dobrou náladu a nenechal se zviklat tím, že je mezi námi jediný kluk. Oliver před nás postavil panáky i sklenice s džusem během následujících několika vteřin. Díky naší známosti se nám dostalo časného obsloužení a ani jsem nemusela mít strach, že by mi tady u baru někdo šátral po peněžence, když jsme tu mohli mít účet. Celá tahle noc nesla samá pozitiva. Bylo mi opravdu dobře. Takhle jsem se dlouho necítila.

Polkla jsem panáka vodky, jak nejrychleji jsem dokázala a podívala se zpátky do Chuckova obličeje. Uculil se na mě a beze slov mi podal džus, zatímco hlavou pokývl, že se vracíme na naše místa. Bylo tady tolik hluku, že jsem naprosto chápala jeho minimální snahu to překřičet. Procházela jsem kolem lidí a vyhýbala se jim s Chuckem po boku.
"Bože můj, viděla jsi tu holku?" zasmál se mi přímo do ucha. Nechápavě jsem zvedla oči k těm jeho, ale když jsem uviděla jeho vysmátý výraz, bylo mi jedno, že jsem nevěděla, čemu se směje. Zasmála jsem se, protože zvuk jeho smíchu byl neskutečně nakažlivý. Především dneska večer.
"Moc se nepochlebuj, aby se nenašel někdo, kdo se takhle vysměje tobě," šťouchla jsem ho loktem do žeber.
"Mně můžou jedině závidět, ale smát se?" zavrtěl hlavou. Pomalu jsme se dostávali do míst, kde hudba nebyla tak hlasitá a lidé tak upovídaní, takže jsem jeho slova slyšela zřetelněji. Už jsme byli skoro u našeho stolu, když se kolem nás prohnala skupina holek.
"Kolik jim je, šestnáct?" nechápavě jsem se podívala na Chucka. V ten moment jsem však loktem vrazila do osoby přede mnou, která se otočila právě v ten moment, abych ji stihla polít trochou svého džusu. "Oh, pardon," začala jsem se hned omlouvat, ale v momentě, kdy jsem zvedla pohled výš, se všechna má slova vypařila. Zůstala jsem stát s pootevřenou pusou a nechtěla věřit tomu, co vidím. Koho vidím.
"Zoe, dávej pozor," okřikla mě hned Julie, která se vehementně tiskla k jeho boku. Ruku měl svěšenou podél svého těla, dlaň schovanou v kapse tmavých džínů, ale ona se držela jeho paže, jako by to bylo poslední záchranné lano. "Neuvěříš, koho jsem tady potkala! Toma Kaulitze!" vykulila na mě oči, které jí jen zářily štěstím. Pomalu jsem zavřela pusu a dál hleděla do jeho obličeje, který byl možná v ještě větším šoku, než ten můj. "Znáš přece Toma, ne? Pf, celý svět ho zná," zahihňala se pak a mávla rukou, jako by se zeptala na úplnou hloupost. "Moc se mi líbí vaše hudba. To nové album je přesně podle mého gusta," mluvila dál a já měla co dělat, abych po ní nehodila sklenici, kterou jsem právě držela mezi prsty. "Jaké já mám štěstí. Jdu z toalet, a koho nepotkám," povzdychla si.
"Ty jsi byla na pánech, Julie?" zeptal se Chuck. V ten moment bych se zasmála, ale Tomův palčivý pohled ve vteřině zkazil všechnu moji dnešní zábavu.
"Ne, pitomče," odpověděla mu naštvaně, že ji ponižuje před někým takovým, jako je Tom.
Ale bože, kdo vlastně Tom je? O čem Julie mluvila, když zmiňovala jeho hudbu? A že je slavný?
"Kousek od dámských toalet jsou schody k balkonům. Tom tam má pronajaté lóže. Ale sotva jsem řekla, že tady sedím s kamarádkami, velice rád se ke mně připojil," vysvětlila, aby nemohl mít Chuck ani nikdo jiný další připomínky. "Tak se posaď, Tome, a objednáme si něco dobrého," zatetelila se a poplácala na místo vedle sebe.
Obrátil se mi žaludek.
Velice rád se připojil k Julii a jejím kamarádkám.
Samozřejmě.
On a jeho bolavý kotník.
V košili, ke které jsem mu přišívala knoflíky.
"Musím na vzduch," hlesla jsem. Ve vteřině jsem se otočila, ale něčí dlaň mě chytila za předloktí.
"Zoe?"
"Chucku, za chvíli se vrátím. Dej mi minutku," pousmála jsem se na něj. Jen přikývl. A jak jsem se prodírala davy lidí, abych se dostala z klubu ven, myslela jsem jen na jedinou věc. Juliiny prsty kolem Tomovy paže.
Bože!
Já snad přicházím o rozum.

B.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Rainy Rainy | 18. ledna 2016 v 15:21 | Reagovat

Ooo. Aké prekvapenie, nová kapitola. :-)
Som rada, že to má taký spád - ako si písala, v každej kapitole niečo...
Podľa všetkého Tomov kotnik je už zdravý. Keď je aj on na love. A teda jeho reakcia by ma tiež zaujímala... Keď jeho otrokyna vyzerá lepšie, vyzerá že má nejaké priateľky.. Nejaky život...  
A Zoey? Utečie?
A Chuck... Prečo s nim vlastne nechodí? :D
A dúfam, že sa Tom nevyspi/nezačne chodiť s Juliou. Že nie je až tak zlý... [:tired:]

2 E. E. | Web | 18. ledna 2016 v 18:00 | Reagovat

To ako fakt? Julia a Tom? :-! och, toto bude ešte veľmi pestré :-D Chuderka Zoe, ide sa zabaviť, osláviť svoje narodeniny a práve toto sa jej prihodí?
Tom musel byť tiež riadne vedľa, keď ju zbadal- dokonca nalíčenú, s rozpustenými vlasmi :-D
Som strašne strašne strašne moc zvedavá čo sa stane. Či ju Tom vyhľadá a bude sa jej vypytovať, čo tam robí atď... možno aj Zoe bude smelšia, keďže sa posilnila vodkou :D
Pomaly, ale isto sa Tomove tajnosti o jeho osobe začínajú odkrývať, či chce alebo nechce :-D
(kde mám Billa? :-D  :-D  :-D )

3 Mintam Mintam | Web | 19. ledna 2016 v 15:19 | Reagovat

Desátý díl, to to letí. Závidím ti, že máš v každém díle super děj, a krásně se to čte, protože to právě člověka drží a rád se vrací. Mě se to s PYHOR nedaří, každopádně já ráda všechno dlouze okecávám :D Ale když o tom tak přemýšlím, v poslední povídce jsem taky v každém díle měla děj a jsem na ní do dnes pyšná a ještě největší radost jsem měla, když se mi dařilo každý díl zakončovat nějakým "nejasným", aby to čtenáře nadchlo na další :D A to se mi dařilo díl po díle. Budu se muset zase do toho dostat. Teďka jdu číst.

Přesně tak, slepičí rej bych tedy asi nesnesla!! To by mi praskla hlava a musela bych byt opustit. A úplně nejlepší je, že má narozeniny ona, a to tam asi nikdo moc neřeší :D Ještě že už je tam aspoň Chuck, který dokáže tak nějak potěšit i když pro mne jen psaným slovem :) Pro Zoe fyzicky to musí být velká opora, a jsem za to ráda. Není nad to mít jen pár přátel ale za to takových, kterým se člověk může ozvat ve tři ráno z Osla s kalhotkama na hlavě a oni ho bez ptaní vyzvednou :D :-*
No to jo, tam Chuck nějakou hloupou husičku najde, takových jsou kluby plné (omlouvám se, pokud tady někdo chodí do tanečních klubů rád, v pátek večer - já tohle moc nevyhledávám, ač tancuju a bavím se hrozně ráda - spíše mi jen přijde, že v dnešní době jsou tam samý děti :-/ proto jsem zanevřela). Ale měla jsem dneska fakt den blbec a ještě bohužel není u konce a jakmile Chuck zmínil, že si dají vodku, tak jsem hlasitě polkla :D Ne že bych snad byla alkoholik, ale takovou vodku na spravení alespoň trochu té nálady, proč ne... Snad si to ti dva užijí taky dobře, i kdyby s málo alkoholem, ono není radno, když si člověk představí druhý den :D
Tak ale sakra! Vodku všude! Nepijte tu vodku, když bych si úplně nejraději přiťukla s nima! Doprkýnka! :D
Jen ať si dají do nosánku :) Každopádně...vražení do NĚKOHO a polití NĚKOHO DŽUSEM! :D A zrovna jeho! To bude stát asi draho! :D
Ty vole! Jen dokážu hlesnout a víc k tomu nedokážu dodat. Tohle je na mě i moc! Takhle si tam přijít, ani nemuknout a vesele se přidat k Julii a zbylým slepičkám :-!
Ach jo, achjo kdo osamělou Zoe zachrání? Na tohle bych nedokázala koukat. Potřebovala bych vypadnout ven úplně z klubu a už se tam nikdy neukázat :( To jsem zvědavá, jak se Zoe zachová...

Těším se na další psaníčko :)

4 Ká. Ká. | 19. ledna 2016 v 18:24 | Reagovat

No to si delas srandu, on ji fakt musi zkazit vsechno,chudak holka! Tak ji ten vecer hezky zacal, konecne se po dlouhy dobe bavila a objevi se tam Tom. Nedovom se ze se ji udelalo spatne 8-O

5 N. N. | Web | 19. ledna 2016 v 23:51 | Reagovat

Tak.. už jsem tady taky! :D
Četla jsem všechny díly až o víkendu a zase jsem se do té povídky zamilovala. Toho zmetka tam uplně miluju. Ano, je na zabití, ale svým způsobem je to TAK přitažlivé! :D
Ale je fakt, že v tomhle díle se fakt objevit nemusel a už vubec ne s jednou ze slepičího harému, jsem zvědavá, jak celá tahle situace bude pokračovat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama