Interlude - 11. Nicotnost sama

20. ledna 2016 v 10:23 | Báři ツ |  Interlude
Děkuji za všechny vaše komentáře, za vaše hlasy v anketě. Luv ya! ♥ B. :)



Vyběhla jsem do chladu noci jenom v halence a černých džínách, které jsem na sobě dneska měla. Teď se mnou cloumalo tolik emocí, že mi ani trochu nevadilo, že se vystavuju nebezpečí prochladnutí. Cítila jsem v očích slzy, které neměly co dočinění s tím, že pofukoval chladný vítr. Stejně tak se mi třásly ruce - zlostí. Myslela jsem, že se zblázním. Prsty jsem si vjela do vlasů a dlaněmi na chvíli zakryla oči. Měla jsem tak skvělý večer! Osud si asi myslí, že potřebuju okořenit život, protože nechápu, který jiný důvod by mi do cesty poslal právě toho pitomce.
Bože. Bože. Bože.
Otočila jsem se na patě a přešla pár metrů, než jsem se znovu otočila a vrátila se na původní místo. Přecházela jsem tady jako blázen a okolní lidi, pokud si mě vůbec všímali, si museli myslet, že jsem snad mentálně zaostalá. Mumlala jsem si pro sebe uklidňující slova, zatímco jsem hleděla na špičky svých noh. Při další otočce se mi vrátilo všechno, co se mi za těch pár minut tady podařilo dostat pod pokličku. Viděla jsem ho vycházet z klubu. Prvně si potřásl rukou s jedním z bodyguardů, kteří stáli u dveří. Jako by se znali. Nebo spíš jen znali jeho - slavného Toma Kaulitze? Zase to ve mně začínalo vřít. Když se rozhlédl a všiml si, jak tady stojím, hned své kroky namířil za mnou. Nekulhal. Šel pitomou houpavou chůzí. Krev mi bublala zlostí a v uších jsem slyšela její neutichající hučení. To monstrum mě přivede do hrobu.

"Zoe," oslovil mě, když se přiblížil dostatečně blízko, abych ho slyšela. Když jsem uslyšela jeho hlas, žaludek mi udělal salto.
"Zoe?" zopakovala jsem po něm, ovšem ne tak klidným hlasem. "Žádné hej, počkej? A já si myslela, že moje jméno ani neznáš," zamračila jsem se.
"Nech mě to-"
"Jak se vůbec opovažuješ se mnou mluvit?" štěkla jsem na něj. Ani jsem nenechala doříct jeho slova, ale s ním to očividně vůbec nezacloumalo. "Nemám chuť poslouchat tvoje vysvětlování. Nemám sebemenší potřebu vidět tvůj ulhaný obličej," řekla jsem, zatímco jsem na něj mířila prstem. Pomalu si olízl rty a zvedl pohled od špičky mého nehtu k mému obličeji.
"Zoe, pojďme si promluvit někam jinam, kde… kde budeme více v soukromí," řekl a opatrně se rozhlédl kolem. Předtím lidé procházeli a nevšímali si mě, ale když tady se mnou stál Tom, začali se zastavovat a ukazovat na nás, jako bychom byli nějaká atrakce. Vydechla jsem a chtěla namítat proti jeho žádosti, ale začínala mi být zima. Když jsem odhrnula závoj hněvu, který mnou cloumal, třásla jsem se chladem. Když jsem pak několikrát uslyšela jeho jméno, uvědomila jsem si, že je opravdu slavný. A já vůbec nevěděla, jak je to možné. Jak mi něco takového mohlo uniknout?
"Nikam s tebou nejdu," řekla jsem mu a založila si ruce na prsou ve snaze se aspoň trochu zahřát. "Já se vracím ke svému stolu. Ty se laskavě kliď pryč z mého dohledu. Tohle - tohle měl být můj večer," vydechla jsem, až se mi hlas zlomil. "Je to můj večer," opravila jsem se. "Tebe v něm nechci," zavrtěla jsem lehce hlavou. Několikrát jsem zamrkala, abych zahnala slzy, které se mi draly do očí, a s třepající bradou jsem zamířila kolem něj zpátky do tepla klubu.
Jeho teplé prsty se otřely o mou paži, kterou teď šatil jen rukáv z krajky. Jako by mnou projel elektrický proud. Otočila jsem se a měla co dělat, abych mu neplivla do obličeje. Bylo mi z něj tak zle! Bylo až nemožné, jak jsem tu osobu nenáviděla.
"Nesahej na mě," zavrčela jsem. Jak se zdálo, teď jsme si vyměnili role. Já byla ta naštvaná, on s prosíkem v očích. Jeho omluvy mi byly ukradené. Teď jsem chtěla jediné - zapomenout, že se tohle kdy stalo. Že jsem ho vůbec kdy potkala. "Už na mě nikdy nesahej," zopakovala jsem a svou rukou cukla dostatečně silně, aby jeho prsty sjely dolů. A pak jsem s hrdým výrazem ve tváři odcházela, nechala jsem ho stát za sebou a konečně si nepřipadala jako nicka. Moje sebevědomí pomalu vzrůstalo.

Posadila jsem se vedle Chucka a pomalu vydechla. Hned se ke mně naklonil a tázavě zvedl obočí. Já jsem se ovšem natáhla po svém džusu, který jsem tady předtím položila na stůl, a dlouze potáhla z brčka. Potřebovala jsem se zbavit toho knedlíku v krku, který mě dusil a drásal mi hrdlo.
"Zoe, už jsem myslel, že pro tebe budu muset jít," hlesl mi kousek od ucha. "To mi víckrát nedělej. Sám s nimi tady sedět nemůžu," naklonil hlavu na stranu. Zamrkala jsem a polkla džus s vodkou. Už jsem se nadechovala, že mu odpovím, ale Juliin hlas, nezvykle vyšší, přerušil mou plánovanou omluvu.
"Tome!" vypískla. "Už jsem si myslela, že se nevrátíš. Pojď, držím ti tu místo. A zrovna přinesli tvoji skotskou," řekla, než se na něj zářivě usmála. Ani jsem nezvedla pohled, když prošel kolem mě. Když se však usadil vedle Julie a mezi prsty uchopil své pití, drze jsem se podívala do jeho obličeje. "Všechno potřebné vyřízeno?" zeptala se ho a nepřestávala se tak zářivě usmívat, až mě tváře bolely i za ni.
"Zoe, děje se něco?" zeptal se mě Chuck, abych to slyšela jenom já. Sledovala jsem Tomův obličej a vnímala přítomnost svého nejlepšího kamaráda, a Tom ji zřejmě vnímal stejně tak. Pohledem přejel přes jeho tělo, nakloněné tak blízko k tomu mému, a ušklíbl se, než Julii odpověděl.
"Ano, všechno vyřízeno," řekl a pak přiložil skotskou ke rtům. Zamíchala jsem brčkem ve svém pití. Jasně jsem mu řekla, že ho tady nechci. Nehodlám tady trpět jeho přítomnost. Na mých narozeninách!
"Charlesi, jdeme k baru?" zeptala jsem se a podívala se do jeho obličeje. Toho parchanta jsem už nemohla ani cítit. Souhlasně přikývl hlavou. Vstala jsem a prsty si prohrábla vlasy, než jsem se na Chucka usmála. Já si večer zkazit nenechám.
Položil mi paži kolem ramen, jako to udělal už několikrát, a povzdychl si. Zvedla jsem pohled do jeho obličeje a tázavě naklonila hlavu na stranu.
"Cos byla pryč, tak jsem musel vyslechnout ódy na toho… Toma," zvedl koutek úst v nesouhlasném úšklebku. "Julie o něm básní, jako by to byl druhý Jimi Hendrix," protočil oči. Klesla mi brada. Kytarista? Cože? Vždyť v jeho bytě byl jen klavír. Kvůli vůni klavíru mě obvinil, že bude mít tvůrčí krizi… Kdo tehdy mohl tušit, že je to slavný muzikant. Vždyť skládat hudbu můžu i já a pořád budu patřit mezi obyčejné smrtelníky.
"Julie vidí jen to, co se jí právě hodí. Však ji znáš," pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem se o něm bavit. Ani o tom, jak je Julie jednoduchá. Oba dva jsme to věděli, tak proč to ještě rozpitvávat.
"A zbytek jejího slepičího harému jenom přikyvuje, zatímco v duchu žárlivostí pukají, že ho Julie viděla první. Bože, chovají se k němu jako k nějaké trofeji, nebo co," odfrkl si.
"A ty bys chtěl, aby se tak chovaly i k tobě?" zasmála jsem se a loktem ho popíchla do žeber. Jenom si pomlaskl a s uchechtnutím zavrtěl hlavou, zatímco prsty mávl na Olivera.
"Kdo by tohle chtěl. Člověk chce pořádný vztah, ne jenom využívání, kdy ti další den utečou, protože se musí pochlubit kámoškám, koho to klofly. Nechtěl bych život celebrity ani za mák," znovu se ušklíbl. "Problém ovšem je, že v jeho společnosti nemá normální kluk šanci. Jsem rád, že jsi mě vyzvala k baru. Ani jednu z těch slepic nechci, ale poslouchat jejich tokání mi drásá nervy," uchechtl se. Jenom jsem se pousmála a tiše povzdychla. Můj skvělý večer se začínal hroutit.

Vracela jsem se ke stolu sama - Chuck potřeboval pauzu na toalety a já nechtěla stát u baru bez něj a snášet pošťuchování opilých a drzých lidí. Když jsem se konečně prodrala přes skupinky lidí a objevila se u místa, kam jsem se chtěla posadit, všimla jsem si, že i Tom je sám. Rozhlédla jsem se kolem a doufala, že holky uvidím aspoň přicházet, nechtěla jsem tady sedět jenom v jeho společnosti, ale k mé smůle jsem je nikde nezahlédla.
"Jsou na parketu. Prý to chtějí roztočit," řekl mi, jako by četl mé myšlenky. Sesunula jsem se na své místo a založila si ruce na prsou. "A jestli ti kazím večer, tak si sama dej odchod, já jsem tady žádaný," přivřel oči do tenkých škvírek. Hned na to si samolibě pomlaskl a dlaněmi přejel po materiálu sedaček, na kterých jsme proti sobě seděli.
Mlčela jsem a ignorovala jeho přítomnost. Očima jsem přejížděla po kolemjdoucích lidech a doufala, že se tu Chuck objeví co nejdřív. I tak mou pozornost přitahovaly jeho pohyby, jeho popíjení skotské, či pouhé poposednutí. Prsty si přejel přes košili, kterou měl na sobě, a věnoval mi posměšné ušklíbnutí, když si všiml, že jsem očima sjela po jeho hrudi.
"Trestáš mě svým mlčením?" zvedl jedno obočí. "Věř mi, že je to spíš rajská hudba pro mé uši, než trýznění," řekl a špičkou jazyka si olízl rty. Když jím zavadil o piercing ve spodním rtu, zatajila jsem dech. Věděl, jak zacházet s lidmi kolem sebe, a teď to využíval proti mně.
"Myslíš si, že když si taková hvězdička, můžeš si dělat, co chceš?" procedila jsem mezi zuby. "Simulovat bolavý kotník, například?" zamrkala jsem. Sledovala jsem, jak barva z jeho obličeje pomalu mizí. Jeho arogance byla najednou pryč. Jako bych udeřila hřebík na hlavičku.
"Ten kotník mě pořád bolí," ukázal na mě dlouhým prstem. Už nevypadal klidně, ani trochu. S blaženým pocitem na srdci jsem sledovala, jak se jeho čelist napíná, jak se snaží ovládat své emoce.
"Zajímavé, že návštěva čistírny nebo uklízení bytu je pro tebe tak náročné, že sis mě musel zotročit. Ale honit sukně zvládáš," odsekla jsem. "Bez cizí pomoci, bez dlahy chodíš po klubech, s kamarády pořádáš večírky a pak se směješ tomu, jak jsi mě doběhl? Obskakovala jsem tě a ty jsi to ani nepotřeboval," sykla jsem na něj.
"To není- "
"Co bych se dočetla v té složce, hm?" pokračovala jsem a naprosto ignorovala jeho pokusy o chabé výmluvy. "Že je tvoje noha v naprostém pořádku? Že potřebuje den, dva ledovat, nic víc? Proč mi tedy ničíš život už víc jak dva týdny?" zvedla jsem obočí, ale i svůj hlas. "Proč mi vyhrožuješ právníkem? Protože jsem ubohá studentka, která si sotva může dovolit pořádné jídlo? Protože se v tom svém dokonalém světě nudíš? Omrzelo tě pozlátko?"
"Mohla by ses kurva ztišit?" zamračil se na mě, zatímco se lokty opřel o stůl, který nás odděloval. "Už mlč, zatraceně. Kdybys mě to nechala vysvětlit-"
"Tvoje vysvětlení je mi u samé prdele, Tome," štěkla jsem na něj a napodobila jeho pozici. Lokty jsem se opřela o stůl stejně jako on, stejně jako on jsem vrhala zlostné pohledy. Naše obličeje oddělovalo pár centimetrů, znovu jsem si mohla prohlédnout pihu na jeho zarostlé tváři, husté řasy a čokoládové duhovky očí. Mohla jsem se kochat jeho plnými rty, které zdobily hned dva tmavé kroužky. "Moje - moje chytrost bylo to jediné, na čem jsem si zakládala," řekla jsem tišším hlasem a smutně se pousmála. "Byla jsem na sebe pyšná. A ty jsi ze mě udělal hlupáka první třídy. Sebral jsi mi naprosto všechno. Podupal jsi mou hrdost, zničil mé sebevědomí a na kousíčky rozcupoval mou sebeúctu," zamrkala jsem. Do očí se mi zase draly slzy a zase za to mohl on. "Tak moc tě nenávidím, že to ani nejde slovy vyjádřit. Takže mě omluv, že tě nechci poslouchat," řekla jsem a vstala. "My dva jsme skončili," věnovala jsem mu poslední ušklíbnutí, než jsem se vydala na toalety. Nechala jsem ho tam sedět samotného a ani trochu mi to nevadilo. Za celou tu dobu, co ho znám, jsem poprvé měla pocit, že jsem mu to natřela. Jen kdybych uvnitř necítila krutou bolest z toho všeho, co mi způsobil.

Zavřela jsem se v kabince a zády se opřela o její dveře. Schovala jsem si obličej do dlaní a zatínala čelist, abych se nerozvzlykala nahlas. Držela jsem to v sobě a doufala, že to přejde. Nechci mít spojenou narozeninovou oslavu s ubrečenýma očima. Neudělám mu tu radost, že by mě viděl smutnou. Pomalu jsem sundala ruce a opřela se jimi o dveře, zatímco jsem pohled zvedla ke stropu. Hleděla jsem na bodová světla, která nade mnou svítila, a přemýšlela, co dělat dál. Jak se zbavit toho tíživého pocitu, který mnou cloumal? Toma jsem znala jen pár dní, ale už ve mně stihl zanechat stopy. Polkla jsem a konečky prstů přejela přes své tváře. Byly suché. Kupodivu.
Otevřela jsem dveře kabinky a zamířila k umyvadlu. Opláchla jsem si ruce a vlhkými dlaněmi ovlažila své rty. Když jsem si je otřela do papírových ručníků, otočila jsem se k odchodu. Zamířila jsem z toalet zpátky k našemu stolu, rozhodnutá, že si k němu nesednu, pokud tam bude Tom pořád sám. Procházela jsem kolem schodů, které vedly k balkonům, o kterých předtím mluvily holky, a vedla své kroky kolem kuřáckého salonku, abych se dostala zpátky na mé místo. Překvapením jsem se zastavila a sklopila pohled, když se kolem mého předloktí objevily cizí prsty. Hned jsem však poznala ty vytetované číslice. Mohly patřit jediné osobě.
"Nehodlám poslouchat tvoje urážky, aniž by sis vyslechla mou verzi," řekl bez náznaku jakýchkoliv emocí. Nadechla jsem se k zamítavé odpovědi, on mě však zatáhl do salonku a zastoupil únikovou cestu.

Kuřácký salonek byl menší kruhová místnost, po jejímž obvodu byla měkká sedačka potažená černou kůží. Když jsem si uvědomila, že tu jsme s Tomem sami, založila jsem si ruce na prsou, abych schovala dlaně, které se mi začínaly třepat. Být s ním sama bez přítomnosti někoho dalšího mě znervózňovalo. Svou vysokou postavou clonil v úzkém průchodu, takže mi zřejmě nezbývalo nic jiného, než ty jeho žvásty vyslechnout. I tak jsem byla rozhodnutá to udělat s grácií. Zvedla jsem bradu a pohlédla do jeho obličeje. I kdyby se snažil sebevíc, mě neoblomí. Už ne.
"Ne pro tebe není odpovědí?" zeptala jsem se, když mi jen oplácel pohled a slibovaná slova nepřicházela. "Nesneseš odmítnutí? Proto mi pořád musíš cpát svoje výmysly, po kterých ani v nejmenším netoužím?"
"Nejsou to…" hrubě mě přerušil, ale odmlčel se a pomalu vydechl. "Nejsou to výmysly. Měla jsi pravdu," začal znovu a klidněji. Oči se mi rozšířily. On mi dává za pravdu? "Mohl jsem to všechno udělat sám. V klidu bych se o sebe postaral, tvoji pomoc jsem nepotřeboval," řekl a upíral na mě svůj pohled. Pomalu si olízl rty, než se zhluboka nadechl. "Chtěl jsem… Myslel jsem to jako žert. Celou naši smlouvu, tvoje docházení, uklízení… Plánoval jsem to skončit během pár dní," zamrkal. Na chvíli sklopil pohled a zhluboka se nadechl, než se mi znovu podíval do očí. Svítilo nad námi mdlé světlo, ve kterém jeho obličej vypadal unaveně. Stín mu pod očima vytvořil dva tmavé kruhy.
"Pár dní? Pár - dní?" zopakovala jsem po něm. "Ve škole tě nenaučili počítat? Nebo jsi svou kariéru začal dřív, než jsi stihl dodělat základku?" zeptala jsem se s jízlivostí, se kterou ke mně vždycky mluvil on.
"Mlč, sakra," sykl na mě a o krok se přiblížil. "To tvoje pitomé tlachání mi způsobuje migrénu," zamračil se na mě.
"Tak mi prozraď, proč se pár dní protáhlo na pár týdnů, hm?" zeptala jsem se. "Přece jenom ses nudil?"
"Zaujala jsi mě," vydechl a mě ovanula mentolová vůně, která skrývala odér cigaretového kouře. Překvapeně jsem zamrkala, strnulá jeho slovy. "Nejsi jako kdokoliv jiný v mé přítomnosti."
"Z tvé přítomnosti je mi totiž zle," odfrkla jsem si.
On na to však nereagoval a pokračoval. "Nenadbíháš mi jako ženské v mém okolí. Jsi jako pravý opak všech těch žen," pomalu si olízl rty. "Bylo to… osvěžující."
"Můj bože, pitomější výmluvu jsem opravdu neslyšela," zavrtěla jsem hlavou. "A pak, že já jsem ubohá a bez přátel," trpce jsem se zasmála. "Vsadím se, že ty sám nikoho nemáš. Nikoho, kdo by si opravdu vážil tebe," řekla jsem a prstem píchla do jeho hrudi. Znovu jsem si dovolila na něj ukázat prstem a i tentokrát nereagoval jinak, než nesouhlasným zafuněním.
"Zoe," zamumlal mé jméno. Na způsobu, jakým ho vyslovil, bylo něco dechberoucího.
"To ale nemění nic na tom, že my dva jsme skončili. Nemám ti co víc říct," zavrtěla jsem hlavou. Pořád stál tak blízko, že jsem cítila jeho kolínskou. Ustoupila jsem proto o krok vzad a doufala, že mě nechá být.
"Fajn," odsekl. Pyšně zvedl svůj nos a podíval se na mě shora jako na špínu. "Fajn," zopakoval, procedil to slovo mezi zuby. Byli jsme zpátky na začátku - nenávistné a kruté pohledy, sarkastický podtón v hlase. "V tom případě doufám, že si svůj večer užiješ. I s tím buzerantem, ke kterému se tak lísáš."
"Cože?" zasmála jsem se, avšak ani trochu vesele. Víc hořkosti neměl ani grapefruit. "Chuck je můj kamarád, bože."
"Kamarád, jasně," protočil oči. "Moc dobře vím, co takové slovo znamená," naklonil hlavu na stranu.
"Jsi tak povrchní, Tome," ušklíbla jsem se. "Tak se zdá, že bohatší život nakonec vedu já ubohá, co?" uchechtla jsem se. Zuby si přejel přes spodní ret. Prsty zalovil v kapse své košile a vytáhl z ní krabičku cigaret. Tady už být nemusím.

Když jsem přišla ke stolu, už tam seděli všichni. Chuck hypnotizoval poloprázdnou sklenici před sebou, zatímco holky usrkávaly své míchané nápoje a tlachaly o něčem nepodstatném. Posadila jsem se vedle něj a on ke mně zvedl svůj přiopilý pohled.
"Hele, Zoe," zasmál se a hned mi položil paži kolem ramen. "Proč vypadáš tak střízlivě, když já jsem už v náladičce?" zvedl jedno obočí. Měla jsem chuť mu říct, že jsem moc naštvaná na to, abych byla opilá. Jenže on se tak usmíval, že se mé rty taky roztáhly do úsměvu. Nemohla jsem mu zkazit večer. Ne i jemu.
"Tak to vypadá, že jsi toho hodně stihl, než jsem si já zašla na toaletu," zasmála jsem se a lehce do něj šťouchla.
"Hmm," zabručel a nepřestával se culit jako měsíček. Sledovala jsem jeho šedé oči, které se z mého obličeje pomalu přesunuly někam nade mě. Zvědavě jsem vzhlédla. Tom prošel kolem mě a posadil se vedle Julie, která se hned napřímila a vypnula svůj hrudník. Výstřih svých šatů měla stažený co nejníž, zřejmě aby se mohl Tom pokochat jejími dokonalými trojkami. Sledovala jsem, jak jí Tom pokládá paži kolem ramen. Jak se k němu ona tiskne a něco mu šeptá do ucha. A jeho úsměv, který jí věnoval.
Obrátil se mi žaludek a hrdlo se mi sevřelo. Přetočila jsem pohled ke svému kamarádovi. "Jdeme dohnat, co jsem zameškala?" zeptala jsem se ho. Teď jsem potřebovala víc než jednoho panáka. Teď jsem jich potřebovala spousty.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 E. E. | Web | 20. ledna 2016 v 13:29 | Reagovat

Tak, a je to! Zoe už vie, že Tom je slávny. Okrem toho, ma úplne zamrazilo, keď ju začal oslovovať menom,  nie tými hlúpymi pokrikmi ako- "hej" :-D Neuveritelné,aký je tento diel zlomový a plný pravdy ??? Zoe má u mňa obrovskú poklonu za to, že mu to pekne vytmavila. :-D  Ona je jednoducho skvelá!  Neskočila mu okolo krku ako taká Julia naprikad, ale dala mu pocítiť, že nie každý sa z neho henď pose*e :-D  a tak mu treba, nech si nezvyká! :D A vlastne, jemu sa páči, že je iná..preto jej nedá pokoj...
Ja som tak nedočkavá ako to teraz bude prebiehať, keď Zoe pozná pravdu, vie, že žiadna zmluva neexiustuje... 8-)
a čo je úplne najviac? no predsa to, že mladý pán žarli  a strašne :-D  :D

2 Hanzuu Hanzuu | 20. ledna 2016 v 16:53 | Reagovat

Ach jooo, celou dobu se těším na pokračování a díl je takto ukončen!!! Grrr =D. Tahle povídka mi opravdu zvedá náladu v tomhle zkouškové období. :-)

3 Mintam Mintam | Web | 20. ledna 2016 v 22:36 | Reagovat

Pokud člověk potřebuje na něco zapomenout, v den, kdy je fakt něco vytočí do běla, tak ví kde najde utěšení :) Buď knížky, nebo dílek tvé povídky, cokoliv, co mě dostane mimo realitu. Včera kino, dneska toto <3 Ách.

Ale vážně, Zoe? On zná její jméno? Taky mi prolétlo hlavou jak zvláštně zní slyšet z jeho rtů právě její jméno. A o čempak by asi chtěl mluvit? O tom, že je to pěkný lhář, ta noha byla úplně celou dobu v cajku, jen chtěl zažít ve svém nudném životě jen trochu čerstvé vzpruhy? Na facku. Ať se za ní neodvažuje jít zpátky, nebo tady z toho vyskočím vzteky! Drzou jeden... Se divím, že za ním ven necupitala i ta blbka Julie :-!

Ty v*le! On se fakt vrátila a bez špetky černýho svědomí! Ten je tak nervy drásající tady že mě až zaráží, že bych někdy něco takovýho mohla cítit vůči Tomovi :D Ale tohle je tak na facku tvor, že bych mu nejradši to jeho umění na kytaru narvala do chřtánu! A k tomu ty slepice kolem něho! KOLEM NĚHO! Ty bych nakopala do zadků a poslala spát, protože se chovají, soudím podle Julie, jak ještě nedodělaný puberťačky.
Přesně jak říkám, jistě se začal nudit ve svém nudném životě a to že si to Zoe nechce nechat vysvětlit, a nebo mlčí, dělá jedině dobře. Kdo by si s tímhle arogantním hajzlíkem chtěl bavit, když mu jde akorát o to, koho dotáhne dnes do postele a na to, že potkal Zoe si ani nevzpomene?! Pff! Ale zase, zase se mu podařilo Zoe dostat do situace, kdy nemůže udělat nic, co by mu mohlo zkazit plány. Když by nepřišla na nějakou jeho vybranou hodinu do bytu, vytáhl by na ní právníky, když přijde, nic hezkého jí nečeká. Teď zase když odejde, udělá mu jedině radost a to Zoe určitě nechce, když je to její večer, sakra! A když zůstane, vůbec nic hezkého ji nečeká. Má vůbec chudák Zoe někdy na výběr? Může se vůbec dobrovolně rozhodovat od té doby, co ho potkala?! Grrr.
Jasně, vtípek! Tome, nemohl sis vymyslet lepší způsob jak se přiblížit někomu, kdo tě zaujal? Nenapadlo tě zmínit třeba dříve, že to byl vtípek?! Musel si Zoe zničit sebevědomí? Idiot, fakt. A ještě si myslí, že jí  uchlácholí slovy jako že ho zaujala! V tuhle chvíli nevím proč mu nechci a ani nemůžu věřit jediné slovo. Ani bych se nedivila, kdyby to Ze měla stejně.
Ano, více než jednoho panáka, taky se mi totiž zvedl žaludek z představy, že by si Julie měla odvést Toma dnes večer domu. Jde o to, že Julie bydlí se Zoe, a Tom tehdy prohlásil, kam si vodí holky.... Nechtěla bych opakovat takovej ten hnus, jak a kde mu holky daj ;) Proto necítím, že tady bude všechno úplně v pohodě, pokud se to Julii povede tento večer :-! :(
Ach ju. Těším se, moc se těším na další dílek, který mě vytáhne zase někam jinam :)

4 Ká. Ká. | 20. ledna 2016 v 23:53 | Reagovat

Faacinuje me,jak pises. Nekdy odstavec ctu treba 3x jak je uzasny a abych si presne predstavila vsechno tam popsane. Jal se Tom tvari nebo co ji rika a ona jemu. Jsem naprosto unesena.. Je to jedna z tvych nejlepsich povidek!
To jak se ji priznal,ze ji celou dobu vyuziva bejt Zoey tak ho na miste umlatim. Divim se?ze dikaze byt tak nad veci a poslat hi do haje :-D. Vsechno, jak on zarli a jak ji chce mit u sebe,protoze je jedina co z nej neni posrana.. Urcite ted bude nahanet Julii,aby byl furt u Zoey. Jezis mela bys davat tak 5 dilu denne jinak me/nas klepne :-D

5 teress teress | 21. ledna 2016 v 11:47 | Reagovat

Téda... ten Tom má ale žaludek. Nejdřív jí jde odprosit (a taky má za co), a pak ji div ještě neseřve, že to nepřijala. Mě bylo jasné, že si určitě trošku přibarvuje tu jeho diagnózu. Plus mít ho takhle celý večer za zadkem a ještě k tomu na narozeniny, tak ho asi nakopu do patřičných míst. Jsem zvědavá, jak to skončí, beztak s Julií v posteli. :D Díl od dílu je lepší a lepší! Těším se na další. :)

6 Aný Aný | 29. září 2016 v 14:48 | Reagovat

To je můj problém, prostě nedokážu číst od začátku, mám to asi v mozku tak tento.. :D
Páni ! to je vzrůšo Ti teda povim.. jak jí chytnul za ruku, no co Ti budu povídat měla jsem husinu ...:D Tom je naše životní jistota :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama