Interlude - 12. Věci, co se neměly stát

22. ledna 2016 v 8:13 | Báři ツ |  Interlude
Tahle kapitola se psala naprosto sama. Miluju takové kapitoly! :D Přeji vám krásné počtení. Vaše komentáře mě nesmírně těší, ale děkuji i za jakýkoliv hlas v anketě, což je taky důkazem, že tady mám nějaké úžasné duše, které čtou. ^^ ♥ Takže doufám, že v textu nejsou nějaké chyby a překlepy, když jsem to psala tak horlivě :D, a přeji vám krásné počtení... :) B.



Musela jsem odpadnout nebo omdlít, protože jsem si nepamatovala nic. Když jsem ráno otevřela oči a mdlé sluneční paprsky píchaly v mých očích, bylo mi jasné, že jsem to předešlou noc přehnala. Utěšující bylo, že jsem se probudila ve svém pokoji, ve vlastní posteli. Konečky prstů jsem si promnula spánky a bolestně vydechla. V krku mě pálilo. Opatrně jsem se zvedla na loktech a zděšeně polkla, když jsem kolem svého pasu ucítila tíhu něčí paže. Chuck spal vedle mě, tisknul se ke mně a pootevřenými rty unikalo jeho tiché chrápání. Znovu jsem položila hlavu do polštářů a zavřela oči. Prosím, ať je tohle jenom špatný sen.
"Uh," uslyšela jsem jeho vydechnutí. Zase jsem oči otevřela, pomalu, aby mě slunce neoslepilo, a zahleděla se na svého kamaráda. Odvalil se vedle mě a klouby prstů si promnul víčka. "Uh, bože, to byla noc," zachraptěl a několikrát zamlaskal. "Potřeboval bych tak litr vody," uchechtl se. Vydechla jsem a snažila se polknout hořkost v puse, avšak marné snahy.
"Bože," zamumlala jsem a schovala si obličej do dlaní. "Jak… jak jsme se dostali domů?" zeptala jsem se. Nejhanebnější otázka, jakou jsem mohla po ránu vyslovit.
Chuck se zasmál, než se krátce rozkašlal. "Ehm," vydechl. "Myslel jsem si, že si nic nebudeš pamatovat. S těmi panáky ses rozjela," lehce do mě šťouchl. "Ale všechno jsi ze sebe dostala už večer, takže se asi nemáme čeho bát," zachechtal se. Dlaněmi jsem sjela ze svých tváří a zahleděla se na strop. Měla jsem totální okno.

Pomalu jsem se posadila na kraj postele a zahleděla se na černé džíny, ve kterých jsem spala. Kolena jsem měla ošoupaná, jako bych klečela na suché hlíně. Prsty jsem si vjela do vlasů a tiše zasténala.
"Jestli tě to uklidní, jenom jsem vedle tebe spal. Hlídal jsem tě, nic víc," řekl Chuck za mými zády. Věděla jsem, že jsme moc dobří přátelé na to, abychom náš vztah zkazili opilými hrátkami. Vydechla jsem a pomalu si olízla suché rty. "Tom říkal, že bude lepší, když tu zůstanu."
V ten moment se mé oči rozšířily a já se napřímila v zádech. "Cože?" zeptala jsem se a pootočila se, abych na Chucka viděla. Líně ke mně zvedl nevyspanou tvář.
"No jo," pokývl hlavou. "Když ses totálně zbořila, ten týpek nás se svým řidičem hodil domů. Sice se celou dobu tvářil, že mě snad chce zabít nebo něco takového, ale díky jemu ses vyspala ve své posteli, ne na tom záchodě, kam ses vytratila," znovu se zasmál. "Dokonce jsme díky němu ušetřili. Zatáhl za nás účet na baru, jako by to bylo pár drobných. Přitom jsem měl co dělat, abych se sám nezhroutil, když jsem viděl, co jsme všechno vypili," zamrkal. "Říkám ti, ten chlap, co se po něm Julie plazila, je v balíku. Chodí po barech a platí za opilé holky, nebo nevím," zavrtěl hlavou, "ale nevěřím, že může Julie za to, že nám zaplatil celý večer."
Hleděla jsem na něj, neschopna slova nebo pohybu. Znovu jsem schovala obličej do dlaní a tiše jsem zaúpěla. "Kurva," zašeptala jsem.
"Přesně tak, holka. Ta oslava stála za to," zasmál se a dlaní mě poplácal po rameni. Polštářky palců jsem si promnula spánky, zatímco jsem si dlaněmi dál zakrývala oči. Všechno se mi to vracelo. Moje trapné chování. Jeho pohledy. A ta hromada panáků, za které jsem teď Tomovi dlužila a které mi způsobily můj nynější stav.

V útržcích jsem si vzpomněla na to, jak jsem seděla u baru a obracela do sebe panáka hned po tom, co si Tom přisedl k Julii. Po tom, co mi řekl, že jsem pro něj byla zajímavá a proto tu smlouvu dál držel nad vodou. Po tom, co jsem ho poslala do prdele s tím, že je ubožák. A čím víc jsem nad předešlým večerem přemýšlela a snažila se vzpomenout si, tím více jsem litovala, že jsem na takovou oslavu narozenin přistoupila. Záblesky vzpomínek začaly sršet mou myslí jako roj meteoritů letní oblohou.
Tomův pichlavý pohled, kterým sledoval snad každý můj pohyb, který jsem ten večer udělala.
Moje koketující slova, která jsem směřovala k Oliverovi, se kterým jsem se po zbytek večera rozhodla bavit.
Další panák a následující výpadek, který na světlo přináší můj žárlivý pohled k našemu stolu.
Juliina dlaň na Tomově koleni, se kterou pomalu putovala výš a výš, a která způsobila, že jsem si objednala dalšího panáka, její zoufalé tisknutí se k jeho boku.
Má alkoholem posilněná ruka píšící telefonní číslo pro Olivera na kousek papírku.
Další panák a další kus tmy, po kterém jsem se probudila na středu parketu. Motající se nohy ve snaze tancovat a Chuckovy paže kolem mého pasu. Salvy smíchu, při kterých mi až tekly slzy z očí.
Tma.
Další panák, který už nebyl tou nejlepší volbou večera.
Křečovitá bolest v břiše a dávivý kašel, zatímco jsem obsah svého žaludku zvracela do záchodové mísy. Má pocuchaná maličkost, se kterou jsem se zhroutila na ušpiněnou zem.
Tma.
Silné paže, zvedajíc mě ze země. Všudypřítomná kořeněná kolínská, mentolový dech a známé pižmo jeho kůže. Mé paže, kolem jeho krku, mé tělo, tisknoucí se k jeho hrudi. Jeho těžký dech a houpavá chůze, zatímco mě nesl na čerstvý vzduch. Tiché předení motoru, jízda autem a jeho paže kolem mého třesoucího se těla, schouleného na jeho klíně v polovičním bezvědomí.
Tma.
Něžné pokládání do postele, konečky prstů na mé tváři odhrnujíc pramen vlasů za ucho.
Mé opilé žvatlání a jeho tichý dech.
"Nemáš ani ponětí, jak jsi mi zkurvil život. Nesnáším tě."
Tomův starostlivý hlas. "Vyspi se, Zoe. Potřebuješ to."

"Zoe, co kdybychom si dneska zašli na naši každonedělní pizzu?" navrhl Chuck a tím mě vytrhl z mých vzpomínek na ten nejhorší narozeninový večer, jaký jsem kdy zažila. "Zajíme naše kocoviny a hned nám bude líp," pousmál se, zatímco si sedal na posteli. Pomalu jsem otevřela oči a se zoufalým přáním umřít jsem sledovala, jak energicky vstává z matrace. Když uviděl můj výraz, tázavě zvedl obočí. "Je ti snad tak špatně, že mě nedoprovodíš na moji snídani?" naklonil hlavu na stranu.
"Ne, v tom to není," zamumlala jsem. "Půjdu s tebou, jenom co si dám ledovou sprchu," pokývla jsem si sama pro sebe a polkla. Zahleděla jsem se před sebe a sbírala odvahu k dalšímu pohybu.
"Tak co se děje? Co má znamenat ten tvůj mučednický výraz?"
"Charlesi," vydechla jsem a poohlédla se. "Tom je ten kretén, ke kterému jsem chodila uklízet. On je můj otrokář," zašeptala jsem přiznání s ušklíbnutím, kterému jsem se nemohla ubránit. Zastavil se v půli pohybu, spadla mu brada a on na mě zůstal hledět s pootevřenou pusou.
"Ne."
"Ano," pokývla jsem hlavou a pomalu vstala z postele.
"Holka, v tom případě… je do tebe blázen," pousmál se. Hned jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou. "Ať je to kretén nebo ne, ty s ním pěkně cloumáš," ukázal na mě prstem.
"Plácáš nesmysly. Vždyť - vždyť se věnoval Julii," oponovala jsem hned. "O mně se zajímal jenom proto, aby náhodou neprozradila, co je to za hajzla před budoucí obětí," protočila jsem oči a dlaní mávla ve vzduchu.
"Moje drahá Zoe, mám ti snad vysvětlovat, jak chlapi fungují?" zamrkal, zatímco si pomalu zapínal knoflík na svých kalhotách. "Líbí se mi holka? Tak ji budu honit na hřišti, budu ji tahat za copy a schovávat jí hračky," pousmál se.
Odfrkla jsem si. "Nejsme malé děti."
"Já jsem. A budu celý život," podíval se na mě zpod řas.
"Vždyť ho neznáš," namítla jsem a pomalu přešla ke skříni, abych z ní stáhla osušku, kterou jsem přes ni měla pověšenou.
"Hele, když tě zvedal z té země, říkal jsem si, že je to fakt milý chlapík, že nám tak pomáhá. Ale tahle informace," řekl a prsty zakroužil ve vzduchu, "naprosto mění situaci. Julie mu byla u prdele, když tě nesl do schodů."
Polkla jsem. Prázdný žaludek se mi zhoupl a udělal dvojité salto. Potřebovala jsem ledovou sprchu. Hned.

Posadila jsem se naproti Chucka a vzala mezi prsty jeden kousek pizzy. Sice jsem měla hlad jako spisovatel, ale i tak jsem neměla odvahu si ukousnout víc, než jen malý ždibec. A zatímco jsem převalovala mini sousto v ústech, Chuck mi vyprávěl o nových událostech, které se pojily k tomu jeho seriálu. Byla jsem ráda, že přestal vzpomínat Toma a jeho hrdinský čin, když jsem mu řekla, aby to už nezmiňoval. Ráda jsem přišla na jiné myšlenky a ještě radši jsem byla, že přestaly i jeho všeříkající pohledy. Měla jsem kocovinu, nechtěla jsem trpět ještě víc i duševně. Myslím, že po takovém zjištění Chuckovi došlo, kde jsem brala inspiraci k mému obrazu. Musel poznat, že ten obličej patřil Tomovi, ale neřekl o tom ani slovo. A tak jsem poslouchala jeho stěžování si na spoilery, nepotvrzené drby a spekulace, které kolovaly po internetu, pokyvovala hlavou a dělala, že mě to téma zajímá. Doopravdy jsem však poslouchala každé třetí slovo. Na mysli jsem pořád měla jeho slova o Tomovi, a o tom, jak se chovají chlapi. Pokud je pravda, co Chuck tvrdil, proč by mě pak Tom tolik ponižoval? Proč by si užíval ničení mého sebevědomí a posledních kousků mé hrdosti? Tak mě zvedl ze země a zařídil, abych se dostala domů. Jednou se v něm hnulo svědomí. To je všechno. Nemohlo za tím být nic jiného. Na to byl příliš arogantní a sobecký. Něčeho takového by Tom nebyl schopný.

Rozloučila jsem se s Chuckem na rohu naší ulice. S rukama hluboko v kapsách jsem kráčela domů a těšila se, jak si zase lehnu do postele, jak zaspím tu hanbu, která mi visí nad hlavou celý den. Chuck dělal, jako by byl běžný den v našem životě, ale já cítila rudnutí mých tváří při sebemenší vzpomínce a předešlý večer. Nechápala jsem samu sebe, nedovedla jsem si vysvětlit, co se ve mně muselo sepnout, že jsem se tak zřídila. Konejšila jsem se tím, že každý jednou uklouzne a udělá si ostudu, ale i pro mě samotnou to byla slabá útěcha. Jediné mé štěstí spočívalo v tom, že jsem do klubů nechodila. Už nikdy se tam neukážu, takže mi může být naprosto jedno, kdo všechno mě tam viděl. Byly tam osoby mnohem opilejší, tak na co si dělat vrásky?
V kapse se mi rozezvonil mobil. S vědomím, že by to mohl Charles, jsem ho vytáhla a zahleděla se na displej. Cizí číslo. Tohle ovšem nebylo ani Tomovo. Ač jsem ho neměla uložené pod jeho jménem, pamatovala jsem si poslední trojčíslí. Zhluboka jsem se nadechla.
"Prosím?"
"Zoe? Ahoj," uslyšela jsem Oliverův veselý hlas. "Říkal jsem si, že zkontroluju, jak se po včerejšku máš," pousmál se.
"Olivere, ahoj," hlesla jsem a snažila se neznít tak zdevastovaně. "Ráda tě slyším," řekla jsem upřímně, i když to tak možná neznělo. Vytáhla jsem klíče z kapsy a odemkla si dveře domu. Pomalu jsem stoupala po schodech, zatímco jsem udržovala nenucenou konverzaci se svým kamarádem.
"Co kdybychom zavzpomínali na staré časy?" navrhl. "Dneska večer nedělám, tak bychom mohli něco podniknout. Musíš uznat, že to bylo znamení osudu, že jsme se potkali. Pokud máš chuť, můžeme pokračovat ve včerejším večeru," zasmál se, "ale spíš bych to viděl na poklidné kino s popcornem. Co ty na to?"
"My dva a Sylvester Stallone, jako tvůj poslední semestr na škole?" pousmála jsem se a zády se opřela do dveří bytu, až se za mnou zacvakly.
"Přesně tak," souhlasil. Olízla jsem si rty a jen chvíli nad tím přemýšlela. Proč nezavzpomínat na časy, kdy jsem neměla žádné starosti?
"Pod jednou podmínkou. O včerejším večeru nepadne ani slovo," řekla jsem.
"Čestné pionýrské, že budu hodný kluk," zachechtal se do telefonu. Zasmála jsem se s ním. Domluvili jsme se na dnešní podvečer, sraz u kina, do kterého jsme chodili i předtím. Odpověděla jsem mu na krátké rozloučení a pak hovor ukončila. S úsměvem jsem si sundala bundu a vešla z předsíně do bytu. Na to, jak hrozně dnešní den začínal, možná bude dobře ukončen. Na Olivera jsem se těšila. Vždyť jsme byli i s Charlesem trojka podivínů, která na naši školu chodila, dokud se Oliver netrhnul. Měli toho spoustu na prodiskutování.

Vešla jsem do kuchyně a přešla k lince, abych si uvařila čaj na zahřátí. Okoupaná jsem už byla, stačilo se jen převléct z rozdrbaných džínů, ve kterých jsem byla na jídle s Chuckem, a trochu si upravit svůj zevnějšek. Možná lehce povzbudit svou zsinalou tvář leskem na rty a trochou řasenky, když už jsem měla jít mezi lidi. Z ticha bytu jsem usuzovala, že Julie ještě nepřišla domů. Po včerejšku spala u Kary a popravdě jsem byla ráda, že její obličej nebylo to první, co jsem ráno uviděla. Zalila jsem pytlík ovocného čaje vroucí vodou a s hrníčkem zamířila do svého pokoje. Jako první jsem zkontrolovala svou peněženku, abych zjistila, jestli mám vůbec dostatek peněz na to, abych mohla jít s Oliverem do kina. Když jsem se uklidnila, že si dneska můžu dovolit i ten popcorn a možná i malou kolu, otevřela jsem dveře skříně a stoupla si před ni. Ani jsem si neuvědomovala, že se chovám jako před první oficiální schůzkou, kterou jsem měla s Eliotem. I tehdy jsem přemýšlela nad tím, že bych měla lehce zvýraznit své rty a oči, i tehdy jsem zavrhla několik outfitů, než jsem vybrala ten konečný. Jenže teď to byl Oliver. Nepřemýšlela jsem nad ním jako nad schůzkou, ne vědomě. Moje tělo se tak ovšem chovalo. A když jsem za pár hodin na to vycházela z bytu, měla jsem na sobě tmavě modré džíny a smetanový svetr, jednu vrstvu řasenky, slabou linku kolem očí a jahodový lesk na rtech.

Zamkla jsem dveře bytu - Julie pořád nebyla doma - a prošla kolem zábradlí chodby. Začala jsem scházet schody a už jsem byla skoro na posledním, když se domovní dveře otevřely. Vzhlédla jsem, rovnajíc si vlasy za ucho, a strnula překvapením, hrůzou a studem zároveň.
"Co tady děláš?" hlesla jsem. Můj hlas zněl po celém dni pořád tak ochraptěle jako ráno. "Myslela jsem, že mé služby už nejsou déle potřeba," dodala jsem s lehkým nakloněním hlavy, zatímco jsem pohledem sjela k jeho dokonale zdravému kotníku.
"Ty někam jdeš?" zeptal se, v hlase opět podrážděný tón, se kterým ke mně mluvíval běžně. Ne, Chuck se opravdu spletl. Tenhle pitomec ke mně nemohl chovat ani kousek citu.
"Po tom ti může být houby," odvětila jsem a postupně si zapnula bundu až k samému krku. "A teď, jestli dovolíš…" řekla jsem a pokynula mu, aby mi uhnul z cesty. On však dál stál přede dveřmi, clonil mi v odchodu a zíral do mého obličeje. "Uhm, Julie ještě doma není, ale určitě tady na ni rád počkáš, že?" ušklíbla jsem se. Chtěla jsem ho obejít, ale udělal synchronizovaný pohyb společně se mnou.
"Kam sakra jdeš?" zeptal se znovu, tentokrát hrubším hlasem.
"Co se staráš, bože? Můj život ti může být ukradený, jako ti byl do teď," zamračila jsem se na něj. "Laskavě mi konečně uhni," sykla jsem na něj a udělala další krok na cestě ven. Sklopil ke mně pohled a pomalu zafuněl, mentolová vůně žvýkačky, kterou měl opět v puse, udeřila do mého nosu.
"Starám se, protože potřebuju, abys zítra přišla," řekl. Protočila jsem oči. Na tohle jsem už neměla slov. Nemůže po mně chtít další služby, když celá jeho bouda praskla. "Ukončit náš vztah podepsáním dodatku k naší smlouvě," upřesnil a pomalu si olízl rty. Povzdychla jsem si a snažila se ignorovat své bušící srdce.
"Proč jsi to nepřinesl s sebou? Ráda bych se tě zbavila hned teď," zvedla jsem pohled do jeho obličeje. "Chováš se, jako bychom se snad rozváděli, nebo co," ušklíbla jsem se. "Bude přítomen i tvůj právník?"
"Přijď dopoledne," pokračoval a nereagoval na má slova. "Odpoledne už bude pozdě. A přece bys mi nechtěla být upsaná do konce svého žalostného života," řekl a zhluboka se nadechl.
"Je to všechno, cos mi potřeboval sdělit?" naklonila jsem hlavu na stranu. Přemáhala jsem samu sebe, abych ho do toho podělaného kotníku nekopla a nezpůsobila mu aspoň trochu fyzické bolesti, když on mi dokázal během pár dní způsobit tolik psychické.
Pohledem zkoumavě přejel přes můj obličej a nejistě zamrkal, když si po několika vteřinách všiml, že jsem nalíčená. "Ty jdeš na podělané rande?" dovtípil se.
"Ne," odpověděla jsem mu, i když jsem nemusela. "Včera jsem potkala starého známého. Jdeme jenom na film," pokrčila jsem rameny. "Film, který začíná za necelých dvacet minut, takže kdybys byl tak laskav a konečně mi uhnul-"
"No ne, další kamarád?" uchechtl se. "A pak že já jsem prase," ušklíbl se kousek od mé tváře. Bože můj. Na tohle jsem už neměla síly.
Zhluboka jsem se nadechla, rozhodnutá přistoupit na jeho hru. "A i kdyby, tak co? Nemáš právo kecat mi do života. Můžu si užívat, s kým chci, stejně jako ty si ojíždíš, kterou chceš, a já ti k tomu neříkám jediného slova," sykla jsem na něj a prstem píchla do jeho hrudi.
Zatnul čelist. Bylo na něm vidět, že se sotva ovládá, aby tady nevybuchl.
"Copak, Tome? Nelíbí se ti moje upřímnost? Nebo je to můj prst, který může za tu tvoji naskočenou žílu?" zamrkala jsem se vší nevinností a spokojeně se pousmála. Když se však jeho zorničky rozšířily a na jeho rtech se usadil úšklebek, trochu jsem znejistěla.
"Tak to vypadá, že jsem se v tobě nesmírně zmýlil," začal a s neskrývanou radostí sledoval, jak mate mé myšlenky. "Panna by se nechovala jako malá kurvička."
Šokovaně jsem pootevřela své rty. "Co - co prosím?" zakoktala jsem a vykulila jsem na něj oči. Jak se opovažuje? Kde bere tu drzost se takhle chovat?
"Není možné, abys ty - byla - panna," odsekl svá slova, zatímco očima propichoval ty mé. Pohledem sjel na mé rty a pokračoval s bolestivými slovy. "Chováš se jako zasraná - děvka,"vydechl do mé tváře.
Plesk.
Ztichlou chodbou, kde doposud bylo slyšet jen naše sarkastické poznámky, se rozneslo plesknutí, jak má dlaň narazila do jeho obličeje. Konečky prstů mě pálily a já zuřivě funěla, hledíc na jeho růžovějící tvář. Pomalu otočil svou hlavu, která se silou té rány odklonila na stranu, zpátky k té mé, v očích výraz šílence. S napjatou čelistí ke mně udělal krůček, se kterým zrušil jakoukoliv mezeru mezi našimi těly. Naklonil se nade mě, na rtech krutý úsměv, se kterým sledoval mou zmatenost z vlastní agresivity, která se ve mně vzala kdoví odkud.
"Tak takhle bys to chtěla?" procedil mezi svými zuby, zatímco si prsty strčil uvolněný pramen vlasů za ucho.
Zmateně jsem zamrkala a pořád čekala na to, až mi řekne, že je tohle jenom hloupý žert. Místo toho však přicházela jiná slova. Mnohem krutější.
"Možná bych se od tebe ještě něčemu přiučil," zavrněl hlubokým hlasem, v očích nekonečnou zášť. "Na oko nevinná panenka, uvnitř ovšem-"
"Ani se neopovažuj," zavrtěla jsem hlavou.
"Dě-"
Další rána, která dopadla na stejné místo, jako předtím, přerušila jeho sprostá slova a urážky. Rudý obtisk mých prstů na jeho tváři musel pálit stejně, jako moje dlaň, která teď byla jako v plamenech. Jen na chvíli se mi podíval do očí, pouhý zlomek vteřiny věnoval mým rtům, než se k nim přitiskl. Zavrávorala jsem pod nečekaným náporem jeho těla, ale chytil mě, omotal svou paži kolem mého pasu a pevně mě k sobě přitiskl, zatímco prsty druhé ruky vjel do mých vlasů. Neměla jsem čas k námitkám, ani jsem se nestihla nadechnout. Hladově se vpil do mých rtů a drtil je těmi svými. Měl je hebké jako samet. S naléhavostí se přivinul ještě blíž k mému tělu a dlaní sjel na můj krk, polštářky prstů stále zamotané v koříncích mých vlasů na zátylku. S jeho tichým zasténáním jsem mu začala oplácet polibky, rukou přejíždějíc po jeho boku. Jako smyslů zbavení jsme ochutnávali rty toho druhého, dokola a dokola, dokud jsem si neuvědomila, co za osudovou chybu dělám. Dlaní jsem zatlačila do jeho hrudi a odtáhla se, třesouc se po celém těle.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou, neschopná popadnout dech jsem hleděla do jeho obličeje. Tvářil se stejně šokovaně, jako jsem teď musela vypadat i já. Zhluboka dýchal, zatímco si prsty zmateně prohrábl vlasy, které mu sjely do obličeje.
"Kurva," hlesl.
"Tohle se nestalo," znovu jsem zavrtěla hlavou. S dalším mělkým nádechem, při kterém se mi dostávalo do těla trochu více kyslíku, jsem ho obešla a zamířila pryč. Zbaběle jsem utekla z místa činu a nechala tam Toma stát samotného, zmatená tím, co se právě stalo. Odcházela jsem, chladný vítr útočil na mé rozpálené tváře, na mé rty, které teď hořely po tom žhavém polibku, který mi věnoval.
Co to ksakru mělo být?

B.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Rainy. Rainy. | 22. ledna 2016 v 9:41 | Reagovat

Konečne!!!
Love this chapter!!!
Rovnako ako ich ty rada píšeš, zrejme.
Nevydržím do nedele na novú!!! [:tired:] [:tired:]  [:tired:]

2 E. E. | Web | 22. ledna 2016 v 11:12 | Reagovat

Áno. Chuck má pravdu. Tom je do nej blázon! :-P a záleží mu na nej, keby nie, tak by si ju ani nevšimol a venoval by sa slepici :-D  
(Júlia musí byť na dne, keď neprišla domov :-D )

Šok.

Bože.!Najlepšie na koniec
Nemôžem uveriť, že sa to konečne stalo. Ten Tom vie byť aj nežný :-D  ( aj keď tým jeho spôsobom, ktorý ma tak neskutočne vytáča, ale hlavne fascinuje :D )

Túto poviedku "žerem" <3

3 Mintam Mintam | Web | 22. ledna 2016 v 11:29 | Reagovat

Můj den začíná zatím docela hezky, ale asi to bude jen tím, že jsem ještě nedojela do práce. Tam se všechno vždycky rázem změní. A chtěla jsem si nechat dílek až na dlouhou šichtu do práce, ale nemohla jsem prostě odolat. Říkala jsem si, přečtu si jenom kousek, jeden dva odstavce a zbytek si nechám do práce! Ne! Bum! Jako naschvál moje oči prostě sklouzly zase níž, a pak zase níž a zase níž... :D Doprkýnka! Tak bych se asi taky jednou v práci mohla soustředit na práci, když už tam budu, že jo :D No nic.
Zoe mi připomněla čas před Vánoci, kdy jsem dělila na dny, kdy jsem byla střízlivá, a na dny, kdy jsem doufala, že jsem ty předchozí dny neudělala nic strašného :D Asi bych se taky lekla, kdybych se probudila vedle nejlepšího kámoše - teda přesně o tom mluvím, čas před Vánoci no, nevyzpytatelné :D - protože většinou se říká, že kdyby k něčemu došlo, že to naruší ten přátelský vztah :-/ A to by u těchto dvou byla hrozná škoda. Ale ta slova co Chuck říkal, jak se o ní Tom včera staral.... fuuuu, tomu se mi nechce věřit, pokud jsme to se Zoe neprožily.
"Nemáš ani ponětí, jak jsi mi zkurvil život. Nesnáším tě." :-|

Chápu i to rozhořčení, kdy si člověk říká - ne není to rande, jen jdeme do kina! A přitom hledá ten nejvíc vhodný outfit a přemýšlí, jak bude asi působit na toho druhého. Nejhorší přesvědčit svůj mozek že je něco jinak, než on nám nutí! Na Julii taky nemám upřímně náladu, takže jsem moc ráda, že se zatím dneska vůůbec neobjevila! A na druhou stranu mě těší, že není v bytě a nepotkala tam ráno Zoe i Toma!

No jasně! Nepotkala Toma! Tak on si přijde sám! Hajzlík! Tohle fakt nevypadá na to, co Chuck vyprávěl. Takhle se nechová zrovna člověk, který měl předešlý večer o někoho starost! Pff, zase ty jeho trapný urážky! Plivnout mu do tváře! Co ho vůbec zajímá kam jde Zoe bez něho! Výborně, do toho mi taky v rádiu pustili Love me like you do - nicotnost sama!

Co plivnout do tváře, Zoe to moje vnitřní dilema vyřešila hezky sama a zvládla to bravurně! Facka přece taky musí umlčet ten jeho drzý slovník! Krása!

O_O  O_O  O_O  O_O  O_O O_O

To se nestalo, že ne?! Oh man! To si po tom všem nedovolil, že ne?!

Kdy, KDY BUDE DALŠÍ DÍL?!

4 teress teress | 22. ledna 2016 v 13:50 | Reagovat

Myslím, že tenhle díl vystihne jedno slovo - wow!   Zhltla jsem ho jedním dechem, což teda není moc dobré, protože tím budu déle čekat na další díl, ale to se fakt nedalo. :D Tom se chová jako puberťák, když ví, že si bude Zoe prd pamatovat, chová se jako gentleman, ale jakmile je zase v pohodě, opět by potřeboval někam nakopat. A ten konec! No prostě boží! :D Samou nedočkavostí na další díl snad nebudu moci dospat. :D

5 Ká. Ká. | 23. ledna 2016 v 10:36 | Reagovat

No to si snad delas srandu! Nektere casti jsem cetla 2x,3x abych vstrebala o co jde,jak rychle menu nalady a chovani..
Naproto-bozi-dil!!
A ta jejich pusa?! Ach boze.
Chci dalsi dil hned. Nemuzu cekat, nesnasim, kdyz to utnes v nejlepsim! :-D

6 E. E. | Web | 23. ledna 2016 v 11:30 | Reagovat

keby sme ťa moc moc moc moc prosili, nepotešila by si nás novým dielikom ešte dnes? :-D :-P
hneď by bol deň krajší :D

7 Ká. Ká. | 23. ledna 2016 v 12:44 | Reagovat

Sem napište komentář

[6]: souhlasim :-D

8 báři báři | Web | 23. ledna 2016 v 12:46 | Reagovat

[6]: + [7]: Díl už tu máte. :D Stejně jsem to měla v plánu. Tak zlá nejsem, i když bych někdy chtěla být. :D Ale umím se vcítit do čtenářovy duše. A když díly mám, proč je nevydat na světlo blogového světa. :)

Doufám, že si užijete čtení. :)
B.

9 Vendy Vendy | 2. února 2016 v 23:33 | Reagovat

Tyyjo! ;3 Je to nejvíc boží počteníčko :)) Přesně prožívám všechny pocity Zoe. A Tom je prostě úžasnej 8-) Díky ♥♥

10 Aný Aný | 29. září 2016 v 18:26 | Reagovat

Neskutečný! přesně tyhle kapitoly miluju! a pak se podívám na svůj život a lepší jít do divadla nebo si přečíst něco od tebe :D Jak to Chuck popisoval, jak se o ni postaral.. to nemělo vůbec chybu... no a ta akce na chodbě? dokážu si to živě představit! :3 BRAVO! (tak nesnáším, když to někdo v divadle řve- to víš!) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama