Interlude - 13. Staří neznámí

23. ledna 2016 v 12:23 | Báři ツ |  Interlude
Moc vám děkuji za komentáře. Určitě tušíte, jak ráda si čtu vaše ohlasy na má díla. :) Takže díky, díky všem, kteří se mi pod kapitolami ozývají. :) B.
P.S. Tuhle kapitolu jsem chtěla napsat mnohem delší, ale nakonec jsem si řekla, že vás budu trochu napínat a rozdělím děj do dvou kapitol. :D Takže se těšte na napětí, doufám, že ne příliš trýznivé. :D Nechci vás ovšem napínat přespříliš, vzhledem k předešlému dílu, a jelikož mám pár dílů navíc, řekla jsem si, že vám tento víkend zveřejním každý den jeden díl. :) Navíc jsem měla narozeniny, takže naděluju dárečky. Tak mi taky můžete nadělit, však vy víte. :D Užijte si počtení, setkáme se zítra u dalšího dílu. Mucík :) B.



Tolik jsem se těšila na večer v přítomnosti Olivera, ale po tom, co se stalo, jsem nemohla myslet na nic jiného, než Toma. Sotva jsem přišla a omluvila se mu za drobné zpoždění, krátce mě objal na přivítanou. Na mysli mi vytanulo i Tomovo objetí, kdy zoufale a pevně držel paži kolem mých žeber, jako by mě už nikdy nechtěl pustit. S úsměvem mi podával lístek, který mi už stihl koupit, a já cítila vlnu provinilosti. Ano, byl teď pracující a vydělával si, mohl si to dovolit, ale i tak jsem nechtěla, aby za mě lístek platil.
"Jako revanš tě zvu na popcorn. Aspoň tohle přijmi," řekla jsem, když si ode mě nechtěl vzít peníze za mé vstupné. S úsměvem naklonil hlavu na stranu a sledoval můj obličej, jako by snad hledal známky žertování.
"Ty to myslíš vážně?" zeptal se překvapeně.
"No jistě," souhlasně jsem pokývla. "Jdeme do kina jako za starých časů, takže všechno napůl, ne?" připomněla jsem mu. S Oliverem jsem se cítila dobře, jako bychom pokračovali tam, kde jsme před několika měsíci skončili naše přátelství. Obdaroval mě dalším úsměvem, který mi pomohl na chvíli zapomenout na Toma. Opravdu však jenom na chvíli.
Když jsem se posadila na svou sedačku v kinosále a světla začala ubírat na své síle, pocítila jsem neuvěřitelné chvění kolem žaludku, které začalo postupně ovládat celé mé tělo. Nebylo to z přítomnosti starého kamaráda, nemělo to co dočinění s tím, že jsem na plátně sledovala akční film. Roztřepanými konečky prstů jsem si přejela přes své rty a bolestně vydechla. Cítila jsem neskutečné utrpení.
Bože, pomoz.

Když kino skončilo a světla se znovu rozsvítila, moje bezútěšné pocity směřované k Tomovi se rozplynuly, jako by to byly noční můry, které se drží jen tmy. Se světlem přišel klidnější pocit, jistější krok a upřímnější úsměv. Vykročili jsme z kina do ulic, šli vedle sebe s rukama v kapsách a doháněli všechen ten čas. Povídali jsme si o uplynulém roce, co jsme dělali, koho jsme potkali a čeho jsme dosáhli. Oliver si našel práci v nejlépe placeném klubu jako barman a konečně dělal to, co celé své dospívání chtěl. Já dál studovala a postupně se přibližovala ke svému vysněnému cíli, který jsem už měla skoro na dosah. Oběma se nám dařilo, dalo by se říci.
"I když jsem teď spokojený a dělám, co dělat chci, po tom studentském životě se mi stejně stýská," pousmál se. "Mělo to určité kouzlo, které jinde nenajdeš."
"Stýská se ti po věčně prázdném žaludku a tvrdé matraci?" zasmála jsem se. Zvedla jsem k němu pohled a lehce zpomalila krok. Nakonec jsme oba dva zastavili na rohu mé ulice. Oliver přešlápl z nohy na nohu a nejistě si olízl rty.
"Uvidíme se ještě někdy, Zoe?" zeptal se a lehce naklonil hlavu na stranu, aniž by odpověděl na mou s humorem myšlenou otázku. Odkašlala jsem si a přerušila ten oční kontakt, který se on snažil udržet. Prsty jsem si prohrábla vlasy, než jsem ruku znovu schovala hluboko do kapsy.
"Klidně můžeme," pokrčila jsem rameny. "Příště vezmeme i Chucka a už nebude nic chybět návratu naší trojky," pokývla jsem hlavou. Na chvíli sklopil pohled, než se na mě znovu podíval. Jako by potřeboval posbírat odvahu.
"Myslel jsem, jestli se někdy uvidíme jen my dva," upřesnil. "Vždycky mi s tebou bylo dobře," pokrčil rameny. "A když jsi říkala, že teď nikoho nemáš, myslel jsem…" odmlčel se.
Krátce jsem zavrtěla hlavou. "Ach, Olivere," zamumlala jsem. "Nepokaz něco, čeho si cením. Přátelství jako je naše nenajdeš na každém rohu," podívala jsem se na něj zpod svých řas. Cítila jsem, jak se mi další vztah bortí jako domeček z karet. Měla jsem ho za kamaráda a celou tu dobu jsem si myslela, že i on mě. Proč se najednou musí všechno tak kazit?
"Zoe," zašeptal mé jméno a udělal ke mně odvážný krok.
Zavrtěla jsem hlavou. Dneska už bylo dost pohrom. "Promiň, nemůžu," zamrkala jsem. "Dnešní večer jsem brala jako setkání kamarádů po letech, ne jako nějaké rande," vysvětlila jsem.
"Dobře, chápu," přikývl, ale i tak mě zlehka políbil na tvář, čemuž jsem nemohla nijak zabránit. "Měj se hezky, Zoe. Třeba se zase někdy uvidíme," řekl mi ještě, než se otočil na patě a vydal se na cestu pryč. A jak jsem sledovala jeho mizející záda, přepadl mě mizerný pocit.

Místo, abych své další kroky směřovala domů, jsem zamířila k Chuckovu bytu. Potřebovala jsem si někomu postěžovat, a kdybych teď přišla domů, setkala bych se maximálně s Julií. Věřím, že ta by pro mě moc pochopení neměla, a ani by se nesnažila to pochopení předstírat. Prošla jsem chodbou až k jeho dveřím a zaklepala na ně. Musela jsem čekat delší dobu, ale otevřel mi. A když mě uviděl, zmateně se podíval na zápěstí, kde ani žádné hodinky neměl. Gesto mi však bylo jasné i bez nich.
"Byla jsem s Oliverem v kině," vyklopila jsem hned. "A celou dobu to bylo v pohodě, dokud jsem se před rozloučením nedozvěděla, že to bral jako rande," vydechla jsem a zoufale se podívala do jeho šedých očí.
"No do prdele," zamrkal a hned mě pozval dál. "Objednáme pizzu a ty mi všechno povyprávíš," řekl, jako bych něco takového už neměla dávno v plánu. To bych v první řadě neklepala na jeho dveře, kdybych to nechtěla ze sebe všechno dostat. Znala jsem Chucka tak dobře, věděla jsem o něm, že balí holky jako na běžícím pásu, ale právě takové chvíle jsem měla ráda - chvíle, kdy se choval jako můj kamarád, nedělal si z ničeho srandu a až s homosexuálním zaujetím a pochopením poslouchal mé trápení s kluky. Společně jsme se smáli těm nejhloupějším vtipům, ruku v ruce jsme dělali hlouposti a smáli se tomu jako malé děti. Proto jsem věděla, že u něj vždycky najdu útěchu. Byl ten nejlepší přítel, jakého jsem kdy v životě potkala.
Posadila jsem se v jeho obývacím pokoji s tvářemi v dlaních, přes které jsem ve velkých doušcích nasávala vzduch. Tenhle večer byl snad ještě horší, než ten včerejší. Při vzpomínce na Tomův polibek jsem musela zahnat vzrušení, které mé tělo zaplavilo. Můj život byl jedna pohroma za druhou. Čím jsem si to zasloužila?
"A kdy ses vůbec potkala s Oliverem, že jste spolu stihli jít už dneska do kina?" zeptal se, když ukončil hovor s nejbližší pizzerií, ve které objednal naši pizzu - sýrovou s bylinkovým okrajem a dvojitou porcí oliv.
"Včera jsem mu dávala své číslo. Volal mi pár minut po tom, co jsem se rozloučila s tebou," vysvětlila jsem mu. Posadil se naproti mně a mlčky lpěl na mých rtech. Zamrkala jsem a pomalu vydechla.
"Dostaň to ze sebe," pobídl mě s lehkým pousmáním. A já na nic nečekala a začala. O společně shlédnutém filmu, o popcornu a o tom, že jsem nechtěla, aby se to takhle pokazilo. Chuck poslouchal a ani jednou mě nepřerušil, netušíc, že mu neříkám celou pravdu. O Tomovi jsem se nezmínila ani slovem. Vůbec jsem nenaznačila, že dnes přijel on za mnou, nikoliv já za ním, jak to bylo běžné. Neprozradila jsem, že mě políbil, dravě, vášnivě a tak hladově. O Tomovi jsem neřekla ani ň, a to byl možná ten problém. I když jsem o Oliverovi vyklopila každičké slovo, stejně jsem nepocítila úlevu, po které jsem tak toužila. Trhaně jsem vydechla a znovu schovala obličej do dlaní. Bylo mi mizerně. Jenže i přes to, jak moc jsem Chucka znala a vážila si ho, nechtěla jsem mu o Tomovi říct. Styděla jsem se za svou slabost. Za to, že jsem mu ten polibek oplácela. Nechala jsem se strhnout k té hanebnosti a teď… teď mě to bude strašit do konce mého života.

Bylo mi na nic, ale i tak se mi seběhly sliny, když jsem ucítila vůni pizzy, kterou Chuck přinesl od dveří svého bytu. Sotva otevřel víko krabice, vrhla jsem se na ni jako kudlanka. Ani jsem si neuvědomovala, jaký jsem měla hlad, dokud jsem nepožvýkala první sousto.
"Za dnešní den druhá pizza," zamumlala jsem s plnou pusou. "To by Julii vstaly vlasy hrůzou," pousmála jsem se.
"Ať jí klidně všechny vypadají," odfrkl si Chuck. "Na kráse by jí to sice nepřidalo, ale to ani na charismatu," naklonil hlavu na stranu a několikrát přežvýkl, než si olízl rty. Otřela jsem si zamaštěné prsty do ubrousku a napila se trochu vody, než jsem si vzala další kousek, který jsem měla v plánu spořádat na posezení.
"Víš, myslela jsem, že s Oliverem pokračujeme tam, kde jsme předtím skončili. Když nám tehdy řekl, že odchází ze školy a já mu dala tu pusu na rozloučenou, myslela jsem ji jako kamarádskou," zamrkala jsem. Chuck jen chápavě pokývl hlavou. "Jenže dneska jsem mu na očích viděla, že jsem ho ranila. Vždyť je to můj kamarád, sakra. Proč to musel tak pokazit," vydechla jsem.
"Někdo věří tomu, že kamarádství mezi klukem a holkou neexistuje," řekl Chuck polohlasně.
Překvapeně jsem k němu zvedla pohled. "Jestli začneš i ty, tak ti nakopu zadek, Charlesi," ukázala jsem na něj prstem. Když se však rozchechtal, měla jsem chuť po něm něčím hodit. "Já ti tady vylévám své srdce, ty pitomče," zvýšila jsem na něj hlas, ale stejně mi cukaly koutky a já se smíchu nemohla ubránit.
"Já myslel, že vážná chvíle skončila v momentě, kdy ses tak hladově vrhla na moji pizzu," píchl si prstem do hrudi. Strčila jsem si poslední kousek těstového okraje do pusy a popadla první věc, která mi přišla pod ruce. Polštář narazil do Chuckovi hlavy a on se s tichým zakňučením opřel zády o pohovku. V tu chvíli začala mela.
Se smíchem jsem se zvedla ze svého místa, ale zbytečně jsem se bránila. Chuck už měl paži omotanou kolem mého pasu a konečky prstů druhé ruky mě lechtal na žebrech, o kterých věděl, že jsou nejcitlivějším místem na mém těle.
"Přestaň," vydechla jsem, co mi vzduchu zbývalo. Smála jsem se, až mě začínalo bolet břicho, ale on se nade mnou nehodlal slitovat. Padla jsem na kolena a během následujících několika minut jsem bojovala o svůj holý život, protože jeho lechtání neustávalo a já se pořád nedokázala dostatečně nadechnout. Když se mi však podařilo zapřít se nohama o podlahu, na které jsem ležela na lopatkách, a tak ho shodit na stranu, prsty jsem si odrhnula vlasy z čela a udýchaně roztáhla paže vedle svého těla.
"Já jsem neskončil," zavrtěl hlavou. "O poslední kousek pizzy, že tenhle boj je můj," ukázal na mě prstem, než se znovu vrhl na mé tělo. Zasedl mě a já s vypísknutím a neutichajícím smíchem zůstávala ležet. Pomalu jsem se vzdávala. Tohle nemělo cenu.
"Ticho," řekla jsem zvýšeným hlasem a zaposlouchala se do zvuků bytu, Chuck stejně tak. Vibrování mého telefonu, který ležel na stole vedle krabice se skoro dojedenou pizzou, mi možná zachránilo život, možná taky ne. Chuck zůstával sedět na mém břiše, jednou rukou odháněl mé paže, zatímco jsem se snažila mu zabránit, aby ten hovor zvedl.
"Telefon Zoey Bayleyové, s kýmpak hovořím?" zeptal se se smíchem.
"Dej mi ho," sykla jsem na něj a využívala volné chvíle k tomu, abych zhluboka dýchala.
"Prosím, kdo tam?" zopakoval svou otázku. I jeho hlas zněl udýchaně. Když se však jeho oči nezaujatě přesunuly na mě, nespokojeně jsem si pomlaskla.
Přiložila jsem si mobil k uchu. "Haló?" zafuněla jsem. Na druhém konci hrobové ticho. "Kdo to byl?" zeptala jsem se Chucka a rychle ho setřepala ze svého břicha, abych se mohla podívat mezi poslední volaná a přijatá čísla.
"Nikdo se mi nepředstavil. Slyšel jsem jenom funění. Jako z hororu," ušklíbl se a hned na to se otřepal. "Brr. Děsivý telefonát v noci? Zoe, možná se nedožiješ rána," zasmál se.
Zamrkala jsem na displej a prosila nadpřirozené síly, ať to není pravda. Poslední trojčíslí toho neuloženého čísla jsem měla vryté do paměti jako žhavým drátem. Ano. Zřejmě se rána opravdu nedožiju.
"Tak kdo to byl?" zeptal se Chuck a zvědavě se na mě podíval.
"Nikdo," olízla jsem si rty. "Asi nějaký omyl," zalhala jsem. Odložila jsem mobil stranou a podívala se do obličeje mého nejlepšího kamaráda. "To ovšem nemění nic na tom, že náš souboj ještě neskončil. Svoje vítězství si musíš zasloužit," ukázala jsem na něj prstem. Se smíchem jsem se na něj vrhla. Tentokrát byl on na lopatkách a bránil se lechtání, které bralo síly i dech. Přesně tohle jsem potřebovala. Dělání blbin, které mi zvedne náladu. Dostat Toma z hlavy. Konečně na něj přestat myslet.

Bylo dlouho po půlnoci, když jsem opouštěla Chuckův byt. Nechtěla jsem tady přespávat, takže byl nejvyšší čas vyrazit na cestu domů. Náladu jsem měla podstatně lepší, takže už nebylo potřeba tu déle zůstávat. Ať můžu zítra začít nový týden s čistým štítem. Dopoledne zajdu k Tomovi, podepíšu ten pitomý dodatek a budu mít od něj navěky klid. Sejde z očí, sejde z mysli. Stejně jsem se nemohla ubránit pocitu, že žádný dodatek neexistuje. Tom si jen vymýšlí důvody, proč mi otravovat život. Musí být tak hrozně unuděný, když zrovna já, naprosto obyčejná studentka s naprosto obyčejným životem, mu přijdu zajímavá.
"Zavolej mi, jak přijdeš domů. Nebo aspoň napiš. Ať vím, že jsi v pořádku," rozloučil se se mnou a s dlouhým zívnutím za mnou zavřel dveře. Vydala jsem se po schodech dolů a pak ven. K našemu bytu to nebylo daleko, ale jeho starostlivost jsem chápala. Člověk nikdy neví, co ho potká.

Přesně tak. Člověk to nikdy neví. Ani já jsem nevěděla, co za lavinu jsem spustila, když jsem otevřela dveře našeho bytu. Po tmě a po špičkách jsem mířila do svého pokoje. Procházela jsem ztmavlým obývacím pokojem ke své ložnici, když jsem uslyšela Juliino zavzdychání.
Bože můj, ona tady někoho má!
S polknutím, které mělo zabránit mému žaludku v saltu nevolnosti, jsem pokračovala na své cestě za postelí, měkkým polštářem a snad i bezesným spánkem.
"Oh, ano!" ozvalo se přes tenkou stěnu.
Oh, ne, pomyslela jsem si a ušklíbla se nad představou jejího nahého těla tisknoucího se k nějakému chudákovi bez mozku. Převlékla jsem si svůj smetanový svetr a oblékla si triko na spaní, které mi končilo těsně pod kyčlí. Stáhla jsem si kalhoty a jen v kalhotkách jsem tiše přeběhla obývací pokoj. Chtěla jsem si vyčistit zuby, ale hlavně jsem se chtěla odlíčit. Dnešní vrstva řasenky by mi ráno připomínala, jak hloupá jsem byla, když jsem si myslela, že můžeme s Oliverem pokračovat, jako by se nic nestalo.
Buch. Buch. Buch.
Znovu jsem protočila oči a rozsvítila stropní světlo v koupelně. Jestli je to Kevin, tak je divočejší než kdy dřív. A pokud klesla tak hluboko, že si dnes večer zavolala Vincenta, je zoufalejší, než jsem si kdy myslela. Vatovým tamponem jsem si přejela přes víčka očí, než jsem ho odhodila do koše pod umyvadlo. Z kelímku jsem vzala svůj kartáček na zuby a vymáčkla na něj trochu pasty. Začala jsem si čistit zuby, zatímco jsem poslouchala Juliino bouřlivé vyvrcholení. Zvedal se mi žaludek. Jako vždycky, když tu Julie nebyla sama. Bylo mi na nic.
Otočila jsem se a otevřela dveře. Než jsem stihla zhasnout, pás světla padl na podlahu chodby, kde stály cizí boty. Jeho boty. Žaludek mi tentokrát udělal obrovské salto. Zvedla jsem pohled k bundě pověšené u vchodu do bytu. Ta vůně kolínské smíchané s cigaretami nemohla patřit nikomu jinému.
Nedokázala jsem mrknout.
Nedokázala jsem se jakkoliv hnout.
Nedokázala jsem se nadechnout.
Tohle neudělal!
Když jsem uslyšela otevírání dveří, rychle jsem přitáhla dveře koupelny zpátky k sobě. Roztřepanými prsty jsem se opřela o okraj umyvadla a prosila všechny svaté, aby to byla Julie, aby se šla napít do kuchyně a pak se zase vrátila do toho svého špinavého pokoje. I přes zavřené dveře jsem však slyšela její libozvučný hlas.
"Koupelna je na chodbě."
S těžkým polknutím a srdcem divoce bouchajícím o můj hrudník jsem sledovala - hypnotizovala kliku. Přála jsem si zmizet. Vypařit se. Stát se neviditelnou. Zbaběle jsem zavřela oči a snažila se ovládat svou třepající bradu, avšak marně. Chtělo se mi umřít. Tak strašně moc. Na mysli mi vytanula jeho slova.
Holky, které chci ojet, si nevodím k sobě.
S dalším výdechem mé srdce puklo.

B.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 N. N. | Web | 23. ledna 2016 v 12:46 | Reagovat

Jezisi to je idiot! Ten konec jsem četla se zatajenym dechem a doufala, že to přece jen nebude Tom.. No, smůla. Už ať je zítřek!:D Od Olivera jsem tak trochu cekala, že to bude brát jako rande.

A jinak opožděně všechno nejlepší <3

2 V. V. | 23. ledna 2016 v 12:55 | Reagovat

Bože! Tohle je prostě nejlepší povídka! Jsi skvěla! :* Těším se na další díl :)

3 Mintam Mintam | Web | 23. ledna 2016 v 15:58 | Reagovat

Vzhledem k upozornění, že dostaneme každý den jeden díl, jsem se rozhodla přečíst dnešní díl na jeden zátah. Ono se z toho asi ani nedalo vyvlíknout.

Mám pocit, že už jsem i tady psala o tom spojení, kdyby prostě mezi nejlepšími přáteli k něčemu došlo, že z toho bude prostě průser. A je jasný, že tohle od Olivera nečekala. To byla podpásovka. Ale taky jsem žila heslem, že přátelství mezi holkou a klukem existuje - a hlásala jsem to po 5 let do doby, než mi můj nejlepší kamarád řekl, že to ve skutečnosti tak není, že četl, že vždycky v tom jedna strana vidí něco víc, než jen kamarádství.
V tu dobu se začalo nějak naše přátelství bortit... Takže i to Oliverovo, třeba se někdy uvidíme, bude tuším něco jako, že se neuvidí už nikdy. Případně zase nějakou náhodou jako se potkali teď :-/ Což je ale škoda, mohlo to být super. Víc super na to, aby mohla dráždit Toma, který v ní vidí děvku :-/

Zase, doufala jsem, že se Julie neobjeví ani v tomhle díle, ale to jsem byla asi hodně naivní :( A zrovna když tam NĚKOHO má. Někoho :( To mi taky puklo srdce i se Zoe. Áchjo, proč to musí skončit zrovna takto hloupě?! To teda je trýznivé čekání, je! Ani se neodvažuj se objahovat, že to trýznivé moc není!

Je, je a moc! A než se dočkám zítřejšího dílu, tak mi to srdce pukne ještě 3x, takže koukej ho sem dát hned ráno! :D

Děkuji ale za zpestření dne :) Těším se :-*

4 Ká. Ká. | 23. ledna 2016 v 16:44 | Reagovat

No rekni mi ze neni tak tupej, ze ojel tu cuzu! To nemyslis vazne! Hooosi. Z tyhle povidky budu mit tiky !
Ale s tim dalsim dilem dnes a zitra si mi udelala ohromnou radost.
Joo a vsechno nejlepsi ☺

5 Hanzuu Hanzuu | 23. ledna 2016 v 19:32 | Reagovat

A kdy se tam objeví Bill? :D

6 Rainy. Rainy. | 23. ledna 2016 v 20:57 | Reagovat

Tak po tomto by som ho zabila. Ani 2 facky by nestačili... :D
Ty asi rozmýšľaš, ako ešte by si to mohol viacej u nej pos*ať, a potom o tom píšeš. :D
Proste super.
A naviac, som znechutená. Z Toma. Zrejme si fakt myslel, že sa išla... Ehm ehm. Vieme čo.
No.. Ryyyychlo novú!! [:tired:]

7 E. E. | Web | 23. ledna 2016 v 21:00 | Reagovat

jupí, tak predsa len si sa rozhodla nás takto obdarovať ^^ ďakujeem ☺️
Všetko najlepšie k narodeninám Ti želám :-) 😚

Ale...toto je naozaj veľmi napínavé, veľmi! O_O
To akože naozaj s tou slepicou "chrápal" ? Nie, to musí byť len zlý vtip. :-x  
Až to bude predsa len pravda, tak si to pekne posr*l! Alebo to spravil z trucu -kôli tomu, že Zoe išla  do kina s Oliverom? och...porazí ma :-!

8 Anet Anet | 24. ledna 2016 v 1:53 | Reagovat

Po taaak dlhej dobe píšem komentár, musím sa polepšiť. 8-O vždy, keď píšeš novú poviedku si hovorím, že lepšia sa naozaj nedá napísať. A ty to vždy vyvrátiš. 8-O  :-) strašne sa mi páči takýto zlý Tomík :-D  :-D V tvojich poviedkach ho mám prečítaného - jasné že sa s Juliou vyspal len z trucu, pretože pri tom udýchanom telefonáte si myslel ktoviečo :-D  :-D  :-D A to ako si dali pusu, Tom už sa zrejme neudržal a neovládal sám seba :-D  :-D Strašne si užívam tieto začiatky keď sa tomu obidvaja bránia a Tom je taký hrubý :-D  :-D Viem, že som to písala ku každej jednej poviedke .. Ale táto je naozaj najlepšia!!!! Aj keď viem, že nás dokážeš prekvapiť ešte ďalším super nápadom. Dodatočne ti prajem všetko najlepšie:-) Keď si písala o narodeninách tak som si spomenula ako si mi venovala jednu časť poviedky - doteraz to mam screenshotnuté v telefóne:-) Dúfam, že ešte veeeeeľmi dlho sa budeme tešiť z tvojich poviedok. Teraz nepreháňam, tvoje poviedky sú lepšie ako tie milióny kníh, ktoré som prečítala. Dúfam, že raz si kúpim aj tvoju knihu, ako inak, o staršom Kaulitzovi :-D Snáď si si narodeniny užila naplno!:-)

9 teress teress | 24. ledna 2016 v 8:54 | Reagovat

Všechno (asi trochu opožděné) nejlepšíí! :)
Téda, lepší dáreček jsi nám ani nemohla dát! Koukám po novém dílu a nestačím se divit, že už je tu ze včerejška. :D Sakra, já už to tak hltám, že projíždím řádky jak buldozer, a pak to raděj čtu znova, aby mi něco náhodou neuniklo. :D
Po Tomhle dílu by Tom potřeboval lehký dotek nějakého smetáku přes ten jeho náramný ksichtík. Žárlivost je holt sviňa věc, no. :D Teším se na další díl! :)

10 Aný Aný | 29. září 2016 v 18:49 | Reagovat

To je klasika, tohle se stalo už snad každýmu... Copak nemůže být mezi ženou a mužem přátelství, kde není nikdo nic dlužen? :O
Ano opravdu se rána nedožiju :D:D:D UUuu aaa, i když je fakt, že mi tohle jeho žárlení přijde neskutečně sexy, tak v reálu bych se toho dost bála :D Ne ne ne prosim ať tam nemá toma, řekni že to není on! NEEEEEEEE! achjo to je šmejd! moje srdce puklo s tím jejím! honem letim dál ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama