Interlude - 16. Večer s Billem

28. ledna 2016 v 15:57 | Báři ツ |  Interlude
Uch. Dnešní zkouška úspěšná, jupíjajej! Už se mi to krátí. Stejně jako rozum. :D Každý den mi tu hraje Klusův DA MUklův meč... "zkouškový období, už ani nevím, čí su."
Tak, snad nejsou překlepy a hrubky, užijte si dnešní díl, těším se na vaše další komentáře. Netušíte, jakou mi děláte radost. ♥ *kiss* B.



Uslyšela jsem cvaknutí dveří. Znamení, že jsem na bytě osaměla. Tomova slova o tom, co má v plánu s Julií i tuto noc, však zůstaly v mé mysli. Děsily mě neuvěřitelným způsobem. Při představě, že bych už podruhé byla svědkem něčemu takovému, se mi dělalo mdlo. Připadala jsem si jako blázen, když jsem začala vymýšlet strategie, se kterými bych se těm dvěma mohla vyhnout. Představa, že je v noci zase vyruším, mi způsobovala žaludeční nevolnost a třesoucí se ruce. Věděla jsem, že odsud musím vypadnout.
Vyšla jsem z bytu a dvakrát nevnímala, kudy jdu. Hlavní pro mě bylo odejít, vyklidit pole a nebýt v blízkosti Juliiny postele. Místa, kde se odehrávají všechny ty podlosti. I když jsem původně plánovala zajít za Chuckem, nebyla jsem si jistá, jestli je to ten pravý člověk, kterého bych teď chtěla vidět. Věděl, co se mezi mnou a Tomem odehrálo - tedy alespoň částečně, a kdykoliv bych pohlédla do jeho obličeje, bylo by mi jasné, že . Potřebovala jsem někoho, kdo se se mnou chce bavit, i když mě nezná tak dobře, kdo je ke mně milý už jenom z principu své podstaty, neodsuzuje pohledem a obdarovává úsměvy bez toho, aby čekal jejich vracení.
S vydechnutím jsem zaklepala na dveře a čekala, jestli mi otevře. Stála jsem na měkkém koberci, který vedl i k Tomovým dveřím, teď jsem ovšem necítila žádné bolestivé svírání kolem srdce, neměla jsem žádné problémy s dýcháním. Teď jsem si připadala tak klidná, jako bych smířená odcházela na věčnost.
"Zoe?" oslovil mě a překvapeně zamrkal.
"Bille, vím, že je pozdě, ale… neruším?" zeptala jsem se. Když dveře pootevřel víc a já si všimla, že tu stojí jen v teplácích, s překvapením jsem zjistila, kolik malůvek pokrývá jeho tělo - tělo, které by mělo být identické s tím Tomovým, ale nebylo.
"Vůbec ne, pojď dál," usmál se a ukročil stranou, abych mohla vejít dovnitř. "Právě jsem si udělal popcorn a pouštím film. Přidáš se?" nabídl mi. "Něco na sebe hodím, zatím se usaď," pobídl mě, když jsem s lehkým pokývnutím hlavy vstoupila do jeho bytu.

Bylo nezvyklé sedět na tak pohodlné pohovce a nemuset myslet na to, co za urážky a zlé pohledy přijde. Protože Bill byl naprostým opakem svého bratra, byl laskavost sama a já cítila výčitky svědomí kvůli tomu, že jsem měla v plánu ho odříznout dřív, než bychom se mohli více sblížit. Na konferenčním stolku přede mnou stála obrovská mísa s popcornem, několik poházených papírů a mezi nimi popelník, který byl zaplněný skoro jako Tomův.
"Chtěl jsem se dívat na jeden film s DiCapriem, ale jestli ho nemáš ráda, můžeme klidně změnit program," nabídl mi, když vyšel ze své ložnice. Přetočila jsem k němu pohled a sledovala, jak si přes hlavu přetahuje volnější triko, se kterým zakryl všechna svá tetování.
"Vůbec mi to nevadí," zavrtěla jsem hlavou, příjemně překvapená jeho upřímnou nabídkou. Pořád jsem se nemohla ubránit neustálému srovnávání těch dvou. Proč jsem jen nemohla potkat Billa? Proč jsem musela narazit do Toma, toho méně přátelského a usměvavého dvojčete?
"Dáš si něco k pití?" zeptal se a přešel ke své kuchyňské lince. Zůstala jsem sedět a místo odpovědi jsem jen lehce trhla rameny. Svět musel být vykloněný z rovnováhy, jinak si nedovedu vysvětlit fakt, že jeden z Kaulitzů obsluhuje mne. "Mám tady nějaká piva, víno, šampáňo…" začal vyjmenovávat. "Akorát se obávám, že žádné nealko," zasmál se.
"Nemusíš si s ničím dělat hlavu, Bille," odpověděla jsem mu. "Přišla jsem za tebou, ne za tvým pitím," pousmála jsem se. I tak z ledničky vytáhl dvě piva, obě dvě otevřel a jedno mi podal, když přešel místnost až za mnou. S tichým žuchnutím se posadil vedle mě a hrdlem svého piva ťukl o to mé.
"Na nás dva," uculil se. "Jsem rád, že jsi tady," dodal. Usmála jsem se a trochu upila piva, než jsem se znovu podívala do Billova obličeje. "Takže, jdeme na Leonarda?" naklonil hlavu na stranu.
"Per to do mě," zasmála jsem se. Bill se uchechtl společně se mnou, než se natáhl pro dálkové ovládání k televizi, kterou stiskem tlačítka zapnul. Klidně jsem vydechla. Cítila jsem se s ním skvěle. Tohle bylo to, co jsem dnešní večer potřebovala.

Film už dávno skončil, ale i tak jsme s Billem dál seděli na pohovce v pohodlných pozicích, nohama se opírali o kraj konferenčního stolku a povídali si. Měla jsem pocit, že mu můžu říct cokoliv. Pocit, který jsem měla naposledy s Chuckem, a stejně o něco lepší, protože on znal příčinu mých útrap. Povídali jsme si o normálních věcech, o banálních problémech, které potkávají obyčejné lidi, jako jsem byla já. Nevěřila jsem tomu, že by Bill patřil mezi normální smrtelníky, když měl se svým bratrem vybudovanou kariéru, ač jsem přesně netušila jakou. Věděla jsem, že dělají hudbu - obor, který by mi mohl být blízký, ale opak byl pravdou. Patřila jsem mezi umělce vizuálních podnětů, ne auditivních.
Bill se zasmál. "Bože můj, já se tehdy tak opil," zavrtěl hlavou. "Byla to první svatba, po které jsem vůbec netušil, jak jsem se dostal domů," řekl a přiložil si láhev dalšího piva ke rtům.
"Ty máš aspoň to štěstí, že se někdo z tvého okolí ženil," řekla jsem mu. "Já se toho dočkám jedině v případě, že by se můj sukničkářský kamarád usadil a konečně si k sobě někoho našel," trhla jsem rameny. "A to se dřív zasnoubím já, než aby Charles přestal běhat za sukněmi."
"Problém je v tom, že si vlastní svatbu tolik neužiješ," oponoval. "Nebo aspoň já, jestli se kdy ožením, si nedovedu přestavit, že bych se do poslední chvíle nestaral o každičký detail. Na to jsem až moc cholerický, abych si sedl a nechal ostatní, aby všechno zařídili za mě."
"A i kdybys to dokázal, stejně bys nebyl spokojený s tím, jak to ten druhý udělal, co?" zasmála jsem se. "Naprosto tě chápu. Třeba co se týká zápisků ze školy. Musím si je prostě udělat sama. Nechápu spolužáky, kteří celý rok nechodí do školy, před zkouškou shánějí poznámky ostatních a z těch se učí. To bych nezvládla," zavrtěla jsem hlavou.
"Já tě vůbec obdivuju, že ještě studuješ," vykulil na mě oči, než mě lehce pošťouchl loktem. "Jsem děsně netrpělivý, takže učení na testy a zkoušení bylo úmorné. U máločeho dlouho vydržím. Netušíš, jaká pro mě byla úleva, když jsem odmaturoval," zafuněl.
"Jaký obor?" zeptala jsem se a hlavu pohodlně opřela o polštář pohovky.
"Jsem z gymplu," pokrčil rameny. "Kdybych měl pracovat, dělal bych nějakého… pf," zasmál se. "Sotva bych si vydělal na chleba."
"Něco, s čím budu mít problém, i když budu mít titul," pronesla jsem.
"Ale prd," zavrtěl hlavou. "Je pravda, že být umělcem na volné noze může být náročné, ale teď je svět jiný. Teď se člověk s talentem prosadí mnohem snáz. Tak si trochu věř, ne?" usmál se.
Frustrovaně jsem vydechla. "Když tě lidé příliš často srážejí k zemi, začneš věřit postupně tomu, že mají pravdu," odpověděla jsem mu.
"Zoe, ty máš talent," podíval se mi do očí. "Věř si. Máš před sebou skvělou budoucnost, tím jsem si jistý," pousmál se. Zamrkala jsem a snažila se tu nerozbrečet jako malá holka. Člověk, kterého znám sotva pár hodin, mi dokáže zvednout sebevědomí mnohem víc, než rodiče, kteří mě znají celý život. Jaká ironie.
"Vždyť jsi ani jeden můj obraz neviděl," naklonila jsem hlavu na stranu.
"Věřím Tomovu úsudku," odpověděl mi. Trpce jsem se zasmála.
"Pravda, tehdy se mi dostalo první pochvaly z jeho strany," uchechtla jsem se. Reagovala jsem automaticky, aniž bych si uvědomila, že tady sedím s jeho bratrem, který zřejmě neví, co všechno Tom způsobil. Když se na mě zkoumavě podíval, nejistě jsem zamrkala. Upila jsem piva a doufala, že to přejde bez jakékoliv poznámky. To jsem ovšem netušila, že je v tomhle ještě horší než samotný Tom.
"Uniká mi tady snad něco?" zeptal se a poposedl si, aby na mě lépe viděl. Už to nebylo pohodlné povalování po pohovce a povídání si o malichernostech.
Mlčela jsem. Co bych k tomu mohla říct? Že se znám s Tomem jenom proto, že jsem mu údajně ublížila a on pak musel mít kotník v dlaze? Zahleděla jsem se do Billova obličeje a přemáhala tu touhu mu všechno vyklopit. Nechtěla jsem si stěžovat, nechtěla jsem být jako malé dítě a žalovat na to, jak se ke mně Tom doopravdy choval.
"Myslel jsem, že jste přátelé. Z jeho vyprávění se to ani nijak jinak pochopit nedalo," krátce zavrtěl hlavou. "Posledních několik dní mluvil jenom o tobě, tak jsem si domyslel, že si rozumíte. Jinak bych se k tobě nechoval tak důvěrně," naklonil hlavu na stranu. "Beru tě jako jednu z nás," pousmál se. "Chováš se k nám normálně, i když víš, co jsme zač," dodal.
"No právě," olízla jsem si rty a uhnula Billovu nechápajícímu pohledu. "Já… jsem hudbou nepolíbená, dalo by se říct. Nemám potřebu si kupovat alba a chodit na koncerty. Jsem spíš na muzea a obrazy v galeriích, jestli mi rozumíš," pousmála jsem se.
"Nevadí mi, že neznáš naši hudbu," zavrtěl hlavou.
"Já neznám vás," vydechla jsem. "Dokud… dokud moje pitomá spolubydlící nevyžvanila, že zná nějakého Kaulitze a nezačala se tisknout k Tomovi jako zoufalá, netušila jsem, že se jedná o tu samou osobu, o které do té doby básnila," vyhrkla jsem, aniž bych si uvědomila, že Bill nemůže znát okolnosti toho večera. Polkla jsem a schovala si obličej do dlaní. "Všechno je to mnohem komplikovanější."
"Jak jsi teda poznala Toma, když ne přes naši hudbu?" zeptal se. Panečku, ten věděl, jakou otázku položit, aby mě dostal do úzkých. Věděla jsem, že to nemyslel zle. A že se musel ptát na takovou věc, mi bylo znamením, že ani k němu nebyl Tom dvakrát upřímný.
Bolestně jsem se uchechtla při vzpomínce na ten večer a zvedla pohled k jeho obličeji. "Jak jsem řekla. Všechno je to mnohem komplikovanější," pokrčila jsem rameny. "Nevím, co všechno víš, a rozhodně nechci být ta, co ti zničí představy o tom, jak skvělí přátelé s Tomem jsme," zamumlala jsem. Když na mě upřel svůj pohled, musela jsem uhnout.
"Já poslouchám, Zoe. Vyklop to, ať je to cokoliv," řekl Bill a lehce položil svou dlaň na mé koleno. Hleděla jsem na tu ruku, která byla schopná jenom pohlazení, a uvažovala nad tím, do jaké prekérní situace jsem se to dostala.
"Nejsme přátelé. Dalo by se říct, že jsme pravý opak toho, co bys jako přátelství označil," polkla jsem.
"Já to nechápu, Zoe," zamrkal. "Proč… Tom mi nikdy v ničem nelhal. Jsme jako jeden. Jsme jeden pro druhého vším. Neříkám, že ti nevěřím, protože v tvých očích vidím, že je brácha větší debil, než jsem si doposud myslel," pousmál se. Tiše jsem se uchechtla.
"Bože můj, kéž by Tom byl aspoň trochu jako ty," řekla jsem nahlas, co jsem si předtím jenom myslela. "Nebo kdybych tebe potkala dřív, než jeho! Můj život by byl o tolik snazší!" zamumlala jsem a prsty si přejela přes spánky.
"Jak jste se teda poznali?" zeptal se mě.
Pomalu jsem vydechla. "Věděl jsi o tom, že měl zvrtlý kotník?" zeptala jsem se. "Aspoň on to tvrdil, do teď nevím, jestli si jen nekoupil dlahu a nehrál přede mnou celou dobu divadlo," odfrkla jsem si.
"No, o návštěvě nemocnice mi říkal, ale víc jsem se po tom nepídil," trhl rameny. "Pořád ale nechápu, jak s tím souvisíš ty," pousmál se, čímž mě pobídl k tomu, abych mu to řekla. Zhluboka jsem se nadechla a uvažovala, odkud začít.
"Prostě, ten večer jsem šla od bývalého. Byla jsem totálně vytočená, protože se Eliot zachoval jako pitomec," začala jsem. "A Tom… no, málem mě srazil na přechodu," olízla jsem si rty. "Kopnula jsem mu do auta, jak jsem byla vzteky bez sebe, a otitulovala ho pár nadávkami," uchechtla jsem se a Bill se ke mně přidal. "Jenže on se nedal odbýt, tak jsem do něj strčila, aby mi dal pokoj. A on zakopl a asi si něco udělal s tím svým podělaným kotníkem…" odmlčela jsem se.
Bill pokývl hlavou, že prozatím chápe. Bylo na něm vidět, jak mi visí na rtech. Snad poprvé v životě jsem měla pocit, že mě někdo opravdu poslouchá.
"Utekla jsem, ale nevšimla jsem si, že mi na zem vypadla obálka, ve které byla moje žádost o stipendium. Díky ní mě Tom vyhledal a řekl mi, že mě zažaluje za ublížení na zdraví. Jasně jsem mu řekla, že je to jeho nešikovnost, ale pořád se oháněl svým právníkem, až jsem se fakt začínala bát, protože já si něco takového sotva můžu dovolit. A tak vyrukoval s tou smlouvou."
"Počkej," zarazil mě a zaraženě se na mě podíval. "Jakou smlouvou, proboha?"
"Když to řeknu na rovinu, tak jsem mu prostě dělala služku," zamumlala jsem mezi rty. "Chodila jsem mu uklízet, umývat nádobí, byla jsem vyzvednout věci v čistírně…" odmlčela jsem se. Bill na mě hleděl, jako bych mu právě řekla, že je zeměkoule placatá. Nevěřícně zíral do mého obličeje a jako by zapomněl i na to, jak se mrká.
"No do prdele," zaklel. "Já tomu nemůžu věřit," zavrtěl hlavou. "A on mi tvrdil, že jste… kamarádi, ale ne takovým způsobem, jak se baví s jinými, což jsem pochopil správně, že spolu nespíte, jen jsem netušil, že je to až takhle…" vydechl. "Já ho přetrhnu!" řekl naštvaně a vstal.
"Ne, Bille," zavrtěla jsem rychle hlavou a chytila ho za ruku. "Nic mu neříkej, prosím," požádala jsem ho. Zněla jsem tak zoufale, až jsem se sama sobě musela trpce pousmát. "Já… už s ním nechci mít nic společného," polkla jsem přes veliký knedlík v mém krku. "Zapomeň na to, že jsem ti to řekla. Prostě dělej, jako bys o tom nevěděl. Uděláš to pro mě?"
"To mu nemůže projít, Zoe. Takhle se přece k lidem nemůže chovat," nesouhlasně zamručel, ale znovu se posadil na pohovku. Položil mi paži kolem ramen a lehce mě k sobě přitiskl. "Tohle není normální. Ani na něj."
Zasmála jsem se. "Vím, že se neznáme dlouho, ale opravdu bych byla radši, kdybych tě poznala dřív," vzhlédla jsem k jeho očím. "Jsi jako moje poslední záchrana před totálním zhroucením."
"Víš, že jsme se ani potkat neměli?" zvedl jedno obočí. "Byla jsi na odchodu, když jsem přišel k Tomovi, že? A já se zase objevil o něco dřív. Říkal jsem Tomovi, že přiletím během dopoledne a hned se stavím u něj, ale začal vyšilovat, jako by se měla stát pohroma."
"A já měla přijít dopoledne, protože odpoledne by už bylo pozdě," souhlasně jsem pokývla hlavou.
"Nechce se mi věřit, že tohle všechno přede mnou chtěl tajit," zamrkal a dlaní konejšivě přejel po mém rameni. "Ani si nedovedu představit, jaký na tebe musel být. Mrzí mě to, Zoe. Vím, že to není jako omluva od Toma, ale já se ti omlouvám za něj," smutně se na mě podíval.
"Jak říkáš," zamumlala jsem a sklopila pohled ke svým prstům. "Není to, jako by se mi omluvil on."
"Sereme na něj. Otevřeme to šampaňské. Zapijeme, že jsme se vůbec poznali, protože jsi skvělá, Zoe. Mít tebe za kamarádku bude určitě nejlepší věc v tomto roce," uculil se na mě, než vstal. Zasmála jsem se. Nechápu, jak na všem dokáže vidět něco pozitivního. Od doby, co znám Toma, mám s takovým optimismem veliké problémy.

Bill stál u lednice a vytahoval láhev šampaňského, když jsem vstala, abych přešla od pohovky k němu a případně mu s něčím pomohla. Zarazila jsem se v půli kroku, když se dveře jeho bytu bez předchozího zaklepání otevřely.
"Bille?" ozval se Tomův hlas. "Potřebuju…" začal, ale ve vteřině se odmlčel, když pohlédl do mého obličeje. Nevěděl, že Bill stojí opodál. Výraz v jeho obličeji se hned změnil, jeho rty se proměnili v tvrdou linku zlosti. "Co tady kurva děláš?" zasyčel přes zuby.
Polkla jsem. Jeho přítomnost mi připomněla, proč jsem v první řadě přišla za Billem. Založila jsem si ruce na prsou a ignorovala Billův zmatený pohled, který jsem cítila na své kůži, a zamračila se na jeho bratra. "Mohla bych se zeptat na to samé," odpověděla jsem. "Nemáš být někde jinde? S někým jiným?" zvedla jsem obočí.
"Můj ty bože," zachechtal se a jeho vysmívání se mi píchalo u srdce. "Bála ses, že nás zase nachytáš? Nebo sis myslela, že neodoláš tomu, abys stála u stěny a poslouchala?"
"Jsi prase," zavrtěla jsem hlavou.
"Nehodlám to poslouchat zrovna od tebe," ukázal na mě prstem, zatímco se jeho rty zkřivily v posměšku. Moc dobře jsem věděla, na co naráží. Pevně jsem sevřela rty a snažila se, aby se mi brada nezačala třepat. Polkla jsem před knedlík, který se mi usadil v krku, a zasteskla si po předešlých minutách, kdy jsem seděla vedle Billa a užívala chvil jen s ním.
"Můžeš mi říct, o co ti sakra jde?" zeptala jsem se roztřepaným hlasem. "Neublížil jsi mi už dostatečně? Myslíš, že mě baví ráno poslouchat Juliiny ódy zrovna na tebe? Víc nenávidět tě už nemůžu, tak o co se snažíš?"
"Je milé, že si to myslíš," naklonil hlavu na stranu a obdaroval mě tak sarkastickým úsměvem, až jsem ztrácela naděje na to, že tohle bude klidný večer.
"Můžeš mi říct, proč se chováš jako totální kokot?" ozval se Bill a Tom překvapeně přesunul svůj pohled ze mě na svého bratra. Držel v ruce ještě neotevřenou láhev šampaňského a druhou měl založenou v bok, připravený Toma pokárat i za pouhé ušklíbnutí. "Nestačí ti, že už teď z tebe má trauma do konce života?"
"Jo tak ty jsi přišla žalovat?" zeptal se Tom, aniž by Billovi odpověděl, a očima zabloudil zpátky k mému obličeji.
"Ne, svěřila se mi během přátelského povídání," nedal se Bill odbýt a udělal pár kroků směrem ke mně. "My jsme totiž přátelé. Což jsi mi tvrdil, že jste taky," řekl a postavil se vedle mě. "Proč se potom doslýchám, že to bylo celé jinak? A co má do prdele znamenat ta podělaná smlouva?" zvýšil na něj hlas.
Och bože. Jenom to ne.
Tomovy oči potemněly a naprosto ignorovaly Billa, když propalovaly mou osobu.
"To se mi snad jenom zdá!" vyštěkl Tom. Bylo mi na omdlení. Požádala jsem Billa, ať nic neříká, ale on mu to rovnou v první minutě vpálil do tváře.
"Ty se tady nemáš co rozkřikovat," napomenul ho hned Bill. "Místo toho by ses měl Zoe omluvit. A budeš mít opravdu veliké štěstí, jestli bude kdy schopná ti odpustit," namířil na něj prstem. "Já bych tě zmlátil, že by tě naše máma nepoznala!"
Zoufale jsem vydechla a chytila se Billovy paže ve snaze zabránit dalším slovům, kterých by potom mohl litovat. Tom nás dva sjel pohledem, než se s naštvaným zafuněním otočil na patě. Vypochodoval z bytu a práskl za sebou dveřmi tak hlasitě, že to museli slyšet i obyvatelé o dvě patra níž.
"Nevím, jestli bych radši neměla jít domů," zašeptala jsem do ticha, které tady najednou nastalo. "Nechtěla jsem, abyste se pohádali i vy dva," zavrtěla jsem hlavou.
Bill se na mě pousmál a lehce do mě šťouchl loktem ve snaze zlepšit mi náladu. "Hádáme se každý den. Během půl hodiny přijde zpátky a bude po bouři," řekl. "Ale jestli chceš jít domů, bránit ti nebudu. Tohle tedy necháme na jindy," uculil se a odložil láhev šampaňského na kuchyňskou linku.
"Moc děkuju za dnešní večer," řekla jsem ve vší upřímnosti. "Děkuju, že jsi mě vyslechl a vůbec, prostě za všechno," pokývla jsem hlavou. Bill mě objal kolem ramen a jemně přitiskl ke svému tělu, zatímco dlaní přejel přes mé lopatky.
"Kdykoliv, cokoliv, Zoe," zamumlal. Věnovala jsem mu poslední pousmání, než jsem protáhla paže rukávy své bundy a otevřela dveře jeho bytu. Tiše jsem je za sebou zacvakla a stoupla si ke dveřím výtahu. Stiskla jsem tlačítko k jeho přivolání a čekala, dokud nepřijede do tohoto patra. Uslyšela jsem za sebou otevírání dveří. V domnění, že jsem u Billa něco zapomněla, jsem se ohlédla, ale nebyly to Billovy oči, se kterými jsem se setkala. Hned jsem se otočila zpátky a v duchu prosila všechny svaté, aby výtah přijel co nejdřív.
"Vyřiď ode mě své spolubydlící vřelé pozdravy," uslyšela jsem jeho jízlivý hlas.
Dýchej, Zoe. Dýchej, přikázala jsem si, zatímco jsem ignorovala tělesné teplo, které jsem cítila kousek za svými zády. Zavanula kolem mě jeho kolínská smíchaná s odérem cigaretového kouře. Přivřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Nenechám se vyprovokovat.
"V té spoustě jmen se ztrácím, připomeneš mi, jak se vlastně jmenuje?"
"To si ze mě děláš srandu, ne?" otočila jsem se k němu. Když uviděl výraz v mém obličeji, vítězně se usmál. Naštvaná jsem na něj promluvila, což bylo zřejmě to, čeho chtěl v tenhle moment dosáhnout. Pobaveně našpulil rty, zatímco paže překřížil před svou hrudí. "Proč ses s Julií sešel, když si ani nepamatuješ její jméno?"
Pomalu si olízl rty, ale neodpověděl mi. Tiše hleděl do mého obličeje, zatímco zatnul čelist. Taky nebyl dvakrát klidný, cloumal s ním vztek možná ještě víc, než se mnou. Dveře výtahu se za mnou otevřely. Otočila jsem se na patě a nastoupila do kabinky výtahu. Vzhlédla jsem a naposledy si prohlédla jeho obličej.
"Chudáku," odfrkla jsem si. Dveře výtahu se zavřely a já si prsty prohrábla vlasy. Jde to se mnou z kopce. Rapidně.

Otevřela jsem dveře svého bytu a zacvakla je za sebou, zatímco jsem si z ramen stahovala bundu. Pověsila jsem ji v předsíni a vešla do obývacího pokoje. Překvapeně jsem zůstala stát na prahu místnosti, když jsem uslyšela tiché posmrkování.
"Julie?" zavolala jsem a nahlédla do kuchyně, odkud se její brek ozýval. Když ke mně vzhlédla, zarazila jsem se. Nevěřila jsem tomu, že i ona dokáže vypadat hrozně a neupraveně. Řasenku měla pod očima rozmazanou a potahovala jako malé dítě, zatímco velkou lžící nabírala kusy zmrzliny.
"Nikoho nechci vidět, jdi pryč," zamumlala, zatímco si hřbetem ruky utřela další slzu, která její make-up rozmazala ještě více.
Nechápavě jsem zvedla obočí. "Co se ti stalo?" zeptala jsem se. A tím jsem spustila další lavinu slz, která zřejmě neměla být k zastavení.
"Jsem kráva," zasténala a schovala si obličej do dlaní. Mlčela jsem a nechtěla ji rušit při výlevu jejích emocí. Když ke mně po chvíli vzhlédla, měla jsem nutkání se zasmát. Vypadala prostě příšerně. "Myslela jsem si, že budeme mít s Tomem krásný večer," povzdychla si, když se trochu uklidnila.
Protočila jsem oči. "Jo o tohle jde," zamumlala jsem, ale ona mě nevnímala a pokračovala.
"Jenže celou dobu, co jsem se snažila se s ním bavit, byl myšlenkami úplně jinde," upřela na mě svůj ubrečený pohled. "Když mi předtím nechtěl dát pusu na rozloučenou, moc jsem to neřešila. Ale teď… On se na mě ani nepodíval. Vůbec nereagoval, totálně mě ignoroval!" zavzlykala.
"Och, bože," zašeptala jsem.
"Já vím!" zvýšila svůj hlas. "A když jsem ho pozvala dál? Ne, on musí jet domů," spráskla ruce, jako by to bylo to nejhorší, co jí mohl udělat. "Omluvil se mi, že byl celý večer obrovská chyba, nerozloučil se se mnou a prostě odjel!"
"Co - cože?" zakoktala jsem. Julie rázně pokývla hlavou. Zůstala jsem hledět na její ubrečenou tvář a nechápavě zavrtěla hlavou. Co to, sakra?

B.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Jennifer (Kaulitz) Jennifer (Kaulitz) | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 17:18 | Reagovat

Ty to proste robíš naschvál že? Usekneš to v tom najlepšom! Aaaaaaaaaarghhh!! -_-
Tom je kretén...kriste nech sa už spamätá a uprace si v tej svojej makovici. Pfff....kto ma mať na toto nervy :D Och...chudák Zoe...a Julia....nie je ona bloncka? :-D  :-D  :-D To nevedela o ňom že je sukničkár? Páánečku :D Som zvedavá na pokračovanie :) A veľmi!! :) 8-)

2 Mintam Mintam | Web | 28. ledna 2016 v 19:36 | Reagovat

Takhle hezky po večeru, v práci, kde je klídek, už se to pomalu stává stereotypem, když usedám k této povídce. Ne tedy ta samotná povídka, ta je vždy nádherně osvěžující :), ale spíše ta atmosféra při čtení :)

Kdyby to Zoe nenapadlo samotnou, už jsem jí vlastně v předešlém díle chtěla doporučit, aby na noc nezůstávala v bytě, neboť jí tam nemůže čekat nic hezkého, ale spíše opak. Ale kdopak ví, jestli vůbec Tom dotáhne do konce vše co slíbil, až zjistí, že v tom divadle nemá diváky. Možná až zjistí, že Zoe v bytě není a nebude ho mít kdo poslouchat? :D Oh! Hajzlík.
Ale Bill, to je jiná liga. Otevírá jen v tepláčkách, aby bylo hezky vidět na jeho všechny malůvky...mňam :-P Brouček k pomilování. Filmy s Leondardem? Jak by mohli omrzet? :D Teda říká ta, co nikdy neviděl Titanic. Ale tak třeba jeho poslední film je prostě V-Ý-B-O-R-N-Ý ;-), a po boku Billa ještě bych to brala o to spíš!
Nic nealko? Nevadí, Bille :D Myslím, že Zoe si dá ráda do nosu, jen hlavně že nemusí být v bytě s Julií. A pokud ty si dostala chuť na pivo, tak já už třetí den v práci chodím a říkám, jak bych si dala pivo! :D Takže tu dost napjatě čekám na kolegyni, až dohraje squash a budeme si moct dát spolu pivo. Teda ovšem já nealko. Za prvé v práci a za druhé musím ještě dojet domu :( No nic, jedu dál :D To jen že to téma pivo je prostě víc než lákavé teď!

Tak mě tak napadá, je pravda, že už máme několik dílů za sebou a Zoe ještě nikdy nepromluvila pořádně o rodičích.
Áááá vylézá nám pravda, konečně Bill taky přijde na to, že není vše tak jak mu vyprávěl Tom? To je moc dobře, že to zjistí SNAD docela včas.
Ach, má duše si oddechla, alespoň Bill to všechno teďka ví. Asi to úplně ničemu moc nepomůže, pokud Zoe požádala aby mu to neříkal. Ale stejně si myslím, že to Bill nenechá jen tak. Hlavně i z toho důvodu, že mu lhal.
Aha, páneček nám na ránu přijde dokonce i sám? Tak to jsem na to zvědavá!
JojojOOOOOO! Bille nešetři ho! Dej mu pořádně i za Zoe! A ten parchant bude ignorovat i svého bratra?! Pfff, vážně chudák, jak o krásně Zoe pojmenovala. Chudák! A mrzí mě, že se kvůli tomu pohádali i ti dva, ale bylo to jasný od začátku, že až se to Bill dozví, že mu to neprojde. A vážně se mi ulevilo, že to dopadlo aspoň takhle. Snad se teďka Tom opravdu vracel do Billova bytu, aby alespoň spor mezi nimi urovnali... jak to bude se Zoe je ovšem otázkou.
A taky jsem moc ráda, že vlastně ani nebyl přes noc s tou blbkou. Ale vědět proč, určitě by to bylo, jak jsem říkala už na začátku - neměl v bytě Zoe, neměl koho provokovat, tak ho to nebavilo :D

ANOOO! :D Propukla jsem opravdu ve smích jen co jsem se dočetla, že tam Julie sedí s obličejem v dlaních! JO! 8-) Tohle bych fakt nejraději zapila už tím pivem. Ne vlastně tím šampáněm, co Bill neotevřel. Protože tohle je oslavy hodný! Husička jedna. Chudák a husička, to by byla dvojka a to přece nejde dohromady, to musí uznat oba :D
Tak tohle mi mega zvedlo náladu takhle na konci! Úžasný! :D

Těším se na další díl a doufám, že budou už víceméně úsměvný :D

3 Ká. Ká. | 29. ledna 2016 v 0:09 | Reagovat

Jo, myslím si,ze Bill bude přesně takový jak ho popisujes :-D jak mu nekdo padne do noty, tak je s nim kamarad a mluvi a mluvi.
A Tom je proste vul! Takhle zakernej a zlej .. Chudak Zoe, no ale zas na druhou stranu od Julie urcite odesel,protoze nemohl prestat myslet na Zoe zejo!! ZEJOOOOOO!! :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama