Interlude - 17. Zrádné šampaňské

30. ledna 2016 v 14:10 | Báři ツ |  Interlude
Moc a moc vám děkuji za všechny komentáře. Jste nejlepší na světě a prostě víte, jak mi zvednout náladu. Jsem z vás tak nadšená, jako z celé povídky, která se mi tak daří, že jsem prostě nemohla odolat nápadu, který se ve mně začíná klubat.... tadáá, bude Interlude II.! Jste happy, jako jsem já happy? :D Sice mám děj jenom tak orientačně na prvních několik kapitol, ale to se poddá :D... Brzo zveřejním banner. Snad se vám bude líbiti. :) Pěkné počtení, mucíček ♥ B.



Když mi další den Bill zavolal, jestli bychom spolu nemohli zajít na oběd, s úsměvem jsem mu souhlasila. Trávit s ním čas se teď stalo mou oblíbenou činností, během které jsem si mohla užívat příjemné společnosti. Během dopoledních hodin mi v textovce poslal, že mě vyzvedne před školou, a já se hned o něco víc těšila na konec dnešní výuky. S Chuckem jsem se rozloučila před školou a sotva odešel, přeběhla jsem silnici, abych nasedla do auta, ve kterém jsem se už jednou vezla.
"Ahoj," zářivě se na mě usmál a já se musela usmát taky. Jeho veselý obličej byl jako dávka štěstí přímo do žíly. "Moc rád tě vidím. Dneska jsem potřeboval vypadnout a Tom nikam nechce, takže jsi byla jasná volba," uculil se. "Klidně jsi mohla vzít i toho kamaráda," řekl a pokývl hlavou k místu, kde jsem se loučila z Chuckem.
"Charles by nešel," zavrtěla jsem hlavou. "Musí ještě dodělat pár věcí, než se začne učit na zkoušky," usmála jsem se. "Teď je na dietě a krmí se jenom informacemi," dodala jsem jeho vlastní slova. Bill se zasmál a nastartoval auto. Pomalu se zařadil do provozu, a aniž by kdykoliv zaváhal, kličkoval ulicemi města.
"A jak se daří tobě? Myslím se školou. Na osobní život se radši ptát nebudu, abych pak nemusel Toma přizabít, co dalšího bych se dozvěděl," uchechtl se a lehkým zavrtěním hlavy.
Lehce jsem trhla rameny. "Jak jsem ti říkala včera, hlásila jsem se o stipendium, což je rozhodující. Obraz jsem už dávno odevzdala a moje mentorka s ním byla nad míru spokojená, takže doufám, že se neplete a já budu moct pokračovat i další rok," usmála jsem se.
"Kdybys potřebovala -"
"Ne, Bille," zamítla jsem hned a ani jsem ho ta slova nenechala doříct. "Tvoji pomoc nechci. Měla bych pocit, že ti něco dlužím, a vůči tobě se tak nechci cítit. A na to se zase tak dlouho neznáme," pousmála jsem se. Zlehka mi položil prsty na koleno, než mě po něm poplácal.
"A kdy mě vezmeš do tvojí galerie?" zeptal se. "Chci se konečně pokochat tvými výtvory."
Zasmála jsem se. "Nemám svou vlastní galerii. O něčem takovém si můžu nechat jedině zdát," zavrtěla jsem hlavou. "Ovšem tento pátek je vyhlášení soutěže ohledně stipendia. Nevím, jestli si můžeme přizvat přátele a známé, ale určitě bych tě tam nějak protáhla," uculila jsem se. "Takže pokud chceš něco vidět, máš možnost," podívala jsem se do jeho obličeje.
"Tento pátek?" zeptal se. "Jako dnes, zítra, pozítří a pátek?" zamrkal, zatímco pomalu parkoval auto na velikém parkovišti v mojí čtvrti. Se smíchem jsem pokývla hlavou a přes čelní sklo se rozhlédla kolem, abych zjistila, do jaké restaurace asi máme namířeno. "Sakra, chtěl jsem tě pozvat na svou párty," povzdychl si. "Pořádám večírek pro pár přátel a chtěl jsem tě tam mít."
"Ve stejný den?" zeptala jsem se.
Bill přikývl a vypnul motor auta. Odepnul si bezpečnostní pás a pak nespokojeně pomlaskl. "Tak to vypadá, že mi nevyjde bavit se, jak jsem plánoval," podíval se na mě. Nejistě jsem pokrčila rameny. "Kdy ti to vyhlášení bude končit, víš?"
"Nevím," zavrtěla jsem hlavou. "Jen vím o tom, že tam budu muset být, když jsem jedna ze žádajících o stipendium," olízla jsem si rty.
"A co kdyby ses stavila po tom? Když pořádám párty, většinou trvá do dalšího dne," zasmál se. Uchechtla jsem se a měla nutkání poznamenat, že jsem byla svědkem Tomova večírku, který se protáhl přes celý víkend, takže mi nic nemusí vysvětlovat.
Lehce jsem naklonila hlavu na stranu. "Nic neslibuju, Bille. Budu se snažit, ale opravdu nevím, jak bude večer probíhat," pokrčila jsem rameny. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. On mě na svém večírku chtěl. Příjemný to pocit.

Oběd s Billem byla další z pozitivních věcí, které mi setkání s Tomem přineslo. Nedokázala jsem se přestat smát a jeho veselá nálada, která zřejmě neměla konce, se velice rychle přenesla i na mě. Když jsme vycházeli z restaurace, ve které se na nás už dívali jako na podivíny a možné uživatele marihuany, už mě od toho neutichajícího smíchu bolelo břicho.
"Hele, moje letošní narozeniny byly ty nejhorší za celý můj život, a ty z toho uděláš komedii," podívala jsem se na něj a prsty si uhladila vlasy za ucho.
"Jak já bych tě rád viděl opilou!" zasmál se. Když do mě lehce šťouchl loktem a zastavil se, ohlédla jsem se přes rameno a tázavě pohlédla do jeho obličeje. "Dostal jsem skvělý nápad!" vykulil na mě své tmavě hnědé oči. "Včera jsme neměli příležitost otevřít to šampaňské, tak si ji uděláme teď," zamrkal.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad," zavrtěla jsem hned hlavou. "Ne, že bych tě svou opilostí nechtěla potěšit, ale…" odmlčela jsem se a ještě jednou nesouhlasně zakroutila hlavou.
"Neříkám, že se musíme vracet ke mně na byt. Půjdeme třeba k tobě," navrhl. "Láhev koupím cestou a popovídáme si, aniž by byla šance, že nás vyruší brácha," navrhl.
"Už jsi za mě zaplatil ten výborný oběd. Nemůžeš -"
"Můžu a taky že to udělám!" přerušil mě a položil mi paži kolem pasu. "Mám takový pocit, že máš to stipendium v kapse. Takže to oslavíme už teď, uspořádáme si párty, když tu moji možná nestihneš, a uděláme si prostě hezké odpoledne."
"Váš život se točí jenom kolem alkoholu a hezkých odpolední, co?" zvedla jsem obočí. Bill se zasmál a nahodil neurčitý výraz, kterým mi jedině potvrdil, co jsem si myslela. Alkoholem zaháněli nudu, a kdo by řekl, že se celebrita nemůže nudit, tak by se velice pletl.

Bill zaparkoval v ulici před naší budovou a otočil se pro tašku, kterou přinesl z obchodu. Sotva jsem uviděla, co všechno v ní je, zděšeně jsem pohlédla do jeho obličeje, ale on mi se smíchem naznačil, že ví, co dělá. Vysedla jsem a s podivně nadšeným pocitem v břiše jsem se rozhodla vyjít téhle příležitosti vstříc. S alkoholem se prý poznáme nejlíp, tvrdil mi Bill, a já se obávala, jaké zkušenosti a události z jeho života se za těmi slovy skrývaly. Určitě ne tak usměvavé, jak měla být ta naše.
"Bille, nevím, jestli není doma spolubydlící. Ani jsem si na ni nevzpomněla," zamrkala jsem, když jsme stoupali po schodech nahoru ke dveřím mého bytu.
"Dala by si trochu pitíčka s námi, nebo radši utečeme, pokud bude doma?" zeptal se a nasadil chápající výraz.
"Utečeme," zasmála jsem se. Vsunula jsem klíče do dveří a opatrně je otevřela. Jak se zdálo, bytem se rozléhalo jediné - ohlušující ticho přerušované občasným zavrčením lednice. "Bille, rozhodně to není jako tvůj byt, je to i na studentské poměry docela bídné, takže se moc nerozhlížej a hned se posaď na pohovku. Jo?" poručila jsem mu.
Se smíchem přikývl, než vešel dovnitř. "Slibuju, že nebudu zkoumat, nakolik dobře máš utřený prach z polic," zavtipkoval, zatímco jsem si sundávala bundu. Jindy bych se do takových příležitostí nevrhala, dřív bych si nedovolila tak bezmyšlenkovitě zatáhnout kluka do svého bytu, plánovat se opít a umřít na záchvaty smíchu. S Billem jsem ovšem měla pocit, že můžu všechno na světě. Byl ten typ kamaráda, který vám umožní provést cokoliv, povzbudí vás k lumpárnách a kryje záda, pokud by se schylovalo k průseru.
"Budou potřeba nějaké sklenice, nebo je to všechno, co k tomu tvému plánu stačí?" zeptala jsem se, když rozevřel tašku, ve které byly dvě láhve šampaňského, nějaké brambůrky a sáček s preclíky.
"Nebudeme burani, ne?" zděšeně se na mě podíval, než se uchechtl. "Nepředpokládám, že se známe na tolik, abychom mohli pít jako prasata rovnou z láhve," uculil se na mě.
"Fajn," ušklíbla jsem se, zatímco jsem se otočila na patě, abych zamířila do kuchyně a přinesla nějaké neotlučené a neumazané sklenice. Když jsem se vracela zpátky, už zvědavě listoval stohem mých pomalovaných papírů. "Bille!" oslovila jsem ho. Když ke mně zvedl provinilý výraz a papíry rychle upustil, nevěřícně jsem si dala ruku v bok. "Ty jsi mě zatáhl ke mně domů jenom proto, abys mohl vidět tohle?" zeptala jsem se a prsty mávla k mým kresbám.
"Ne!" odpověděl hned a razantně zakroutil hlavou. "Ne!" zopakoval. "Ale leželo to tady a já jsem děsně zvědavý! Jestli se tě to dotklo, tak se omlouvám, ale když jsem to uviděl, nemohl jsem odolat. Jsem děsný, já vím, ale… prostě promiň," začal se překotně omlouvat.
Zasmála jsem se. "Nevadí mi to," řekla jsem. "Ale vidět tě takhle v rozpacích mi hned zlepšilo už tak skvělý den," dodala jsem a se smíchem jsem se posadila vedle něj na pohovku.
"Ty jsi ale potvůrka," zachechtal se se mnou a vzal mezi prsty láhev šampaňského. Otevřel ji. Nalil mi. A v ten moment začala naše jízda po horské dráze.

Bavili jsme se neuvěřitelným způsobem. Prožívala jsem snad ty nejlepší chvíle, které mi poslední dny mohly přinést, a to všechno díky osobě, která byla příbuzná s důvodem, proč mé dny vlastně byly takové mizerné. Popíjeli jsme šampaňské, které mi původně přišlo jako nealkoholická šťáva, ale čím více postupoval čas, cítila jsem se opilá jako nikdy dřív.
"Já šampaňské nazývám přenašeč," zasmál se Bill, když polkl jedno dlouhé usrknutí. "Ještě toho máme spoustu co vypít a i probrat, takže dolij, dopiju a dopij, doliju," zachechtal se sám sobě. "Ty jo, zkus to říct několikrát za sebou a rychle!" vykulil na mě oči.
Zasmála jsem se. "Prvně mi vysvětli toho přenašeče," zamumlala jsem.
"Je to zrádné pití. A že s ním mám mnoho zkušeností!" ukázal na mě prstem. "Piješ ho a přijde ti, že jsi naprosto v pohodě. A pak!" zvýšil hlas a luskl prsty. Zasmála jsem se. "Prostě se probereš v posteli a říkáš si - proboha, jak jsem se sem dostala?" zamrkal.
"Přesně to se mi stalo po té mojí oslavě. To jsem ale pila vodku. A Charles mě klidně nechal!" postěžovala jsem si.
"Taky bych tě nechal, kdybys slavila narozeniny," odpověděl mi hned. "A mimochodem," řekl a natáhl ke mně ruku se svou skleničkou, ve které už bylo dolito, a podal mi i tu mou čerstvě naplněnou. "Všechno nejlepší. Jsem rád, že se známe, i když si to někteří, jejichž jméno nebudeme vyslovovat, nepřáli," zahihňal se s přiopilým výrazem ve tváři.
"Děkuji. Krásnějšího přání se mi snad letos nedostalo," pokývla jsem hlavou. "Dostalo se mi jenom… no, vlastně bych si ten večer radši nepamatovala. Naprosto bych ho vymazala ze své paměti," vydechla jsem a opřela se o pohovku. Dno sklenice se svým šampaňským jsem si položila na břicho a zadívala se před sebe. Na mysl mi přišly vzpomínky na ten večer, ty, které jsem si pamatovala. Chtělo se mi zaúpět.
Když se Bill nadechl, zahnala jsem své myšlenky a tázavě se na něj podívala. "Můžu se něco zeptat?" naklonil hlavu na stranu. Jen jsem pokývla, aniž bych cokoliv řekla. Měla jsem strach, že by mě můj hlas zradil. Kdykoliv jsem totiž pomyslela na Toma, mé tělo si dělalo, co chtělo. "Jestli na to nebudeš chtít odpovědět, tak to pochopím, ale musíš pochopit, že jsem neskutečně zvědavý člověk. A když mi něco dlouho nedá spát, prostě… musím to zjistit, ať to stojí, co to stojí. A ty asi budeš mít rozumnější odpověď, než… Tom," dodal po vteřině odmlčení.
"Tak co ti nedá spát?" zamumlala jsem svou otázku, zatímco jsem zvedla sklenici, abych ji přiložila ke rtům. Upila jsem a sledovala Billův najednou vážný výraz.
Polkl. "Co myslel těmi slovy, že bys ho nachytala? Nebo poslouchala?" zopakoval Tomova včerejší slova, zatímco se jeho obočí stáhlo k sobě. Asi tušil, jakou bolest mi ta slova způsobovala.
Zuby jsem si přejela přes spodní ret a sledovala stoupající bublinky ve své sklenici. Pomalu jsem se nadechla k odpovědi. "Tom… vyspal se s mojí spolubydlící."
"S tou, před kterou bychom utíkali, pokud by tu byla?"
"Přesně s tou," přitakala jsem. "Celé to bylo - já nevím," vydechla jsem a přemáhala se, abych se nerozbrečela, ale stejně jsem cítila slzy, které se mi draly do očí. "Prostě to bylo naprosto na hlavu. Odcházela jsem pryč a on - objevil se tady z ničeho nic a… samozřejmě, že jsem ho poslala do prdele, protože jsem už věděla, že je jeho kotník v naprostém pořádku," krátce jsem se na Billa podívala. Mlčel a zúčastněně sledoval mé utrpení. "Já prostě nevím, co si o tom mám myslet. A včera jí zavolal podruhé. To proto jsem za tebou přišla. Nemohla jsem tady být při představě, že ti dva spolu… zase… och bože. Já nevím, co se to se mnou děje. Prostě nevím," zavrtěla jsem hlavou a rychle se napřímila v zádech. Odložila jsem sklenici se šampaňským na stůl před sebe a schovala obličej do dlaní. Když jsem na rameni ucítila Billovy konejšivé prsty, hrdlem se mi prodral první bolestný sten.
"Brácha je kokot," zamumlal. "Promiň. Neměl jsem se ptát."
"Ty za nic nemůžeš," zvedla jsem k němu pohled a i přes slzy se na něj pousmála. "Neneseš vinu za to, že se tvůj bratr narodil s polovičním mozkem," ušklíbla jsem se.
"Jo, tu druhou půlku má zřejmě v kalhotách," uchechtl se Bill. Přivinul mě na svou hruď a prsty prohrábl mé vlasy. Měla jsem pocit, jako bychom se znali roky. Naprosto jsem mu věřila.

Najednou mezi námi nastalo ticho. Opírala jsem se o Billovo tělo a nechtěla, aby tenhle skvělý pocit kdy skončil. Jenže se mu rozezvonil mobil. Hned jsem se napřímila a znovu popadla své pití. Potřebovala jsem zahnat slzy, chtěla jsem zase vrátit tu vysmátou náladu, kterou jsem díky němu měla.
"Hm, my o vlku…" pronesl Bill, než hovor přijal. Přiložil si mobil k uchu a místo pozdravu jen beze slov zamručel. Uchechtla jsem se a sledovala jeho výraz v obličeji, jeho oči, které těkaly po místnosti. "Jsem u Zoe," odpověděl. "Nejsem! Ne… dobře. Trochu," zachechtal se a pak zvedl dlaň, abych si s ním plácla. "Koupili jsme si šampaňské, které jsme kvůli tobě včera nestihli otevřít," vyčetl mu.
Povzdychla jsem si. Tohle nedopadne dobře. Obrátila jsem do sebe zbytek pití ze své sklenice a pobídla Billa, aby udělal to samé.
"Ne - nepotřebuju odvoz," zamumlal. "Bože můj, se neposer," odsekl a hovor rychle ukončil. Odhodil mobil na sedačku za sebe a chytil mě za ruku, zatímco upřel svůj pohled na můj obličej.
"Co se děje?" zeptala jsem se zmateně.
"Mám pro tebe nepříjemnou zprávu. Tom přijede. Rozhodl, že tady nemůžu být. Je starší o pitomých deset minut, ale dělá, jako bych byl jeho fracek," ušklíbl se. "Ale má to taky dobrou stránku," pokývl hlavou. Zase dokázal na něčem negativním najít skvělou věc.
"A to?" zvedla jsem jedno obočí.
"Než přijede, stihneme se ještě opít. Protože tohle všechno musíme vypít," zamrkal. "Neodejdu, dokud to nebude v nás a my se tu nebudeme válet vysmátí a pořádně pod obraz!" zachechtal se. Hned jsem se k němu přidala.
"Ano, to je opravdu pozitivní věc," zasmála jsem se. Bill popadl svou skleničku a zvedl ji k dalšímu přípitku. Hned jsem ho napodobila. Připili jsme si a oba dva jsme do sebe obrátili celý jejich obsah. Když už má Tom přijet, tak ať si to nepamatuju.

Bill si chtěl zakouřit, tak jsem s ním stála před naším domem s bundou zapnutou až ke krku. Dlouze potáhl a vyfoukl mléčně bílý kouř do chladu dnešního podvečera.
"Mrzí mě, jak to celé nakonec dopadlo," pronesl polohlasně. "Rozbrečel jsem tě a ještě jsem sem přivedl Toma," olízl si rty a pohodil hlavou, aby mu kapuce nepadala do čela. "Někdy je hrozně ochranářský a co se týče mě, chová se někdy až paranoidně," pousmál se.
"Jste rodina, je to pochopitelné, že se staráte jeden o druhého," řekla jsem a pokrčila rameny, zatímco jsem přešlapovala z místa na místo, abych se aspoň nějak zahřála. Bill mi věnoval další pousmání, když se na rohu ulice objevilo jeho auto. Světla přejela přes naše postavy stojící blízko sebe a já si už dokázala představit Tomův znechucený úšklebek, když jsme se objali na rozloučenou. Čekala jsem, že prostě nechá Billa nastoupit a odjede, ale když zastavil, zhasnul motor a dveře na jeho straně se otevřely, srdce mi začalo bušit o poznání rychleji.
"Bille, nastup si," pronesl hlubokým hlasem.
"Nejsi -"
"Řekl jsem, aby sis nastoupil," zopakoval o něco nabroušeněji. "Mám tady se Zoe řeč, kterou nemusíš slyšet," procedil mé jméno mezi zuby.
"Zavolám ti," hlesl Bill mým směrem, než kolem Toma prošel bez jediného pohledu do jeho obličeje. Celá ta situace byla tak absurdní, že jsem se musela uchechtnout. Zodpovědný Tom, který táhne svého opilého bratra domů, aby nezůstával v mé společnosti. Můj život nemohl být žalostnější.
"Něco k smíchu?" zeptal se, když si všiml mého ušklíbnutí. "Jsi snad padlá na hlavu? Jasně jsem ti řekl, že budeš pykat, pokud Billovi zkřivíš jediný vlásek na hlavě," zamračil se na mě a prstem ukázal do mého obličeje, zatímco udělal rázný krok mým směrem. Znovu mě převyšoval, znovu mi dával ochutnat, jakou převahu nade mnou měl.
"Co vyšiluješ?" nechápavě jsem zvedla obočí. "Vždyť je v úplném pořádku. A byl v pořádku po celou dobu, co jsme spolu byli," odpověděla jsem mu.
"To mi chceš říct, že jste spolu celý den?" zvýšil hlas.
"Víceméně," pokrčila jsem rameny a očima přejela přes jeho obličej. Nedalo mi to a musela jsem se znovu pousmát. Ani trochu se mu nelíbilo, jak moc jsme si s Billem rozuměli. "Pročpak? Žárlíš snad na svého bratra?"
"Já a - a žárlit?" krutě se uchechtl. "Nebuď směšná."
"Proč se potom chováš jako malý kluk? Proč ho táhneš pryč a kazíš nám skvělou zábavu? Měli jsme se naprosto skvěle, dokud ses neozval ty," ucedila jsem a pokývla hlavou jeho směrem, zatímco jsem ho obdarovala znechuceným úšklebkem.
"Bill není hračka, se kterou si můžeš pohrát a potom ji odhodit," zavrčel. Ještě o krok se přiblížil a já v jeho obličeji uviděla tolik smíchaných emocí, až se mi z toho zamotala hlava.
"Mluvíš tady o Billovi, nebo o sobě?" zeptala jsem se. "Proč ke mně aspoň jednou nejsi upřímný a neřekneš mi pravdu?"
"Nechtěl jsem, abys odešla. To je jediná pravda, na které teď záleží."
Šokovaně jsem zamrkala. "Takže jsme zpátky u toho, že jsem nezůstala?" zvedla jsem obočí. "Ty bys udělal to samé! Jak jsem asi měla zůstat po tom, co jsi udělal?" zvýšila jsem svůj hlas natolik, že mě museli slyšet obyvatelé našeho domu i Bill, který teď seděl zavřený v autě. "Vyspal ses s Julií! Myslíš, že to dokážu jen tak vypustit z hlavy?"
"Vyspal! Abych zapomněl na tebe!" křikl na mě.
Polkla jsem, neschopná jakéhokoliv slova. Zírala jsem na něj a sledovala, jak se jeho výraz v obličeji mění. Řekl něco, co nechtěl, aby vyšlo na světlo světa. Několikrát zamrkal, než se zhluboka nadechl.
"Dostala ses mi pod kůži a já nemám ponětí, jak se tě zbavit! Prostě… Já - chtěl jsem ti nabídnout můj svět," pokračoval tišším hlasem.
"Ale Tome, vždyť já mám svůj vlastní svět, do kterého patřím," zavrtěla jsem hlavou.
"No právě," řekl a jeho oči znovu potemněly. Pootevřenými rty se krátce nadechl. Vypadalo to, že chce něco říct, ale místo toho je zase sevřel. Sklopil pohled k mým rtům a lehce se nade mě naklonil. Dlouho, moc dlouho se rozmýšlel, stejně jako já. Když se napřímil v zádech a věnoval mi poslední neurčitý pohled, kterým projel přes můj obličej, zalitovala jsem, že jsem nevyužila šance. Sledovala jsem, jak otevírá dveře svého auta. Světlo nad palubní deskou se rozsvítilo a já si všimla Billova šokovaného pohledu, se kterým na mě zíral přes čelní sklo auta. Než Tom nastoupil, ještě jednou se na mě podíval. V tom pohledu bylo všechno.
Obviňování.
Výčitky.
Bolest.
Ale hlavně - láska.
Nikdy mi to neřekl a já to nikdy neřekla jemu, ale teď jsme to věděli i bez toho, abychom to vyslovili nahlas. Oba dva jsme byli pěkně v prdeli, každý stojíc na jiném břehu řeky. On ve svém dokonalém světě, kde mu všechno padá do klína, já v tom mém obyčejném, ve kterém jsem musela na každičké uznání a úspěch dřít až do krve. Zamrkala jsem a první slza se skutálela po mé tváři dolů. Znovu jsem brečela a opět za to mohl on. Teď to však bylo celé jinak.

B.
 


Anketa

Povídka "Interlude" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 30. ledna 2016 v 16:13 | Reagovat

Dokonaly dil.
Nemohla jsem se dockat,dneska jsem tady byla od rana asi 6x a vedela jsem proc!
Bozi.
Ted zas budu jak pako cekat na pondeli a dalsi dil! Juchuu :-D
A z druhe rady mam neskutecnou radost, ikdyz me trochu desi, cos na nas vymyslela :-D

2 teress teress | 30. ledna 2016 v 19:56 | Reagovat

Dokonalost sama, hned mi to zpříjemnilo den plný učení. :) A že bude druhá řada, Ještě lepšíí!! I když, když si představím, že bude další a další drámo, už teď se děsím. A zároveň jsem zvědavá a napnutá jak kšandy. :D Bože já bych je oba kopla. A chudák Bill, o ničem neví, přijede do hotového a pak takovéhle šoky. :D Dalšího dílu se snad nedočkám. :D Těším se. :)

3 Rainy Rainy | 30. ledna 2016 v 21:09 | Reagovat

Skoro som plakala aj ja. Hrozné... Ako to môžeš tak úžasne napísať??  Ako sa len dočkám pondelku?

4 Jennifer (Kaulitz) Jennifer (Kaulitz) | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 22:53 | Reagovat

Oh shit! Tak tento diel je perfektný! A ten koniec...no som zvedavá ako to bude teraz ďalej pokračovať medzi nimi. A ako
Tom žiarlil, že boli celý deň spolu :O hrozné

5 Monchichi Monchichi | 31. ledna 2016 v 14:53 | Reagovat

jééééj!!!... druhá rada!!!!... :D teším, teším, tešíííím!!!... :D a to mám teraz akože fakt čakať do zajtra na ďalší diel???... to nemyslíš vážne!!!!.. :D

6 Mintam Mintam | Web | 31. ledna 2016 v 18:28 | Reagovat

Ta ohavná hnusná nálada, co mě obklopovala od pátku, si řekla, že prostě bude prudit dál. A já jí řekla, ať táhne do háje, že jdu k tobě na blog, protože mne tu čeká něco, co mi jistě náladu zvedne. A přečetla jsem to na jeden dech, aby mě nemělo co vyrušit a stáhnout zase do reálného světa! A hnedka jak se na začátku objevil Bill a vykouzlil Zoe úsměv na tváři, vykouzlil ho i mně :) Zlatíčko.
A šampáňo? Pojď mi! Dvě láhve bych možná zvládla i sama :D :D Ne, já vím, jsem prase. Alkoholička. A nevím co všechno :D A to že s ním Bill má pestré zážitky ani nepochybuji :D
Hlavně že kloktá jakýsi nápoje na hlasivky, z limetek apod.,... to ale že ty limetky míchá do šampáňa už se nepřiznal :D
Každopádně, kdyby mi třeba Zoe v příštím díle chtěla dát na Billa číslo, vůbec bych se nezlobila, neboť nějaký takový den s ním bych taky potřebovala. A z Berlína to není tak daleko, aby dorazil :D Chci říct, neí to ani tak daleko, abych tam nemohla dorazit já... Ehm no nic, jedeme dál :D
Billi, a kdyby si viděl tu stipendijní práci od Zoe, to bys zíral ;) To by tě totiž tak nadchlo, že bys to ještě chtěl sám nad postel ;) (jinak koukala jsem teďka 4. epizodu, where the magic happens, a Bill když tam ukazuje svojí ložnici, má nad postelí super obraz. Sice někdo by řekl čmáranice, ale já přesně takovýhle věci miluju :))
JEŽIŠI KRISTE PROČ?! Proč by se prostě nemohl Bill se Zoe opít, aniž by do toho musel zasahovat Tom?! Proč?!! Chtěla se i v tý části fakt křičet, proč si Bill edupne víc. Přece se nenechává vydírat od Toma ještě on, to už by si se Zoe mohli podat ruce! :D Přeháním, ale...nikdy člověk neví :D

A konec?! To jsem opět dupala za Billa tady do země! Není přece možný, aby se nechal Tome okřiknout, a jen tak aby si šel sednout do auta! Měl tam přece zůstat a Zoe ochránit. Ale bránil by se asi Tom, když tam přijel s takovým svěřením, že i Bill vyvaloval oči....
Tož na toto jsem ještě zvědavá. Zarazila mne reakce Billa, ale asi byl třeba opilej, že nereagoval jinak, než že prostě Toma poslechl.
Ale tohle bude ještě veselý. Jsem zvdavá kolikrát to Tom bude chtít ještě vyvrátit, že vlastně vůbec neřekl to, co řekl...

Tohle bude ještě zajímavé :)

7 E. E. | Web | 1. února 2016 v 9:00 | Reagovat

Waau...Druhá rada poviedky 💗
Bill so Zoe sa rozhodli opiť :-D  ešte aj u nej doma. Viem si predstaviť ,čo by vyvádzala Júlia, keby ich tam našla  v super náladičke. No len škoda, že im to zase niekto prekazill. :-?  Tom -vládca sveta ,si zaumienil, že jeho bráško pojde domov ,tak bráško sadne poslušne do auta a ide sa. :D  Strašné ako manipuluje s ľudmi okolo seba.  
No a ten záver. Napíasala si to nádherne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama