Close to You | 18.kapitola

23. března 2017 v 16:35 | Báři ツ |  Close to You
Přeji krásné počtení :) B.



Když jsme vešli do sálu, jako bychom byli poslední, na které se čekalo. Zraky všech se k nám otočily a hlasy na chvíli ztichly, než se konverzace znovu rozproudila, ovšem v mnohem pomalejším tempu. Tom držel dlaň na mých holých bedrech, ale měla jsem pocit, jako by mě tam snad pálil ohněm. Jeho dotek byl horký jako rozpálená kamna, ale bylo to něco, co jsem teď musela vydržet, a ještě k tomu na tvář přidat spokojený úsměv.
"Tome, Zaro!" oslovil nás hned jeden z Billových známých, kvůli kterým jsme tuhle celou maškarádu vlastně dělali. Kdyby to bylo na Tomovi, zůstal by doma, protože se s těmito lidmi neznal tolik jako Bill. Kdyby to bylo na mě, zůstala bych doma, protože mi tihle lidé byli naprosto ukradení.
"Travisi, zdravím tě," pousmál se Tom a hned si s ním potřásl rukou. "Mám vyřídit pozdravy od Billa. Je momentálně v Evropě. Hrozně ho mrzí, že to dneska nemohl stihnout," pronesl přátelským tónem.
"Moc rád vás oba dva vidím," pokýval Travis hlavou. Kdyby ho Tom před vteřinou neoslovil, ani bych nevěděla, že se jmenuje právě takhle. I přesto jsem se na něj usmála a přivítala se s ním krátkým políbením na tvář. "No teda, z té tvé ženské je čím dál větší kost," zavtipkoval a pak mi jemně stiskl rameno. "Bavte se, pijte, prohlížejte," pobídl nás a pak zmizel někde v davu. Z jeho chování jsem usoudila, že je autorem téhle výstavy, jinak by mu byla naše zábava upřímně šumafuk.
Otočila jsem se tělem k Tomovi a krátce pohlédla do jeho obličeje. "Pořád jsi utvrzený v tom, že dneska nepiješ?" zeptala jsem se tichým hlasem, než jsem očima přelétla všechny ty osoby, které dnes přišly společně s námi. Moc dobře jsem věděla, že přesně takovou společnost Tom nesnáší.
"Zvládnu to, neboj se," odpověděl mi a prsty lehce zaryl do kůže na mých zádech, aby mi pokynul, že se mám hnout z místa. Poslechla jsem, nic jiného mi nezbývalo, a udělala několik kroků hlouběji do sálu. "Jestli ale budeš mít tak hloupé připomínky celý večer, jedu se opít domů a tebe tady za trest nechám," řekl a podíval se mi z výšky do očí, když jsme se zastavili u prvního obrazu, který visel hned na začátku výstavy.
Povzdychla jsem si. "No promiň," trhla jsem rameny a pohledem přejela přes jeho triko, protože mou pozornost upoutalo něco jiného. Lehkým pohybem prstů jsem oprášila smítko z jeho ramene. Nedalo se přehlédnout jeho překvapený výraz ve tváři.
"Co děláš?"
"Nic za tím nehledej," krátce jsem se podívala do jeho očí. "Jen dbám o tvůj zevnějšek a své pracovní místo. Jsem přece tvůj módní doplněk, ne?" pronesla jsem a nesnažila se znít mírně. Sarkasmus z mých slov doslova čpěl. Určitě mu neunikl můj tón hlasu, ale jak se zdálo, teď mu to bylo jedno. Nebo to bylo tím, že si to k nám vykračoval další Billovi známí. Zhluboka jsem se nadechla a dlaní se opřela o Tomovo rameno, abych ukázala určitou náklonnost mezi námi dvěma. Sice hranou, ale to ostatní nemusejí zjistit. Tomova dlaň se přesunula z mých holých zad na můj pas, který mi pevněji sevřel. I tak jsem se nepřestávala vlídně usmívat po okolí. Dnes to bude zřejmě můj životní výkon.

Usmála jsem se na trojici lidí, kteří se k nám přichomýtli, aniž bychom si stihli prohlédnout první vystavený obraz. Co jsem si stihla všimnout, jednalo se o zarámované fotografie částí města nebo přírody za městem, většinou upravené do černobílého schématu. Z prvního pohledu vypadaly všechny obyčejně, jen jsem byla zvědavá, jestli na nich najdu něco unikátního, až budu mít čas si je opravdu prohlédnout. Teď se zdálo, že jsme s Tomem byli větší atrakcí než samotná výstava.
"Nečekal jsem, že vás tady uvidím," usmál se na nás muž, kterého jsem už několikrát v přítomnosti dvojčat zahlédla, ale nikdy jsme nebyli oficiálně představeni. "Četl jsem, že je kapela v Německu," naklonil hlavu na stranu.
"Já jsem zůstal tady, ještě mi tu zbyla nějaká práce ve studiu," odpověděl Tom a natáhl k němu dlaň. "Rád tě vidím," pozdravil se s ním stejně jako s Travisem. Potřásl si rukou i s ostatními, ale pak hned vrátil paži zpátky na místo, kde byla i před chvílí - kolem mého pasu.
"My se neznáme," usmála se na mě mladá slečna, která stála v trojici mezi dvěma muži. "Jsem Adriana," představila se mi a natáhla ke mně dlaň. Nevím, jestli to bylo jen mým pocitem, ale v jejích očích bylo něco neupřímného, co mi říkalo, že ten úsměv nebude tak přátelský, jak se na první dojem zdál být.
"Zara," řekla jsem své jméno, aniž bych ji jakkoli jinak pozdravila. Krátce jsem jí stiskla nabízenou ruku, ale pak jsem přechytla psaníčko do druhé ruky, abych mohla právě uvolněnou dlaní přejet Tomovi po paži. "Jen si na minutku odskočím, ano?" podívala jsem se mu do očí.
"Teď jsme přijeli, prosím tě," zamumlal.
"Ale Tome, jen ji pusť," zachechtal se třetí z Billových známých. Jeho hlas zněl tak slizce, až mi žaludek udělal hned několik přemetů. "Neznáš holky? Ty musejí pořád odbíhat, že?" zamrkal laškovně očima, jako bych snad byla k mání. Krátce jsem se na něj podívala, jen abych ho počastovala otráveným pohledem, který jsem původně chystala pro Toma.
"Jsem hned zpátky," řekla jsem dostatečně nahlas, aby mé divadelní vystoupení slyšeli všichni okolo. "Jestli půjdeš pro nějaké pití, vezmi mi bílé víno, ano?" pousmála jsem se na něj. Hned na to jsem ho zlehka poplácala po rameni, aby povolil své sevření, kterým mě držel u svého těla.
"Fajn," hlesl. Když se naklonil a přitiskl své teplé rty na mou tvář, jen na zlomek vteřiny mě tím šokoval a vykolejil, než jsem se dostala zpátky do své role. Tak důvěrné gesto nikdy dřív na veřejnosti neudělal, nikdy dřív jsme naši falešnou lásku nemuseli dokazovat nějakými polibky. Doteky byly do téhle chvíle maximum. Neudělala jsem však nic, čím bych mohla prozradit, co to ve mně vyvolalo. Být doma, zřejmě by mi vyletěla ruka a dostal by takovou facku, až by se s ním zatočil celý svět. Teď jsem tak zareagovat prostě nemohla. Kdyby se mi tohle stalo před rokem, zrudla bych jako rak a nevěřila tomu, že mi právě Tom Kaulitz vlepil políbení na tvář. Teď - po těch šesti měsících naší útrpné známosti - jsem ovládala samu sebe, abych na něj nekřikla nějakou nadávku s otázkou, jak si dovoluje.
Ani jsem se mu nepodívala do očí, když jsem se kolem něj protáhla a zamířila mezi skupinky postávajících lidí, abych vyhledala toalety. Kráčela jsem pomalu, dělala drobné kroky a dávala si záležet na tom, abych na vysokých podpatcích vypadala elegantně, ale cítila jsem, jak se mi třepou kolena. Jestli to bylo vzteky nebo nervozitou, to jsem sama nedokázala určit. Teď se ve mně bilo tolik emocí, že jsem byla sama ze sebe zmatená. Zavřela jsem se v první kabince, která byla volná, a dlaní se opřela o zavřená dvířka. Zhluboka jsem vydechla a na chvíli zavřela oči, abych se dokázala lépe ovládnout, zorientovat v sobě samé, uklidnit se. Jestli mě tím polibkem na tvář chtěl dostat do úzkých, tak se mu to brilantně povedlo.

Vrátila jsem se do sálu během pár minut. Nemusela jsem ho hledat příliš dlouho, postával kousek opodál baru, ke kterému se po mém odchodu vydal. Sotva si mě Tom všiml, podal mi sklenici s vínem, kterou držel v jedné ruce. Sám měl úzkou láhev s pomerančovým džusem, ve které bylo strčené barevné brčko. Jen jsem nad tím nevěřícně zvedla jedno obočí. Na tom, že dneska nechce pít, mi prostě něco nesedělo. Vzala jsem si od něj víno a zachmuřeně se na něj podívala.
"Můžeš mi říct, co to mělo být?" zamumlala jsem svou otázku podrážděným hlasem. Stála jsem u něj blízko, takže mě nikdo jiný nemohl slyšet, ale Tom stejně zkoumavě přejel po okolí, aby zkontroloval, zda nám nikdo nevěnuje příliš pozornosti.
"Nelíbilo se ti to snad?" sklopil oči k mému obličeji.
"Neodpověděl jsi. Už zase."
Povzdychl si. "Teď jsi neodpověděla ty," lehce píchl prstem do mého paže. "Ale abys měla klid na duši, jen jsem se potřeboval zbavit Adriany," trhl rameny. "Kdykoliv se někde potkáme, běhá za mnou celý večer, což je nejvýš otravné. Když jsem teď ukázal náklonnost vůči tobě, snad mi dá dneska pokoj," olízl si rty, než mezi ně vložil brčko, aby se napil džusu.
"Bože můj, ty jsi ale namyšlený zmetek," zavrtěla jsem hlavou a sama upila bílého vína, které jsem držela v prstech. Tom dál hleděl do mého obličeje a sledoval, jak srkám alkoholické pití.
"Ne, že se opiješ, puso," naklonil se ke mně. "Já bych tvoje zvracení nevydržel," dodal s drobným ušklíbnutím, než mě pobídl, abych ho následovala. Jako gentleman zvolil pomalejší tempo, které přizpůsobil mé chůzi na vysokých podpatcích, a znovu položil paži kolem mého pasu, tentokráte volněji a s lehkostí.
"To je mi úplně jasné, že si stejná slečinka, jako se říká o tvém bratru," odpověděla jsem mu, zatímco jsme se postavili před několik obrazů, ze kterých jsme pořádně neviděli ještě ani jeden.
"Neříkala jsi, že budeš mlčet?" zeptal se a podíval se na mě nabroušeným pohledem, kterého si nikdo jiný nemohl všimnout, jak přesně ho Tom namířil. "Proč teda pořád slyším tvoje nesmyslné tlachání?" zvedl jedno obočí. Nespokojeně jsem si pomlaskla, ale lehce pokrčila rameny.
"Jak si přejete, pane," procedila jsem mezi zuby. Znovu jsem přiložila sklenici s vínem ke rtům. A zatímco jsem válela lok nasládlého vína na jazyku, objevili se u nás další z dnešních hostů, kteří nás chtěli pozdravit. Měla jsem chuť všechny poslat tam, kde slunce nesvítí. Bylo neuvěřitelné, kolik lidí si myslelo, že se dostane do přízně celé kapely jen tím, že se bavila s jedním nebo dvěma členy. Jak naivní dokázali někteří být, nabízet jim své nápady, svůj život. To si mysleli, že mají kluci o takové věci nouzi? Kdyby mi někdo řekl, jak se lidé v přítomnosti celebrity dokáží chovat, asi bych nevěřila. Teď jsem to však zažívala na vlastní kůži. Někdy to bylo fakt něco.
"Tome, ahoj," pozdravil ho vysoký snědý chlapík, který přišel ve společnosti dvou žen.
"Miku, rád tě vidím," pousmál se na něj Tom. Z toho, že si nepotřásli rukama, ale rovnou se krátce objali a poplácali se po zádech, mi bylo jasné, že je to jeden z mála lidí, které Tom doopravdy rád vidí a neříká tu frázi jen tak.
"Dovol, abych ti představil tyhle krásné slečny, které tolik toužily tě poznat," usmál se Mike a dlouhými prsty pokynul k těm dvěma překrásným ženám, které doposud mlčely. "Tohle je Katie, tohle zase Lucia," představil je. Obě dvě se uculily, jako by byl Tom nejdokonalejší osoba na světě, se kterou se kdy mohly setkat.
"Je mi velkým potěšením, dámy," usmál se na ně a každou lehce políbil na tvář, jako to před chvílí udělal mě. Jak se však zdálo, ony to uvítaly s mnohem větším nadšením. "Já bych zase rád představil svou přítelkyni," řekl a podíval se na mě. Zlehka položil dlaň mezi mé lopatky, čímž všem okolo ukázal, že opravdu patříme k sobě. Sice na oko, ale pro ně to bylo doopravdy.
"Jsem Zara, zdravím," pousmála jsem se a krátce se podívala na každou z nich. Nakonec jsem zvedla pohled k Mikovi, který ke mně natáhl dlaň a tu moji lehce zabalil do svých prstů, než mě políbil na klouby prstů.
"Taková krásná slečna si určitě zaslouží výsostné zacházení," poznamenal a vysmekl mi poklonu.
Zasmála jsem se. "Ale kdeže," mávla jsem rukou a pobaveně našpulila rty. "Ale je zvykem, že se mnou většinou lidé neudržují oční kontakt, musíš je pokorně sklopit, jinak bych se mohla urazit," zavtipkovala jsem.
"Pohledná a je s ní sranda. Dobrý výběr, Tome," usmál se Mike a krátce se na něj podíval, než se znovu zahleděl na mě. "To pak není divu, že tě schovával a představuje až teď."
"To je teprve začátek, co všechno svedu," oplatila jsem mu úsměv, než jsem přiložila skleničku s vínem ke rtům. Ucítila jsem totiž Tomovy prsty mnohem důrazněji než před chvílí, což mi zřejmě mělo být znamením, abych tolik nemluvila. Polkla jsem lok a zůstala stát vedle Toma, ačkoliv jsem měla chuť odejít a vůbec se neptat, jestli můžu.

S Mikem a jeho slečnami, které tolik chtěly poznat Toma, jsme se bavili jen pár minut, než nás Tom zdvořile omluvil, protože jsme ještě neviděli ani kousek z výstavy. Když jsme osaměli, zůstalo nám to jenom chvíli. Chtělo se mi protočit oči, když se vedle nás objevila dvojice, co vypadala na spokojený manželský pár.
"Tome, tebe jsem neviděl celou věčnost," zachechtal se malý a opálený muž smíšené rasy. "Pořád zavřený ve studiu, nebo co?" zeptal se a poplácal Toma po paži. Ucítila jsem, jak Tom takové gesto nečekal, protože se na krátkou chvíli natiskl blíže k mému boku.
"Dolaďování posledních detailů vždycky zabere nejvíc času, však to sám znáš," odpověděl mu Tom. Jeho hlas zněl neutrálně, ale v očích jsem mohla sledovat odpor, se kterým se kolikrát díval i na mě. Když se vedle nás objevili další dva muži, Tom znovu položil paži kolem mého pasu. Ani jednoho jsem neznala, a vlastně mi to vůbec nevadilo.
"No ahoj," usmál se jeden z nich. "Jak se vám daří? Jak se má Bill?" zvedl obočí.
"Přímo pohádkově," řekl Tom a jeho rty se roztáhly do ironického úsměvu, který nemohl nikomu uniknout. Přešlápl z nohy na nohu a jeho paže u mého těla ztěžkla. Jako by chtěl instinktivně ubránit, co je jeho. Ačkoliv jsem nevěděla, o co se jedná, nepřátelské prostředí, které v téhle skupince nastalo, bylo přímo hmatatelné. Krátce jsem se nadechla, připravená se představit. Tom však ke mně sklopil pohled dřív, než jsem stihla cokoliv říct. "Jdeme pryč," rozhodl. "Mějte se, pánové, Niko," oslovil muže i tu ženu, aniž by jim věnoval delší pohled.
Podvolila jsem se tlaku jeho ruky, nechala jsem se jím dovést k dalšímu obrazu z těch mnoha, které jsme si vlastně ani neprohlíželi. Věděla jsem, že Tomova nálada je na bodu mrazu, ale bylo to naprosto něco jiného, než když jsem ho naštvala já. Tohle bylo jiné. Tohle bylo opravdu osobní. Neměla jsem potřebu se vyptávat, tak jsem jen mlčela, upíjela víno a dívala se na zarámované fotografie, které i z blízka vypadaly nudně. Tom byl první, kdo ticho mezi námi přerušil.
"Jestli teď nebudu mít chvíli klid, tak mě asi trefí," procedil mezi zuby.
"Já myslela, že jsi počítal s tím, že ti všichni budou lézt do zadku," přesunula jsem k němu svůj pohled od dalšího obrazu mostu, na kterém jsem vlastně v životě nestála, ačkoliv byl ve stejném městě, kde jsem teď žila. "Myslela jsem, že jsme tu právě kvůli tomu," našpulila jsem rty. "Nedělá to dobře tvému egu?"
Vrhnul ke mně nabroušený pohled a jeho čelist se napjala. "Něco takového dělá dobře Billovi, ne mě," odpověděl mi podrážděně. "Rychle to tu proběhneme a vypadneme, co ty na to?" zvedl jedno obočí.
"Už se neskutečně těším, až se vyzuju, takže jsem jedině pro," řekla jsem a radši se nepozastavovala nad tím, že je to snad poprvé v životě, co jsme se my dva dokázali na něčem v klidu a míru domluvit.
"Fajn," pokývl Tom hlavou. "Jedna nudná fotka vedle druhé," povzdychl si, jako by ho to neskutečně obtěžovalo, že tu jsme. Vyhovět Billovým přáním je očividně někdy fuška. "To nemůže zabrat moc času," dodal a očima přelétl po místnosti. "Pokud nás někdo zase nezastaví, za hodinu jsme doma."

Jenže nás někdo zase zastavil. Ne jeden nebo dva lidé, ale na každém rohu, u každého obrazu se vystřídali aspoň tři lidé, kteří se představovali a chtěli se buď společně vyfotit, nebo si krátce popovídat se slavným kytaristou. Po většinu času jsem byla prostě potichu, na některých fotkách mě chtěli, na některých byl Tom s fanoušky sám. Nijak jsem to neřešila, prostě jsem jen dělala svou práci a těšila se, až se konečně dostanu domů. Upíjela jsem víno a ani nevnímala, že by mě nějak ovlivňovalo. Když jsme se ocitli ve větší skupince lidí, většinou jsem stála vedle Toma a mlčky poslouchala, o čem se ostatní baví. Někdy jsem situaci vůbec nevnímala a byla ráda za ty nudné obrazy, protože jsem aspoň mohla přesunout pozornost od nezáživné konverzace jinam. Kolikrát se mě na něco zeptali a já se s úsměvem omluvila, že jsem neposlouchala, protože mě tahle výstava prostě uchvátila. Nikdo tu lež neprokoukl, jedině Tom věděl, že je to obrovský výmysl.
Právě jsme stáli mezi několika lidmi u baru, kde jsem si vzala další víno a Tom další džus, když jsem kolem pasu ucítila jeho paži. Nebylo by to nic divného, kdyby jeho dlaň nebyla podezřele nízko. Sjel z pasu na bok, pomalu a plíživě, jako by snad něco na mém těle hledal.
"A co ti ten doktor řekl?" uslyšela jsem kousek konverzace, které jsem opět nevěnovala minimální pozornost, a podívala se na Toma. Nemohla jsem ho přes tu ruku plácnout, jako jeho přítelkyně bych měla být na takové doteky zvyklá, ale když dlaní sjel až na zadeček, loktem jsem nenápadně píchla mezi jeho žebra.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" zeptala jsem se ho sotva slyšitelně. Všichni teď poslouchali historku o návštěvě lékaře, všichni kromě nás dvou.
Tom ke mně sklopil pohled, ve kterém mu zajiskřilo. "Ty vážně nemáš žádné spodní prádlo?" zvedl jedno obočí. Jeho rty se zvlnily ve spokojeném úsměvu, když se moje zorničky rozšířily. "Body navíc, brouku," zamumlal. "Máš body navíc."

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Ká. Ká. | 23. března 2017 v 21:51 | Reagovat

Co si budeme povídat, nějaká výstava a par lezprdelek me moc nezajímá ...ale body navíc me opravdu zaujaly .. :-D Vrau .. Co asi tak dostane za body navic? Bude milej, snesitelnější..nebo neco lepšího?!
Netrap me a hod sem další diiiiiiiil. :-)

2 Shadow. Shadow. | Web | 23. března 2017 v 23:16 | Reagovat

Brouku...  :D Achjo. Nesnáším, že to vždycky tak rychle přečtu a chci pak hned další díl, jak jsem zas nedočkavá. A hlavně na to,  co ty body navíc přinesou. 😊

3 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 24. března 2017 v 17:41 | Reagovat

Uff ako tento diel som až podivne rýchlo zhltla. O_O  8-O Pozerám, to už koniec? ČOŽE! Ja chcem ďalšííí urýýchlene! Tento diel bol strašne mega. Ako...živo si viem predstaviť ako sa Tom musel pretvarovať a premáhať,žeby všetkých niekam do prdele neposlal. :-D A k tomu Nikovi...kto to jeee? :D Dúfam, že ho potom ešte spomenieš a vysvetlíš prečo sa Tom tak choval. Zaujímalo by ma to, veľmi. No, šup šup ďalší dielik. Tešíím saaa ♥ Btw ten koniec. O_O Odpadnem.

4 Remi Remi | Web | 24. března 2017 v 22:44 | Reagovat

Skvělá povídka! Každy den netrpělivě čekám na nový díl :-D Fakt parádní ;-)

5 Mintam Mintam | Web | 29. března 2017 v 15:16 | Reagovat

Tenhle díl byl parádní! Nádherně se dalo vžít do nálady těch dvou a hlavně mne nakrásno překvapila ta konverzace mezi nimi. Jasně, občas proběhl nenávistný pohled, nebo gesto, nebo slovo, co toho druhého umlčelo, naštvalo, ale furt to drželi na takové linii, kdy to nebylo dráždivé, ale v jejich podání spíš úsměvné :D

Ale stejně si myslím, že Tom ani dneska není tolik naštvaný na Zaru, ale jen na to, že musejí být na té návštěve. A myslím, že Tom i kdyby chtěl být na Zaru naštvaný, tak se mu to dneska nedaří, neboť ta vážně nemá žádné prádlo ;D Takže plusové body navíc a ty se v případě těchto dvou vždy hodí :D

To jsem zvědavá, kdy jí Tom všechny ty body sečte. Jestliže dostala body NAVÍC, pak už nějaké body mít musela ne? :D Těším se!

6 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 23. dubna 2017 v 21:11 | Reagovat

No chudáci, se musí přetvařovat, že jsou si tak blízcí..a beztak se jim to oběma líbí, jsem si tím naprosto jistá, jen oni jsou oba pitomci! :D
Polibek na tvář a tolik emocí? Co kdyby jí konečně pořádně vášnivě políbil, aby viděla všechny svatý? :D
No nene, on fakt zkoumal, že nemá žádné spodní prádlo? :D To snad bylo jasný, jakou mu tímhle udělá radost.. :D tak teď šup rychle domů a pěkně jí ty body všechny spočítat, Tome! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama