Close to You | 24.kapitola

9. dubna 2017 v 21:27 | Báři ツ |  Close to You




Až jsem se musela sama podivit tomu, že Tom svá slova opravdu dodržel. Sotva jsme přijeli na příjezdovou cestu, vystoupili z auta a vešli do domu, Tom zamířil do svého pokoje, ze kterého nevyšel hned několik hodin. Mohla jsem sedět u bazénu, mohla jsem se potulovat po době, válet se v obývacím pokoji před hlasitě puštěnou televizí, po Tomovi nebylo vidu ani slechu. Dříve to bývalo běžné, že jsem klidně několik hodin nevěděla, kde se nacházejí ostatní členové domu. Od chvíle, co jsme tu s Tomem osaměli, se však dům jako by smrskl, a já do něj narážela na každém rohu. Co se tedy stalo, že se po Tomovi najednou slehla zem? Čím jsem si zasloužila, že dostál svým slovům?

Hlavu jsem měla podloženou polštářem a celým tělem se rozvalovala po jedné straně pohovky ve tvaru písmene L, která zabírala většinu místa v obývacím pokoji. Původně jsem neplánovala zůstat v téhle místnosti, chtěla jsem se schovat ve svém obývacím pokoji, ale neměla jsem DVD přehrávač, který by mě vysvobodil od nudných programů dnešního večera. A jelikož se Tom neobjevil hned, necítila jsem žádnou potřebu se stěhovat do svého útočiště. Z nepřeberného množství filmů, které Bill schraňoval na filmové večery, jsem si vybrala hned několik, kterými bych mohla dnešní večer zabít čas, a otevřela si láhev růžového vína. Zaujala jsem pohodlnou polohu na pohovce a se skleničkou v ruce začala sledovat úvodní titulky jedné romantické komedie s Chisem Evansem. Sotva film začal, přestala jsem vnímat okolí. Neslyšela jsem Toma, který se objevil chvíli po tom, co jsem dopila první sklenici vína, vůbec jsem netušila, že za mnou stojí tiše několik minut a sleduje mě, dokud nepromluvil.
"Na co se díváš?" uslyšela jsem za sebou jeho ochraptělý hlas. Ohlédla jsem se a všimla si jeho ospalého obličeje, který mi hned dal vysvětlení, kam se Tom na několik hodin ztratil. Hned jsem se však otočila zpátky k obrazovce televize, aby mi neunikl jediný kousek filmu.
"Ani nevím, vybrala jsem něco z Billovy sbírky," pokrčila jsem rameny. "Nezapomeň mu to hned vykecat, aby měl důvod se na mě dál mračit," podotkla jsem, zatímco jsem si ke rtům přikládala sklenici s vínem, abych usrkla další lok.
"Večeřelas?" položil mi další otázku, v hlase neutrální tón. Překvapeně jsem zvedla obočí a přestala sledovat běžící film. Měla jsem k němu jízlivou poznámku, ale on se nenechal vyvést z míry? To nemůže být jenom tím, že se dobře vyspal. Znovu jsem se na něj podívala.
"Ne, nic jsem nevařila," odpověděla jsem a pohledem si přeměřila výraz v jeho obličeji. Sice se neusmíval - to bych hned vyhlásila svátek, ale taky se nemračil. A na tom mi něco nesedělo. "Stalo se něco?"
"Proč se ptáš?" zatvářil se nechápavě a přesunul své oči od televize ke mně. Sotva se na mě podíval, tělem mi projela podivná vlna nejistoty, obav a nervozity. Takhle se na mě snad nikdy nepodíval, dokonce ani předešlý večer, kdy jsme si byli tak blízko, jak jen dva lidé můžou být. Něco se určitě stalo, jenže v něm aby se čert vyznal.
"Jen tak," znovu jsem pokrčila rameny. "Jsi divný," dodala jsem, ale ani na tahle slova nijak nezareagoval. S rukama v kapsách přešel od prahu dveří, kde doposud stál, až k pohovce, na které jsem se válela. Posadil se pár centimetrů ode mě a očima sjel po etiketě na láhvi vína, než se pohodlně usadil a opřel se paží o opěrku za mojí hlavou. Nechápavě jsem stáhla obočí a dál hleděla do jeho obličeje. Nevěnoval mi pozornost a sledoval film, než se znovu nadechl.
"Jo to je tohle," pomlaskl si. "To už jsme s Billem viděli. Docela nuda," našpulil rty a krátce se na mě podíval. Nepřestávala jsem zkoumat jeho obličej, do kterého jsem teď doslova zírala.
"Ty sis něčeho šlehnul, nebo co?" poposedla jsem si, abych se dostala z jeho blízkosti. Mít ho hned vedle sebe pro mě nebylo dobré, už mockrát jsem doplatila na to, že jsem mu dovolila stát v mé osobní bublině. Pokoušet štěstí i teď jsem opravdu nehodlala. I tak jsem ale jeho nataženou paži cítila za svou hlavou, teplo z ní sálalo jako z kamen.
"Cože?" zamrkal a na jeho rtech se na zlomek vteřiny objevil pobavený úsměv. "Proč se ptáš na takové pitomosti?" zeptal se. Jindy by svou otázku procedil mezi zuby s otráveným výrazem ve tváři, teď však zůstával jeho výraz neměnný, stále tak neutrální a nikoliv nepřátelský. Znejistěla jsem. Co se tady ksakru dělo?

Když po dlouhé chvíli ticha Tom zvedl své obočí ještě výš, poposedla jsem si a mezi prsty sevřela skleničku s vínem o něco pevněji. Nevěděla jsem, co čekat, protože taková situace tu snad ještě nikdy nenastala. Není možné, že by po šesti měsících nastal tak rapidní obrat, který by způsobil naprostou změnu v jeho chování. Ani to nemůže být tím, že se prostě dobře vyspal, to většinou nemělo vůbec žádný vliv na to, jak se ke mně choval. A i kdyby, nenastala by taková náhlá změna během několika hodin. S otázkou v očích hleděl do mého obličeje, čekal, co mu řeknu, ale nenaléhal na okamžitou odpověď, po ničem se nepídil, neprojevoval svou obvyklou potřebu všechno znát a kontrolovat.
"Něco je prostě jinak," zamumlala jsem. "Řekli jsme si, že si nebudeme lhát. Tak mi řekni: o co se jedná?" zeptala jsem se.
"Nechápu, o čem mluvíš," zavrtěl hlavou.
"Jsi podezřele… milý. To není jenom tak," ukázala jsem na něj prstem. Když znovu nesouhlasně zavrtěl hlavou, s nespokojeným zafuněním jsem strčila do jeho ramene. "Nemusíš mi tady věšet bulíky na nos. Už tu bydlím nějaký ten pátek, abych věděla, že se teď nepletu."
Pomalu si olízl rty a pomalu naklonil hlavu na stranu, nespokojený s tím, že musí přece jen nějak odpovědět. Sledovala jsem jeho obličej, ve kterém jsem se teď nedokázala vyznat, a poslouchala slova, která ke mně pronášel tišším, ale stále tak hlubokým hlasem. "Už jsi někdy slyšela o tom, že ty nejdůležitější věci je nejtěžší říct?" hlesl.
"A to znamená?"
"To znamená, že ti teď neřeknu ani půl slova," znovu špičkou jazyka přejel přes rty.
Zamračila jsem se na něj. "No fajn. Jak chceš," odsekla jsem a položila si dlaň na břicho, zatímco jsem v druhé stále držela sklenici s vínem. Upila jsem a chtěla ji pohodlně opřít o opěrku vedle sebe, ale Tom se naklonil blíž ke mně a jeho prsty mi sklenici sebraly. "Co-co si myslíš, že děláš?" sykla jsem. "Teď mi snad hodláš zakazovat pít i v mém osobním volnu?" procedila jsem mezi zuby. Netušila jsem však, že nemělo cenu čekat na jakoukoliv odpověď.
Mlčky odložil mou sklenici na konferenční stolek. Pořád byl půlkou těla nakloněný k tomu mému a beze slov zíral do mé tváře. Když jsem se nadechla k dalším slovům, kterými jsem chtěla vyprovokovat jakoukoliv odezvu, polštářky prstů pomalu přejel přes mé rty, aby mě utišil.
"Tome -"
"Pst," znovu mě umlčoval. "Nic neříkej."
Neposlechla jsem. I přes jeho prsty jsem stejně promluvila. "To si myslíš, že si přijdeš, a znovu mě dostaneš? Jen tak? Svůdnými pohledy a laškovným zamrkáním?" vydechla jsem. "To se teda nehorázně pleteš."
"Chtělas, abych prosil, že?" zašeptal. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně přisunul, až když jsem ucítila jeho kolínskou mnohem intenzivněji, uvědomila jsem si, že je blíž a blíž. "Když tě poprosím, poddáš se mi?"
"Už jsem se ti jednou poddala. A nikam to nevedlo," zamračila jsem se na něj. On se však naklonil ještě blíž. Dlaní se opřel o opěrku vedle mého loktu, takže jsem teď byla uvězněna mezi jeho pažemi.
"Zaro, prosím," podíval se mi do očí. A v jeho pohledu bylo něco, co jsem tam nikdy dřív neviděla. Zdálo se, že to myslí vážně.
Nevěřícně jsem pootevřela pusu. "Teď nevím, jestli jsem tak opilá, nebo mi prostě jen přestává sloužit sluch," zamumlala jsem. Očima jsem přejela přes jeho obličej, který byl tak blízko tomu mému, a zuby si skousla spodní ret.
"Zaro," vydechl.
"Teď něco chceš, tak jsi jako mílius, ale zítra zase budu jen přítěží, co?"
"Nebudeš," zavrtěl hlavou.
"No jasně," odfrkla jsem si.
"Když říkám, že nebudeš, tak nebudeš," zopakoval, zatímco se jeho oči přivřely do tenkých škvírek. Jeho oči ztmavly, jeho rty se zkroutily do polovičního úsměvu, při kterém se mu zvedl jen jeden koutek úst. "Můžeme společně zapracovat na světlejší budoucnosti," dodal polohlasně, vábivě.
Nepřestávala jsem hledět do jeho očí, když jsem si uvědomila, o co tady asi jde. Ačkoliv jsem si tím nemohla být stoprocentně jistá, zdálo se, že tu změnu vyvolala Tomova návštěva v nemocnici. Nevěděla jsem, jestli se jednalo o první setkání mojí mámy a Toma - když jsem neměla tušení, že platí výdaje za léčbu, mohlo mi unikat více věcí - ale jejich dnešní shledání rozhodně něco způsobilo. Krátce jsem se nadechla přes pootevřené rty. "Placení léčby není jediné, co děláš za mými zády, co?" zašeptala jsem.
Stáhl obočí k sobě. "Jak jsi na tohle právě teď přišla, prosím tě?"
"Chodíš za mámou?"
"Ne," odpověděl bez mrknutí oka.
"Tak za doktory," hádala jsem dál.
"Ne," znovu odpověděl a tentokrát i nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Přece bys jen tak neházel peníze do léčby někoho cizího," pomlaskla jsem si.
Lehce se odtáhl. "Je to tvoje matka, ne? V tom případě není cizí. Je to rodina mého…" zarazil se a nedořekl, co měl na jazyku.
"Tvého zaměstnance," doplnila jsem s krátkým protočením očí. "I tak to nevysvětluje, proč se tak staráš o její vyléčení."
"Nemám, co bych ti k tomu řekl," vydechl a zuby si přejel přes spodní ret. Odtáhl se, zády se opřel o polštář, u kterého jsem doposud seděla sama, a podíval se na obrazovku televize. Z jeho chování jsem byla zmatená jako lesní včela, ale jedinou věc jsem vyvodit přece jenom mohla - dotkla jsem se citlivého tématu. Proč je Tom zainteresovaný do mé rodiny?

Poposedla jsem si, abych se dostala do pozice čelem k Tomovi. On však dál seděl s obličejem nasměrovaným k televizi a nevěnoval mi jediný pohled. Naklonila jsem se k němu blíž a nepřestávala se dívat do jeho tváře. Když s našpulenými rty oplatil můj pohled, bylo vidět, že ta dobrá nálada, se kterou sem přišel, už pomalu vyprchá.
"Proč mi jednou neřekneš, co za tím stojí?" zašeptala jsem.
"Kurva práce," zamračil se na mě. "Musíš všechno pokazit?" zabručel a odtáhl se ode mě. Vstal a hned si strčil ruce do kapes. Udělal dva kroky pryč, než ho moje další slova přinutily otočit se zpátky.
"Já všechno kazím?" zvýšila jsem hlas. "Ty se tady chováš nejvýš podezřele, nechceš mi říct, co za tím stojí, ale zase jsem ta špatná já? Proč se sakra staráš o moji mámu?"
"Protože se starám o tebe!" odsekl mi, hlas stejně nabroušený jako teď ten můj. Vydechl. "Starám se o tebe a tvoje máma je prostá součást toho všechno," zamumlal.
Nevěřícně jsem se uchechtla. "Jak můžeš něco takového říct?" zamrkala jsem. "Vždyť mi děláš ze života peklo," ušklíbla jsem se. "Kdyby ses o mě doopravdy staral, staral by ses taky o to, abych se tu měla dobře."
"A nemáš se snad dobře?" zvedl obočí. "Bydlíš si v luxusu, o kterém se jiným může jen zdát!" znovu zvýšil hlas, zatímco jednu dlaň vytáhl z kapsy tepláků, aby s ní máchl přes místnost. "Hlady netrpíš a o další věci taky nemáš nouzi!"
"Ale mám nouzi o přátele," odpověděla jsem mu. "Nemám jediného člověka, kterému bych si mohla postěžovat. A když se náhodou s někým spřátelím, ty ho hned musíš vyrazit, protože vynášel informace," naznačila jsem uvozovky.
"Jestli mluvíš o Patrickovi, tak si svůj vyhazov zasloužil," ukázal na mě prstem.
"I tak jsi mi sebral toho posledního, s kým jsem se tady mohla bavit," zamračila jsem se na něj. "Nebo mi snad chceš naznačit, že mi budeš přítelem ty?" zvedla jsem obočí. "Nebo snad tvůj povedený bratříček, který mě nenávidí, aniž bych vlastně znala pořádný důvod?" založila jsem si ruce na prsou.
Znovu si povzdychl. "Já jsem sem přišel v míru, a ty zase musíš vytahovat témata, u kterých se jedině pohádáme," zamumlal a prsty si promnul kořen nosu. Tím se vyhnul odpovědi na otázku, která mi nedala spát hned několik nocí - proč mě nemůže Bill vystát?
"A to si myslíš, že když budeš taková témata ututlávat, vyhýbat se jim a nereagovat na ně, že se prostě vytratí? Když se se mnou nechceš bavit o tom, co je teď pro mě důležité, nebav se se mnou vůbec," odsekla jsem. "Už se těším, až se zbytek kapely vrátí. S takovou na mě konečně nebudeš mít čas," procedila jsem mezi zuby a podívala se před sebe na televizi. Sice mi unikl pořádný kus filmu, ale to mi teď bylo jedno. Z večera, který začínal tak dobře, se vyklubal další v Tomově přítomnosti, kde špatná nálada pronikala všemi póry.
"V tom případě nevím, jestli tě potěším, ale Bill si hodlá svůj výlet v Berlíně prodloužit o pár dní," oznámil mi tichým hlasem. Nevzhlédla jsem, ale slyšela jsem, že se o kousek přiblížil. Když se posadil vedle mě a položil dlaň na mé stehno, mlčky jsem zatnula zuby. "Zaro," vydechl mé jméno.
"Řekni mi pravdu," pošeptala jsem. Dál jsem hleděla před sebe a bála se na něj podívat, věděla jsem, že by mě jeho pohled dostal. Olízla jsem si rty. "Ty bys neměl problém najít si holku, která by tě chtěla, milovala, kterou bys mohl milovat i ty," začala jsem sotva slyšitelně. "Proč tu pak musím zůstávat, když jsi sám řekl, že je ta smlouva pouhá fraška?"
Uslyšela jsem jeho hlasité, těžké polknutí. "Protože tě tu chci mít. A nijak jinak bych tě tu neudržel než pod záminkou téhle práce," řekl.
"Kdyby ses nechoval hned od začátku jako korunovaný kokot, tak bych tady třeba ráda byla," podívala jsem se na něj.
Zuby si přejel přes spodní ret. "Neměl jsem zrovna nejrůžovější období," zamrkal. Přejela jsem očima přes jeho tvář, ve které teď nebylo známky po jakékoliv negativní emoci. "Omlouvám se ti."
Nevěřícně jsem zůstala hledět do jeho očí. Něco se opravdu muselo stát. Ať už to bylo cokoliv, nevěděla jsem, jestli mu můžu věřit nos mezi očima, nebo se tady chytám do další pasti, kterou na mě straží. Abych hloupě neuvěřila tomu, že to myslí vážně, a pak nelitovala toho, že jsem nevycouvala, dokud to šlo.
Tom vztáhl ruku a polštářky prstů přejel po hraně mé čelisti, čímž si přitáhl můj obličej blíže k tomu svému. Očima těkal mezi mými rty a očima, než mě krátce políbil. Odtáhl se a zahleděl se do mých očí. "Co kdybychom se odteď oba dva snažili o lepší vztahy?"
"Včetně nepříjemných témat?" zeptala jsem se a pomalu naklonila hlavu na stranu.
"Pokud to bude nezbytné," trhl rameny.
Trhaně jsem nasála vzduch přes pootevřené rty. "Proč? Proč ta změna?" položila jsem mu další otázku. A než aby mi hned odpověděl, znovu přitiskl své rty na ty mé. Dlaněmi obemkl můj obličej a přisál se k mým rtům o trochu hladověji, zatímco prsty vjel kolem mých uší do vlasů. Přilnul se k mému tělu, naklonil se nade mě, a tak jsem se dostala pod něj. Udýchaně jsem oplácela jeho polibky, zatímco svými dlaněmi držel mou hlavu u té jeho. A když se mi krátce podíval do očí, s otázkou jsem mu oplatila pohled.
"Protože," odpověděl.
Jestli má být tohle odpověď, musí mu být jasné, že mi nestačí ani náhodou. Nespokojeně jsem si pomlaskla.
"Protože," zopakoval, než mě zalehl svým tělem.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 21:55 | Reagovat

Zdá sa mi to alebo je ten diel nejaký krátky? Či som to len tak rýchlo prečítala? 8-O  O_O Aaaa...chcem ešte ešte ešte ešte ešte!! ♥ Okamžite! :D Hneď teraz :D aspoň 50 ďalších dielov! :D  :D  :D  :D  :D :-D  :-D Báří takéto týranie sa mi vonkoncom nepáči! Sakra, však nech už jej povie čo je vo veci. A to, prečo ju Bill neznáša to by ma už sakra akože veľmi zaujímalo. Inak, už by si ich aj mohla vrátiť naspäť - ostatních chalanov. Nejako mi už ide na nervy, že tam sú len oni dvaja a Tom jej aj tak nič nepovie a furt len kľučkuje okolo horúcej kaše. -_- Ach! Je to o hubu to napätie a premýšľanie, o čo tam sakra asi tak ide. Vrrr! :-?  :D  :D  :D

2 Shadow. Shadow. | 9. dubna 2017 v 23:38 | Reagovat

Omg! Konečně poprosil!😊 Dost mě zajímá, proč ji Bill nemůže vystát. Že by se mu snad nelíbilo, že se do Zary starší brácha zakoukal? Doufám, že se to brzo dozvíme.
A utnout to v takové chvíli... grrr! 😬😀

3 Ká. Ká. | 11. dubna 2017 v 8:02 | Reagovat

Zas na druhou stranu se mu nedivím , že ho rozcilujou její otazky 😀  Tak on ji tam chce? A takhle ji to řekne ?! Jako prostě jen tak? A ona to přejde bez ničeho ? ..
Protože, to bych ho kopla 😀 to jsem zvědavá jestli to dopovi 😃

4 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 24. dubna 2017 v 10:34 | Reagovat

Tak Tom se snazi ji vyhovet, byt dokonce mily a nehadat se, a ona na nej musi mit milion takovych blbych otazek, ze bych ji pleskla.. :D
Tak jestli jsem si predtim myslela, ze je roztomilej, kdyz skemra o sex, netusila jsem,co prijde ted! :D on vazne prosi, no ja se bavim! :D
A zas to museli posrat,jak jinak. :D porad mi prijde,ze Zara se ve vsem rype a ceka, kdy Tom vybuchne, ale ten se kupodivu porad drzi a ani j ito nejak neoplaci.. on je.proste zamilovanej a tecka. :D
No to rikam, on chce aby spolu vycházeli a meli se hezky, tak at mu to Zara prestane ztezovat.. :D
A ja jsem uz zase skoro v praci sakra.. uz se tesim, az po ceste domu zhltnu dalsi dil! :-) (a nebo v praci na tom zachode :D :D)

5 Mintam Mintam | Web | 27. dubna 2017 v 2:05 | Reagovat

Cože?!! :D

Tak tohle byla totální jízda na horské dráze a moje emoce a pocity jsou absolutně roztroušené všude kolem mne, že je ani nedokážu posbírat a ucelit. Absolutní smíšenost všeho! Nevím vůec co si mám o tomhle díle myslet. Úplně jsem se těšila, že prostě nastane ta změna v Tomovi, ačkoliv je mi jasné, že by to nebylo hned tak a něco by to ještě stálo, a hned na to přišel zase tn starý známý Tom. Jakmile se přijde s tématem, na který on odpoívdat nechce, hned je nepříjemný a hádá se.
Při slovech "prosím" jsem si ale říkala, že ta změna přeci jen nastat musela. Někde k ní došo prostě bez naší přítomnosti nebo co :D No a dočetla jsem se až "Omlouvám se ti" a normálně jsem se upřímně roztřásla po celém těle a nechala se tím ovlivnit až do dočtení toho nabitého dílu. Proto má prvotní reakce v komentáři byla "Cože?!" :D

COŽE?!! :D :D :D :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama