Close to You | 26.kapitola

13. dubna 2017 v 13:41 | Báři ツ |  Close to You
Přeji vám krásné počtení. Zároveň si užijte Velikonoc, načerpejte potřebných sil. :) B.
Hudba: Pink - Try





Seděla jsem v pohodlném proutěném křesle, které patřilo k Mikově zahradnímu nábytku, v ruce držela skleničku s bílým vínem a poslouchala, o čem se baví skupina lidí, ze které jsem znala jen Mika, a to díky tomu, že jsme se před nedávnem setkali na výstavě. A samozřejmě Toma, který mě svým dnešním chováním překvapoval každou minutou. Když jsme vyšli z domu a šli několik bloků pěšky k Mikovu domu, moc toho nenamluvil, dokonce se mě ani tolik nedotýkal, jako to na veřejnosti dělal běžně a až okatě. Sotva jsme se však dostali do společnosti jeho přátel, neustále mě držel po svém boku, jako by mě chtěl ochraňovat, nebo naopak ukazovat, že patřím k němu. Nedělal to však nějak násilně, nepřipadala jsem si jako ve vězení, pod neustálou ochranou, jako tomu bývalo běžně. Dneska to bylo až kupodivu příjemné, když položil paži kolem mého pasu, když se svým tělem naklonil k tomu mému, dokonce mi ani nevadilo, když kolem zavířila jeho kolínská, kterou jsem dříve nemohla ani cítit, protože jsem si hned představila jeho obličej, jeho tělo, jeho celého.

Upila jsem vína a chvíli ho podržela na jazyku, než jsem lok polkla. Když jsem na paži ucítila lehký dotek, přetočila jsem svůj pohled od stromů zahrady, které jsem si prohlížela, k Tomovi. Nakláněl se ke mně přes opěrku křesel, ve kterých jsme seděli vedle sebe. Jen jsem tázavě zvedla obočí a nevydala ani hlásku.
"Do kdy se tady chceš zdržet?" zeptal se mě polohlasně, aby ostatní neslyšeli, o čem se bavíme. Zábava byla v plném proudu, ale Tom si velice dobře všiml, že radši sleduju okolí, protože jsem neměla čím přispět do konverzace. Nebyli to mí přátelé, byli to jeho známí, se kterými měl společné historky, kterým se mohl smát. Já jen seděla vedle a chápala sotva třetinu z toho všeho, o čem se tady bavili.
"Je mi to jedno," zamrkala jsem. Pomalu jsem si olízla rty. "Jestli se tady bavíš, nemusíme spěchat domů," dodala jsem. Nechápala jsem, proč se mě ptal. Bylo přece zvykem, že jsem se řídila podle něj, tak proč najednou chtěl vědět, kdy chci odejít?
"Pokud bys už chtěla jít, řekla bys mi?" zeptal se.
Pokývla jsem hlavou. "Jasně," řekla jsem. Že se mi chtělo jít ve vteřině, co jsme sem přišli, jsem ale nezmínila. Vždyť jsem nikoho neznala a v cizí společnosti jsem se prostě neuměla pohybovat. Kdybychom byli na nějakém večírku, kde bych se musela držet po Tomově boku a mlčky se usmívat na okolí, nevadilo by mi to, ale tohle bylo přátelské posezení, kde se bavili o normálních věcech, o takových, ke kterým bych měla být schopná přispět, kdybychom s Tomem opravdu byli pár. Jenže my jsme nebyli pár. A to tu nikdo nesměl vědět. Zajímalo by mě, co jsme vlastně teď s Tomem měli představovat, protože se zdá, že i hranice zaměstnavatele a jeho podřízeného jsou dávno smazané. Byla jsem teď vydržovaná z jeho dobroty, protože jsem potřebovala peníze, ale zároveň jsem měla práva jako jeho opravdová přítelkyně? Proč by se jinak ptal na to, kdy chci odejít? Proč by vůbec bral ohledy?
"Fajn," odpověděl a prsty přejel přes mé předloktí. "Chceš dolít?" zeptal se na další otázku, která nebyla běžná. Sklopila jsem pohled ke sklenici, kde bylo vína už jen na dně.
"Můžeš," přitakala jsem a zbytek obsahu sklenice rychle vypila, než se Tom natáhl pro láhev, která stála na stole před námi. Podržela jsem sklenici v prstech, zatímco mi naléval dalšího vína. Nedívala jsem se po víně, sledovala jsem jeho obličej, jeho pohled sklopený k mé sklenici. Takhle se nikdy nechoval. Proč najednou…?

Zatajila jsem dech, když dolil sklenici a krátce se na mě podíval. Jeho pohled byl jiný, nebyly v něm žádné známky opovržení a zášti, nezdálo se, že by ho moje přítomnost obtěžovala. Běžně jsem z jeho očí dokázala vyčíst, jak otravná jsem mu přišla, ale teď byl podivně klidný, uvolněný a jeho pohled byl zahalen do roušky přátelství. Když oddělil rty a nadechl, že něco řekne, Mike na nás promluvil a tím zarazil to cokoliv, co chtěl Tom říct.
"A co vy dva?" uslyšela jsem. "Plánujete nějakou dovolenou? Všichni ostatní plánují výlety po celém kontinentu," pousmál se.
Tom pomalu zavrtěl hlavou, ale to byla jediná odpověď, kterou se od něj mohl Mike dočkat.
"Jestli všechno půjde podle plánu, brzy vyjde album," začala jsem. "S takovou se spíš jedná o plánování koncertů než dovolené," podívala jsem se nejen do Mikových očí, ale taky na ostatní, kteří seděli kolem stolu.
"Tak nějak," dodal Tom.
"A jak to s albem vypadá, Tome?" přetočil konverzaci další z přísedících, který se jmenoval buď Tyler nebo Troye nebo tak nějak podobně. Nepamatovala jsem si jejich jména, jen jsem něco pochytila, když jsme byli představeni. A to je před několika hodinami a několika sklenicemi vína na poloprázdný žaludek.
"Zatím dobře," odpověděl. "Ale nechci se bavit o práci," pousmál se, "proto tady přece nejsme, ne?" zvedl jedno obočí.
"Jo, Tom má pravdu," ujal se hned Mike slova. "Takže od teď, kdo jakýmkoliv způsobem zmíní práci, bude muset vypít panáka něčeho opravdu ostrého," zasmál se a poposedl si, aby se natáhl pro vlastní drink, který stál před ním na stole. Všichni se hromadně zasmáli. Sice jsem Mika znala jen z těch dvou setkání, ale už teď jsem o něm mohla říct, že je dobrým hostitelem. Dokáže udržet zábavu, dokáže vybrat takové téma z hovoru, které zaujme skoro všechny. Něco takového nejde naučit, něco takového člověk musí mít v sobě.

Večer plynul a já si ani neuvědomovala, jak rychle. Ačkoliv se mi tu nechtělo sedět s Tomovými známými, nakonec nebylo takovým utrpením poslouchat jejich konverzaci. Když nějaké téma začaly holky, většinou jsem měla chuť zavracet oči, ale jinak jsem se docela bavila. Nastaly i momenty, kdy jsem se od srdce pořádně zasmála, protože Mikovo umění vyprávět historky bylo vtipné samo o sobě. Byly však i situace, kdy jsem hleděla před sebe do zahrady a představovala si, jak už ležím v posteli. A kdyby nebylo toho vína, co jsem vypila, asi bych se i zvedla a unuděná odešla sama domů. Kdybych si něco takového mohla dovolit. Když jsem však vedle sebe uslyšela Tomovo povzdychnutí, upoutal tím mou pozornost. Pohledem zabloudil k ciferníku svých hodinek, než ho zvedl k mému obličeji.
"Půjdeme?" zamumlal, sotva jsem mu rozuměla. Kdybych nehleděla do jeho obličeje a neodezírala ze rtů, asi bych ani netušila, co říká. Polkla jsem a mlčky trhla rameny.
"Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se.
"Už jsou skoro dvě v noci," odpověděl a toho se hned Mike chytil.
"No snad se vy dva nechystáte domů?" zamrkal a pohledem přejel přes plný stůl. "Ještě je tady spousta jídla, které se musí sníst, a spousta vína, které se musí vypít. Takže nemůžete jen tak odejít a nechat nás v tom samotné," zavrtěl nesouhlasně hlavou.
"Myslím, že to zvládnete i bez nás," pousmál se Tom. "Ale příště je řada na mě. Jakmile najdu volný víkend v kalendáři, jste všichni zvaní na naši terasu," řekl a pomalu vstal. Napodobila jsem ho.
"Moc ráda jsem vás všechny viděla," začala jsem se loučit. Když jsem seděla, ani jsem nepociťovala, jak se snížila teplota v porovnání s tím, jak teplý večer byl, když jsme přišli. Sotva jsem se však narovnala do stoje, naskočila mi husí kůže. Tom mě hned chytil kolem pasu a dlaní přejel přes mou paži ve snaze mě aspoň nějak zahřát.
"Jestli si za tím stojíte, jdu vás tedy vyprovodit," řekl Mike nesouhlasným tónem hlasu, ale v jeho očích bylo znát, že to nemyslí vážně. Obdarovala jsem ho drobným pousmáním, než jsem se podívala po ostatních.
"Užijte si zbytek večera," popřála jsem všem okolo. Otočila jsem se na patě a Tom se držel po mém boku, když jsme procházeli domem, abychom se dostali na ulici, která nás už dovede k našemu domu. Sotva jsme se ocitli na chodbě vedoucí k hlavním dveřím, Tom mě nechal jít napřed. Neohlížela jsem se, co dělá, ale když jsem na ramenou ucítila látku jeho mikiny, vděčně jsem k němu vzhlédla. Triko s krátkým rukávem, které měl pod mikinou celý večer, bylo z tenkého materiálu, ale nezdálo se, že by mu chladnější noc vadila.
"Jsem rád, že jste přišli," usmál se Mike a krátce mě objal kolem ramen. Ucítila jsem lehké políbení na tvář. "Zase se tu někdy stavte, vás je taky vidět jen jednou do roka," uchechtl se.
"Taky jsem tě ráda viděla, Miku," oplatila jsem mu. Odstoupila jsem, aby se mohl rozloučit i Tom. Plácli si dlaněmi a objali se jako staří dobří přátelé.
"Však si dáme vědět," řekl Mike a prsty naznačil telefonní sluchátko.
"Jasně, chlape. Moc to tady nerozjíždějte, abych zas neposlouchal historky o tom, co všechno se stalo po mém odchodu," zasmál se Tom.
"Není moje chyba, že odcházíš před tím, než vypukne ta pravá zábava," pokrčil Mike rameny. "Dobrou noc, bando," řekl, a ještě jednou očima přejel i ke mně. Jeho pohled byl lehce přiopilý, ale v takovém stavu nebyl sám. I já jsem měla trochu upito, cítila jsem tu volnost v končetinách a dobrou náladu, která kouzlila nepřetržitý úsměv na mé tváři.
"Tak někdy příště," zamumlala jsem a vyšla z domu. A sotva se na chodníku vedle mě objevil i Tom, položil paži kolem mých ramen. Zlehka přitiskl rty na můj spánek a já pocítila příjemnou vlnu tepla, která přicházela s tím, jak blízko se mě Tom držel. Nikdy mě na veřejnosti nepolíbil, kromě toho letmého doteku na výstavě fotografií, kde jsem se seznámila s Mikem. Teď to bylo podruhé, co mě takhle bezprostředně políbil. I když to nebylo na rty, stejně to bylo příjemné. Políbení na tvář v galerii mě překvapilo, ale teď jako by to vyplynulo ze situace.
Vzhlédla jsem k němu. "Díky za mikinu," zamumlala jsem. Jen se pousmál a mrkl na mě, aniž by cokoliv řekl. A jeho paže dál ležela na mých ramenou a její tíha byla příjemná, poprvé za dlouhou dobu jsem nepociťovala znechucení, že se Tom drží poblíž mě, poprvé jsem si jeho tichou přítomnost vlastně užívala.

V tichosti jsme přišli až k naší příjezdové cestě. Tomovu mikinu jsem měla přitisknutou k tělu a paže držela překřížené na hrudi, abych se aspoň nějak zahřála. Dnešní teplotu jsem podcenila, nebo jsem spíš nečekala, že se večer protáhne až do takové pozdní hodiny. Postavila jsem se na práh domovních dveří a bokem se opřela o jejich rám. Tom si stoupl vedle mě a věnoval mi dlouhý pohled, zatímco jednu dlaň zasunul do kapsy na své mikině. Naklonil se ke mně blíž, jako by mě chtěl políbit, ale neudělal to. Ucítila jsem lehký dotek přes látku mikiny na své podbřišku, jak vytahoval klíče z kapsy. Vydechla jsem a mlčky mu oplácela pohled. Jediný zvuk, který byl slyšet, bylo tiché cinkání klíčů. Když si olízl rty, pevně jsem zatnula zuby ve snaze neztratit kontrolu nad svým tělem.
Tom pohled přerušil jen kvůli tomu, aby odemkl dveře. Lehce do nich strčil prsty a mávnutím dlaně mi pokynul, abych vešla první. Z prahu dveří však neuhnul, a tak jsem se kolem něj musela natěsno protáhnout. Naše těla se o sebe lehce otřela, a to bylo možná jeho cílem. Když vešel do domu hned po mně a zavřel za sebou dveře, jen chvíli jsem hleděla do jeho obličeje, než jsem se otočila čelem k chodbě.
"Dobrou, Tome," zamumlala jsem. Udělala jsem pár kroků, než mě tiše oslovil.
"Zaro?"
"Ano?" ohlédla jsem se přes rameno. Pořád stál na prahu dveří a vypadal, že na něco čeká. Jestli na správnou situaci, na nějaký můj pokyn, že si dnes může dovolit něco víc, něco, na co předtím svolení nevyžadoval a prostě si vzal, co chtěl?
Znovu si navlhčil rty. "Vrátíš mi mikinu? Mám v ní mobil. Nebo mi ho aspoň podej a mikinu si klidně nechej," řekl a pohledem sjel přes mé tělo. Ani jsem si neuvědomila, že mám ruce vražené hluboko v kapsách jeho mikiny a jeho nový mobil svírám mezi svými prsty, jako by byl můj.
"Jo, jasně," zamrkala jsem a rychle vytáhla dlaně z kapes. Stáhla jsem mikinu z ramen a pár kroky se vrátila zpátky k Tomovi, který zůstal stát na místě vedle botníku a věšáku, kde viselo pár Billových kabátů. "Ještě jednou díky za půjčení," pousmála jsem se na něj.
"Bez problému," odpověděl. Přehodil si mikinu před předloktí a z kapsy vytáhl mobil. Hned zkontroloval, jestli ho někdo nesháněl. Jediný, který by mu v tuhle hodinu mohl psát nebo volat, byl jeho bratr, to jsme věděli oba dva. Když stiskl tlačítko a odemkl tak klávesnici mobilu, otočila jsem se na patě. To podivné ticho, které mezi námi ve chvílích samoty panovalo, nepříjemně bzučelo v mých uších. Jindy jsme se bavili aspoň o povrchních věcech, ale dnes jsme mnoho slov neprohodili. Bylo to nezvyklé, a tak trochu mě to znervózňovalo, protože o to víc času jsem měla na to, abych neustále přemýšlela nad tím, co se mu asi honí hlavou. Dnešní večer byl Tom až podezřele milý, jeho ohleduplnost nabrala naprosto nový směr.
"Tak dobrou," rozloučila jsem se podruhé, krátce se ohlížejíc přes rameno. Vzhlédl ke mně a zdálo se, že si ani nevšiml, že jsem se zase vzdálila. Vypnul displej mobilu a schoval ho do kapsy kalhot.
"Díky za dnešní večer. Docela jsem se bavil," řekl, zuby si přejíždějíc přes spodní ret. Ztěžka jsem polkla. Taková slova ve mně vyvolala bouři emocí, ve které jsem se sama těžce vyznávala. Taky jsem si dnešní večer užila, ačkoliv jsem těžce snášela přítomnost jeho přátel, s Mikem jsem přece jen trochu konverzaci udržovala. A i když byla Tomova tichá společnost podivná a vyvolávala ve mně nejistotu, vlastně to bylo mnohem lepší, než kdybychom se zase hádali a házeli po sobě nenávistné pohledy.
Pokývla jsem hlavou. "Já kupodivu taky," souhlasila jsem. "Dobrou."
"Ještě jedna věc," znovu přerušil můj odchod a já se k němu potřetí za krátkou chvíli otočila. Pohledem jsem se fixovala na jeho obličej a nevšimla si jeho nervózního přešlápnutí z nohy na nohu.
"Ano?" zvedla jsem obočí a lehce naklonila hlavu na stranu, když mlčel a jen oplácel můj pohled. Stáli jsme od sebe na několik metrů, ale stejně mé pozornosti neuniklo, jak se jeho hruď nadzvedla v trhaném nádechu. Když na mě jen hleděl, nejistě jsem si prsty přejela po předloktí druhé ruky. Srdce mi začínalo nervózně zrychlovat, můj dech se zkracoval a byl mělčí. Plíce se mi stahovaly a já se pod jeho drobnohledem cítila nesvá.
Když ke mně vykročil, nijak jsem na to nereagovala. Neucouvla jsem, ale ani jsem mu nevyšla vstříc. Nepohnula jsem se, dál jsem nejistě prsty svírala své předloktí a snažila se netřást chladem, který se postupně dostával mou kůží do těla. Když se několika houpavými kroky přiblížil na minimální vzdálenost, nechal mezi našimi těly jen kousek volného prostoru.
"Tome, co -"
"Ššš," utišil mě a konečky prstů přejel podél mé čelisti, než se ke mně naklonil, čímž vyrušil zbývající vzdálenost mezi našimi těly. Pustil mikinu, kterou držel v jedné ruce, a položil právě uvolněnou dlaň na má bedra. Přidržel mě u svého těla, zatímco se rty natiskl na ty mé s takovou vervou, až jsem zavrávorala. A kdyby mě nedržel, určitě bych pod tím nečekaným tlakem ucouvla a zády narazila do stěny. Přesunul prsty z mé čelisti a zajel s nimi do vlasů. Prodloužil polibek a špičkou jazyka přejel přes linii mých rtů, než se jím začal probojovávat do mé pusy. Sotva tiše vzdychl proti mým rtům, omotala jsem paže kolem jeho krku. Prohnul se v zádech, naklonil se nad mé tělo, aby překonal náš výškový rozdíl. Teď jsem zavrávorala a ucouvla, Tom mě hned následoval. Dlaní se rychle zapřel o stěnu, ke které jsem se přiblížila, aby na mě nespadl celou svou vahou. Prsty jedné ruky jsem vjela do jeho vlasů a zatahala ho za kořínky. Znovu vzdychl.
Srdce se mi divoce rozbušilo.
A jeho polibky neustávaly.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Anet Anet | 13. dubna 2017 v 17:45 | Reagovat

Komentár skúšam pridať už niekoľký krát. V momente sa mi do oči tlačili slzy, toto je asi jeden z najlepších dielov! dokonalé, panebože! chcem ešte ešte ešte!

2 Ká. Ká. | 13. dubna 2017 v 18:49 | Reagovat

Tak pockeeej, já se těšila , že dokončí to svoje protože a že se konečně dočkáme sexovy sceny, doted vlastně nevím jestli se to Záře líbí :-D tak jako asi jo, když sním spí dál, ale chápeš :-D.
Že by klid před bouří?

3 Shadow. Shadow. | 13. dubna 2017 v 19:54 | Reagovat

Úúú. 🔥🔥🔥

4 Marči Marči | Web | 14. dubna 2017 v 16:05 | Reagovat

Úprimne?? Zo začiatku ma to nejak nenadchlo, potom som tu strašne dlho nebola..a keď som sem prišla bol tu asi 23 diel...Tak som si kúsok prečítala, asi fakt len prvé 3 či 4 vety a vtedy som si povedala : ´Ok, toto musíš čítať od začiatku´a tak som sa do toho pustila. Všetky tie diely som prečítala za jeden večer, kašlať na to, že ma štípali oči únavou, že som na druhý deň mala ísť do práce, aj na to, že budem vyzerať hrozne :-D ..proste musela som.
Je to hrozná namotávka, vlastne ako všetky tvoje príbehy. Máš skvelý dar, super slovnú zásobu a vieš to opísať tak, že ma to vcucne do deja a neviem prestať čítať.. závisť 8-)

Každopádne, ti chcem poďakovať, že nás zásobuješ niečím takýmto skvelým :-)

Btw, aj ty si uži Veľkúnoc :-P
a nový diel si prosím čím skôr :-)

5 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 25. dubna 2017 v 3:05 | Reagovat

Tak jdu konečně číst, padá na mě únava, ale bez dílu bych neusnula! :D
Já se tu usmívám jak blbeček nad tím, jak se k ní Tom hezky chová. :-) A Zara samozřejmě pořád podezřívavá.. že se nestydí! :D
Mikina a letmé políbení na spánek, ty chceš, abych se tu rozpustila, jak je Tom k ní milý? :D A konečně i ona jemu začíná přijít na chuť, to je dost! :D aspon že ten večer nedopadl nijak hrozně, ale nechci křičet, ještě jsem to nedočetla do konce.. :D
Oh, on jí prostě nemůže jen tak nechat odejít.. to se mi líbí.. :D A zase polibek, u kterýho se tu rozpouštím.. co mi to děláš! :D A takhle to utnout, no jestli nebude v dalším díle pokračování v posteli, tak si mě nepřej!! :D

6 Mintam Mintam | Web | 27. dubna 2017 v 23:43 | Reagovat

No a jsem zase tu, pokračuji ve svém večerníčku, který jsem včera započala. A musím říci, že to na mě mělo větší vliv, než jsem si myslela, protože ten sen dneska v noci... No asi bych musela tento komentář označit 18+ a to bych tu nerada :D Řekněme, že mi to nevadilo vůbec a proto do toho jdu dobrovolně dnes ještě jednou před usnutím :D Třeba z toho zase nějaký takový krásný sen bude :)

Kdyby někdo začínal číst až odsud (což je hloupost, ale teoreticky, někdy si člověk najde povídku, a jen tak mrkne na díl, co prostě má před nosem a teprve podle toho si řekne: Ha, to si asi přečtu od začátku!), tak by si asi říkal: Hm, běžná povídka, vztah s Tomem, a co má být :D
Protože přesně tenhle pocit jsem tady u toho dílu měla: Běžný vztah. - pak se samozřejmě ale vynořil ten stín v té hlavě a vytvořila se vráska na čele: Jakto sakra?! Jak to že to působí jak normální vztah? :D
Já jsem fakt zvědavá, až se Tom prostě probere a řekne konečně Zaře pravdu, jak se věci mají. Protože tohodle bych se bála. Jednou jí chce pomalu div ne zabít a poté prostě jí líbá, objímá na veřejnosti a ptá se jí, jaký má den a jak se jí líbí zábava. Bez toho, aniž by jí jakýkoliv jiný pocit, než chtěl in slyšet, chtěl zabít.

Pěkně se to zamotalo a už ani nevím, zda Tom sám ví, kde k tomuhle přišel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama