Close to You | 39.kapitola

7. května 2017 v 15:11 | Báři ツ |  Close to You
Pardon za prodlevu. Ségra dnes slaví třicátiny, tak jsem jí vymýšlela třicet dárků, abych jí oplatila to, že ona mi na moje narozky přinesla krabici s pětadvaceti dárkama. No, vymyslet je, to byla jedna věc. Zabalit je, to byla věc naprosto jiná. Zabralo mi to víc času, než jsem předpokládala, možná taky proto, že jsem k tomu seznamu dárků vymýšlela rýmovačky, aby dostala nějaké nápovědy k tomu, co se pod balicím papírem skrývá... Zároveň jsem musela dvě trika namalovat, zažehlit a pěkně zabalit, a to mi zabralo snad nejvíce času... Pak taky začal hokej, že jo. K tomu fakt, že se mám učit a já to ještě neviděla... No pěkně, Barboro. :D
Hm, vykecala jsem se, pardon :D. Utíkám slavit, vy si užijte díl. Těším se na vaše ohlasy, jako vždy ♥ B.




Držel jsem filtr cigarety mezi prsty a dlouze potahoval, zatímco jsem hleděl do Billových očí. Seděli jsme naproti sebe v kuřáckém salonku, ve kterém jsem Billa hned našel. Z krabičky se vytratilo už několik cigaret a z popelníku před ním bylo jasné, že vypaloval jednu za druhou. Tohle dělal v jediném případě - když byl nervózní jako prase.
"Brácha, no tak," povzdychl jsem si a položil dlaně do středu kulatého stolu, o který jsem se opíral. "Nemohl jsem tušit, že se tam ta coura ukázala. Kdybys jediným slovem naznačil, že… Zara by pochopila, kdybych jí řekl, že budu trávit čas s tebou," olízl jsem si rty.
"A co přesně by na tom měla chápat?" ušklíbl se. "Ona je tu snad od toho, aby udělala, co je jí řečeno, ne aby chápala, proč to má udělat," zavrčel.
Znovu jsem si povzdychl a palcem a ukazováčkem jedné ruky si pomnul kořen nosu. "Billy," oslovil jsem ho tak, jak ho oslovuje opravdu málo lidí. "Ta smlouva je fraška, které se držíš už jenom ty. Pokud to tak můžu říct - a teď si sám uvědomuju, že asi trochu přeháním - tak Zara už moji přítelkyni nehraje. Ona se mou přítelkyní stala," naklonil jsem hlavu na stranu. "Prosím tě," polkl jsem. "Mohl by ses přes to přenést a pokusit se s ní vycházet?" zamrkal jsem.
"Takže ty za mnou přijdeš s tím, že ti Geo řekl o Alex. Pak mi řekneš, že jsem za tebou klidně mohl přijít s tím, že mě něco trápí, ale v další minutě už zase mluvíš jenom o ," řekl neutrálním tónem, který mě najednou děsil. Měl pohled sklopený k popelníku, ve kterém hasil nedopalek cigarety. Když ke mně vzhlédl, chlad v jeho očích se zabodl do mého srdce. "Myslel jsem si, že jsme nerozdělitelní."
"Vždyť jsme," skočil jsem mu hned do řeči. "A kdybys přestal s těmi šaškárnami, tak bys to sám viděl," dodal jsem a prstem píchl do stolu. V zápalu argumentačního boje jsem zvýšil hlas, a to Billa popudilo. Nemusel to říkat, viděl jsem mu to na tváři. Doslova jsem cítil jeho napětí. Byli jsme identická dvojčata, což mezi námi vytvářelo zvláštní spojení. Byly dny, kdy jsem až hmatatelně cítil jeho špatnou náladu, kdy jsem se tou náladou nechal ovlivnit, kdy jsem se choval přesně tak, jako by mi ublížilo to samé, co Billovi.
"Tomi," oplatil mi zjemnělé oslovení, "copak nedokážeš pochopit, že teď nedokážu důvěřovat jen tak někomu?" zamrkal.
"Tak jí nedůvěřuj, je mi to u samé prdele, jen se k ní nechovej jako k póvlu. Bav se s ní. Nebuď jak ledová královna," naklonil jsem hlavu na stranu. Chtělo se mi usmívat nad tím, že jsem snad dosáhl aspoň nějakého kompromisu, ale zároveň jsem se nechtěl radovat, dokud jsem nebyl svědkem toho, že to není předčasné veselí.

Bill mlčel tak dlouho, až jsem si myslel, že snad usnul s otevřenýma očima. Oba dva jsme museli vypadat jako strašáci do zelí - nevyspaní a pobledlí, ale toho si tu nikdo nevšímal. Nevím, jestli za to mohl náš nedostatek energie po náročném týdnu, nebo vidina toho, že se blíží naše evropské koncerty a stejně odjedeme pryč, ale Bill najednou povolil. Sice to nebylo nic světoborného, nebyl to rapidní posun k lepšímu, bylo to však aspoň částečné obrácení.
"Bude se stěhovat pryč nebo si to rozmyslela?" zeptal se. Očima jsem přejel přes jeho obličej a hledal jakékoliv známky toho, že by tu otázku nemyslel tak, jak s jeho hlasem zazněla. Jako by měl opravdu zájem.
"Ještě nevím," pokrčil jsem rameny. "Viděl jsem, že si pár věcí odvezla, ale neřešil jsem to s ní. Nechci se v tom rýpat a myslet na to, když teď máme důležitější starosti s naší tour," řekl jsem a potáhl si z cigarety.
"Přesně. Máme důležitější věci na starosti. Tak proč po mně chceš, abych se s ní bavil, když ji můžeme za měsíc, za dva už vlastně propustit?" zvedl obočí. Chtělo se mi začít křičet. "Jedeme do Evropy, Tome, kde strávíme minimálně půl roku. Snad ji nechceš přibalit na cesty jako šukací pannu," protočil oči.
"Protože i ten čas, který nám do odjezdu zbývá, si můžeme všichni zpříjemnit. Nemyslíš?" zvedl jsem obočí. "Dívej, já se snažím být opravdu ukázkovým partnerem, abych ji přiměl k tomu, aby se nestěhovala pryč. Nechci, aby odešla. A pokud se i ty začneš chovat aspoň trochu přátelsky, třeba ji to obměkčí," vydechl jsem.
Bill hleděl do mých očí a já do jeho. Viděl jsem, jak si mě zkoumavě prohlíží, a zatímco se mu v mysli převalovalo hned několik otázek, já se trýznil tím tichem, které mezi námi zase nastalo. Dřív to ticho bývalo uvolňující, bylo to ticho, ve kterém jsme nemuseli mluvit, ale stejně jsme věděli, co ten druhý chce, co cítí, co si myslí. Teď tu byl rušivý element. Každý jsme byli na jiné životní úrovni. Zatímco se Bill vzpamatovával ze zlomeného srdce a ze strachu z dalšího ublížení se uzavíral do sebe, já jsem své srdce ochotně nabízel nejlaskavější dívce, kterou jsem kdy ve svém životě potkal. To by byla drobnost, jen kdyby to nevyvolávalo takové komplikace.
"Brácho, kvůli mně, co?" zvedl jsem jedno obočí. "Budu po tobě moc chtít, když tě požádám, abys k ní byl milejší?" zamrkal jsem víčky. Věděl jsem, že něco takového působí na lidi, kteří mě moc neznají. Své taktiky jsem na Billa moc zkoušet nemohl, protože je znal. Vždyť polovinu z nich sám prováděl, když chtěl někoho přesvědčit o svém názoru. Zuby jsem si přejel přes spodní ret a rezignovaně položil předloktí na stůl mezi nás. Propletl jsem si prsty a ztěžka vydechl. Bill mlčel už celou věčnost. To nemohlo být dobré znamení.
Když se jeho rty oddělily a on se přes ně nadechl, vzhlédl jsem k němu od popelníku, ve kterém se povalovalo už několik nedopalků. Měl podivný výraz ve tváři, ve kterém jsem se ztrácel. Takhle se na mě díval, když jsme byli malí kluci a naši se rozváděli, takhle se na mě díval, když nám umřel pes. Byl to lítostivý pohled, smutný a zkoušený, ale zároveň odevzdaný osudu. Věděl, že se na situaci nic nedá změnit, ač je třeba bolestivá, a musí se prostě přetrpět.
"Ty ji miluješ, co?" zeptal se.
Překvapeně jsem zvedl obočí a z mého hrdla se vydralo posměšné uchechtnutí. "Cože?" odfrkl jsem si. "Nebuď směšný, vždyť -"
"Ty ji miluješ," zopakoval, tentokrát to však nebyla otázka, ale prosté oznámení faktů. "Ty ji miluješ a ani o tom sám pořádně nevíš. Způsob, jakým na ni hledíš, jak si ji prohlížíš, jak by ses jí chtěl pořád dotýkat a ochraňovat ji," krátce si olízl rty. "Jsi do ní blázen, proč by ses jinak pořád snažil, abych ji měl rád?" zeptal se a odmlčel se v dramatické pauze, jak to míval ve zvyku. "Jen si to nechceš přiznat. Nebo spíš - sobě bys to přiznal, ale nikomu jinému. Takový ty jsi chlapák, co?" řekl. Naklonil hlavu na stranu a prsty si prohrábl světlé vlasy, které dnes příliš neupravoval, jen je sčesal dozadu. "Jestli chceš, aby ti neodešla, neskrývej to před ní. Nemysli si, že to pozná z toho, že jí podržíš dveře nebo uděláš snídani. Když jí do očí neřekneš, co pro tebe znamená, odejde. A ty pak budeš na stejném místě, jako jsem teď já: zlomený a sám," ukončil svůj proslov. Prudce vstal a vykročil od stolu, ale ještě jednou se ke mně otočil. "Kvůli tobě se možná budu snažit. Ale až tě opustí, nebudu se krotit se slovy, že jsem tě varoval."
"Bille…" ještě jsem ho oslovil, ale už odcházel. Nechtěl poslouchat a bylo jasné, že by si stejně nevzal k srdci to, co jsem mu chtěl říct. My dva jsme přece byli úplně jiní. Já nikdy nedopadnu tak jako on. Nikdy nebudu zlomený a sám. To nejde dohromady s tím, jaký ve své podstatě jsem. To bych nikdy nedopustil.

Vstal jsem a zamířil zpátky ke stolu, kde jsem nechal Zaru s Georgem. Procházel jsem kolem VIP boxů a byl rád za to, že jsem se nemusel mačkat mezi ostatními návštěvníky klubu, protože tu dneska bylo opravdu plno. Takové množství lidí mi bylo proti srsti, a proto bylo velikou výhodou, že jsme jako celebrity mohli využívat těch luxusů, kdy bylo přednostně postaráno o nás a naše pohodlí. Pohledem jsem vyhledal stůl, ke kterému jsem mířil. Zara seděla mezi Georgem a Billem, který se však držel více stranou, a bavila se jen s jedním z nich. Georg jí asi vyprávěl nějakou vtipnou příhodu, protože se oba dva culili. Způsob, jakým jí úsměv rozzařoval obličej, byl okouzlující. S každým zasmáním jemně nakrčila nos, což byla kupodivu ta nejrozkošnější věc, kterou jsem kdy viděl. Taková banalita a já se z ní mohl posrat. A když si dlaní přikryla pusu, aby se nezasmála na celé kolo, srdce mi spadlo až do kalhot. Přišel jsem až ke stolu. Její rozzářené oči se upřely ke mně a smích na její tváři neuvadl, právě naopak. Když se na mě takhle podívala, něco ve mně se pohnulo.
Ty ji miluješ a ani o tom sám pořádně nevíš.
Podíval jsem se na Billa a on mi pohled opětoval. Jako by mi říkal: vidíš, o čem jsem mluvil? Jsi z ní hotový.
"O čem se bavíte?" zeptal jsem se a posadil se zpátky na své místo mezi Zaru a Billa. Podíval jsem se prvně na Georga, ale bylo mi jasné, že to bude spíše Zara, která prozradí, čemu se tak smála.
"Geo mi vyprávěl, jak jste… kde to bylo? V Moskvě?" krátce se na něj podívala, než se znovu otočila ke mně. "Jak jste něco špatného pojedli. A že jsi měl co dělat, abys po poslední písničce stihl zmizet z pódia a doběhnout do šatny, aniž by sis nenadělal do kalhot," zahihňala se.
"Vždyť já měl otravu z jídla, proboha!" řekl jsem a podíval se na Georga dostatečně vražedným pohledem. Rozhodně si mohl vybrat jinou historku a třeba i vtipnější, nemusel mě ztrapňovat, jak to měl v oblibě. "Není nic vtipného na tom, když jsi sakra ráda, že ti fungují svěrače, jak mají," dodal jsem.
"To je asi víc, než jsem potřebovala vědět," znovu se zasmála. Nevím, jestli to bylo tou historkou nebo vypitým alkoholem, ale tváře jí růžověly a dodávaly život celému obličeji. Natáhl jsem se pro své pití.
"Jestli ale Geo rád vypráví historky, možná by měl zmínit i tu, ve které je hlavní postavou zase jeho zadek," naklonil jsem hlavu na stranu. Nic dalšího jsem neřekl, jen jsem přiložil sklenici ke rtům a krátce upil. Zara se chytila mé návnady a jak se zdálo, i Billa moje vzpomínka rozveselila. Krátce se uchechtl.
"Jo, Geo. Nemusíš si dělat vtípky jen z ostatních. Udělej si prdel i ze sebe. Nebo si prdel udělala prdel z tebe?" zeptal se. Ve tváři měl vážný výraz, který sotva držel, koutky rtů mu cukaly. A Georg se mohl zbláznit z toho, že jsme vytáhli nejtěžší kalibr.
"To víš, Zaro," chopil jsem se slova a krátce ji poplácal po noze, kterou tiskla k té mé. "Někdo má co dělat, aby tak tak doběhl," řekl jsem a podíval se na svého kamaráda. "A někdo nedoběhl."

Po výbuchu smíchu, který se roznesl kolem celého našeho stolu, se situace začala postupně uklidňovat. Zara poplácala Georga po ramenou, aby si z toho nedělal vrásky, že se to stává i lepším lidem, což Billa rozesmálo víc, než bych čekal. Rozhodně to nemohlo být tím, že jsem ho požádal, aby k ní byl milejší, ale snad se rozhodl, že se na ni bude dívat s předsudky, a teď sám uviděl, že je s ní sranda. Když se ozval Billův smích, Zara překvapeně vzhlédla do mého obličeje.
"Bill toho trochu víc popil," zamumlal jsem. Všichni jsme toho v sobě měli trochu víc, takže jsem nelhal, ale ani neříkal celou pravdu. Kdyby však věděla, jak urputně jsem se za ni poslední dny přimlouval, asi bych tím odkryl citlivá místa, aniž bych chtěl. Taková místa jí ukážu, až sám budu chtít. Až budu připraven. Až budu mít jistotu, že mě neopustí a neodstěhuje se.
"V tom případě je nejvyšší čas jít domů, ne?" zeptala se. "Přece jsme tady nechtěli zůstávat nějak dlouho," připomněla mi. Když jsem ucítil její dotek na svém předloktí, pousmál jsem se.
"Já se teda už teď vidím v posteli, takže jedině souhlasím," ozval se Georg, který sotva polkl poslední lok ze své sklenice.
"Klidně můžeme jít. S kým jsem mluvit potřeboval, toho jsem už viděl. Nemusíme tu zůstávat," promluvil i Bill. Překvapeně jsem zvedl obočí nad tím, že neprotestoval, že nebyl proti tomu nápadu jenom proto, že ho vyslovila Zara. Všichni jsme však byli tak unavení, že na odpor asi už prostě nebyly síly.
"Zavolám auto, abychom mohli během půl hodiny vypadnout," nabídl se Georg a hned vstal. Prsty se opíral o desku stolu, než vyšel z boxu, jako by se potřeboval přidržovat, aby rovnou nesedl zpátky na sedačku. Sotva se však zvedl, hudba v klubu najednou ustala a ozval se výkřik. Světla zhasla a jediné, co teď svítilo, byly informační světla o tom, kudy se nachází východ. Ucítil jsem Zařinu dlaň na svém stehně. Položil jsem své prsty na ty její a lehce je stiskl, abych ji uklidnil.
"Že by vypadl proud?" uslyšel jsem Billův hlas.
"Měli bychom buď pěkně rychle zmizet, abychom se vyhnuli chaosu, nebo počkat, až vyběhnout ti, co budou stresovat nejvíc," řekl jsem do tmy, ve které jsme se najednou ocitli.
"Já nevím, jestli je dobrý nápad čekat," oponoval Bill.
"Ale auto tu ještě nemáme," řekl zase Georg.
"Můžeme jít bočním vstupem, ten zná málokdo, a počkáme někde poblíž, než přijede," navrhl brácha. "Tome?" zeptal se.
"Já nevím. Počkáme pět minut, jestli se to tu zase nerozjede?" zvedl jsem obočí.
"Stejně jsme chtěli jít. Já bych taky šla," promluvila Zara sedící kousek ode mě. Cítil jsem její tělesné teplo, cítil jsem, jak se slabě třese. Položil jsem paži kolem jejích ramen. Když se vděčně přitiskla k mému boku, přemáhal jsem se, abych ji i v té tmě nepolíbil.
"Dobře, tak se zvedejme. Ale rychle, nebo se akorát dostaneme do té největší tlačenice," pobídl jsem všechny a sám si začal stoupat na nohy. Georg aktivoval displej svého mobilu a posvítil pod nohy nám všem. Díky světlu, které jeho mobil vydával, jsme mohli v klidu přejít podél boxů, ze kterých se zvedali další návštěvníci klubu, aby zjistili, co se děje.
"Co placení?"
"Na to teď seru."
"Známe se s majitelem. Vyřídíme to potom," uklidnil jsem Billovu odpověď a dál držel Zaru při svém boku, zatímco jsem následoval Billova záda, zpoza kterých jsem viděl Georgovy kroky. Mířili jsme k bočnímu východu, ale bohužel ne nepozorovaně. Světlo, které jsme potřebovali, náš akorát prozrazovalo a upozorňovalo na nás. Stalo se, čeho jsem se obával - přidali se k nám i další.

Někdo dloubl do mých zad. Zara překvapeně vydechla, když se na nás natiskla velká skupina těch, kteří chtěli také ven. Pevně jsem jí sevřel prsty a kontroloval, aby byla stále po mém boku, zatímco jsem přidal do kroku.
"Pohněte si, nebo nás tady ušlapou," zamumlal jsem u Billova ucha. Georg zatlačil do dveří a jako první vyšel na schodiště, které nás mělo dovést na čerstvý vzduch. Bill proklouzl mezi zavírajícími se dveřmi a já sotva stačil vztáhnout ruku, aby se dveře nezavřely, než jsem ucítil tlak lidí ze všech stran. Bože, jak já nesnáším davy!
"Tome, pojď," pobídl mě Bill. Já však prvně prostrčil Zaru, než jsem sám vyšel z prostor klubu. Sotva jsme však udělali první kroky po schodech dolů, lidé se začali valit jako masiv nezastavitelné vody. Jen krátce jsem pohlédl do Zařiných očí. Hleděla na mě stejně vyděšeně, jako jsem teď musel vypadat i já.
"Není čas ztrácet čas," vydechl jsem.
"Musím si sundat boty," řekla a jednou dlaní se opřela o zábradlí. Když jsem však viděl, jak se opilí lidé nekontrolovaně řítí naším směrem, rázně jsem zavrtěl hlavou.
"Na to je pozdě," řekl jsem a znovu zatahal za její paži. "Pojď, přidržím tě," pobídl jsem ji. Věděl jsem, že nebude moct jít rychle, ale pořád to byla lepší verze, než kdyby si teď několik minut sundávala podpatky a tím nás všechny připravila o náskok. V ten moment se však první dvojice prořítila kolem nás. Vrazili do Zary tak hrubě, až se natiskla na mé tělo. Ozvala se dutá rána, jak se praštila do hlavy o moji bradu. Další lidé probíhali kolem, tlačili ji mým směrem, zatímco jsem se zády opíral o stěnu. Stihl jsem na chvíli zvednout hlavu a zahlédnout Billův pohled, než se mezi nás dostaly hlavy divokých návštěvníků.
Omotala paže kolem mého pasu a bolestně vydechla proti mé hrudi. Cítil jsem její horký dech, než jí po schodku uklouzla noha a ona sjela níž. Pevně jsem jí sevřel paži a stržen davem se sesunul na schodek za ní. Další a další lidé do mě strkali a já měl co dělat, abych se udržel a nespadl na ni.
"Kotě?" vydechl jsem kousek od jejího obličeje, který teď křivila bolest. "Jsi v pořádku?"
"Asi mám v prdeli kotník," sykla. Ztěžka polkla a ucouvla o další schodek níž, než mi sevřela dlaň tak křečovitě, až mě to samotného překvapilo. Muselo to bolet jako čert.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Shadow. Shadow. | Web | 7. května 2017 v 17:01 | Reagovat

Miluje ji, miluje!!! Hrozně se mi líbí Tomova povaha v téhle povídce, i když se občas choval jako idiot. Teda... spíš většinou. :D Myslím si totiž, že je takový i naživo, tak to tomu dává ty správný koule. Děkuju za další díl a těším se moc na příští! :)
A užij si oslavu. :) Za ty dárky tě dost obdivuju! Pěkný nápad. 8-)

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 7. května 2017 v 23:16 | Reagovat

Tak jsem konečně tady, máš radost? :D No joo, jako to musela být fakt sranda všechno vymyslet a zabalit.. u mě bys to měla jednoduchý, mě by stačil jeden Bill :D
No konečně to Tom přiznal nahlas, že ona už je jeho přítelkyně.. :D Tak snad teď Bill trochu povolí a přestane myslet jen na sebe a své neštěstí! :D
Tak to je jasný, že ji Tom miluje, já to tu říkám už kolik dílů! Ten Bill má fakt postřeh.. místo aby přál bratříčkovi štěstí, když tohle vidí, tak je ještě nasranej a nepříjemnej. Dacan jeden :D :D
No to je dost, že ale začal taky měknout. Konečně podpoří svého brášku.  :D
Zara ho neopustí, takže ať si nechá kecy na koledu. :D Budou spolu šťastní napořád, tak neže mi překazíš plány. :D
Ježiš, úplně vidím Toma, jak se snaží nepodělat do kalhot a běží připosraně do šatny.. :D :D A Georg nedoběhl? :D :D ty mi holka dáváš, každý si chce své oblíbené hvězdy představovat, jak se poserou nebo skoro poserou do kalhot.. :D :D
No jasně, Tom dělá nejhezčí věci ve svém životě, jakože se přimlouvá za Zaru, tak proč by jí o tom měl říkat? :D Takovýma věcma se přece nechlubí, že někdo přestal být hajzl. :D
No co se tam stalo, to snad ne. Šmarjá, teď je tam ještě ušlapou ne? Snad Bill nesvede na Zaru, že se tam takhle zasekli, to už bych ho musela zabít. :D
No doufám, že se v pohodě dostanou ven a ten její kotník bude nejhorší zranění, jaké se jim mohlo stát.
Tak šup sem s dalším dílem, přece nechceš, abych byla zase taaaaak otravná! :D

3 T. T. | 8. května 2017 v 9:33 | Reagovat

Jee, konečně jsem se dočkala dalšího dílu! Asi ti pěkně zvyšuju návštěvnost, každou hodku kontroluju, jestli není novej díl - jsem na povídce asi závislá :-D  už se těším jak to dopadne!

4 teress teress | 8. května 2017 v 15:42 | Reagovat

Jéé. Kéž bych byla v dárcích tak originální jako ty. To je pro mě vždycky nadlidský úkol něco vymyslet a nenechat to na poslední chvíli. :-/ No a taky bych ráda byla tak produktivní. Já se zmůžu sotva na učení a přežírání se a závidím všem, co se můžou svobodně pohybovat venku. :D

Že by Billy konečně roztál? A dokonce se zvládl i bavit se Zarou, no neke. :D Sakra, Geo vytahuje historky. No zasmála jsem se dost, ač to zas tak vtipné vlastně není, že. :D Sakra, co se to tam stalo, ty jsi na dráma mistryně. No jo, doufám, že Bill nezačne držkovat, že se Tom kvůli Zaře zasekl na schodech a ještě to nějak odnesou. Jsem zvědavá, co si na nás přichystáš dál. Těším se na další díl. :)

5 Mintam Mintam | Web | 11. května 2017 v 13:54 | Reagovat

Jsme skoro všichni doma dubnovo-květnové děti a mám poslední dobou pocit, že nedělám nic jiného, než jen vymýšlím dárky na narozeniny pro někoho, chodím do práce, pak na oslavu, pak do práce, trocha spánku, a do toho začal hokej žejo :D :D Špatně, špatně všechno. Osud jde proti nám :D :D

Písnička nádherná, ukliďňující. Už když jsem si jí na začátku pustila, tak jsem čekala, že tohle musí být uklidňující díl. Konečně díl, u kterého si oddychneme a budeme moci říci, že ten ejvětší tlak z Billovy strany, ta největší krize bude zažehnána :) A taky že krapet i jo. Billovu bolest chápu, ale....prostě asi vážně stačilo jen říci. Jen ta nedůvěřivost byla v tuto chvíli holt silnější. Což mne u Billa stejně mrzí. Dejme tomu ale, že Billy snad už pochopil, že Tom se Zary jenom tak nevzdá, když on luskne prsty. A doufejme stejně tak, že Tomovi tento postoj vydrží dlouho ;) A to Tomovo otevírání se Zaře? Souhlas, nech to Tomi na dobu, až budeš připravený a až budeš vědět, že je vám jen přáno :)

Ale ten konec? Broučkové, hned bych jim běžela na pomoc. Já se davů nebojím, já bych tam všechny postrkala po schodech a uvolnila jim cestu. Snad až na kotník budou všichni v pořádku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama