Close to You | 40.kapitola

9. května 2017 v 21:08 | Báři ツ |  Close to You
Když jsem psala první řádky téhle povídky, rozhodně jsem neměla v plánu, že bude tak dlouhá. Ale když se daří, tak se daří, že ano. A s tím, že jsem se ještě nedostala k finálnímu ději, který mám naplánovaný, se zdá, že bude povídka ještě o kousíček delší :) Tak se vám snad i nadále líbí. :) Přeji krásné počtení. B.




Seděl jsem v její ložnici a držel ledový obklad na jejím kotníku. Nechtěl jsem se dívat do jejího obličeje, protože mě děsilo, jak s tím natrženým rtem vypadala. Ano, dostali jsme se domů, ale rozhodně jsme nebyli v pořádku. Bill a Georg zvládli utéct před tím chaosem, který po zhasnutí světel v klubu nastal, já jsem měl možná pár oděrek, modřin a natržené triko, ale Zara to rozhodně schytala za nás za všechny. Ztěžka jsem vydechl a přitlačil obklad k její noze. Sledoval jsem své roztřepané prsty, ale nedokázal jsem si uvědomit, jestli je to rozrušením nebo tím, jak naštvaný jsem právě teď byl. Jak se ten večer mohl takhle posrat? Jak jsem byl v počátku večera unavený a sotva jsem držel oči otevřené, teď jsem je měl široce rozevřené a nedovedl si představit, že bych teď měl usnout. Procházel mnou vztek, ale tak silný, že jsem musel mlčet, abych nebyl hnusný i na ni - oběť dnešního zmatku.

"To se na mě ani nepodíváš, nebo co?" zeptala se polohlasně a až skoro ublíženě. "Tome," oslovila mě. Překonal jsem se a vzhlédl k ní. Záda měla podložená polštářem a dlaně měla složené na stehnech. Seděl jsem na druhé straně postele, u jejích nohou, a nedokázal se přimět k jakémukoliv slovu. Když jsem uviděl její obličej, chtělo se mi přitáhnout Billa až sem a přinutit ho, aby se jí omluvil. Nebyla jeho chyba, že do ní cizí lidé vrazili a způsobili jí takové poranění, ale rozhodně byl jeho stupidní nápad do toho klubu jet. On musel vytáhnout celou kapelu, ač jsme všichni byli unavení z celotýdenních prací. Nedokázal jsem si pomoct, prostě jsem mu teď zazlíval ten jeho brilantní nápad něco večer podniknout. Zatnul jsem čelist.
"Promiň, Zaro," zamrkal jsem. "Měl jsem… měl jsem se dneska na Billa vysrat a zůstat doma," řekl jsem a znovu sklopil pohled k jejímu chodidlu.
"Co to povídáš, prosím tě?" uslyšel jsem její slabé pousmání. "Večer neproběhl nějak špatně, přece nemůžeš kvůli pár nevydařeným minutám hodnotit celou noc," zavrtěla hlavou. "A navíc - nechci teď znít naivně nebo něco zakřiknout, ale myslím, že se Bill konečně rozhodl smilovat se nade mnou," dodala. Zuby si přejela přes spodní ret a hned s cuknutím přiložila bříška prstů na místo, odkud jí ještě před chvílí tekla v slabém proudu krev. "Zaznamenala jsem obrovský posun. Před tím, než vypadl proud a nastal ten zmatek, se Bill usmál. A v mojí přítomnosti," uculila se, avšak opatrně, aby si čerstvou ránu zase nenatrhla.
"Taky mi to dalo práce, aby se konečně přestal chovat jako zmetek," procedil jsem mezi zuby. Slova z mé pusy vypadla dřív, než jsem je stihl zastavit, tak jsem na sebe prozradil víc, než bych chtěl. Rychle jsem k ní vzhlédl. Když jsem se setkal s jejím úsměvem a laskavým pohledem, moje zlost na Billa ustupovala do pozadí. Měla nade mnou takovou moc!
"Co kdybychom ten nepovedený závěr večera pustili z hlavy? Lehneme si a ze špatné nálady se vyspíme," navrhla. Nijak neokomentovala to, co jsem jí právě prozradil, a já za to byl jedině rád. Sotva zmínila spánek, moje tělo zase ohlásilo ten nedostatek energie, který mě sužoval.
"To bude to nejlepší, co teď můžeme udělat," přikývl jsem, ale dál držel dlaň na ledovém obkladu.
"Zůstaneš?" zeptala se.
Pohledem jsem přejel přes její obličej. Bylo tolik nocí, kdy jsem si přál, aby se mě zeptala takovou otázkou, tolik večerů, kdy jsem zůstal, aniž by něco takového vůbec vyslovila. A teď, kdy jsem se konečně dočkal toho, že touží po mé přítomnosti, jsem měl trpět výčitkami svědomí za to, co jí moje společnost způsobila? Kdyby v tom klubu nebyla se mnou, nevypadala by teď jako po několika kolech v ringu.
Když jsem neodpovídal, lehce naklonila hlavu na stranu. "Dobře. Teď si zahraju na Toma Kaulitze a budu stejně neoblomná jako on," pousmála se, když o mně začala mluvit jako o relativně cizí osobě. "Prostě tu zůstaneš a na nic se neptám," dodala.
Krátce jsem se zasmál. "To víš, že zůstanu," přitakal jsem a vstal. "A rád," řekl jsem, než jsem se nad ni naklonil, abych ji zlehka políbil na poraněné rty. Zblízka jsem se jí podíval do očí. "Na Toma Kaulitze si ale nehrej. Slyšel jsem, že je to arogantní blbeček."
Teď se zasmála ona. Uchechtla se a prsty přejela po mé neoholené tváři, než se natáhla pro další polibek. Když se odtáhla, spokojeně vydechla. "Možná je arogantní blbeček, ale někdy se umí zachovat docela hezky," zamumlala. Přitiskl jsem rty na její čelo.
"Jdu do koupelny. Za chvilku jsem zpátky, tak ne, že do té doby usneš," ukázal jsem na ni prstem.
"Pokusím se," pousmála se. Prsty jsem uhladil pramen jejích vlasů za ucho a zkontroloval její natržený ret. Nic neřekla, ale v jejích očích jsem viděl, že nechce, abych se na ni díval s takovou starostí. Něco takového se ale těžce ovládalo.

Nezdržoval jsem se déle, než jsem musel. V koupelně jsem si opláchl obličej a vyčistil zuby, v pokoji se převlékl z natrženého trika a džínů do tepláků, ve kterých jsem běžně spával. Triko jsem odhodil na křeslo s tím, že ho později vyhodím, a džíny přehodil přes dveře skříně. Zatímco jsem kontroloval mobil, vycházel jsem ze svého pokoje na terasu. Kromě pár emailů jsem žádný důležitý hovor neměl. Strčil jsem ho do kapsy s tím, že ty emaily vyřídím až se vyspím. Vydal jsem se kolem bazénu do Zařiny ložnice. Za okny se stále svítilo, ale když jsem přišel, už se choulila na matraci v poloze plodu a spala. Sundal jsem ledový zábal, který už stejně neměla kolem kotníku, a odnesl ho k umyvadlu do koupelny. Přikrývkou jsem ji zakryl až po lopatky. Než jsem stihl zhasnout, zavrtěla se na posteli a klouby prstů si promnula jedno oko.
"Už jsi tady?" zašeptala. "To byla celá věčnost, než ses vrátil."
"A ty sis tu celou věčnost zkrátila spánkem, co?" popíchl jsem ji. Zasmála se a zvedla paže nad hlavu, aby se protáhla. Dlouze zívla a pohodlněji se zavrtala do polštářů. Sledoval jsem to s pobavením a okouzlením zároveň. A zatímco jsem si v šeru pokoje lehal vedle ní, vnímal jsem tu typickou vůni, která se držela v její přítomnosti. Květinová a nikoliv agresivní, která mě nutila roztahovat rty do poblázněného úsměvu. Povzdychl jsem si, když jsem si uvědomil, o kolik snazší jsem teď měl život, když jsem přiznal, že mezi námi prostě něco je. Předtím se můj den plnil plány, jak se jí vyhnout, jak ji odpálkovat, jak jí ukázat, že já jsem ten šéf, kterého by měla poslouchat. Když jsem ale s tím vším přestal, najednou bylo všechno jednoduché jako facka. Stačilo být pár minut v její přítomnosti, abych měl lepší náladu, jen pár jejích doteků dokázalo uvolnit mé napjaté tělo.
"Dobrou," zamumlala kousek od mých rtů, čímž mě vrátila z mých myšlenek a vzpomínek zpátky do přítomnosti. Přivinula se k mému tělu, cítil jsem její prsa natisknutá k mé hrudi. Prsty jsem přejel přes její paži, než jsem je zapletl do kořínků jejích vlasů.
"I tobě," oplatil jsem jí a spojil naše rty v jedny. Její dlaň sjela přes má žebra na záda, aby se ke mně přitiskla co nejblíž. Kdybych nebyl tak unavený, asi bych ji hned položil na lopatky a zmocnil se jejího těla, vzal bych si, co mi tady teď ochotně nabízela. Oba dva jsme však byli na pokraji spánku. A usínat s ní v náručí bylo to nejlepší, co se tento den mohlo stát. Vydechl jsem proti jejím rtům a polštářkem palce přejel přes její tvář. Ucítil jsem její pousmání. Nechápal jsem, kde se v ní bere tolik optimismu, když jsme dnes zažili takový nepříjemný zážitek. Něco takového přece z mysli jen tak nezmizí, nejde jen tak zapomenout na to, jak se na nás davy lidí valí jako splašené stádo dobytka.
"A už se tím netrap, prosím tě," řekla ještě. Jako by mi snad četla myšlenky, že věděla, že přemýšlím nad uplynulým večerem. S těžkým vydechnutím jsem se převalil na záda, ruku jsem ale nechával kolem jejích ramen. Hlavou se opřela o mou paži a předloktí volně položila kolem mého pasu. Pootočil jsem hlavu, abych ji ještě mohl políbit do rozpuštěných vlasů. Takovou osobu mi přece nemůže Bill zazlívat.

Když jsem se probudil, slunce už bylo vysoko na obloze. Měl jsem pocit, jako bych prospal celé dny, ale stejně jsem neměl dostatek energie na to, abych hned vstal. Jen jsem se přetočil na břicho a pažemi zajel pod polštář, o který se opírala moje hlava. Byl jsem v její ložnici, v její posteli, ale ležel jsem tu sám. Z koupelny se však ozývalo veselé prozpěvování, které tlumil proud tekoucí vody. Rozhodoval jsem se, jestli ji překvapím a připojím se k ní ve sprše, nebo počkám, až se ke mně sama vrátí. Mé dlouhé rozhodování nakonec rozsekla Zara sama, když zastavila vodu a tím skončila své sprchování. Přetočil jsem se na bok a opřel se o loket, dlaní si podpírajíc obličej. Zamotaná v osušce vešla do pokoje a chtěla zamířit kolem postele do šatny, ale sotva si všimla, že jsem vzhůru, s úsměvem se zarazila na prahu místnosti.
"Probudila jsem tě?" zeptala se a nejistě naklonila hlavu na stranu. "To prozpěvování…" vydechla. "Těžko se ovládá, promiň," trhla rameny. Našpulil jsem rty a pohledem přejel přes její tělo, aniž bych řekl jediné slovo. Chtěl jsem si ji dobírat, udělat si z ní srandu, že ta smlouva je přece už dávno za námi, ale pak jsem očima zavadil o její stehno, které napůl zakrýval lem osušky. Tvořila se jí tam tmavá modřina, která mohla mít jen jedinou příčinu - včerejší večer. Přešlápla z nohy na nohu, na bolavý kotník došlápla jen na vteřinku, než se plnou vahou opřela zpátky na zdravé chodidlo. Když jsem pohlédl do jejího obličeje, natržený ret mi všechno připomněl - ten pocit ohrožení, který mnou v první vteřině včerejšího chaosu proběhl, ten strach o Zaru a výčitky, se kterými jsem pak bojoval po zbytek noci, než jsem usnul. Zdálo se, že jí ret nenapuchl, nevypadala nějak pomláceně, ale rozhodně to byla citlivá záležitost. Teď jsem měl nutkání jí všechno vynahradit.
"Pojď zpátky do postele," požádal jsem ji a dlaní odhrnul přikrývku, kterou jsem měl kolem pasu, abych odkryl matraci.
"Už je dávno po poledni, Tome. Měli bychom něco pojíst, ne se dál válet," založila si ruce na prsou. Pousmál jsem se a pohledem sjel přes pramínky vlasů, které jí vypadly z vysokého drdolu. Vlhké se jí lepily na krk a ramena, zatímco na její opálené kůži usychaly kapky vody.
"Přestaň remcat a pojď za mnou," řekl jsem podruhé a tentokrát se zatvářil přísněji, avšak jen na oko. "A nechtěj, abych si pro tebe přišel," dodal jsem, když zůstávala na místě, ani se nehnula, ani nezměnila postoj, ani káravý výraz ve tváři.
Zavrtěla hlavou. "Určitě jsou to zase jenom silná slova," pomlaskla si. Po těch slovech jsem se napřímil do sedu.
"Myslíš?" zvedl jsem jedno obočí a bavil se tou hrou, ve které jsme teď oba dva pokračovali. "Naposledy ti říkám, aby ses vrátila zpátky do postele," naklonil jsem hlavu na stranu a prsty se opřel o prostěradlo, které bylo natažené na matraci, abych se připravil k útoku. Místo odpovědi beze slov zavrtěla hlavou na znamení odporu. V ten moment jsem se rychle zvedl na chodidla. Když se ložnicí ozval její veselý smích, neudržel jsem svůj rádoby vážný obličej. Sice jsem musel obcházet postel, ale i tak jsem stihl přeběhnout pokoj k prahu ložnice dřív, než zavřela dveře od koupelny.

Přitiskl jsem ji k rámu dveří, do kterých jsem se dlaní opřel, aby je nezavřela, a sklopil oči k její tváři, ve které se na několika místech barvily nafialovělé podlitiny. Ač se dlaněmi zapřela proti mé nahé hrudi, nezmohla nic. Možná to bylo tím, že jsem byl nepochybně silnější, ale taky na tom měl zásluhu fakt, že byl její vzdor jen hraný. Chtěla mě podráždit, viděl jsem jí to na očích. Kdyby se chtěla opravdu bránit, snažila by se mnohem víc, pohybovala by se mnohem rychleji, a rozhodně by se nenechala lapit na prahu místnosti.
"Ty si tu neposlušnost přímo užíváš, co?" zamumlal jsem proti jejím rtům. Prsty jsem držel na hraně její čelisti a lehce ji zvedal nahoru, díky čemuž byl její obličej jen kousek od toho mého. Kontroloval jsem, aby mi neunikla, a ona se nechala. Věděla, že mám rád moc, a tak mi ji tohle ráno umožňovala.
"A ty si užíváš, když mě můžeš potrestat," odpověděla mi, zatímco pohledem neuhýbala. V jejích očích jiskřilo napětím a náhlým vzrušením, ale stejně tak jsem se cítil i já. Když jsem se boky natiskl na ty její, toužebně vydechla proti mé tváři. Ovál mě její horký dech, který teď voněl po zubní pastě. Její dlaně sjely z mé hrudi na pas, za který si mě přitáhla ještě blíž. Dráždila mě, ale sama chtěla podráždit, provokovala, abych jí oplatil stejnou mincí. Spokojeně jsem se pousmál.
"Dobré ráno, zlato," pošeptal jsem, než jsem se vpil do jejích rtů. Hned omotala paže kolem mého krku a zavěsila se na mě. Následovala mě, zatímco jsem couval k posteli, na které jsem ještě před chvílí ležel. Poslepu jsem prsty zabloudil k její hrudi, abych jí jemně stiskl prso, než jsem následoval lem osušky, jen abych našel její konec. Osuška spadla k našim nohám, ale vzájemné chutnávání rtů neustávalo. Nemusel jsem se dívat na její tělo, abych věděl, že ho má dokonalé. Nebylo to pohledem, čím jsem rozpoznával její tělo, ale spíš v dotecích, které jsem si o to víc užíval. V dlaních jsem cítil její tvrdé bradavky, než jsem je přesunul na její nahé lopatky. Když zavrněla do polibku, mým tělem projela vlna vzrušení.
"Tak se zdá, že ti ten dlouhý spánek velice prospěl," uculila se, když jsem ji položil na záda a vecpal se mezi její stehna. Klínem jsem se tiskl k tomu jejímu, a jediné, co teď oddalovalo spojení našich těl, bylo to, že jsem měl na bocích stále natažené trenýrky i tepláky.
"Co by ne, když jsem spal vedle tebe," odpověděl jsem jí. Naklonil jsem se nad její obličej a chtěl ji políbit, ale zarazil jsem se. Starostlivě prozkoumal její ret a ztěžka polkl. "Nebolí to?"
"Co?" zvedla hned jedno obočí.
"Všechno. Když tě políbím, když se na tebe natisknu… Denní světlo odhalilo víc bolístek, než jsem čekal," zamumlal jsem a loktem se opřel vedle jejího ramene, abych na ní neležel celou vahou. Teď jsem věděl o modřině na noze, kdo ví, jestli třeba nemá naražená žebra? Rozhodně bych nechtěl být původcem další bolesti.
"Na moje bolístky teď nemysli," pousmála se a prsty přejela přes mou tvář. "Chtěl jsi nám udělat hezké poledne, tak nepřestávej," pobídla mě. Zuby jsem si přejel přes spodní ret a sklopil pohled k její hrudi, která se doposud tiskla na tu moji. Vydechl jsem a v dlani stiskl její prso. Srdce mi bušilo jako o závod. Tuhle holku mi snad seslalo samo nebe.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 L L | 9. května 2017 v 21:22 | Reagovat

Parada.. pridem domov po dlhom dni v praci.. sadnem s kavou do kuchyne, vezmem telefon a co nevidim? Novy diel pridany ored 8 minutami.. dokonalo nacasovane 🤗🤗🤗 velmi sa mi paci akym smerom sa to ubera len neviem ako dlho im to takto vydrzi 😀 kedy to zase Tom posere 😂😂 no kazdopadne uz teraz sa neviem dockat dalsieho dielu ☺☺☺☺

2 L L | 9. května 2017 v 21:25 | Reagovat

A kazdopadne my citatelia budeme len radi ked bude mat poviedka aj dva krat tolko dielou 😏😏 tato sa mi naozaj paci myslim ze uz predcila aj moju do teraz najoblubenejsiu Extraordinary.. Poviedky od teba su bezkonkurencne 👍👍👍

3 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 9. května 2017 v 22:04 | Reagovat

Mě to třeba hrozně vyhovuje, že pořád přibývaj další díly a povídka nemá konce. :-) už teď vím, že budu brečet, až skončí.. a nebudu vědět, co dál dělat se svým životem... pokud teda rovnou nezačneš psát Milenky na cestách :D :D :D
Oh, no jo, ještě aby nebyl naštvaný, když mu takhle poranili jeho lásku.. :D
To je prostě událost.. Bill se usmál, v Zařiné přítomnosti. Ty vole. To je prostě pecka, už jsem ho tu skoro přestala nenávidět.. :D
Tom kKaulitz je arogantní blbeček, to jo, ale poslední dobou je to takovej milouš, že bych ho zulíbala a ještě mu poděkovala za to, jak se krásně chová :D jen se fakt bojím, kdy to zase posere a já ho budu chtít zabít, jako už tolikrát. :D
Tom vedle ní chce jen tak usínat, žádný sex, no já vím, že už by mě to nemělo asi překvapovat, ale překvapuje. :D Jasně, že je všechno jednodušší. Láska mu zblbnula hlavu, takže teď vidí vše jednoduše. :D
No jo, Tom se musí poslouchat, když řekne, že se má vrátit do postele, tak prostě musí! :D
Bože, tak ona ho tu takhle svádí a chce sex, a on se stará o bolískty? Kdo jsi a cos udělal s Tomem Kaulitzem? :D :D
No ženská, zase to usekneš v tom nejlepším, co mi to děláš! :D Jako doufám, že už pracuješ na dalším dílu, nebo si mě nepřej! :D

4 Ká. Ká. | 9. května 2017 v 22:14 | Reagovat

Nekončí? No super, budu mít deprese až skončí, doufám, že už máš v hlavě něco dalšího :D ..
On je tak sladkej až se mi nechce věřit jak se předtím dokázal přetvařovat. Jéé, takových starostí, a pak vedle sebe takhle krásně spinkaj? No to je láska jako trááám :D Né, že jim to nějakej zmetek překazí! :D

5 Shadow. Shadow. | Web | 9. května 2017 v 22:34 | Reagovat

Já jsem jedině ráda, že povídka ještě končit nebude. Už pomalu v oblíbenosti dohání mou oblíbenou Bitch a to je sakra co říct!
Taky doufám, že nám brzo představíš Zařiny pocity a myšlenky z toho náhlého chování, které k ní teď Tom má.
Zkrátka... opět moc pěkný díl. :)

6 T. T. | 9. května 2017 v 22:37 | Reagovat

Ja tu povidku miluju! A at bude mit treba dilu 100, porad budu chtit druhou radu par mesicu/let po te! :-D

7 Mintam Mintam | Web | 16. května 2017 v 11:52 | Reagovat

To spíše tuhle povídku nám seslalo samo nebe :D :-* Skvostík fakt jen první slova...vždycky se do toho hned ponořím, hnedka mne vtáhne celý příběh dovnitř a je jedno, jaké pauzy mezi čtením jednotlivých dílů si dělám.

A strašně se mi stále líbí ten pohled Toma. Protože konečně taky můžeme nahlédnout do té jeho tvrdohlavé hlavy a taky vycítit trochu z toho, k čemu se nám tu přiznává :) Moc fajn. A věřím tomu, že ačkoliv nyní nedonutí Billa se Zaře omluvit, nebo udělat nějaké gesto, které by tohle všechno mohlo napravit, že si bráchu stejně nějakým způsobem podá.
Zara je ovšem šikulka a bere to pozitivně - jako by, po tom všem, měla na výběr... Líbí se mi její pozitivní stránka. Ale chápu i kdo tu pozitivní energii v jejím těle spůsobuje ;)

Doufám jen pevně, že bude poklidné odpoledne poklidně i nadál pokračovat ;) :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama