Close to You | 41.kapitola

11. května 2017 v 11:00 | Báři ツ |  Close to You
Tak tento díl se psal naprosto sám, a to až do samých ranních hodin. Kéž bych takový flow zažívala i při učení, nejen u psaní...:D Těším se na vaše ohlasy. Snad se mi podaří i další díl přivést co nejdříve na svět :) B.




Uplynulo několik dní od toho víkendu, kdy jsme zažili to nepříjemné dobrodružství, na které jsem teď myslel jen proto, že se modřina na Zařině noze neztrácela, jen měnila barvu. Zase jsem většinu času trávil ve studiu, ale tentokrát to nebylo kvůli tomu, že by mě tam povolával Bill. Teď to bylo kvůli tomu, že opravdu bylo třeba doladit poslední detaily, než album pustíme do prodeje. Taky jsme se párkrát museli ukázat v televizi, museli jsme natočit trochu dokumentu o kapele, který jsme chtěli vypustit do světa ke konci tohoto roku, zároveň jsme vyjednávali veškeré termíny evropských koncertů. Obyčejný člověk si ani nedovede představit, kolik probdělých nocí se za takovým albem skrývá, kolik neklidných probuzení jsem za poslední dny měl jen proto, že jsem se bál, že jsme něco vynechali nebo na něco zapomněli. Ač bylo mou povinností dotáhnout finální produkci do konce, stejně jsem musel nechat zbytek kapely, aby to všechno schválili. Nebylo to jen mé album, bylo to i jejich. A ač bylo Billovou povinností projít všemi rozhovory a foceními, někdy bylo nutno i ostatních členů, abychom se vyhnuli pomluvám, že se snad kapela rozpadá.

Obdivoval jsem Zaru za to, jak to všechno zvládala. Nejen, že celé dny zůstávala doma sama, ale taky jsme všichni propadali nervozitě, což se odráželo na tom, jak jsme se chovali, jak jsme mluvili. S blížícím se termínem, kdy jsme měli znovu vstoupit na trh, se naše náladovost stupňovala. Dokázali jsme s Billem celé dny pracovat ve studiu a nepromluvit na sebe ani slovo, protože jsme věděli, že bychom se jenom pohádali. Možná kvůli banalitě, ale stejně bychom si vjeli do vlasů. Já měl tu výhodu, že jsem po takových dnech mohl přijít ze studia domů a využít toho, že je Zara něčím takovým nepoznamenaná. Po většinu večerů mi vyprávěla, že se nudila u televize nebo četla další ze svých knih, což střídala s výlety za svou matkou do nemocnice. Když mi popisovala mi, jak se její stav zlepšuje, nervozita znovu přicházela, tentokrát ale v jiné formě. Ač jsem věděl, že se blíží její propuštění, neptal jsem se na to, jestli a jak se Zara rozhodla. Nechtěl jsem na ni tlačit, chtěl jsem, aby zůstala, protože se tak rozhodla naprosto dobrovolně. Bez jakékoliv smlouvy, bez nutnosti přemlouvání. Sledoval jsem malé náznaky toho, jestli se chce stěhovat, nebo ne. Z jejího pokoje už moc věcí nezmizelo, nezdálo se, že by pokračovala ve stěhování do starého bytu. Zároveň se její obličej rozesmutnil pokaždé, když jsem zmínil, že se na několik měsíců vrátíme do Evropy. To mi bylo dostatečným znamením toho, že to mezi námi bude pokračovat, že se změna v mém chování nakonec dočká odměny.

Vyšel jsem ze své ložnice na terasu a v rukou pohodil klíčky od auta. Věděl jsem, že bude Zara u bazénu, protože využívala každého pěkného počasí, aby si mohla zaplavat a trochu se slunit. Ležela na břiše a lokty se opírala o lehátko, zatímco jí oči přejížděly přes řádky nějaké knihy. Pousmál jsem se nad tím, jak rozdílní jsme v tomhle byli - ona by mohla číst dnem i nocí, já jsem knihu držel naposledy v ruce snad na základní škole. Když zahlédla, že se k ní blížím, posunula si sluneční brýle na špičku nosu a zadívala se na mě přes jejich obroučky. Usmála se na mě, jako to poslední dny dělala vždy, když mě uviděla. Založila stránku v knížce a zaklapla ji, aby mi věnovala veškerou pozornost.
"Asi hádám správně, že se ke mně nepřipojíš, ale jedeš pryč, co?" zvedla jedno obočí, když uviděla klíče v mé ruce. Zamžourala do slunce, které hřálo za mými zády. Posadil jsem se na vedlejší lehátko, aby ke mně nemusela vzhlížet tak vysoko, a lokty se opřel o kolena.
"Dnes mám ještě nějaké vyřizování ve studiu," řekl jsem s lehkým pokývnutím hlavy. "Klidně bych tě vzal s sebou, aby ses zase nenudila doma, ale jenom bys tam seděla a sledovala, jak klikám na laptopu," pousmál jsem se.
"Ještě bych tě vyrušovala, a to bych opravdu nerada," uculila se a dlaní přejela přes mé předloktí. "Jen se vrať brzo, ať z tebe taky něco mám," dodala a prsty si posunula brýle po kořeni nosu výš.
"Já bych takové vyrušování bral, ale kluci asi ne," našpulil jsem rty. Zasmála se a prohrábla si vlasy, které byly ještě před několika minutami mokré od vody v bazénu.
"Chtěla jsem zajet do města nakoupit. Chceš něco speciálního na večeři?" zeptala se.
"Dneska nech jídlo na mě," řekl jsem a naklonil se k ní, abych ji mohl políbit na tvář. "Aspoň mě to bude nutit přijet dřív," pousmál jsem se. Položil jsem dlaň na její rozpálená záda a přejel podél páteře, zatímco jsem tiskl rty k její kůži.
"Fajn," pokývla hlavou. "Tak ať ti to jde od ruky," popřála mi. Zlehka jsem jí poplácal po zadečku a dočkal jsem se veselého ušklíbnutí, než jsem se napřímil v zádech a zamířil do kuchyně, kterou jsem chtěl projít do garáže. Nečekal jsem, že bude u stolu v jídelně sedět Bill. Sotva jsme na sebe pohlédli, věděl jsem, že i dnes jeho nervozita dělá neplechu.
"Odcházíš?" zeptal se, zatímco klopil pohled k displeji mobilu. Pumba o kousek dál chrápal ve svém pelechu a Casper chlemtal z misky s vodou, jako by nepil celý týden. Bill se zřejmě o psy postaral, což byl jeho únik z toho všeho přetížení.
"Jdu na otočku do studia a na cestě zpátky vyzvednu pizzu," ohlásil jsem. Opakovaným plácnutím dlaní o stehno jsem si přivolal Caspera. Nejen, že jsem ho chtěl vzít na procházku do parku a vyvenčit nejen jeho, ale i sebe, ale taky jsem dnes chtěl mít aspoň něčí společnost.
"Sýrovou."
"Já vím," odpověděl jsem hned. "Tak zatím," hlesl jsem pozdrav, než jsem zamířil do garáže. Musel jsem uniknout. Jenom doufám, že tím nezpůsobím útrapy Zaře. Poslední dny s Billem vycházeli jen v rámci mezí, ona za tím možná viděla něco víc, ale já věděl, že to Bill nebere jako pokrok v jejich přátelství. I tak jsem si cenil toho, že už ji neuráží, že si své výlevy nechává na chvíle, ve kterých není přítomna, nebo to aspoň neřekne tak, aby tomu rozuměla. I tohle jsem bral jako významný krok vpřed. Už jen zbývalo, aby i brácha konečně začal přijímat další osoby do svého života.

Zavřel jsem Caspera do velikého kufru auta, jak jsem to dělával běžně, a nasedl na místo řidiče. Vyjel jsem z garáže a ani nemusel přemýšlet nad cestou, po které jsem se vydal. Mířil jsem k parku, kde jsme s Billem naše psy běžně venčili. Park byl tak rozlehlý, že jsem málokdy potkal víc než pět lidí, a pokud ano, tak si hleděli svého a rozhodně neotravovali kvůli tomu, že bych byl někdo slavný. Mohl jsem mít Caspera na volnějším vodítku a nemusel se bát, že by nás honili cizí psi, měli jsme dostatek prostoru pro soukromí, které jsem často vyžadoval, ač jsme se nacházeli na veřejném prostranství. Nechtěl jsem se na procházce nějak dlouho zdržovat, spěchal jsem do studia, abych toho stihl co nejvíce za co nejkratší čas, ale zároveň jsem nechtěl Caspera ošidit o pořádné proběhnutí. Když jsem mu připnul vodítko, vydal jsem se na obvyklou trasu, která mezi stromy vedla do mírného kopce. Až když jsme byli dál, povolil jsem vodítko, aby mohl pobíhat do větších vzdáleností, ač pod stálým dohledem. Prohlížel jsem si okolní přírodu přes tmavá skla slunečních brýlí a užíval si ticha, které tu panovalo. Ozýval se tu štěkot psů, ale to bylo maximální vyrušení, kterého jsem se tu mohl dočkat. Jedině tady jsem mohl opravdu vypnout, nebylo jiné místo, kde bych si pročistil hlavu, jako v tomhle parku.
Uběhlo víc jak půl hodiny, než jsem krátkým hvízdnutím přivolal Caspera zpátky k noze. Čekal nás ještě sestup zpátky k autu, a protože jsem spěchal do studia, nechtěl jsem se tady zdržovat déle než hodinu. Poslušně přiběhl a já ho pochvalně poplácal po boku. Prohrábl jsem jeho srst a podrbal ho za ušima, kde to měl rád.
"Tak pojď, kamaráde. Vyrazíme do práce," zamumlal jsem si spíš pro sebe než pro něj, a zamířil na zpáteční cestu. Znovu jsem ho převezl v kufru auta, nechal jsem ho, ať se válí po dece, která vlastně auto ani neopouštěla, a vyjel směrem ke studiu. Vodítko jsem mu odpojil hned za dveřmi. Pověsil jsem ho na věšák a pustil Caspera, ať volně pobíhá. Nejdřív jsem však zašel do kuchyně, kde se nacházely misky pro psy, abych mu nalil čerstvé vody. Nasypal jsem mu i trochu granulí, kdyby se potřeboval po procházce posilnit, a teprve potom jsem nalil pití i sobě. Obrátil jsem do sebe obsah jedné sklenice s vodou, než jsem si napustil druhou, kterou jsem si odnesl ke stolu. Zapnul jsem počítač, aby se rozjel, a než se načetla emailová schránka, vytáhl jsem z krabičky cigaret jednu, jejíž filtr jsem si strčil mezi rty. Potáhl jsem a vyfoukl kouř, než jsem cigaretu opřel o popelník. Pustil jsem si naše ještě nezveřejněné album jako kulisu, abych se s písněmi dokonale sžil, a vůbec nevnímal, že mi přišla textovka od Georga. Kvůli vypnutým zvukům jsem ani neslyšel, že mi několikrát volal, neměl jsem ponětí o tom, co se doma děje. Ponořil jsem se do práce. Nebylo jiné cesty než ji prostě udělat.

Protáhl jsem se v zádech a promnul si spánky, než jsem na hodinkách zkontroloval, kolik je vlastně hodin. Zaklonil jsem se s židlí dozadu a zahleděl se na strop, abych se na pár vteřin dostal z pracovního režimu. Natáhl jsem se pro sklenici, kde už bylo vody jen na dně, a obrátil její zbývající obsah do pusy. Držel jsem v rukou mobil, když jsem polykal poslední lok, který se mi zadrhnul v krku.
"Ser na pizzu a hned dojeď domů. Billovi asi hráblo."
Vyděšeně jsem několik vteřin hleděl na jedinou textovku od Georga, než jsem vytočil jeho číslo. Aniž bych čekal na jeho odpověď, začal jsem vypínat veškeré přístroje, které jsem během dnešního krátkého pobytu ve studiu zapnul. Jako poslední jsem vypnul laptop.
"Tak to zvedni, kurva," zamumlal jsem si pro sebe, zatímco jsem odnášel sklenici ke dřezu. Když se Georgův hlas neozýval, frustrovaně jsem ukončil hovor. Cítil jsem napětí, hlavou se mi promítaly katastrofické scénáře. Udělal něco Zaře? Udělal něco sobě? Co se ksakru stalo? Nevnímal jsem, že pouštím sklenici do dřezu z velké výšky, nevnímal jsem střepy, na které se roztříštila. Jako další jsem vytáčel Zařino číslo. Zatímco jsem držel mobil u ucha, rychle jsem přebíhal po studiu, abych pobral vše potřebné na cestu. Přivolal jsem Caspera a zhasínal veškerá světla, než jsem opustil studio a zamknul za sebou dveře. Když to nezvedala ani Zara, zvolil jsem poslední možnost - svého bratra. Nečekal jsem na to, jestli mi to zvedne nebo ne, hned jsem startoval auto. Vyrazil jsem na cestu a jel, jak nejrychleji jsem dokázal, ale stejně jsem věděl, že bude trvat nejméně půl hodiny, než se dostanu ze studia k domu. Ani Bill neukončil mé trápení tím, že by hovor zvedl. Prsty jsem nervózně bubnoval po obvodu volantu. Naštvaně jsem zatroubil na řidiče před sebou a sešlápl plyn, když začal odbočovat, abych ho mohl předjet.
"Kurva práce," zavrčel jsem a prudce zabrzdil, když se na semaforu objevilo červené světlo. Já spěchám, kurva fix!

Zaparkoval jsem před domem o čtyřicet minut později. Otevřel jsem kufr auta, abych pustil Caspera, a rychle zamířil k domovním dveřím. Otevřel jsem je a pohledem rychle zkontroloval situaci v domě. Bill seděl v obývacím pokoji a v ruce držel sklenici se skotskou, Georg byl kousek od něj a hleděl do prázdna před sebe. Zara tu nebyla, a to mě mělo praštit do nosu, ale v tu chvíli jsem to bral jako dobré znamení. Hlasitě jsem práskl dveřmi a vešel do místnosti za nimi.
"To mi nemůžete ani jeden zvednout hovor, do prdele?" štěkl jsem na ně. Byl jsem nervózní jen z toho, co se tady asi mohlo stát, natož pak když se k tomu přidaly pracovní povinnosti. "Co se stalo?"
Bill ke mně zvedl pohled, který byl plný nepříčetnosti. "Přesně to, co jsem předvídal," procedil mezi zuby. "Ta tvoje pošahaná slečinka si pustila hubu na špacír."
"Cože?" nechápavě jsem zvedl obočí. Když Georg mlčky pokynul ke konferenčnímu stolku, ke kterému vlastně celou dobu skláněl pohled, můj pohled padl na rozevřený plátek novin. Ani jsem nemusel číst veliký červený nápis, který byl roztažený před celou dvoustránku, stačilo mi jen zjištění, že tam figuruje název naší kapely, aby se mi žaludek sevřel a srdce divoce rozbušilo. Tentokrát to však nemělo žádnou souvislost s tím, že bych prožíval krásné chvíle se Zarou. Teď jsem se bál toho, co mělo následovat. A to oprávněně.
"Jen si počti," procedil Bill mezi zuby. Sebral noviny a hodil je po mě, jako bych byl někdo podřadný. "Jsem zvědavý, co mi na tohle řekneš," dodal s hysterickým tónem a vstal, aby přešel ke karafám, ve kterých jsme skladovali skotskou. Ozvalo se cinknutí skla o sklo, ale to jsem už nevnímal. Přebíral jsem ve svých prstech noviny, které po mně Bill hodil, a hledal tu správnou stránku, která způsobila veškerý rozruch. Očima jsem přejel přes první řádky.
"Špinavá tajemství Tokio Hotel: bývalý zaměstnanec promluvil! Trpí zpěvák stihomamem? Koho kytarista uplácí? To a mnohem více se dozvíte v našem článku!"
Zvedl jsem oči od novin a setkal se s Georgovým pohledem. Bill ještě stál zády k nám, tak neviděl tu tichou výměnu názorů. Pokývl jsem hlavou ve smyslu co se tady sakra dělo, ale Georg pokrčil rameny na znamení, že úplně jistě neví. Byl zmatený stejně jako já, a to tu byl celou dobu přítomen. Nejistě jsem zamrkal a nadechl se, abych se zeptal na jedinou otázku.
"Kde je Zara?"
Bill se zprudka otočil. "Tak tebe zajímá, kde je?" vyštěkl. "Způsobí takové problémy, ale nezajímá tě, jak se cítím, je ti totálně u prdele, že je naše kapela vláčena špínou?" rozmáchl pažemi kolem sebe, až vylil polovinu obsahu sklenice, kterou si právě dolil. Nebyl střízlivý, rozhodně popíjel skotskou už delší dobu. "Ptáš se jen na to, kde je zrovna ona?" zavrčel.
"Kde je, Bille?" zeptal jsem se a sám jsem byl překvapený, jak klidně můj hlas zněl. Ve mně to totiž vřelo, momentálně jsem měl co dělat, abych se udržel při smyslech.
"Ve svém pokoji. Balí si poslední zbytky oblečení, protože jsem ji vyhodil!" křikl. Trhaně jsem vydechl. Vyhodil? Nevnímal jsem jeho další slova, hned jsem se otočil na patě a s novinami v rukou zamířil do její ložnice.
kurva kurva kurva
Tušil jsem, kdo za tím vším stojí, a moc dobře jsem věděl, že by Zara něco takového neudělala. Jen jediný bývalý zaměstnanec pronesl slova o pomstě, na které jsem nebral ohled. Musel to být jedině Patrick, ten pitomý bodyguard, který už nejednou vyzradil, co neměl. Kdyby se mi teď hošánek dostal pod ruce, asi bych z něj vymlátil duši. To ale bylo momentálně vedlejší, teď jsem musel uklidnit situaci na všech stranách. S Billem to klidně počká, teď byla důležitá Zara.

Vešel jsem do jejího obývacího pokoje a překvapeně sledoval spoušť, kterou jsem tu ještě nikdy neviděl. Pár jejích bund leželo pohozených na pohovce, několik knih se válelo v křesle hned vedle. Boty byly vyházené ze šatny, jen pár jich bylo poskládaných v otevřeném kufru, který ležel ve středu místnosti, kde běžně stával konferenční stůl. Ten byl teď posunutý až pod skříňku s televizí, jako by zavazel v cestě od šatny ke dveřím její ložnice. Na nic jsem nečekal. Dlouhými kroky jsem zamířil k prahu jejího pokoje. Stačil jediný pohled, aby se mi ruce rozklepaly a hlas uvízl v krku. Na posteli ležel další otevřený kufr. Zara do něj zrovna házela několik triček, se kterými kdysi přijela. Nosila je jen doma nebo na spaní, protože jsem jí před měsíci takové kousky oblečení nosit na veřejnosti zakázal. Když si mě všimla, jak tu stojím na prahu jako tupec, zarazila se v polovině pohybu. Pohledem sklouzla k mé ruce, ve které jsem držel ty pitomé noviny, než znovu vzhlédla do mého obličeje. Přes tváře jí stékaly slzy a já věděl, že tohle bude stát hodně práce, abych napravil, co Bill způsobil. Bylo mi jedno, co Patrickovi řekla nebo neřekla, jestli byla její vina, že se dostalo ven, co nemělo, bylo mi u samé prdele, co bylo obsahem toho článku. Teď mi záleželo jen na tom, aby Zara zůstala. Když však promluvila, srdce se mi roztříštilo na několik kusů. Jako ta sklenice, kterou jsem pustil do dřezu. S tím rozdílem, že jsem teď vnímal každičký střep, který se mi zabodl do těla.
"Odcházím, Tome," vzlykla. "A nikdo a nic mé rozhodnutí už nezmění," zavrtěla hlavou.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Hanzuu Hanzuu | 11. května 2017 v 17:45 | Reagovat

Fnuuuuk! Toto jsem vůbec nečekala. Chudina a přitom je v tom nevinně

2 Shadow. Shadow. | Web | 11. května 2017 v 18:53 | Reagovat

Néé, to nám nemůžeš udělat! Takhle to utnout. Sakra! :D :( Asi se nedočkám dalšího dílu.

3 Ká. Ká. | 11. května 2017 v 21:43 | Reagovat

Tak on ji přece jenom vyštval? Zmetek jeden, to asi Tom už neukeca co? Doufám, že spolu budou i když se odstěhuje, jenom aby to nebral jako zradu a nebyl zase zlý.
No nebudu spekulovat a nechám se překvapit  :-)

4 teress teress | 12. května 2017 v 19:46 | Reagovat

Tak jsem si říkala, že by jim taky konečně začínaly "šťastné" dny, ale to by zase byla nuda, že jo. :D A koukám, že jsem tušila správně. Chudák Tom, celý na prášky a mezitím se u nich doma rodí takové peklo. Chudák Zara a vlastně i chudák Georg, že asi musel být svědkem něčeho takového, jako je tebou popisovaný nasraný Bill. :D Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet. Bill si beztak pojede své, ale Zara má taky svojí hrdost, že. No, jsem zvědavá a těším se na další díl. :)

5 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 12. května 2017 v 21:15 | Reagovat

Oh tak jsem konečně tady.. už jsem se nemohla dočkat, i když podle tvých keců je mi jasný, že budu zase akorát tak naštvaná... :D
Nojo kluci makají a Zara se válí doma.. ale aspoň Tomovi pomáhá s odreagováním ne? :D
Bože, tak Tom si prožívá pohodový den sám ve studiu a doma je zatím peklo.. oh, úplně se bojím číst dál, co se tam děje! :D
No aspoň, že Tom někde neboural, když tak spěchal domů.. už jsem se bála!! :D
Oh, tak Patrick.. hajzlík jeden. A Bill to hodí všechno na ni, to je ale debil. Už mě zase sere, doufám, že máš radost!! :D
Bože, já se skoro rozbrečela, jak jsem úplně cítila ty Tomovi pocity! Přece nemůže jen tak odejít, kvůli tomu, že Bill je kretén. Ale na druhou stranu ji chápu, taky bych s ním nevydržela, a že to říkám zrovna já! :D
No i když přece není nejhůř, vždyť za ní Tom může jezdit. Nebo něco. Šmarjá ženská, ty mě zabiješ jednou!! :D
Jako koukej psát další díl, potřebuju ho teď hned a potřebuju, aby to Tom dal dohromady!!! :D

6 Mintam Mintam | Web | 16. května 2017 v 12:12 | Reagovat

Teda! Pěkný nával je ten díl! A ještě do toho ta hudba... No pěkně si nám to přichystala. Ale jak už psala Mily, jen co jsem četla ten úvod, tak jsem věděla, že se mám začít bát, že něco přijde :D
Já myslím, že ono nudit se někde v Californii a nebo nudit se někde v Praze v bytě, vyjde vlastně nastejno - knížka totiž zachrání skoro vždy všechno :D Ale chápu, že být věčně věků taky zavřená doma bez Toma, jen tak, protože chudák nezískala a naopak ztratila všechny své kamarády, to je pak vopruz.
S mobilem jsem na tom úplně stejně jako Tom. Mám ho třeba někde u sebe, ale pokud někdo je postižen dnešní dobou a potřebuje ode mne odpověď hned, tak má smůlu. Já odepisuju nejdříve tak za 3 dny :D Pokud samozřejmě nejsem s někým na něco domluvená, ačkoliv ani k tomu moc mobil nepotřebuji, protože se domlouvám pouze s rozumnými lidmi, kteří napíšou čas a místo jednou a tím debata o plánovaném setkání končí :D Díky bohu za to. Heh, to jsem odbočila :D Jen prostě Toma chápu s tím mobilem, že si ho člověk nevšímá. Ač chápu že tohle je situace, kdy asi měl reagovat dříve.......ale však ono se to zase ujasní.
Chápu, že Bill je rozhořčený, Zara je rozhořčená a Tom taktéž a jediný Tom vlastně bude mít co dělat, aby zase tuto celou situaci urovnal...ale však on to zvládne :-* :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama