Close to You | 43.kapitola

16. května 2017 v 14:08 | Báři ツ |  Close to You



~~ ZARA ~~
Utéct bylo snazší, než jsem si myslela. Už kolikrát jsem se z toho domu tajně plížila ven, a že jsem si k tomu dneska táhla dva kufry a kabelku, mi příliš nevadilo. Když Tom odešel z mého pokoje, nezbývalo mi nic jiného než využít šance. Třásla jsem se po celém těle, když jsem objednávala taxík, sotva jsem se držela na nohou, když jsem procházela přes terasu do jídelny, abych mohla vyjít garáží - tiše a nepozorovaně. Slyšela jsem jejich hádku, která byla hlasitější než kdy předtím, znovu mluvili ve svém mateřském jazyce, což mi teď vlastně už ani nevadilo. S Billem jsem nechtěla mít už nic společného, s Tomem jsem už nemohla. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla zamilovat do takové osoby jakou byl Tom - tyran s paradoxně něžnými sklony, nikdy jsem si nemyslela, že by mi bylo zakazováno s milovanou osobou být. Jako bych se vrátila o několik staletí zpátky, nebo co, kdy by moje postavení a moje okolí určovalo, s kým můžu být a s kým rozhodně ne. Když jsem pro ně začala pracovat, moje bláznivé představy fanynky o tom, jaké skvělé osoby musejí být, byly v minutě rozmetány, zničeny na padrť. Byly to náročné měsíce, než nastal posun. A ač se za poslední dny Tom změnil k nepoznání a já propadla jeho šarmu a zamilovala se tak do něj až po uši, Billův postoj zůstal stejný. Bohužel. Naivně jsem si myslela, že se v tom klubu něco změnilo. Když dnes spustil své lamentování, které končilo nejostřejší hádkou mého života a následně mým vyhazovem, uvědomila jsem si, že ten člověk nikdy nedosáhne klidu. Bylo mu tak ublíženo, že už nikdy nebude šťastný. A že Tom něco takového dokázal, to Billovi zřejmě vadilo neskutečným způsobem.

Setřela jsem si slzy a naklonila se přes sedačky auta, abych řidiči zaplatila za cestu. Vystoupila jsem a z kufru si vytáhla svá zavazadla, než jsem se otočila ke svému starému domu - malé budově s několika byty, z nichž jsem v jednom z nich vyrůstala. Vytáhla jsem z kapsy džínové bundy klíče od dveří a otevřela si. Pronesla jsem kufry dovnitř, než jsem dveře za sebou znovu zamknula. Než jsem se dostala ke dveřím bytu, trvalo mi to delší čas. Už jsem ztrácela elán, můj adrenalin byl tatam. Teď jsem byla unavená, vyčerpaná z tichého pláče, který mé tělo přemáhal už nějakou dobu. Otevřela jsem dveře bytu a ani nerozsvěcela. Zabouchla jsem dveře a zády se o ně opřela. Odhodila jsem klíče na botník a schovala dlaně do klokaní kapsy tmavé mikiny, kterou jsem pod džínovou bundou měla. Když jsem prsty nahmatala přeložený šek od Billa, který měl stačit na zaplacení posledních výdajů v nemocnici, rozbrečela jsem se naplno.
Ze svých peněz neuvidíš ani vindru, jestli tady zůstaneš jediný další den! Chceš pomoct své máti? Tak se padej balit!
Sesunula jsem se po dveřích do sedu a už nekrotila své vzlyky. Byl to šek, který rozhodl o všem. Udělal ze mě zoufalce, který si vybral zdraví matky nad láskou k Tomovi. Byl to šek, který mě měl uplatit a poslat pryč. Byl to šek, díky kterému nade mnou Bill vyhrál.

Dřepěla jsem ve stejné pozici několik desítek minut, nevnímala jsem nepříjemné mravenčení v nohou, ani to, jak mi dřevěněl zadek ze sezení na tvrdé podlaze. Se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima jsem si přehrávala poslední chvíle, které jsem v tom domě prožila, a snažila si zapamatovat jen to hezké - Tomův teplý dotek. Jeho hebké rty. Kouzelný pohled, který mi podlamoval kolena. Hřejivou náruč, díky které jsem se nejednou cítila v bezpečí. K mému neštěstí mi ta náruč nebyla k dispozici, když jsem ji potřebovala nejvíce.
Měla jsem pocit, jako bych zase stála v té ložnici, balila si svůj kufr a přemítala nad tím, jak Toma odstrčím, abych vyhověla Billovu poslednímu rozkazu. Když přišel, srdce mi pukalo, a že jsem na to teď vzpomínala, tak se ta rána znovu bolestivě otevírala. Tom nechtěl věřit tomu, že bych za ten článek mohla já, což byl fakt, který jsem Billovi hned vmetla do tváře. Tom mi věřil a já bych mu něco takového opravdu neudělala. Ale že jsem musela Toma zviklat, přimět ho, aby uvěřil té lži, kterou Bill svou tupou palicí vymyslel, že jsem mu musela zalhat - to byl pro mě nadlidský úkol, který mě rozerval ve dví.
Řekneš mu, že za to můžeš ty. Přesvědčíš ho o tom, že je to tvoje chyba, jinak neuvidíš jediné penny a ať si tvoje matka třeba umře.
Roztřepanými prsty jsem si přikryla rty, abych zabránila trhavému vzlyknutí, které se hlasitě ozývalo ztichlým a prázdným bytem. Věděla jsem, že s mými penězi disponuje nejen Tom, ale taky Bill. A když něco takového řekl - takovou výhružku, která ohrožovala život člena mé rodiny, uvěřila jsem tomu, že by byl schopný mi mou výplatu odepřít. Přece jenom - moje výplata vlastně léčbu neplatila, Tom se postaral o to, abych ty peníze neutratila. Kdyby mi teď chtěl Bill vrátit fakt, že za léčbu platili oni sami, měl by právo? Nevěřila jsem tomu, že může být někdo tak zlý. Nikdy jsem se nesetkala s tak sobeckou a žárlivou osobou, do jaké se teď vybarvil Bill. Jestli si chce Toma držet při sobě takovou lží, kam takový vztah dojde? Dosáhne toho, že ho bude mít zase jenom pro sebe, protože mu nabulíkoval, že jsem to byla já, kdo to všechno způsobil. A já na to radši přikývla, než abych přišla o jediného člena rodiny, který mi na tomhle světě zůstal. Kde je sakra spravedlnost?

Ztuhle jsem se postavila na chodidla, jen abych si přenesla kufry do svého pokoje. Už jsem tu několik věcí měla, ale bylo to proto, že jsem si myslela, že to stěhování proběhne za mnohem příjemnějších podmínek, nebo že to bude oblečení, které tu budu mít pro dny, které bych trávila s mámou, zatímco bych zůstala v domě kapely. No, ani jedna z těch věcí se neudála, moje plány pro růžovou budoucnost byly smeteny ze stolu pohromou jménem Bill Kaulitz. Postavila jsem kufry ke skříni, ale teď jsem se do jejich vybalování nehnala. Byla jsem tak neskutečně unavená, že jsem teď počítala jen s rychlou sprchou, po které se převleču do pyžama, abych se pak mohla zachumlat do peřin. Snad během spánku aspoň na chvíli zapomenu na ty útrapy, které si pro mě život ještě přichystal. A to jsem si myslela, že jsem si už vyžrala všechnu smůlu světa. Kdepak.

Sundala jsem si bundu a odhodila ji stranou. Z kapsy mikiny jsem vytáhla šek - hanebný důkaz mé prohry, který jsem položila na pracovní stůl ve svém pokoji, a hned vedle něj položila mobilní telefon, který mi hlásil hned několik nepřijatých hovorů a pár nepřečtených zpráv. Všechny od Toma. Ztěžka jsem polkla a sledovala displej mobilu, který se znovu rozsvítil.
Nebudeš ho nijak kontaktovat! Necháš nás konečně být!
Na hovor jsem nijak nereagovala. Nejen, že jsem se bála toho, co by mě čekalo z Billovy strany, ale taky jsem věděla, že bych se neovládla. Sotva bych uslyšela Tomův hlas, rozbrečela bych se jako malá holka. Nedokázala jsem mu do očí říct, že odcházím, aniž by se mi netřepal hlas, aniž by se mi nezlomil v půli slova, jak bych pak mohla vydržet jeho prosebný tón, abych se vrátila? Možná bylo dobře, že smlouva s mojí adresou teď ležela pečlivě skrytá v Billových věcech, ne-li spálená na popel v krbu, jen aby se Tom nedozvěděl moji přesnou lokaci. Ani jednou za celou tu dobu, co jsem u nich pracovala se po mém bydlišti nepídili, nebyla tedy šance, že by si ho Tom pamatoval jen z jediného pohledu na smlouvu, který proběhl před několika měsíci. Bylo víc než dobře, že mě nemohl kontaktovat jinak než přes mobil, který jsem mu nezvedala, ač jsem se přemáhala neskutečným způsobem. Kdybych jednou přišla domů a viděla ho stát na prahu tohoto bytu, neudržela bych se, abych mu nepadla kolem krku. Mikinu jsem si přetáhla přes hlavu, vlastně jsem se celá vysvlékla do naha, jen ve spodním prádle jsem přešla do koupelny, ve které jsem se nekoupala už řadu týdnů. Stoupla jsem si k vaně a otočila kohoutkem, abych si ji napustila aspoň do půli teplou vodou, než jsem se do ní nahá posadila. Dlaněmi jsem se opřela o pokrčená kolena a o dlaně si opřela čelo. Zavřela jsem oči a pevně sevřela čelist. I tak jsem se znovu rozbrečela, ač už skoro bez slz. Ty jsem už asi vyčerpala.

Uběhla více než půlhodina, co jsem se vrátila zpátky do svého pokoje. I přes svoji únavu jsem dokázala v teplé vodě zůstat déle, než jsem si původně myslela, i tak jsem ale nezvládla uspořádat své myšlenky, nedokázala jsem přijít na jediné schůdné řešení, které by mě vrátilo zpátky k Tomovi a zároveň by mě to nezadlužilo a nepřipravilo mou mámu o nutné, avšak drahé léky. Tak ráda bych Tomovi řekla celou pravdu, ale tím bych ohrozila naprosto všechno a všechny - sebe a mámu, Toma a jeho bratra, který mu tak šíleným způsobem vyjadřuje svou lásku. Nedokázala jsem být ta, co ty dva rozděluje. Kolem těla jsem měla omotanou osušku, kapky vody zasychaly na mé kůži. Otevřela jsem jeden z kufrů, do kterého jsem si sbalila své noční úbory, a jedno pyžamo si přetáhla přes hlavu, nedbajíc toho, že jsem ještě nedokonale osušená. Nechala jsem vlhkou osušku viset přes židli, aby proschnula, a s mobilem v ruce si lehla do postele. Přetočila jsem se na břicho a bradu si podložila velikým polštářem, abych měla pohodlnou polohu. Nevnímala jsem nepřijaté hovory a rovnou najela do schránky s textovkami, abych si jednu po druhé pročetla.
"Proč jsi tak zmizela? Vrať se, probereme to. Prosím."
"Zaro, zvedni mi to. Promluvíme si."
"Přece to můžeme vyřešit, ne?"
"Prosím, kotě… Jak mám vědět, že se ti něco nestalo?"
"???"
"Já vím, že dokáže být brácha někdy hrozný. Jestli ti nějak ublížil, omlouvám se za něj, ale přece nechceš trestat taky mě? Ať už ti udělal cokoliv, ať už jsi cokoliv udělala ty jemu, nemohli bychom to prodiskutovat a třeba přijít na nějaké řešení? Zaro, prosím. Nechci věřit tomu, že by ses jenom tak sbalila a odjela, za tím je něco víc než jen ten pitomý článek v novinách. Vždyť za chvíli jedu do Evropy, přece to nechceš skončit zrovna takhle. Nebo ano? Pošli mi adresu, přijedu za tebou. Nebo mi to aspoň zvedni. Neignoruj mě, PROSÍM. T."
Přečetla jsem si tu poslední textovku, kterou poslal po skoro dvaceti minutách ticha, kdy ani nevolal, ani nepsal. Nejdelší zpráva, kterou poslal, mi vehnala slzy do očí. Pořád věřil, pořád se snažil. Urputně bojoval o nějaký kompromis, o vyřešení situace, aby mohl mít ve svém životě jak Billa, tak i mě. Přetočila jsem se na záda a trhaně vydechla, přemáhajíc další vzlyky. Položila jsem mobil na svou hruď a zvedla pohled ke stropu. Tom si tohle nezasloužil, opravdu ne. Ale co jiného jsem mohla udělat? Kdybych mu odepsala, Bill by se to stoprocentně dozvěděl. A kdyby se to dozvěděl, rozhodně by si dal záležet na tom, abych nemohla využít peněz, které mi tak laskavě poskytl. Prsty jsem si přejela přes horká víčka, která už byla opuchlá od nekončícího pláče, než jsem s nimi vjela do vlasů, zoufalá a bezradná, co bych v téhle situaci měla udělat. Měla bych mu aspoň jednou textovkou odepsat nebo bych ho měla ignorovat, abych sama nespadla do pasti a neodepsala pak na další a další… a další?

Vzala jsem mobil znovu do dlaní a otevřela psaní nové zprávy. Několik minut jsem hleděla na displej, který už i zhasnul, a přemýšlela, co bych mu měla odepsat. Že jsem v pořádku? Že se nemůžeme vidět, protože je jeho bratr patologicky žárlivý maniak, který použije všechny možné způsoby, jen aby mě odstrčil pryč? Že by se měl nejprve svého nejbližšího - dvojčete zeptat, co se doopravdy stalo?
"Nic se mi nestalo, neboj se. Jestli ti na mě aspoň trochu záleží, tak mě nevyhledávej, prosím," vyťukala jsem finální verzi zprávy, kterou jsem nakonec i odeslala. Ač to bylo proti všemu, co jsem dostala od Billa posledním příkazem, nemohla jsem ho nechat tápat v takové nevědomosti. Když bude vědět, že jsem v pořádku, třeba se přes to přenese lépe. Nebude se muset strachovat, aspoň jednou věcí mu ulehčím.
Ve vteřině mi přišla odpověď. Na jednu stranu jsem byla ráda, že mi hned nevolal a respektoval tak implicitní informaci, kterou jsem mu dala tím, že jsem odepsala a nevolala, tedy že s ním prostě mluvit nechci, zároveň jsem se obávala toho, co v nově přijaté textovce bude.
"Zaro! Záleží mi na tobě mnohem víc než jen trochu, víc, než si asi myslíš. Vrať se, prosím."
Vydechla jsem a zavřela oči. Po spáncích mi přejely horké slzy, čerstvý zdroj bolesti. Kéž bych se mohla vrátit, aniž bych tím něco způsobila. Jenže s Billem poblíž by nebyl život nikdy snadný, nikdy bych nebyla brána jako jemu rovná, a ač by se mohl Tom snažit sebevíc, nenávist jeho bratra - jednovaječného dvojčete by vždycky bolela. A jak sám Bill podotkl, vztah mě a Toma netrval tak dlouho, aby to bylo něco nezlomného. Vždyť jsme se doopravdy bavili sotva pár týdnů, proč by pak takový rozchod měl způsobit dlouhotrvající šrámy na duši?

Už jsem mu neodepsala. Zhasnula jsem, přetočila se na bok a zavřela oči. I když jsem ležela v naprosté tmě, v mysli se mi promítaly poslední chvíle s Tomem, i poslední chvíle s Billem. Snažila jsem se nevzpomínat na tu hádku mě a Billa, která nás definitivně rozdělila a postavila mezi námi vysoké hradby, ale nedokázala jsem přesunout myšlenky jinam. Nebyla to hádka, kdy by mi vyčetl něco, co jsem udělala špatně, nedozvěděla jsem se o ničem, co bych pokazila. Spíš jsem si vyslechla všemožné urážky, dozvěděla jsem se, jak neskutečně mě nesnáší, jak nemůže vystát mou přítomnost. A dostál tomu, co mi řekl. Udělám cokoliv pro to, abych tě odsud dostal. Taky se mu to povedlo. Naše vysilující boje ustaly, teď nastane období léčení ran. Nebo ne?

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Em Em | 16. května 2017 v 15:10 | Reagovat

Chápu že máš před státnicema ( já taky 😩😩😩) ale mám na týden povídce závislost a asi nedokážu čekat další 1-2 dny 😂😂😂😂. Nešel by udělat nějaký protekční díleček? ( jako podpora učení samozřejmě 😅😅🤔🤔)

2 Ká. Ká. | 16. května 2017 v 15:38 | Reagovat

Až tak? No to mě poser!
Zfackovala bych Billa hned teď a pořádně, zmetka! Třeba by se mu rozsvítilo. Chudák Tom, konečně projeví nějaké city a jeho bratr to musí takhle posrat!
Bude se tě děsně trápit, klelidne bych ho sla utěšit :-D  :-D
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu! :-)

3 T. T. | 16. května 2017 v 18:05 | Reagovat

Prosím prosím prosím! Zejtra  mám ústní maturitu, udělej mi díleček za odměnu! Já tu povídku miluju a čekat ty dny do dalšího dílu jsou zničující 😂 prosiiim, to skončilo tak, že další díl bych potřebovala hned teď!! 🤔😂

4 Shadow. Shadow. | Web | 16. května 2017 v 20:59 | Reagovat

Ty mě zabiješ. :( :D Achjo... mám pocit, že je moje srdce na kousky jako to Zařino. Damn Bill!

5 eN eN | 16. května 2017 v 21:12 | Reagovat

Super novej díl a už se zase nemůžu dočkat dalšího 8-)

6 Rea Rea | Web | 16. května 2017 v 21:28 | Reagovat

Opravdu by mě zajímalo co tím Bill sleduje. Opravdu je na ránu! O_O Chudák Tom. Takhle je akorát rozděluje on a ne Zara. Jsem zvědavá na pokračování!

7 Veronika Veronika | Web | 17. května 2017 v 11:37 | Reagovat

Parádní úžasný dílek, naprosto mě to rozsekalo....

8 Rainy Rainy | 17. května 2017 v 11:42 | Reagovat

premýšľam, že toto je asi tvoja prvá poviedka, v ktorej je Bill vykreslený inak ako ukecané zlatíčko... a tento POV sa mi páči...
a nestíham sa čudovať !!

9 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 17. května 2017 v 12:58 | Reagovat

No konečně jsem tady, nevydržela jsem čekat až na cestu.. :D  doufám, že další díl už píšeš a bude třeba hned dnes, maximálně zítra!! :D
Takže Bill jí uplatil? Dělá si prdel? Jemu už fakt úplně hráblo nebo já nevim co.. :D
Ty vole já nestačím zírat, on jí ještě fakt donutil lhát? No to mě poser!!
Nemůže Toma ignorovat, jako doufám, že ji najde a brzo! A že pak rozbije Billovi držku! :D Vážně nechápu, jak se ti povedlo donutit mě takhle Billa nenávidět, ale potkat ho v téhle povídce, tak ho nakopu do koulí :D
No ne, takhle se přece nemůže trápit, ať mu laskavě napíše tu adresu! :D Sakra ty mi zas dáváš, já potřebuju další díl, hned teď!! :D

10 Mintam Mintam | Web | 6. června 2017 v 10:41 | Reagovat

Včera jsem se konečně k přečtení tohoto dílu dostala, po sto letech :D, a když jsem dočetla a vypsala všechny okamžité pocity do komentáře, tak někde poblíž byla bouřka a nám vypadl net a už se nenahodil. Takže...nádech, výdech a jdu se zkusit dostat do té komentující smrště, jako včera! :)

Vůbec bych nevěřila, že Bill by skutečně něco takového dokázal! Že by jí dokázal až takovýmto hnusným žárlivým způsobem poslat do háje, a to jen kvůli tomu, že on je z předešlého vztahu zhrzený... Chápu, že to dokáže hodně, ale oplácet to ostatním, nezasvěceným a nevinným lidem? To je pěkně srabácký. Kromě toho, Tom přemýšlel o tom, že Billa nenapadlo, že za to může Patrick a to mne taky leželo v hlavě, jakto že Billa jako první nenapadl Patrick. Ale tady to Zara na jednu sranu hezky vysvětluje: Bill jí donutil se přiznat před Tomem - takže on ví, že za to v novinách vlastně Zara nemůže, vlastně je pomalu jedno, co se tam píše, jen pro jeho pocit uspokojení, aby ona odešla, tak jí donutí vzít si vinu na sebe a obzvláště před Tomem. Před Tomem, který by přece měl tušit, že jeho dvojče je tahle pomstychtivý na cizích lidech, kteří mu nic neudělali... Ale jen protože on má špatnou náladu, pojďme jí zkazit ostatním! A jenom protože já mám blbej život, pojďme ho udělat blbý ještě pár lidem... Pff, sobecké! Nesktečně sobecké!
A z pohledu Zary... Chápu, první co by člověk udělal je, že by odešel. I přes to všechno, přes prosby Toma by odešel. Ale nechat se vydírat penězma od Billa, jen aby mlčela před Tomem? To bych mu to hezky vybarvila... Já vím, že takhle se to jednoduše hodnotí, když člověk v té situaci není, ale...od něj bych ten šek už vážně nepřijala, i kdyby mne on prosil.
A Tomovi? Tomovi bych stejně dala vědět. Protože Zara nemůže být jako Bill a trestat nevinné. Nemůže to Tomovi udělat a neříct mu kde je. Však je to jediná osoba, která s Billem může nějak hnout, nějak ho ovlivnit, něčím ho potrestat, cokoliv... Rozhodně jako dva jsou silnější, než jako Tom nahněvaný na Billa a Zaru že se mu neozývá. A než jako samotná Zara nahněvaná na Billa a neozývající se Tomovi, i kdyby sebevíc chtěla. Jedině dohromady to zvládnou... Nevěřím že by by Bill nezvladatelný psychopat jen kvůli jedné lásce ;)

Těším se na další dílek, až budeš mít více času a chápu, že komentáře píšu strašně barvitě, jak bych se zachovala já...a ty přitom musíš udržet nějaký "standart", charakter té dané osoby...ale mě to prostě někdy nedá to rozvrtat :D Takse za to trošku omlouvám.

Hodně nervů do nastávajících měsíců a čas a chuť na psaní ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama