Close to You | 45.kapitola

30. června 2017 v 16:22 | Báři ツ |  Close to You
Početla jsem si pár posledních kapitol, abych se dostala zpátky do děje. Zatím nevím, jaké to bude, nepsala jsem tak dlouho, že mám pocit, že jsem toho tak plná, ale zároveň jakoby znovunalézám, jak jsem to vlastně dělala :D... Nicméně bych teď neměla mít na mysli nic jiného, než jen tohle a kopu seriálů, takže to snad půjde jedna báseň. Snad vám ta odmlka neudělala zle tak, jak mně, snad se tu zase všichni hezky shledáme, bez šrámů a ztrát. :) Naštěstí jsem si občasné nápady aspoň zapsala na papír, takže jsem měla čím pokračovat. Díl jsem si však po sobě moc nečetla, tak je snad bez chyb a překlepů. Těším se na vaše ohlasy, krásné počtení ♥ B.




Stála jsem před zrcadlem a přemáhala svíravý pocit kolem žaludku. Blížil se čas, kdy jsem musela odejít z bytu, abych stihla městskou dopravou dojet na místo setkání s Georgem. Mým tělem prostupovala nervozita, cloumala mnou jako nikdy dřív. Vydechla jsem a studenými polštářky prstů jsem si přejela přes pravý spánek. V druhé ruce jsem držela klíče od dveří bytu a stále se rozhodovala, jestli je to dobrý nápad. Uplynulo hned několik dní, co jsem se naposledy viděla s těmi osobami, na které jsem si minulého půl roku zvykala, a teď jsem si připadala jako ve snu, že jsem přistoupila na setkání s jedním z nich. Naštěstí to však byl ten neklidnější z nich. Pomalu jsem vydechla a vzhlédla ke svému odrazu v zrcadle.
"Tohle zvládneš, Zaro," zamumlala jsem si pro sebe. Kéž by to byla pravda. Pořád to byla čerstvá rána, pořád se jednalo o bolestivé vzpomínky na čerstvou minulost. Pořád to bylo až příliš citlivé.

Zbývala minuta do desáté hodiny, když se má chodidla dotkla chodníku parku, ve kterém kluci z kapely běžně venčili psy, protože to byl nejpoklidnější park široko daleko. Já sama jsem tu moc dní nestrávila, ale když už jsem tu byla, věděla jsem, že se tu můžu procházet, aniž by mě honili novináři z bulvárních plátků se svými otravnými fotografy. Byl to park, do kterého chodila spousta lidí, avšak málokdo ho využíval k takovému odpočinku, jako kluci z kapely.
Nejistě jsem si olízla rty a zastavila se u stánku s novinami, jen abych se nenápadně rozhlédla po okolí. Chtěla jsem zjistit, kde se Georg pohybuje, chtěla jsem mít výhodu toho, že si ho všimnu dřív. Netušila jsem však, že po cestě do parku šel za mnou, nevšimla jsem si, že vlastně pronásledoval on mě. Když jsem se na nohou pootočila k další části parku, setkala jsem se s jeho vlídným pohledem. Stál kousek ode mě. V jedné ruce držel hned tři vodítka, paže se mu napínala, jak se psi mohli zbláznit, že čmuchají známou osobu, kterou dlouho neviděli, ve druhé ruce měl sluneční brýle, které si právě sundával.
"Ahoj, Zaro. Jsem rád, že jsi přišla," pokývl hlavou.
Vydechla jsem a brada se mi roztřepala. Těkavým pohledem jsem zkontrolovala všechny lidi okolo něj, abych se ujistila, že je tu se psy opravdu sám, že dodržel své slovo a nepřivedl třeba i Toma. Když se mu Casper vytrhl a doběhl až ke mně, aby mě přivítal, do očí se mi vehnaly slzy. Začal divoce vrtět ocasem a upíral ke mně svůj nevinný pohled, čekajíce na pohlazení, pomazlení.
"Zaro?" znovu mě oslovil.
"Tohle nezvládnu," zavrtěla jsem hlavou a rychle ucouvla vzad před dalším psím stvořením, které se na mě vrhlo. Kdyby mě takhle vřele přivítal i Bill, asi bych se na místě vyvrátila vzad, protože by muselo peklo zamrznout a z nebe začít padat trakaře. Jenže tohle byly nevinné bytosti, které neměly ponětí o tom, jak zlý může jejich páníček být. K nim se choval jako k pokladu, jen já jsem zakusila jeho krutost.
"Počkej," zamumlal Georg a rychle ke mně přikročil, aby mě chytil za paži. Když jsem ucítila jeho dotek, které se hned změnil v hřejivé objetí, spustila se hráz, kterou jsem dlouho držela uzavřenou. Pevně jsem přitiskla víčka k sobě a kašlala na to, že se na nás - tedy spíše na mě - kolemjdoucí dívají, jako bychom tu snad natáčeli nějakou znovu sbližovací scénu z romantického filmu. Zabořila jsem obličej do jeho ramene a pažemi stiskla jeho pas, jen abych se udržela na nohou. Kolena se mi třepala, celá jsem se chvěla, emoce vyplouvaly napovrch.
"Omlouvám se ti," zašeptala jsem.
Ucítila jsem konejšivé poplácání po lopatkách. "V pořádku."

Po pár vteřinách, co jsme se objímali, což byl nejdůvěrnější moment celé naší známosti, jsme se rozhodli, že se půjdeme projít. Nemělo cenu si sedat na lavičku, protože bychom stejně museli odebíhat, abychom uhlídali venčící psy. Proto jsme pomalu procházeli všemi zákoutími parku a využívali stínu, který nám listnaté stromy nabízely.
"Jak se ti daří?" zeptal se mě hned ze začátku.
"Bývalo mi líp, ale bývalo mi i hůř," odpověděla jsem s lehkým pokrčením ramen, zatímco jsem hleděla před sebe a pohledem se vyhýbala tomu jeho. "S odstupujícím časem se to zdá být o trochu snazší," dodala jsem a prsty prohrábla srst Caspera, který právě probíhal podél mých nohou. "Však určitě znáš rozchody," dodala jsem, ač se tohle rozchodu v pravém slova smyslu ani trochu nepodobalo.
"Prvně jsem myslel, že je to jen nějaká zvrhlá sranda, že jsi odešla," ponořil se hned do tématu, které nejspíš vynutilo jeho kontaktování mě. "Zároveň jsem si myslel, že ti na něm záleží víc, že to sama nevydržíš a vrátíš se."
Povzdychla jsem si a chtěla oponovat, ale Georg pokračoval. Nechala jsem ho. Vlastně jsem se bála cokoliv říct, musela jsem si důkladně promýšlet, co řeknu, protože by mohl cokoliv poslat dál, prořeknout se před Billem, před Tomem… a to bych nechtěla.
"Ale když je teď v domě tolik dní ticho a Tom se zavírá ve studiu, nedokážu to nechat být. Chybíš nejen jemu, Zaro. Nebudu Billa omlouvat, choval se jako prvotřídní kokot, ale nemyslel jsem si, že se tím ty necháš doopravdy vyhnat," krátce se na mě podíval. Já své oči stále fixovala na chodník, po kterém jsme šli, ale cítila jsem jeho pohled na své kůži.
"Nemůžu se vrátit," zavrtěla jsem hlavou.
"Proč?"
Nemůžu ti to říct, protože by mě Bill zabil. Obrazně. Nebo by zabil - doslovně - mou mámu. "Dostala jsem přece výpověď," odpověděla jsem nakonec, ač mi v mysli zněla jiná věta.
"To je jenom výmluva," odfrkl si. "Přece víš, že bychom tě všichni - tedy skoro všichni - zpátky přivítali s otevřenou náručí. Zaro," oslovil mě a chytil mě za předloktí, čímž zastavil nejen mé kroky, ale taky ty své. Podíval se mi do obličeje, a to takovým způsobem, že se ve mně hnuly všechny hradby, které stihl Bill vystavět. Georg byl tou nejlaskavější osobou, s jakou jsem se kdy setkala v té jejich zpropadené branži, on si rozhodně nezasloužil, abych mu tady věšela bulíky na nos. I tak jsem ale nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Bude nejlepší pro nás všechny, když se opravdu nevrátím," řekla jsem a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Nejlepší pro nás všechny - hlavně pro moji jedinou zbývající rodinu. Zuby si přejela přes spodní ret. Ztěžka jsem polkla a sledovala jeho nechápavý pohled. Když dlaní pokynul k nejbližší lavičce a nabídl mi tím, abychom se posadili, poslechla jsem. Usadila jsem se a složila dlaně do klína. Pohlédla jsem před sebe na dvojici psů, kteří se honili za bělavým motýlkem, a krátce se pousmála. Kéž bych měla takhle bezstarostný život.

Georg chvíli mlčel a udržoval tak ticho, které po mé poslední větě nastalo, než se krátce nadechl. Poposedl si tak, aby byl tělem natočený ke mně, i tak však mohl pohledem mířit někam za mě, aby mě netrápil zkoumavými pohledy.
"Ať je tvé tajemství jakékoliv, u mě bude v bezpečí," začal. "Nikdy bys nevěřila, k jakým hypotézám jsem se dobral, co všechno moje bláznivá představivost vymyslela, jen abych přišel na kloub tomu, proč jsi odešla. Jsi opravdu tak sobecká, a jen jsi prostě odešla, protože tě to u nás přestalo bavit? Jsi tajně vdaná, a proto jsi musela odejít? Nebo pracuješ pro vládu jako špionka? Máš někde dítě, ke kterému ses vrátila?" zamumlal. "Kde je pravda, Zaro?"
"Tajemství?" zopakovala jsem po něm. "O čem to mluvíš, prosím tě?" olízla jsem si rty. Nedívala jsem se na něj, ale i tak jsem v koutku oka zahlédla jeho krátké nesouhlasné pokývnutí hlavou. Ač bych mu mohla říct spoustu věcí - měl přece na starosti finance kapely a věděl, že moje peníze, které jsem si u nich vydělala, šly na léčbu mojí mámy, nechtěla jsem ho zatahovat do té gigantické bubliny lží, kterou Bill pomalu ale jistě nafukoval každým dnem, kdy mě nenáviděl víc a víc.
"Zaro, co Bill řekl, že jsi odešla? Byl protivný i předtím, tak proč teď?" zeptal se. "Promiň, že takhle vyzvídám, ale zvědavost mi prostě nedá spát," přiznal.
"Proč by měl Bill něco říkat?" zvedla jsem obočí. Něco víc, kromě toho, že jsem nicka, která si nezaslouží takový život? Že jsem chudá, a tudíž bych neměla mít na léčbu, jen bych se prostě měla smířit s tím, že lidé umírají? Že jsem ubožačka, a to mi nikdo neodpáře? A že právě proto mě Bill nesnáší? Že za tím vším není nic víc, než jen jeho nechuť k mojí osobě? Že nedokáže pochopit, jak někdo takto nízkého postavení dokáže jeho bratra učinit šťastným? Že jsem vlastně jen dobře placená štětka? Že jsem kurva, která měla štěstí na zlomené srdce boháče, které jsem dočasně zalátala svým rozkrokem? Že jsem jen pouhá zlodějka?
"Promiň, ale ten tvůj slabý úsměv ti nevěřím," znovu zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
Sklopila jsem pohled ke Casperově hlavě, se kterou se mi opřel do klína, a nechala si od něj olíznout dlaň. Neodpověděla jsem, a to už muselo být Georgovi znamením, že asi udeřil hřebíček na hlavu, ale pravdu ze mě stejně nevytáhne.
"Asi to tedy byl jen můj pocit, že jste s Tomem byli opravdu šťastní," zašeptal po chvíli ticha.
Byli jsme víc, než jen šťastní, pomyslela jsem si. "Ano, asi jen tvůj pocit," krátce jsem pohladila Casperovu srst. "Promiň, ale budu muset utíkat. Musím se ještě stavit za mámou a taky mám pohovor kvůli nové práci, kterou jsem si sehnala," podívala jsem se na něj. Viděla jsem na něm, že ví, že lžu, ale nechal to tak být.
"Jsem moc rád, že jsi svolila a setkala se se mnou, Zaro," pousmál se.
"Chtěl jsi mi ještě něco, nebo jsi už řekl všechno, kvůli čemu jsi mi psal?" zeptala jsem se. Přes jeho obličej přejel stín pochyb, jestli má vypustit z pusy další slova. Sám velice dobře vybíral, co prozradí a co ne. Byl jako já, jen s tím rozdílem, že byl ten bohatý a mohl si více dovolit.
"Po evropském turné se budeme vracet zpátky do Ameriky. Přijď na nějaký koncert, mohlo by se ti to líbit," pousmál se, než vstal a krátkým hvízdnutím přivolal pobíhající dva psy k sobě. Casper ještě jednou olízl mou dlaň, než se začal dráždit se svými zbývajícími spolubydlícími.
"Díky za pozvání," pokývla jsem hlavou, ale určitě jsme už teď oba dva věděli, že žádný jejich koncert nenavštívím. "Řekla bych ti, abys pozdravoval, ale nebyl by to dobrý nápad," podívala jsem se na něj, když jsem taky vstala. Prsty jsem si prohrábla vlasy, které jsem po dlouhé době neměla svázané v drdolu na vrcholu hlavy. Kvůli Georgovi jsem chtěla vypadat, že se mi daří. Kdyby přece jenom něco vyzradil, mělo by to být jen to nejlepší.
"Nemám nikomu nic říkat? Žádné pozdravy?" ujišťoval se.
Vyřiď Tomovi, že mě to mrzí. Že mám kvůli tomu všemu srdce na střepy, ale bohužel to jinak nejde. Že nám jeho bratr nepřeje nic dobrého. Že ho nepřestanu milovat každou buňkou svého těla. "Ne, radši žádné pozdravy."
"Dobře," pokývl hlavou. "Rád jsem tě viděl."
"Nápodobně. Ať se vám to vaše turné vydaří," popřála jsem mu, než jsem ho krátce objala.
"Díky," podíval se mi do očí. "Jsem tady autem, můžu tě kamkoliv zavézt," nabídl se.
"To nebude potřeba, ale děkuju. Ty jsi byl vždycky ten nejhodnější," pousmála jsem se na něj a krátce ho poplácala po rameni. Bez jakýchkoliv dalších slov jsem se otočila na patě a vydala se tou nejkratší cestou ven z parku. Třepala jsem se po celém těle. Tohle setkání nebyl dobrý nápad ani náhodou. A kdyby mě hned na začátku nepřekvapil, asi bych utekla ve vteřině, co bych ho na nějaké lavičce zahlédla.

Trvalo to celou věčnost, než jsem se dopravila domů, ale když jsem byla konečně v bezpečí těch známých stěn, teprve v ten moment ze mě opadlo to napětí, které mě celou dobu svíralo. Zula jsem se a boty odkopla k botníku, nedbaje, že nejsou hezky uklizeny. Jindy bych je pečlivě uložila, ale teď jsem byla stále mimo, nebyla jsem sama sebou. Prošla jsem bytem do koupelny a sklonila se nad umyvadlo, abych si v tekoucí vodě opláchla obličej. Nepodívala jsem se na svůj odraz v zrcadle, radši jsem hned obličej schovala do ručníku, do kterého jsem osušila tváře. I když jsem se Georgovi vymluvila na pohovor, Mike se mi ještě neozval a já stále čekala, jestli na mě nezapomněl, jestli tu práci opravdu budu mít. Všechny ostatní snahy o jakékoliv místo selhaly, s nulovou praxí bylo těžké nějakou dobrou pozici najít. A psát si do životopisu, že jsem půl roku hrála falešnou přítelkyni, to by asi nebylo zrovna nejchytřejším tahem. Bylo jedině dobře, že kapela zanedlouho odjíždí do Evropy. Kéž by však s jejich odjezdem zmizely i dozvuky toho života u nich. To mě bude zřejmě ovlivňovat ještě dlouho. Ať už to skončí.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 30. června 2017 v 19:28 | Reagovat

Hm...na to, že tu tááááááákto dlho nebol diel :-D som veľmi nemusela ani premýšľať, že sakra, čo tam bolo v minulých dieloch...ako keby ani pauza nebola. ♥ Konečne!! :) Som rada, že sa stretla s Georgom...trošičku som dúfala, že mu vyzradí PREČO vlastne odišla, čo za hovado je Bill, ale tak nič. :( Škoda. Mala mu to fľochnuť do tváre, všetko vyklopiť. Aspoň to o Billovi...myslím, že Georg by jej uveril. :-? Téda...teším sa na pokračovanie a na to keď už sa konečne všetko prevalí a Billovi spadne to jeho mega ego -_- :D

2 ká. ká. | 1. července 2017 v 12:39 | Reagovat

takze zni nic nedostal? sledoval ji domu,aby Tom vedel kde bydli a mohl jit za ni? nebo jak? ja se nedockam dalsiho dilu!! :-)

3 Shadow. Shadow. | Web | 1. července 2017 v 12:43 | Reagovat

Ach... vítej zpět! 🙌🎉
Georg je pupíček... ta jeho snaha byla hrozně hezká. Nechce se mi věřit, že je Bill až taková svině... brr. 8-O
Zara se trápí a určitě i Toman... jsem napjatá, co jsi vymyslela dál.

4 lol lol | 2. července 2017 v 17:49 | Reagovat

jsem ráda že už je nový díl.... ta pauza byla hrozná a už jsem si říkala, že si budu muset najít jinej blog....... jsem ráda že jsi se vrátila ...  chápu že mmá každej povinosti, ale něco jsi v mezičasse dát mohla

5 báři báři | Web | 2. července 2017 v 20:24 | Reagovat

[4]: Pokud chápeš, že má každý povinnosti, pak bys nenapsala, že jsem mohla něco v mezičase přidat. Zároveň kdybych cokoliv měla, něco bych určitě přidala, což každý můj pravidelný čtenář ví. Jenže ukončení školy mi fakt dalo zabrat a celý měsíc jsem na psaní nesáhla, takže nevím, co "něco" jsem měla přidat.

Nicméně díky za vyjádření se k ději povídky a za tak konstruktivní kritiku. ;)

6 ká. ká. | 2. července 2017 v 21:52 | Reagovat

jezis ty nadelas, napsat smysluplnou povidku, dat mavistra, venovat se rodine ,pratelum,praci a ostatnimu .. a ty nestihas davat dily? no toto ! - at zije sarkasmus :-D

7 báři báři | Web | 2. července 2017 v 22:41 | Reagovat

[6]: Stydím se. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama