Close to You | 46.kapitola

2. července 2017 v 23:41 | Báři ツ |  Close to You
V hlavě mi už nějaký čas leží nápad (který se vám doufám bude líbit). Včera jsem k tomu nápadu udělala banner, vymyslela název a hlavní dějovou linii, dokonce jsem sama vykoumala jméno hlavní postavy (což víte, že mi dělá vždycky problém :D). Asi je to znamení toho, že má moje hlava už veliké problémy vyřešené, další se postupně řeší a já opravdu můžu přemýšlet nad takovými věcmi, jako jsou moje milované povídky :D :) Nicméně to neznamená, že končím s touhle povídkou, jen vám dávám vědět, že až ten konec přijde, taky přijde nový začátek. :)
Děkuji za vaše ohlasy, těším se, co ve vás vyvolá tenhle díl. :) Nečetla jsem ho po sobě, snad je bez chyb. Kdyby něco, tak je hlaste, opravila bych. :) Krásné počtení, B. ♥



Ubíhající dny se proměnily v týdny, týdny postupně přecházely v měsíce. Teplé dny byly vystřídány chladnějším počasím, slunce se častěji schovávalo za oblaka bělostných mraků, šaty s krátkými sukněmi jsem musela nahradit dlouhými nohavicemi s kabátkem či tenčí bundou. Čas samoty vystřídaly chvíle strávené s mámou, která se konečně vrátila z nemocnice, už jsem nebyla jen já a ticho kolem mě, teď už jsme na to byly dvě. Všechno jsme zvládaly, a to nejen díky tomu, že jsem s penězi šetřila. Mámě byl uznán invalidní důchod a já si tak mohla užívat její přítomnosti kdykoliv, kdy jsem se vrátila z práce. Z práce, kterou mi sehnal Mike. Křivdila jsem mu, když jsem si myslela, že byl v autobuse jen zdvořilý, ale už se mi neozve. Neuplynul ani týden, co mi od něj přišla zpráva, že by se rád sešel a projednal detaily smlouvy, kterou jsem měla hned podepsat. S mojí výpomocí se počítalo v následujícím dni, do práce jsem tak už chodila více než sedm měsíců. Čas plynul jako voda v potoce, ale mně to nevadilo. Zaběhla jsem se do příjemného stereotypu, za který jsem byla ráda. S jistotami a žádnými nemilými překvapeními. Takový život jsem měla mít hned po škole, ne ještě necelý rok snášet útrapy náladového zaměstnance, který byl zaměstnancem vlastně jen na oko.

Přetáhla jsem si přes hlavu volnější mikinu, abych kolem mámy neprocházela v tom upnutém tílku se špagetovými ramínky, ve kterém jsem běžně chodila do práce, a vyšla ze svého pokoje. Máma seděla na pohovce, nohy měla natažené před sebou a v rukou držela krabici s několika klubíčky bavlnek. Od doby, co se vrátila z nemocnice, se její koníčky střídaly jako aprílové počasí, stále hledala zábavu, která by jí vydržela delší čas než jen pár večerů. Skoro všechno ji hned přestalo bavit, pokud s tím vůbec začala.
"Už běžím do práce. Mám pak něco cestou domů koupit v nonstopce?" zeptala jsem se. Kolikrát jsem se vracela v noci, takže jsem chodila na nákupy při vracení se z práce, aby měla máma ráno čerstvé pečivo, nemusela někam chodit a já nemusela brzo vstávat.
"Nemusíš, zlato. Hlavně se vrať domů v pořádku, ano?" zvedla ke mně pohled od krabice, aby pohledem přejela přes mé tělo. Kolikrát mi říkala, že mám na lepší práci, ale já v té současné byla ráda. Byla jsem tam šťastná. Pracovala jsem v dobrém kolektivu, a to pro mě bylo mnohem důležitější než to, v jakou pracovní dobu se ta práce vykonává.
"Jasně. Ozvu se ti, jako vždy," usmála jsem se na ni a přešla blíže k pohovce, abych ji políbila na čelo na rozloučenou. Jako malé dítě jsem takové loučení neřešila, vlastně ho ani nevnímala, jako puberťačka jsem ho nesnášela. Teď jsem byla ráda za to, že jsem se měla vůbec s kým takhle loučit. "A neponocuj," ukázala jsem na ni prstem jako káravý rodič. Máma se hned zasmála.
"Nezapomínej, kdo je tady ten starší," mrkla na mě, ale v jejích očích byla vidět starost, jako tomu bylo pokaždé, když jsem odcházela. Teď jsme na sebe byly mnohem více fixovány, její dlouhodobý pobyt v nemocnici změnil mnoho věcí.

Než jsem se dopravou dostala do klubu, ve kterém jsem díky Mikeovi pracovala, trvalo to necelých třicet minut, což byl relativně dobrý čas. Nebydlet ani moc daleko, abych musela cestovat městskou dopravou dlouhé hodiny, ani moc blízko, abych nemusela zaskakovat směny jenom proto, že jsem poblíž, to byla jedna z výhod téhle práce. Další z nich byla, že jsem nemusela přicházet do styku s cizími lidmi. Byla jsem zavřená v kuchyni a starala se o úklid, a ačkoliv by to někdo mohl považovat za podřadnou práci, já za ni byla ráda. Pohybovala jsem se mezi pohodovými osobami, to pro mě bylo to hlavní.
"Ahoj, kluci," pozdravila jsem chlapy z ochranky, kteří během večera hned několikrát došli posedět dozadu do kuchyně, zpříjemňovali mi večer a zkracovali někdy nepříjemně dlouhé směny. "Jak to dneska vypadá? Bude tady narváno?" zeptala jsem se, zatímco jsem se natahovala po klice dveří klubu, kterými vcházela většina zaměstnanců. Postávali venku a kouřili.
"Zaro, už jsme mysleli, že dnes nepřijdeš," pootočil se za mnou Richard a vyfoukl oblak našedlého cigaretového kouře.
"Proč bych neměla přijít?" nechápavě jsem zvedla obočí a zastavila se v půli dalšího kroku. Když jsem pohlédla i do tváře vedle stojícího Philipa, pokračovala jsem. "Zpoždění nemám, nebo ano?" dodala jsem a vytáhla z tašky mobil, abych zkontrolovala, kolik je vlastně hodin. Z domu jsem pozdě nevycházela, cesta mi zabrala stejný počet minut jako jindy, takže jsem nechápala, proč něco takového zmiňoval. To jsem ale měla záhy pochopit.
"Několik holek se z dnešního večera omlouvalo. Včera někde byly a dneska mají zažívací obtíže, jak se zdá," ušklíbl se Richard.
"Já s nimi nikde nebyla, takže jsem zdravá jako rybička," uculila jsem se. "Počkat, které holky přesně?" zeptala jsem se.
"Denise, Mary a Victoria," odpověděl Philip.
"Takže bude Mike na baru sám?" znovu jsem zvedla obočí. To nám ten večer ale začíná, když se tři hlavní barmanky daly na nemocenskou. Místo odpovědi oba dva pokrčili rameny. S povzdychnutím jsem se vydala směrem ke dveřím do šatny, ve které jsme měli my zaměstnanci své skříňky. Vysvlékla jsem si mikinu a uložila kabelku s peněženkou a mobilem, zavřela dvířka skříňky a zacvakla zámek s číselným kódem. Sotva jsem se otočila a chtěla vyjít ke kuchyni, zarazila jsem se na místě. Pohledem jsem se setkala s Mikem. Netvářil se moc nadšeně.
"Budeš dnes muset vylézt ze své ulity."
"Cože?" vydechla jsem.
"Víc nápomocná budeš na baru, ne v kuchyni. Dnešní večer to jinak nepůjde, Zaro," podíval se na mě zpod řas. "Jeden za druhým se mi z dnešní směny omlouvá a já už nevím, jak bych tu situaci vyřešil, než že tebe vytáhnu ven."
"To nejde," zavrtěla jsem hned hlavou.
"To zvládneš," pousmál se. "Jsem rád, že jsi vůbec přišla," povzdychl si. "Ty pomůžeš mně u baru a pak já tobě v kuchyni," trhl rameny.
"Ale to opravdu nejde. Nemám… neumím míchat drinky," začala jsem se vymlouvat. "V tomto ohledu jsem nemožná," oponovala jsem. "Opravdu," přesvědčovala jsem ho.
"Tak chceš roznášet?" zvedl jedno obočí. "Je mi to jedno, Sarah by mohla jít za bar, ale to by sis musela půjčit její tác a slíbit mi, že nebudeš zakopávat a rozbíjet skleničky," ukázal na mě prstem.
"Kdybych se měla vyměnit se Sarah, znamenalo by to, že budu na balkoně, kde není tolik schodů a tolik lidí, že?" uculila jsem se. Když Mike souhlasně přikývl, založila jsem si jednu ruku v bok, zatímco jsem druhou ruku otočila dlaní vzhůru. "Kde mám svůj podnos, šéfe?" zasmála jsem se.
"Budu nahoře s tebou, budu míchat drinky smetánce, ty jim je budeš roznášet. Dneska si ještě přivyděláme, když už nám ta směna začíná jako cesta do pekla," zasmál se se mnou. Když položil paži kolem mých ramen, aby mě děkovně objal, krátce jsem se uchechtla. "Jestli chceš ale roznášet, budeš muset stáhnout to tílko trochu níž. Výstřih máš, tak ho ukaž, no ne?" popíchl mě. Tomu jsem se už nezasmála. Vydělávat si svým tělem, to bylo to poslední, co bych chtěla. Ale pokud by mi hluboký výstřih měl dopomoci k vysokému spropitnému, proč bych něco málo neobětovala? Dříve jsem nosila titěrné šaty, nepohodlné podpatky a vystavovala své tělo mnohem hůř. Něco takového, jako pár pohledů k mému poprsí, snad dokážu vydržet. S vědomím, že budu mít za zády Philipa nebo Richarda, zvládnu snad vše. Ti dva byli opravdu jako hora svalů. Bohudíky.

Z toho důvodu, že jsem se měla pohybovat ve VIP oblasti, musela jsem trochu poupravit své vzezření. Už z domu jsem odcházela nalíčená jednou vrstvou řasenky a tělovými stíny, které zvýrazňovaly tvar mých očí, ale to bohatě stačilo. Rty jsem nechala bez rtěnky, jen jsem je přetřela balzámem. Nechala jsem si své černé džíny, které obepínaly mé nohy, a tílko se špagetovými ramínky jsem stála o trošičku níž, podle Mikeovy rady. Největších úprav se dočkaly mé vlasy. Bylo prozíravým nápadem si je umýt před směnou, ač jsem to neměla příliš v lásce, protože jsem z práce chodila načichlá kuchyní a celým klubem. Rozpustila jsem si je a pročesala prsty. Dlouho jsem je nestříhala, kadeřnici jsem neviděla celé měsíce, ale pořád vypadaly dobře. Teď mi spadaly přes ramena a ve slabých vlnách, které se délkou a tíhou vlasů natahovaly, sahaly někam pod lopatky téměř až k pasu. Díky jejich délce protahovaly mé tělo a já tak v zrcadle vypadala ještě štíhlejší. Udržovala jsem si postavu z dob, kdy jsem musela vypadat dobře, a to hlavně díky tomu, že jsem měla ty rituály zapracované do svých rutinních činností - pravidelné cvičení a příležitostné proběhnutí mému tělu činilo dobře. Prsty jsem si znovu prohrábla vlasy a otočila se čelem k Mikeovi, který postával ve dveřích šatny.
"Může být?"
"Tak to vypadá, že dneska půjde veškeré dýško tobě," uculil se. "Proč chceš být v kuchyni, když jsi taková kočka?" zamrkal.
"Prosím tě," protočila jsem oči a zasmála se. I tak mi to ale lichotilo a já cítila, jak mi začínají hořet tváře.
"No fakt!" vykulil na mě oči. "Já nemít svou drahou polovičku, tak po tobě bez pardonu vyjedu," založil si ruce na prsou. Svaly pod kůží se mu napjaly a v očích mu zajiskřilo. Zachechtal se a já s ním.
"Měl by sis pusu vypláchnout hodně silným chlastem, protože mluvíš blbosti," ukázala jsem na něj prstem.
"Hele, tobě to tak sluší, že ani nebude vadit, pokud zakopneš a nějakého toho boháče poliješ. Ten ti ještě poděkuje a zaplatí ti za to," našpulil rty.
"Je mi jasné, že ty bys mi zaplatil i za další spršku, jen kdybys měl peníze na rozhazování jako oni, co?" řekla jsem a přešla místností směrem k němu. Budovou se už dávno rozléhala hlasitá rytmická hudba. "Tak nám to začíná, měli bychom jít makat."
"Hurá do toho," vydechl a vyšel první, aby nám razil cestu všemi lidmi, kteří se v klubu již vyskytovali. Ačkoliv jsme měli své uličky a cesty, kterými chodili zaměstnanci klubu, stejně jsme museli několikrát projít přes veřejné prostory. A tady bylo dobře, že jde přede mnou Mike, jinak bych se utopila v záplavě těl. Dneska to vypadalo na dlouhou noc.

Mike stál za menším barem, který se nemohl rovnat tomu baru, který byl na hlavním parketu, kde Mike běžně naléval, a já se opírala o jeho desku a čekala, až mi na tác naskládá všechny panáky, které si objednala skupina mladíků, kteří seděli v zadní části VIP zóny. Nebyla to první runda, kterou jsem jim tenhle večer nesla, a zdálo se, že právě oni nám dnes vypijí celý klub. Nevím, jestli se jednalo o narozeniny nebo zapíjení posledního dne svobody jednoho z nich, každopádně jsem byla ráda, že jsem nemusela postávat u baru bez roznášení a poslouchat nějaké oplzlé řeči od opilých bohatýrů.
"Mělo jich být osm?"
"Osm," přikývla jsem.
"Tak můžeš jít," pokynul mi a vyslal mě tak na cestu, která pro zkušené servírky nebyla ani trochu náročná, ale já jako nezkušená musela dávat pozor na každý krok. Položila jsem podnos na roztaženou dlaň jedné ruky a prsty druhé ruky jsem si jej přidržovala, zatímco jsem procházela kolem boxů. Ač to na hlavním parketu vypadalo, že klub praská ve švech, tady nahoře ve VIP zóně to bylo zatím poloprázdné. Díky tomu, že tu platila rezervace a přístup do téhle části klubu neměl každý, nemuseli se návštěvníci obávat, že by si tu nesedli. Bylo zvykem, že byla takhle zóna prázdná a dole se tančilo od samotného otevření klubu, boxy se tu plnily až kolem desáté večerní, kdy přicházela většina těch ze smetánky. Ať už se jednalo o děti bohatých manažerů nebo celebrity, které si chtěly povyrazit, vždy se tu točily veliké prachy. O to více ale člověk musel snášet náladovost hostů a jejich rozmanité manýry.
"Pánové, vaše panáky jsou tady," usmála jsem se na bandu přiopilých osob. Každému z nich bych netipovala více než třicet let. Naklonila jsem se nad stůl a začala skládat plné skleničky do středu stolu. "Osmkrát tequilla. Bude to ještě něco?"
"Zatím ne, puso, ale přijď za chvilku, jo?" odpověděl mi jeden z nich. Za znamení souhlasu jsem pokývla hlavou a radši nekomentovala způsob, jakým mě oslovil. S prázdným tácem jsem se vydala zpátky k Mikeovi a očima projížděla stoly, jestli se na nich nenacházejí prázdné sklenice. Zastavila jsem se u jednoho stolu, kde seděly mladé slečny, a vzala od nich dopité drinky.
"Ještě jednou?" zvedla jsem obočí.
"Ano. Dneska to chci rozjet," uculila se jedna a hned na to nadšeně výskla. Nevím, jestli byla opilá po jednom míchaném drinku, nebo byla tak nadšená z místní atmosféry, ale bylo mi to jedno. Mým úkolem bylo jí vyhovět.
"Během minutky jsem zpátky," odpověděla jsem a s podnosem na dlani jsem se vydala zpátky za Mikem. Prošla jsem kolem posledního boxu, kde seděli noví hosté, a položila tác se sklenicemi Mikeovi na bar.
"Budu hádat. Ještě jednou?" zeptal se a vzal si ode mě prázdné sklo. Přikývla jsem a sebrala z baru bloček papírů a tužku.
"Jdu sebrat další objednávku, ty mi zatím nachystej ty pitíčka pro slečinky," řekla jsem mu a zamířila k těm novým. Jakmile jsem se k nim postavila, ani jsem nestačila položit otázku a už na mě chrlili své požadavky. Rum. Tequilla. Několik míchaných drinků. A hlavně hodně alkoholu. Dnes večer se to roztáčí jako dlouho ne.

Uchopila jsem mezi prsty tác plný dalších objednávek a zamířila mezi boxy k té partě mužů, kteří mi dělali kšefty od počátku večera. Tak tak jsem balancovala s podnosem v jedné ruce, zatímco jsem jim skládala panáky do středu stolu, jako obvykle. Když mě jeden z nich poplácal po zadečku, káravě jsem se na něj podívala.
"Jsme jen klub, ne bordel," varovala jsem ho, než jsem se otočila k vedlejšímu boxu, kam jsem měla vyskládat Mikeovy speciality, které si u něj objednávalo hned několik lidí. Nikdo vlastně pořádně nevěděl, co v tom je, ale on sám tomu říkal přenášedlo. Kdo se toho napil, málokdy si pak pamatoval, jak se vlastně dostal domů. Tak silný drink to byl. Já sama jsem ho nikdy nepila. Ne, že bych neměla příležitost, ale spíš jsem neměla odvahu.
"Hele, servírky neobtěžuj, nebo tě vyvedu," objevil se vedle mě Richard. Ani jsem si nevšimla, že se po mně ten mladík znovu natahoval.
"Jo, jasně, promiň, kámo," zvedl hned dlaně v obranném gestu. Sotva za mnou uviděl vysokého a svalnatého člena ochranky, jeho nafukující se ego splasklo.
"Díky, zlato," usmála jsem se na Richarda a položila drinky na stůl. "Přeji vám pěknou zábavu," podívala jsem se do trojice obličejů dvou žen a jednoho muže, které jsem tu viděla poprvé. Hned si ode mě vzali pití a upili. Nesledovala jsem jejich reakce na silnou kombinaci alkoholu, jen jsem sebrala prázdné panáky z jejich stolu a vydala se zpátky za Mikem. Když jsem se však otočila na patě, abych zamířila k baru, jako by se planeta vychýlila ze své osy. Zarazila jsem se a ztuhle pohlédla do páru očí, který jsem myslela, že už nikdy neuvidím. Jako by to bylo včera, kdy jsem se topila v té čokoládové smršti. Teď však byly onyxově černé, ale stejně rozšířené překvapením, jako musely být i ty mé. Jako by těch osm měsíců neproběhlo, vůbec se nezměnil. Protože nemá rád změny, a ty to víš, přece ho znáš, zaznělo mi v hlavě.
Jako by se svět kolem zastavil.
Srdce mi vynechalo úder.
Dech se mi zadrhl v hrdle.
"Tome?" zachraptěla jsem jeho jméno. On se však beze slova otočil na patě a svou houpavou chůzí mířil rychle pryč. Ztěžka jsem polkla a dál stála na místě jako zkoprnělá.
"Zaro, stalo se něco? Jsi v pořádku?" uslyšela jsem za sebou Richardův hlas.
"Jo, jsem v pohodě," usmála jsem se na něj a vydala se za Mikem, jako by se nic nestalo. Ale byla jsem v pohodě? Rozhodně ne.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 ká. ká. | 3. července 2017 v 0:39 | Reagovat

ja si tady v klidu bulim u Titanicu a ty pridas dil? chces me zabit?! ..
jsem rada,ze ma nakonec oraci a mama se ji uzdravuje,ale kde je Tom ?
jooo tady je Tom, utekl pred ni. Tak parada! .. ty me vazne chces zabit :-D jinak si to nedovedu vysvetlit :-D
jen tak dal.. uvidime co vydrzim :-D !

2 Shadow. Shadow. | Web | 3. července 2017 v 8:07 | Reagovat

Uuu, těším se na nový nápad. Rychle sem s ním! 😊
Jinak jsem ráda, že máš velké problémy za sebou. Aspoň se teď budeš zase plně věnovat nám. :-P
Jo... čas tak rychle plyne. Ani se nedivím, že už je to tolik měsíců... Je super, že má nakonec Zara práci a mamku doma. Aspoň tam není sama a nemusí furt myslet na toho "hrozného" bývalého zaměstnavatele.
Celý celičký díl jsem čekala na to, až se tam Toman objeví a on prostě beze slova odejde? To měl nebo pořád má tak zlomené srdce? Achjo, to čekání na nový díl mě zničí! A pokud se tam Kaulitz nevrátí, aby všemu přišel na kloub, tak mě to zničí taky! 😁

3 T. T. | 3. července 2017 v 16:12 | Reagovat

Já tu povídku muluju a už se nemůžu dočkat jak to bude dál! Očekávám big happy end a docela by se mě u této povídky líbila i druhá řada ....

4 teress teress | 3. července 2017 v 21:58 | Reagovat

Nová povídka? Skvělé, honem sem s ní :D

To už uběhlo 7 měsíců, pane jo, jsem zvědavá, co se s Tomem mezitím událo. A s Billem taky, ten musel být nesmírně spoko, že má brášku u sebe, nemusí se s nikým dělit. Bože... na tohle jsme čekaly tak dlouho, Tom se konečně objevil a máme je tu zas... :D No, jsem napnutá na další díl a další povídku :)

5 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 22. července 2017 v 16:51 | Reagovat

Hohoho ja vim, ze uz jsi ten banner tak 30x predelala, ale tesim se! :D
No tak aspon te uz ma mamu doma a ma praci co ji bavi.. ten Mike je ale hodnej kluk. :D
No uz kdyz se dozvedela ze dneska jde na plac tak jsem si rikala: at prijde Tom, at prijde Tom.. a hele ho!
No jak jako ze odejde? To neeeee. Delej Zaro, mazej za nim a  mu vyklop, co je jeho bratr za zmrda a jak mu on zlpmil srdce!! Deleeeej! :D sakra taky jsem z toho nejaka vykolejena. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama