Close to You | 50.kapitola

12. července 2017 v 0:59 | Báři ツ |  Close to You




Tom to opravdu myslel vážně, když říkal, že půjde do klubu a že chce jít sám. Po celém dni, co se mi vyhýbal a dával mi pořádně vyžrat mou vlastní blbost, jsem nechtěl být sám i večer. Moc dobře věděl, že mi samota nedělá dobře, že je to větší potrestání, než kdyby mi jednu ubalil a třeba i zlomil nos. A když jsem seděl u televize a viděl, že se chystá pryč, nehodlal jsem ho jen tak pustit.
"To mě opravdu necháš doma a půjdeš za ní?" zeptal jsem se. Ačkoliv se jeho naštvaný výraz v obličeji nezměnil, alespoň jsem ho přiměl k tomu, aby se na chvíli zastavil a podíval se na mě.
"Pokud hodláš změnit své chování a svůj přístup, klidně se přidej. Pokud se hodláš dál chovat jako korunovaný debil, tak se ani nenamáhej vstát," odpověděl mi. Čekal jsem, jestli rovnou vykročí z domu, ale pár vteřin zůstal stát na prahu místnosti. Díval se na mě a já moc dobře věděl, co se mu teď honí hlavou. Tak moc by chtěl, abych se Zarou vycházel, ale já tu holku prostě nemohl vystát. Byl to další narušitel, který se vtíral do našeho života. Proč jsem něco takového dopustil, ksakru?
"Vážně se chceš znovu pouštět do vztahu, který tě už jednou zlomil?" naklonil jsem hlavu na stranu.
"Jediný vztah, který mě teď láme, je ten s tebou," procedil mezi zuby, než se otočil na prahu. Udělal jeden, dva kroky k hlavním dveřím, než jsem vstal z pohovky.
"Tome, počkej," zavolal jsem na něj. Rychle jsem přešel obývacím pokojem, ve kterém jsem strávil skoro celý den, a spěchal za ním, abych ho ještě stihl. "Už mi z toho hrabe," vydechl jsem a prsty si prohrábl krátké vlasy nad čelem. "Po každé hádce jsme se přece vždycky usmířili, tak proč jsi teď na mě nasraný celý den a ani se nesnažíš o usmíření?" rozmáchl jsem pažemi do vzduchu kolem sebe.
"Jestli nevíš, proč jsem pořád naštvaný, pak jsi na tom hůř, než jsem si myslel, Bille," odpověděl mi a krátce na mě ukázal prstem, než si dlaň znovu strčil do kapsy tmavých kalhot. "A taky teď není v popisu mé práce se omlouvat. Tohle všechno je tvoje chyba, takže si to žehli sám, bratříčku," zamračil se na mě.
"Chci jít s tebou."
"A budeš se aspoň snažit být milý?" zeptal se po dlouhé chvíli ticha, ve které zřejmě přemýšlel nad všemi pro a proti. Ačkoliv předtím tvrdil, že mě k ní nebude chtít pustit, něco takového přece nemůže ovlivnit. "Jestli chceš jít se mnou jenom proto, abys jí zase ubližoval, tak tě tu zamknu a budeš mít domácí vězení," řekl s neměnným výrazem v očích. Jindy bych se takovým slovům zasmál, protože bych v jeho obličeji viděl, že to myslí ve srandě. Dnes se však zdálo, že to myslí nejvážněji, jak to jen jde. Polkl jsem.
"Budu se snažit," pokývl jsem hlavou.
"A teď mi zase lžeš, nebo jsi po dlouhé době upřímný k vlastnímu bratrovi?" zvedl obočí. Na to už jsem neodpověděl. Co bych mu měl říct? Že nechci být sám a radši vydržím její společnost, že se budu přetvařovat, jako jsem to dělal ty měsíce, co s námi žila pod jednou střechou, jen abych nemusel trpět samotou v prázdném domě?

Netrvalo mi moc dlouho, než jsem si sedal na místo spolujezdce do našeho auta. Myslel jsem si, že Tom čeká s jeho typickou trpělivostí, ale když jsem nasedl a uviděl výraz v jeho tváři, překvapeně jsem zvedl obočí. Prsty poklepával po straně volantu. Tohle nebyla trpělivost nebo netrpělivost, tohle ani nebylo rozhořčení nad mou přítomností nebo tím, co jsem udělal.
"Ty jsi nervózní?" zamumlal jsem a nevěřícně si prohlédl jeho obličej.
"Nejsem," odsekl.
"Ale jsi," stál jsem si za svým a naklonil se blíž k němu. "To mi neříkej, že jsi tu holku už tolikrát opíchal, ale stejně jsi teď nervózní proto, že za ní máš jet," založil jsem si ruce na prsou a pobaveně si odfrkl, když se na mě zamračil.
"Chováš se jako kokot. Nechtěj, abych tě z tohoto auta vyhodil," sykl mým směrem, než nastartoval auto.
"To teď mám jako první varování?" zvedl jsem jedno obočí. "První z kolika? Abych věděl, jak daleko můžu tento večer zajít," olízl jsem si rty a poposedl si, abych se mohl připoutat na cestu, která nás teď čekala.
"Neříkal jsi, že se budeš snažit?" zavrčel, ale nepodíval se na mě a dál měl pohled fixovaný na vozovku před námi. "To znamená, že se začneš chovat mnohem mileji hned, ne až se ti bude chtít," poučil mě, jako bych byl malý kluk.
"Promiň," odpověděl jsem mu, ale v mém hlase bylo znát, že tu omluvu nemyslím vážně. Už jsem nereagoval na jeho nespokojeně pomlasknutí, ani na to, že sešlápl plyn na rychlost vyšší, než jaká byla v tomto městě povolena. Sledoval jsem ubíhající krajinu za okýnkem spolujezdce a přemýšlel nad tím, jestli jsem ho takhle někdy viděl. V kontaktu s dívkami jsem byl já ten nejistý, nervózní a nesvůj. On byl ten, který věděl, co má dělat, co má říkat, jak se má tvářit. Všechny dívky mu padaly k nohám, všechny zacházely až za hranice svých možností, jen aby byly aspoň chvíli v jeho společnosti. Tom nikdy neměl potřebu se nějak více snažit. To mu na Zaře tolik záleželo, že se mohl zbláznit z toho, že ji má vidět?

Mlčky jsme přijeli do klubu, v autě jen tiše hrálo rádio, jinak jsem mohl poslouchat jedině předení pracujícího motoru. Aspoň jsem díky tomu měl čas přemýšlet nad tím, co si ti dva asi mohli v noci a ráno říkat. To noční povídání by mě tolik netrápilo, protože byl Tom opilý, ale ráno, kdy už byl střízlivý, toho mohl navykládat mnohem víc. Když jsem si povzdychl hlasitěji, než jsem sám chtěl, Tom se na mě podíval.
"Něco se snad děje, že tu vzdycháš jako nějaká slečinka?" zeptal se a zaparkoval auto na parkovišti, kde jsme ho běžně nechávali. Vytáhl klíče ze zapalování a přehodil si je do druhé ruky, aby mohl tou volnou prohrabat přihrádku vedle palubní desky. Očividně hledal krabičku cigaret, protože si jednu strčil do pusy, sotva je našel.
"Jen jsem přemýšlel nad tím, jaké jsi měl asi dneska ráno. V noci jsi totiž vypadal otřesně," přiznal jsem.
"Ráno bylo naprosto skvělé, nemám si na co stěžovat," odpověděl. V těch slovech nebylo po sarkasmu ani známky, takže to asi myslel vážně. "Zara pořád ležela vedle mě a já si tak byl jistý tím, že jsem si to ve svém zpitém stavu nevymyslel," trhl rameny. "Nezdálo se mi to, nebyl to krásný sen, ale krásná skutečnost," řekl. Cvaknutí zapalovače ukončilo jeho odpověď.
"Už jsi jí konečně řekl, že ji miluješ?" zněla moje další otázka. Sledoval jsem, jak se jeho prsty s cigaretou, které přikládal ke rtům, podezřele zachvěly.
"Proč zrovna tebe zajímají takové věci?" přetočil ke mně pohled, ve kterém byly znát známky nedůvěry. Právě teď mi ani trochu nevěřil, ale to nebylo něco, s čím bych už dříve nepracoval. Věděl jsem, jak na něj. Byl to můj bratr, měl jsem ho přečteného.
"Když jsem se vyznal já Alex, ještě ten večer už hopsala na někom jiném. Jen chci vědět, jak daleko jsi ty," přivřel jsem oči.
"Zara není Alex, tak ji laskavě přestaň neustále porovnávat," zamračil se na mě. "To, že nevyšly věci tobě, vůbec neznamená, že nevyjdou všem na světě," zavrtěl krátce hlavou. "Upřímně, vůbec tě nechápu, Bille," začal. Sotva však vyslovil mé jméno, dlouze si potáhl z cigarety, jako by se snad tou dávkou nikotinu potřeboval dočasně uklidnit. "Ty jsi vždycky býval ten, co věřil v opravdovou lásku, co za ni bojoval a žil s vědomím, že to něco stojí. Teď, když vlastně žiji podle tvých naivních představ, tak se mi to celé snažíš rozmluvit?" zvedl obočí. "Opravdu tě nechápu."
"Opravdová láska by tě měla osvobozovat, ne tě svazovat jako vězně," odvětil jsem.
"V tom případě jsem momentálně tou nejsvobodnější osobou na celém širém světě," odsekl mi, než otevřel dveře na své straně auta. "Vysedej, nehodlám strávit půlku večera v autě před klubem," pokynul mi, než za sebou dveře s bouchnutím zavřel. Poslechl jsem ho, ale jen proto, abych si na vlastní oči ověřil, jak to teď s tím jejich vztahem je. Ani trochu se mi nezdálo, že by po osmi měsících mohli pokračovat tam, kde skončili. To je postavené na hlavu, to by nedokázal ani ten nejideálnější pár pod sluncem. Tom pořád za Zaru bojoval, a to už mi začínalo lézt na nervy. Na jednu stranu jsem ji opravdu chtěl mít rád, už jenom kvůli Tomovi, ale silnější byla ta nedůvěřivá stránka mé osobnosti. Byla čerstvější, byla zranitelnější a mnohem vášnivěji se bránila.

Se slunečními brýlemi, které jsem měl nasazené na nose, jsem procházel mezi lidmi ke dveřím klubu. Nevšímal jsem si okolí, mířil jsem do útrob budovy jako vždy - bez věnování sebemenší pozornosti tomu, co se dělo kolem mě. Vešli jsme dovnitř, kde to žilo. Hlasitá hudba duněla prostory klubu a já cítil, jak se mi na hrudi ozývají těžké údery basové linky právě hrané písně. Tom hned zamířil do VIP sekce, kde jsme běžně sedávali. Byl jsem si však jistý tím, že teď tam spěchá i z dalšího důvodu, nejen z pohodlí, které jsme tam měli. Včera Zaru potkal právě v té části klubu. Potkáme ji tam i dnes?
Nemusel jsem se příliš rozhlížet. Sama za námi přišla, sotva jsme se posadili do volného boxu, který byl rezervovaný na Tomovo jméno. Kdybych ji neznal, řekl bych, že jí to sluší. Vždycky jsem ji považoval za pohlednou ženu - v opačném případě by pro nás v první řadě nemohla začít pracovat - ale nechápal jsem, čím tak Toma uhranula. Snad svými ženskými boky? Pevnými prsy nebo úsměvem, který odhaloval dokonalou řadu zubů?
"Co to bude, pánové?" zeptala se a prsty si uhladila rozpuštěné vlasy za ucho, zatímco v druhé ruce držela tác plný prázdných sklenic. "Můžu vám doporučit specialitu našeho barmana, ve které ani nevím, co doopravdy je, ale je výborná. Silná, ale výborná," pousmála se.
"Budeš mít chvilku čas?" položil jí Tom otázku, která jí nedala vůbec žádnou odpověď na to, co bychom si chtěli objednat.
"Tome, říkala jsem ti, že máme honičku. Holky jsou nemocné a my, co tu dnes jsme, máme co dělat, abychom stíhali," naklonila hlavu na stranu. "Jestli sis přišel popovídat, radši jsi ani neměl chodit," dodala se smutným povzdychnutím. Když přešlápla z nohy na nohu, a tak se o trochu víc přiblížila stolu, Tom ji hned pohladil přes pas. Musel jsem zatnout zuby.
"Pomohl bych ti - "
"No jasně," přerušila ho se smíchem. Když k mým uším dolehl její veselý hlas, neovládl jsem se a sám jsem se pousmál. Představa Toma pracujícího za barem byla vtipná, to ano, ale že jsem se tomu smál s , to bylo prostě divné. Nesedělo mi to. Určitým způsobem mi to bylo proti srsti.
"Dal bych si gin s tonikem, pro začátek," řekl jsem svou objednávku. Sotva jsem promluvil, její smích ustal a ona s vážným výrazem ve tváři přikývla. Dosáhl jsem toho, čeho jsem v tenhle moment dosáhnout chtěl - aby se přestala hihňat s mým bratrem, a dělala, co měla. Sice jsem Tomovi řekl, že se hodlám snažit a hledat na Zaře nějaká pozitiva, která by mi pomohla k lepšímu vztahu s ní, ale ten hlavní důvod, proč jsem chtěl dnes jet s ním, byl, abych jakkoliv zabránil přesně takovýmto situacím.
"Já jen nějakou sodu," přidal se i brácha. Jako profesionálka vyslechla naše přání, jako profesionálka odešla k baru, kde odložila podnos, který po celou dobu držela na jedné dlani, a předala naši objednávku. Vypadalo to, že tuhle práci umí. Rozhodně ji šlechtilo, že uměla pořádně máknout, ale mě to iritovalo. Byla to jen další věc, která ničila mou představu o tom, jak špatná a vypočítavá Zara musela být. Byla bez pochyby tou nejlaskavější osobou, kterou jsem znal, ale aby byla taky pracovitá? Tohle nebylo to, pro co jsem sem přijel. Nedalo by se říct, že by špatně odváděla tu práci, kterou dělala pro nás, ale tu dobře vybudovanou roli zničila ve chvíli, co se vyspala s Tomem. Podíval jsem se na svého bratra, který ji sledoval se zaujatým výrazem ve tváři.
"Utři si tu slinu, prosím tě," procedil jsem mezi zuby.
Tom ke mně přetočil svůj pohled. "Chceš další varování ohledně tvého chování? Kde je ta snaha?" zvedl jedno obočí. Protočil jsem oči a vytáhl mobil, abych si měl s čím hrát. Tohle ještě bude zajímavý večer.

B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Shadow. Shadow. | 12. července 2017 v 13:17 | Reagovat

Ten Bill je na přes držku... Jsem ráda, že si Tom stojí za svým... A doufám, že ani Zara se už nenechá zahnat do kouta. Mohl by už Bill přijít k rozumu. Achjo, já už chci zas další díl. 😊🙏

2 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 12. července 2017 v 14:38 | Reagovat

Aaach...tak žiadne tuľky tuľky Toma a Zary. :-( No, však ja si počkám! :D
Čo sa týka toho aktuálneho stavu medzi dvojičkami...tak mu treba Billovi škaredému! Išiel mi celý čas v príbehu tou svojou arogantnosťou a nenávisťou voči Zare TAAAAAK na nervy a konečne, konečne mu sklapne hrebienok. Konečne si Tom dupol a povedal si svoje a nepodvolil sa mu. Ach.. 8-)
Len nech mu to dá pekne vyžrať, hajzlovi jednému. Awww. Konečne Bill možno, MOŽNO (lebo pri ňom nie je nič isté) pochopí, že Zara nie je žiadna hrozba. Snáď...
Teším sa na pokračovanie. ♥ A myslím, že nie som jediná. :-D  :D

3 ká. ká. | 12. července 2017 v 19:27 | Reagovat

no uplne cekam kdy z nej vyleze,ze se do ni taky zabouch :-D

4 E. E. | Web | 12. července 2017 v 21:33 | Reagovat

Jestli jsem v minulém díle psala, že mi je Bila líto, v tomhle díle mi ho teda líto z velké části přestalo být a spíš se klaním k tomu, že je to korunovaný idiot :D. Nechápu, prostě nechápu, jak mu přes všechno, co Tom o Zaře říká, jak se chová, jak po ní Tom touží - že Billovi prostě nedochází, že nemá pravdu. Že se mílí a že Zara je pro Toma jako stvořená. Nicméně být Tomem, tak nechám Billa doma, ale to bychom zase byli ošizeni o to, jak krásně se Tom k Zaře i během těch krátkých chvil choval :).

5 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 23. července 2017 v 11:10 | Reagovat

To se divím, že Bill chce jít s ním. Beztak mu bude vymlouvat díru do hlavy,že mu Zara zlomí srdce a tak podobně. A Tom mu snad konečně jednu flákne! :D
Nevím, proč se Bill ptá Toma jestli jí řekl, že ji miluje, když sám nevěří, že to tak je a pořád mu ji vymlouvá. :D A ještě jí srovnává s Alex, bože. Ať jde do prdele. :D
Jéé, Toma za barem nebo roznášejícího drinky bych chtěla vidět. :D A Bill se teda fakt vůbec nesnaží, už mě zase sere. :D To mi to dlouho nevydrželo, že mě nesral. :D

6 Peteravalm Peteravalm | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 18:44 | Reagovat

“Adoro viaggiare in Segway”. Il modo migliore per cadere in amore con Verona in nessun tempo!
Quando si dispone di un breve tempo a coprire una citta, questo e un ottimo modo per farlo. Mi e piaciuto molto il nostro tour e guida. L'audio e stato un po' difficile, ma la guida li ha tenuti lavorando. Quando il suo caldo, questo e un ottimo modo per andare in giro e stare un po' fredda. Verona e una citta facile accesso per segway intorno. Abbiamo visto tutti i principali siti e ci hanno dato una buona sensazione per il layout della citta. Siamo stati in grado di tornare a pochi posti il giorno successivo per un po' di tempo.

https://www.regiondo.it/segway-historic-tour-in-verona

<b>Book Now</b> ''' http://segwayverona.com/

https://eu5.bookingkit.de/onPage/detail?e=2202759fc95947e409b3435a7ae87161&preview=true&lang=it

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama