Close to You | 52.kapitola

2. srpna 2017 v 23:22 | Báři ツ |  Close to You
Ach to horko. Bere mi síly sedět u rozpáleného starého noťáku a psát povídku... Minulý týden jsem byla na stáži, takže jsem byla úplně bez noťasu, ale o víkendu jsem už psát mohla. I tak jsem se jen válela u telky a roztápěla se. Včera taky... Dneska jsem si řekla, že je na čase napsat nový díl. Už fakt, protože se mi nelíbí, že musíte tak dlouho čekat. Každopádně doufám, že se vám bude díl líbit, doufám, že si užíváte léta, že je vše fáájn :) Příští týden nastupuji do práce, snad to bude poklidné a nějak to nebude kolidovat s mým psacím koníčkem :).
Přeji vám krásné počtení, těším se na vaše komentáře. ♥ B.




~~ ZARA ~~

Zůstala jsem stát jako opařená, když se Billovy paže omotaly kolem mých ramen. Nevěděla jsem, co se stalo, a zároveň jsem neměla sebemenší ponětí, jak bych se měla dál zachovat. Kolik dní jsem si přála, abych si k němu našla nějakou cestu, jak dlouho jsem se pokoušela o jakýkoliv kontakt, který by nekončil hádkou nebo jeho pohrdáním mnou. A nakonec jen stačilo to, abych ho v jeho opilosti vyslechla, abych mu zopakovala, co jsem řekla už kolikrát - že bych mu přála stejné štěstí, jaké teď sama prožívám s Tomem?
"Bille?" zašeptala jsem jeho jméno, ale on se dál opíral o mé tělo, dál tiše vzlykal u mého ramene a tiskl mě k sobě, jako bychom byli staří přátelé, kteří se vidí po neskutečně dlouhé době. Tom byl někde na cigaretě a Mike byl v šatně a převlékal se, teď nebylo nikoho, kdo by byl svědkem tady téhle proměny. A sotva mi hlavou probleskla tahle myšlenka, dveře vedle baru se otevřely. Zahlédla jsem Tomovu postavu, které strnula na prahu místnosti, a zírala s neskrývaným překvapením naším směrem.
"Co se to tady děje?" zeptal se a v jeho hlase bylo znát zmatení, pobavení, ale taky částečný úžas. Přešel několika kroky k baru, blíže k nám, a strčil si ruce do kapes, jak to dělával, když nevěděl, co by s dlaněmi mohl dělat.
Sotva Bill uslyšel hlas svého bratra, rychle se ode mě odtáhl. "Chci jet domů, Tome," zamumlal roztřeseným hlasem, než si hřbetem ruky utřel vlhký nos.
"Jo, jasně. Bez problémů," přitakal hned jeho bratr a pohledem sjel z jeho obličeje k tomu mému. Jen vteřinu jsem snášela jeho horký pohled, než se znovu podíval na Billa. "Dám ti klíče a zatím si běž sednout do auta, ano? Jen se rozloučím se Zarou," řekl.
Bill mlčky přikývl a natáhl dlaň směrem k Tomovi. Na mě se už ani nepodíval, když odcházel, a já měla pocit, že se teď musí stydět až na půdu. Odešel bez jakéhokoliv dalšího slova a my s Tomem byli tiše stejně jako on. Až když jsme osaměli, Tom se nadechl.

"Můžeš mi říct, co to mělo být?" zeptal se a pobaveně se zachechtal. "To je tak opilý nebo jsi ho tady vyfackovala, že se ti teď věšel na rameno?" krátce se zasmál, než vytáhl dlaně z kapes, aby mi je položil na má ramena. "Jak se ti to podařilo?" zvedl jedno obočí.
"Kéž bych měla sebemenší ponětí," zasmála jsem se spolu s ním. "Jen doufám, že se z toho nevyspí, ale bude si pamatovat ten veliký průlom, který tady nastal," povzdychla jsem si.
"Kotě, tobě se nedá odolávat celou věčnost, byla to otázka času, kdy podlehne i jeho natvrdlá povaha," pousmál se. Přesunul dlaně z mých ramen blíž k mému krku a přitáhl mě k sobě. "Polib mě, zlato."
"Neříkej dvakrát," zamumlala jsem, než jsem se přitiskla k jeho rtům. Po takové době, co jsem o tom po nocích snila, zatímco Tom jezdil po koncertech v Evropě, jsem se těch rtů nemohla nabažit. Měl je stále tak hebké, jak jsem si je pamatovala, měl je stále tak jemné a příjemné, jak jsem chtěla. Omotala jsem své paže kolem jeho krku a prsy se natiskla k jeho hrudi. Když jsem vzdychla a do toho polibku zamručela, Tom mi pevně stiskl boky.
"Tohle nemůžeš dělat, jinak bude Bill čekat celou noc a já si tě vezmu hned tady na tom baru," zašeptal proti mým rtům. Udýchaně se podíval do mého obličeje a spokojeně se pousmál.
"Měl bys jít, ať dlouho nečeká. Měl by se co nejdřív dostat do postele a vyspat se z toho," řekla jsem. Přesunula jsem své dlaně z jeho krku a pomalu sjela z jeho ramen. Opřela jsem se o jeho hruď a povzdychla. "Uvidíme se zítra?" zvedla jsem k němu pohled. Byl skoro o hlavu vyšší, takže se ke mně musel sklánět. Když prsty projel mé vlasy a zlehka mě políbil na čelo, ucítila jsem v břiše příjemný pocit. Už se nejednalo o divoké motýlky, kteří by mi bubnovali o břišní stěnu, teď to byl pocit klidu. Věděla jsem, že je to správné. Po jeho boku bylo všechno jednodušší, byl má spřízněná duše, které doplňovala všechno, co mi kdy mohlo chybět.
"Co kdybychom se viděli ještě dneska večer?" zeptal se. "Nejezdi domů a pojeď se mnou," vzal mě za ruku. "Ráno tě zavezu a pečivo mámě koupíme cestou, ani nebude vědět, že jsi spala u mě. Co ty na to?" naklonil hlavu na stranu.
"Tome, měla bych ji zkontrolovat," skousla jsem si spodní ret. "Nemůžu se po nocích toulat a ani nepřijít domů," zamrkala jsem.
"Tak tam zajedeme teď, ty si ověříš, že je v pořádku, a potom pojedeme k nám," navrhl další možnost. "Užijeme si společný večer, ráno si užijeme snídani a teprve potom tě zavezu domů," řekl a špičkou jazyka si navlhčil rty. "Takhle by to šlo, ne?"
"Tome," pousmála jsem se.
"Neodmítej mě, brouku," zašeptal proti mým rtům. Hned na to mě dlouze políbil, až mi srdce začalo bušit jako splašené.
"Ty už nevíš, jak bys mě nalákal k sobě do postele, co?" zasmála jsem se.
"Nejde o to, abys byla v mé posteli, ale o to, abys byla se mnou," řekl. Dlaní přejel přes můj pas a přitáhl mě k sobě. Klouby prstů druhé ruky sledoval linii mé čelisti a pak s nimi vjel kolem ucha do mých vlasů. "Jsi přece velká holka, nemusíš se mámě hlásit každý večer," dodal.
Po kratičké chvilce uvažování jsem nakonec souhlasně přikývla. "Ty bys byl stejně dál neodbytný, že?" tipovala jsem. Sotva jsem přistoupila na jeho návrh, v jeho očích radostí zajiskřilo. Když se jeho rty roztáhly do spokojeného úsměvu, mým tělem se rozlil příjemný pocit.
"Uhodlas," zasmál se a krátce mě políbil na tvář. "Tak jsi vezmi svoje věci a já jdu zatím nastartovat. Budu na parkovišti, jo?" mrkl na mě.
"Hned jsem tam," přikývla jsem.

Zamířila jsem do šatny, abych ze své skříňky sebrala veškeré věci, které jsem si do ní před dnešní směnou schovala. Vzala jsem svou tašku a rychle se rozloučila s Mikem, než jsem zamířila před klub. Noční vzduch ovál mé unavené tělo a já věděla, že sotva se položím na pohodlnou matraci, usnu v následující vteřině. Rozhlédla jsem se kolem. Na parkovišti stálo jediné auto, jen jediné auto tu čekalo s nastartovaným motorem. Vydala jsem se k němu, zatímco jsem z tašky vytahovala mobil, abych mámě napsala, že se vrátím až ráno. Možná už spala, možná na mě čekala. Aby se o mně nebude strachovat, radši dám mámě vědět, že jsem v pořádku, jen budu spát někde jinde. Otevřela jsem dveře na straně spolujezdce a nasedla do auta.
"Můžeme vyrazit?" zeptal se Tom zpoza volantu.
"Já myslím, že můžeme," přitakala jsem, než jsem sklopila pohled k displeji mobilu. Bill se vůbec neozval, a tak Tom vyjel z parkoviště, na kterém jeho auto stálo po celý večer. Nesledovala jsem cestu, ani jsem nějak extra neposlouchala konverzaci mezi bratry, které i tak nebylo příliš mnoho. Zdálo se, že je Bill opravdu opilý, více, než jak jsem si ho kdy pamatovala, a už se o něj pokoušel spánek, takže na veškeré Tomovy otázky odpovídal jednoslovně nebo pouhým zamručením. Nic jsem neříkala, abych Billovu náladu nějak nepodráždila. Věděla jsem, že je někdy jako aprílové počasí, proto jsem se nijak neangažovala do jejich rozhovoru. Kdyby Bill nebyl opilý, rozhodně by nesouhlasil s tím, že jedu k nim spát. Teď ani nevím, jestli mě vůbec vnímal.

Přijeli jsme k domu a Bill hned otevřel z auta, sotva se zastavilo v garáži. Potácivým krokem spěchal pryč, a jen jsem přemýšlela nad tím, jestli tak utíkal do postele nebo k záchodu. Vystoupila jsem z auta a nejistě přešla směrem k Tomovi. Ano, už jsem v tomhle domě jednou byla, ale stejně jsem tu cítila tu cizotu. Kdybych byla v jejich starém domě, věděla bych, kam jít, co dělat, kde se posadit. Teď jsem byla jako na návštěvě u naprosto neznámých lidí.
"Pojď sem, kotě," pobídl mě Tom a natáhl ke mně paži. Usmála jsem se na něj a mlčky se chytila jeho nabídnuté dlaně.
"Tome, já nevím, jestli to byl dobrý nápad," řekla jsem mu se vší upřímností. "Já… ne, že bych se necítila dobře a spokojeně, ale…" povzdychla jsem si a olízla si rty. "Jsem tady moc ráda, ale… neženeme to moc?"
"A co, prosím tě?" zamrkal. "Kotě, celé měsíce jsem po tobě toužil, tak se nediv, že teď chci být každou minutu s tebou," pousmál se.
Spokojeně jsem vydechla a jemně stiskla jeho prsty. "I tak bychom měli trochu používat zdravý rozum."
"Můj zdravý rozum je teď velice, velice upozaděn," krátce se zasmál. "Jsem do tebe blázen, tak proč bych nemohl bláznit?" uculil se.
"Nechovej se jako nějaký poblázněný puberťák," zasmála jsem se.
"Zlato, ještě ani nevíš, co všechno tě čeká," zasmál se spolu se mnou. Přišpendlil mě ke kraji kapoty auta, která ještě hřála od dlouho pracujícího motoru, a boky se natiskl na ty mé. Překvapením jsem vydechla. Když se hned přisál k mým rtům, nestihla jsem nijak protestovat, ne že bych chtěla. Opětovala jsem jeho polibky, na kterých bylo znát, že mu chyběly. Když toužebně zasténal do našich spojených rtů, tělem mi projela vlna vzrušení.
"Tome, počkej," vydechla jsem a dlaněmi se zapřela o jeho hruď. "Nechci… nechci to teď nějak uspěchat. Chci si užívat každé chvíle s tebou, ne abychom se na sebe vrhli jako hladová zvířata," podívala jsem se mu do očí.
"Vždyť přece můžeme obojí, ne?" oponoval.
Usmála jsem se na něj. "Až nebudu tak unavená. Teď se chci jen přitulit."
"Fajn," oplatil mi úsměv, který na jeho rtech vypadal nejdokonaleji. "Dneska se budeme tulit."

Lehla jsem do postele a sotva se má záda dotkla měkké matrace, víčka mi začaly těžknout. Ucítila jsem kolem svého pasu Tomovu hřejivou paži, a to bylo to poslední, co mě dorazilo. Usnula jsem během vteřiny, a že jsem se za celou noc ani jednou neprobudila, mi bylo znamením, že jsem byla konečně na správném místě. Dokonce se mi spalo tak dobře, že jsem ani neslyšela svůj zvonící mobil, který mě měl vzbudit. Tom ho však slyšel a byl to právě on, kdo mě přivedl ze spánku do bdění.
"Zaro?" uslyšela jsem jeho tichý hlas kousek od mého ucha. "Kotě, jestli chceš hodit domů, měla bys vstávat, abychom stihli trochu muchlování a trochu snídaně," zamumlal, než přitiskl rty ke kůži na mém krku.
"Mhh," zabručela jsem a přetočila se k němu zády. On se však nenechal odbýt, čímž dokazoval, že je mnohem lepší budíček než samotný mobil.
"Brouku, nebudu tě z té postele tahat násilím," zašeptal a břichem se natiskl k mým bedrům. Dlaní přejel přes můj pas a přitiskl mě ke svému hřejivému tělu. Když podržel prsty na mém břiše a jemně mi ho stiskl, přinutilo mě to zamžourat do ranního světla.
"Ty mě chceš probudit za každou cenu, co?"
"Zlato, chtělas ráno zavézt domů, tak jen plním tvé přání," odpověděl mi. Naklonil se nade mě, loktem se opřel vedle mého ramene a rty se jemně otřel o mou kůži nad spánkem. "Jestli se chceš ale dál válet v posteli a nechat mámu samotnou doma, nemám s tím nejmenší problém a nechám tě dál spát," řekl. Zahrál právě na tu strunu, která rozechvěla mou citlivou stránku, mou stránku pečovatelky o nedávno nemocnou mámu.
"Dej mi pět minut," zakňourala jsem. Když jsem uslyšela jeho tiché zachechtání, otočila jsem se z boku na záda a zadívala se do jeho obličeje. "Řekni mi, Tome, odkdy jsi ty ranní ptáče, které dokáže vstát, a ještě budit toho druhého?" zahleděla jsem se do jeho očí.
"I kdybys tu spala každý den a já tě měl každé ráno budit, vstával bych jen kvůli tomu," zašeptal, než se sklonil k mým rtům. Lehce se o ně otřel, než se odtáhl a zadíval se do mého obličeje, aby sledoval mé reakce na jeho počínání.
Pousmála jsem se. "Tak jo. Můžu tě poprosit, jestli bys mě zavezl domů, aby máma nečekala na ranní pečivo zbytečně dlouho?" zamrkala jsem.
"Cokoliv, kotě. Cokoliv. Ale teď mě polib," přikázal mi rozhodným tónem hlasu. Neměla jsem v plánu oponovat. Ani jsem nechtěla. Přitiskla jsem se k jeho rtům a se spokojeným vydechnutím omotala paže kolem jeho krku. Taková rána byla ta nejlepší.


B.
 


Anketa

Povídka "Close to You" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Shadow. Shadow. | 2. srpna 2017 v 23:39 | Reagovat

Aaaaach, jupí, jupí!
Přeju ti hodně štěstí v nové práci. Doufám, že je to něco, co tě bude bavit. :) A taky samozřejmě doufám, že to nenaruší tvůj koníček. 😇
K dílu snad nemám ani slov. Čekání se vyplatilo. No... kéž by mi taky Tom splnil cokoliv. Uuuh.
Teď si jdu ten díl přečíst znovu, protože se toho nemůžu nabažit. 😊

2 Marči Marči | Web | 2. srpna 2017 v 23:43 | Reagovat

Milujem ťa ❤❤ tento diel mi po tomto psychicky náročnom dni padol do noty. Úplný oddych, konečne sú spolu ❤❤ ďakujem ti 🙏
P.s: to čakanie na diel stálo za to 😊

3 E. E. | Web | 5. srpna 2017 v 22:10 | Reagovat

Nejdříve bych ti chtěla popřát z celého srdce, aby se ti v nové práci dařilo a abys dělala to, co tě baví :). Není nad to, když se člověk může naplno věnovat tomu, co ho baví.
A teď k dílu. Tolik bych přála Billovi - přes všechny hrůzy, které zde napáchal - aby našel spřízněnou duši, kterou Tom našel v Zaře. Jsem šťastná za jejich štěstí ❤.

4 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 6. srpna 2017 v 17:35 | Reagovat

Tak jsem konecne tu, rozvalena jak vorvan pod klimatizaci a hrnu se do cteni! :D a vis jak nenavidim psat na mobilu komentare, ale pro tebe to udelam :D
Tak uz do prace? No tak to drzim pesti at je vse v pohode a bavi te to. :-) a mas spoustu casu i na psani! :D a az se rozsoupnes, porad cekam na to,  ti budu delat asistentku! :D
No jo, to je dost, Bille. Snad si to bude pamatovat a vydrzi mu to, ze konecne povolil tu svou tvrdou palici. :D
Tom neodbytny,jak jinak. :D ale jen at k nemu jede a je s nim. :-)
To musel mit Tom radost, ze se Zara chce jen  tulit. Uz musel byt pekne nadrzenej. :D a jeste ji budi, vazne? :D
No to je roztomily, doufam ze uz pises dalsi dil, kote! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama