Promiseland * prolog

15. srpna 2017 v 21:32 | Báři ツ |  Promiseland
S novým příběhem přichází mnoho seznamování. S novými postavami, novým dějem, novými jmény a novými osudy. Ne vždy od začátku se podaří zakomponovat jednoho z dvojčat, aby byl děj poutavý hned od prvního řádku, nicméně tady se mi povedla menší oklika. :) Snad se vám bude zatím příběh líbit, po povídkách s dramatickým dějem jsem se rozhodla pro trošku pozvolnější zápletku. Snad se mi teda bude dařit :D :)
Hudbu jsem původně chtěla vynechávat, ale pak jsem si řekla, že kdo by o ni neměl zájem, tak si ji pouštět nemusí, že ano... Takže, doporučená hudba k tomuhle prologu jest:




Zaparkovala jsem na parkovišti, na kterém jsem měla vyhrazené své místo, a vypnula motor. Položila jsem dlaně na kruh volantu a zůstala civět na svůj levý prsteníček. Během posledních čtyřiadvaceti hodin mi ten prst neskutečně ztěžkl. Ve skutečnosti se mohlo jednat o pár gramů, ale v mých myšlenkách byla k tomu prstu přivázána několikatunová železná koule. Hleděla jsem na lesklý kámen, který byl zasazený ve stříbrném prstýnku, a přemáhala pochybnosti, které mě strašily od vteřiny, ve které jsem vyslovila svůj souhlas. Byli jsme opravdu tím párem, který měl své štěstí zvěčnit slibem věrnosti a upřímnosti? Byly to zásnuby z lásky nebo to bylo jen ze zvyku? Jsme spolu takovou dobu, tak se prostě vezmeme? Je to logický vývoj naší známosti? Může mě s ním čekat štěstí?
"Uklidni se, Theo," zamumlala jsem si sama pro sebe a prsty si prohrábla rozpuštěné vlasy. Už teď blázníš, zaznělo mi v hlavě, co budeš dělat ve svatební den?

Vystoupila jsem z auta a rozhlédla se po parkovišti, které se postupně zaplňovalo auty spolu s tím, jak všichni mí kolegové přijížděli po krátkých prázdninách zpátky do školy. Být učitelkou na prvním stupni základní školy bylo mým přáním už od dětství. Milovala jsem svou práci, ale zároveň jsem v některé dny přemáhala samu sebe, abych některé zlobivé žáky nepotrestala hůř než jen napomenutím či poznámkou. Kdybych ale měla svou práci celkově ohodnotit, viděla bych ji jen pozitivně. Stejně jako svůj celý život - měla jsem kde bydlet, měla jsem skvělou kamarádku, se kterou jsem sdílela kabinet, měla jsem přítele, se kterým jsme se milovali. A teď mě ke všemu požádal o ruku. Nemohla jsem se mít lépe. Nebo ano?

S kabelkou, kterou jsem křečovitě svírala ve své najednou tolik těžké ruce, jsem se vydala přes parkoviště k hlavnímu vchodu do školy. Odpovídala jsem na pozdravy vychovaných žáků, oplácela jsem úsměvy dětí, které jsem tohle ráno potkala, a mířila do svého kabinetu, kde jsem se mohla přezout do pohodlnějších přezůvek. Všichni vypadali odpočatě, i ty krátké prázdniny v půlce školního roku stačily, aby lidé nabrali sil do druhého pololetí, jen já měla pocit, že mě ten prsten - ta zodpovědnost, která s ním přišla - vysiluje.
"Čau, Theo," pozdravila mě moje kolegyně, moje kamarádka a osoba, která se mnou sdílela kabinet. Seděla u svého stolu a pojídala nažloutlý jogurt s čokoládovými kuličkami, zatímco klopila pohled k novinám, které zřejmě ráno našla ve své poštovní schránce.
"Elsie, ahoj," zamumlala jsem pozdrav. "Jak sis užila volno?"
"Kromě toho, že jsem musela pomáhat mámě s úklidem celého domu?" odfrkla si a významně protočila oči, což mi zřejmě mělo naznačit, že to nebyla žádná sláva. "Co ty, jaký byl kratičký výlet u moře?" zeptala se a znovu sklopila pohled k novinám.
"Docela překvapivý. Mám pro tebe novinku," začala jsem. Zavřela jsem za sebou dveře a přešla ke svému stolu. Když jsem svými slovy znovu přitáhla její pozornost, s úsměvem jsem přešla blíže k ní. Naklonila jsem se přes její pracovní místo a dlaněmi se opřela vedle výtisku jejích novin. Elsie zkoumavě prohlédla můj obličej, než sjela očima k mým prstům. Hned překvapením zamrkala víčky a brada jí spadla až skoro na prsa.
"To si ze mě děláš prdel!" vypískla. "Takže ten tvůj frajírek se vyslovil?" zvedla ke mně zrak. "Bože! Tohle bych do Jeroma nikdy neřekla!" zasmála se a vzala mou levou ruku do prstů, aby si mohla prsten blíže prohlédnout. "Je krásný, opravdu je," znalecky pokývla hlavou.
"Že?" pousmála jsem se a lehce vyvlékla svou dlaň z té její. Polštářkem palce jsem přejela přes lesklý kamínek a povzdychla si. "Je krásný," zopakovala jsem po ní.
"Tak proč mám pocit, že tě těší víc těší ten prsten než fakt, že jsi zasnoubená a máš si brát lásku svého života?" naklonila hlavu na stranu.
"Cože?" podívala jsem se do jejího obličeje. Věděla jsem, že nemá cenu jí lhát, taky nemělo cenu lhát sama sobě, ale stejně jsem to zkusila. "Jen jsem pořád zaskočená. Nějak to ještě zpracovávám. Je to přece veliká věc!"
"Je to veliká věc. A právě proto bys měla… cítit radost. Takovou, která by mě pohlcovala, zářila z tebe a infikovala celé tvé okolí. Něco takového u tebe nevidím, zlato," našpulila rty.
"To přijde. Já jen -" začala jsem, ale prudké rozražení dveří mé chystané výmluvy přerušilo. "Pane řediteli, dobrý den," usmála jsem se na něj. "Co vás k nám přivádí?" zeptala jsem se. Nebylo zvykem, že by za námi přicházel do kabinetu. Když s námi chtěl mluvit, přivolal si nás, poslal po někom vzkaz, nebo přišel do sborovny. Kabinetům se vyhýbal. Tohle muselo být něco výjimečného.
"Slečno Kingová," podíval se na mě. "Vy máte druháky, že ano?" zeptal se, ale přitom věděl odpověď. Pamatoval si všechny třídní učitele, pamatoval si snad i všechny rozvrhy, jména všech žáků i povolání jejich rodičů.
"Ano," přikývla jsem.
"Od začátku pololetí máte novou žačku. Řádně ji přivítejte, prosím," řekl rozkazovačným tónem, než mi do dlaně vecpal tlustou složku s různými papíry. "Máme tu žákyni, která přichází z domácí výuky. Seznamte se s jejím postupem v látce a nějak jí pomozte v adaptaci," dodal ještě jeden pokyn, než se otočil na patě a vypochodoval z místnost tak rychle, jako rychle do ní přišel.
"Nové žáky nesnáším. Vždycky jsou s nimi problémy," zamumlala Elsie. "Jak se ta tvoje jmenuje?" pokývla hlavou. Sklopila jsem pohled ke složce a rozevřela ji.
"Käthe Kaulitz," přečetla jsem nahlas.
"Ta nebude ze Států. Řekla bych, že bude někde z Evropy," konstatovala Elsie a dlaní si podepřela bradu. "Ráda bych tě ukonejšila tím, že jsou holky lepší, ale sama jsem měla loni hned dvě nové. Stokrát horší než celá parta kluků."
"Nestraš mě," zasmála jsem se a odložila složku té dívenky na svůj pracovní stůl. Posadila jsem se na svou židli. Úplně jsem zapomněla na strasti se svým zásnubním prstenem. Teď jsem měla na programu dne jiný problém. Nová žačka.
Käthe, prosím, buď hodná.

B.
 


Anketa

Povídka "Promiseland" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 Shadow. Shadow. | 15. srpna 2017 v 21:51 | Reagovat

Já věděla, že se sem mám ještě vrátit... Ty jsi nej! 😊
Začátek vypadá zajímavě. Říkám si... bude to dcera přímo Toma? Nebo Billa a Tom bude protivný strýček? Navnadila jsi mě pěkně. Těším se na první díl. 8-)

2 Ká. Ká. | 15. srpna 2017 v 23:58 | Reagovat

No paaani, hned od prvniho dilu se neskutecne tesim na dalsi :-)
Nejdriv jsem si myslela,jestli ten snoubenec neni Tom, ulevilo se mi, ze ne,ikdyz i tak by to bylo urcite zajimave ;-)

3 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 16. srpna 2017 v 0:26 | Reagovat

Dievča, kde ty chodíš na nápady :) Takže "slečna Kaulitz". Pekne to začalo, no som zvedavá čo bude ďalej. Snáď nás nenecháš dlho čakať na prvý diel. ♥ :)

4 jednanocjedenvykrikjednaozvena jednanocjedenvykrikjednaozvena | 16. srpna 2017 v 20:44 | Reagovat

Máš dobrej blog holka :-)

5 Marči Marči | Web | 16. srpna 2017 v 23:30 | Reagovat

Ojooojoooj, začína to moooc dobre, som zvedavá na pokračovanie. Ale viem, že nesklameš 😊 ďakujem, že si nás nenechala dlho čakať na nový príbeh 😊

6 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 17. srpna 2017 v 13:43 | Reagovat

Já má dneska žně, dočetla jsem dva díly Close a  teď nová povídka.. na to bych si zvykla. :D
Musím ti říct, že jsi mě zatím dějem hrozně zaujala.. :-) učitelka na základce těsně před svatbou.. hned mi začal jet mozek na plné obrátky a už jsem měla v hlavě snad celý děj povídky :D i když je mi jasné, že psáno tvou rukou to bude tisíckrát lepší a propracovanější, než to co napadlo mě. :D Achjo vnukni mi taky nějaký nápad! :D
Každopádně se těším na další díly, doufám, že se dočkám co nejdřív. :-) A vůbec nevadí, že tam nejsou dvojčata hned od začátku. Někdy to prostě nejde a Tomova dcerka stačí. :D Teda doufám, že Tomova. :D
No tak šup sem s dalším dílem! :-)

7 jednanocjedenvykrikjednaozvena jednanocjedenvykrikjednaozvena | 22. srpna 2017 v 22:47 | Reagovat

Zdravím,mám dotaz..Zveřejnovala bys moji povídku? :-) byl by to jen pokus...Pokud by první kapitola měla nejméně pět komentářů tak bych pokračovala,pokud ne,druhou kapitolu už bych neposlala.Vyšla bys mi vstříc? :-)

8 báři báři | Web | 23. srpna 2017 v 21:33 | Reagovat

[7]: Ahoj,
se zveřejňováním povídek druhých nemám sebemenší problém, mám tu i na tyto povídky založenou rubriku "vaše povídky", nicméně mám několik pravidel, které jsi už svými slovy porušila :). Zveřejňuju jen povídky dokončené, čímž chci předcházet tomu nešvaru, že by tu byly nedokončené povídky cizích autorů, jejichž dohledávání a opakované kontaktování je něco, na co nemám nervy. Zároveň nejsem zrovna fanoušek toho "další díl bude jedině v případě, že bude mít tolik a tolik komentářů"... Takže pokud je to věc, od které neupustíš, a zároveň nemáš povídku dopsanou, tak ti ji tady nezveřejním.

B.

9 jednanocjedenvykrikjednaozvena jednanocjedenvykrikjednaozvena | 24. srpna 2017 v 0:51 | Reagovat

Dobře nevadí že :-)

10 jednanocjedenvykrikjednaozvena jednanocjedenvykrikjednaozvena | 24. srpna 2017 v 0:52 | Reagovat

Promiň to že jsem napsat nechtěla :-)

11 báři báři | Web | 24. srpna 2017 v 9:58 | Reagovat

[10]: Mně se omlouvat nemusíš :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama