Promiseland * 25

30. března 2018 v 21:23 | Báři ツ |  Promiseland
Děkuji za vaše komentáře, hlasy, zpětné vazby. Užijte si dnešní díl, na dalším začínám pracovat hned, ať nemusíte dlouho čekati. :) Přeji vám krásné počtení, zároveň taky krásné prožití velikonočních svátků. Užívejte. :) B.



Seděla jsem na místě spolujezdce a čekala, až nasedne i Tom, aby mě zavezl domů, jak mi ochotně přislíbil. Stál u předního kola auta na straně řidiče a kouřil jednu z dalších cigaret dnešního večera, zatímco Bill postával kousek od něj a taktéž kouřil. Nezajímalo mě, o čem se baví, co na poslední chvíli potřebují řešit, sama jsem se ztrácela ve vlastních myšlenkách. Přemítala jsem si v hlavě uplynulý večer a pozdní noc a uvědomila si, kolik věcí ti dva dělají společně. Jako by se jeden bez druhého nedokázal hnout, a jak spolu strávili devět měsíců v břiše jejich matky, tak spolu hodlají strávit i zbytek života - jeden druhému vždy nablízku. Bylo to hezké, bylo to příjemné a v jejich případě i nenucené. Když ty dva člověk potkal, pochopil, o čem je bezmezná láska mezi sourozenci, stačilo být chvíli v jejich přítomnosti, aby přehodnotil všechny své dosavadní vztahy, které doposud považoval za unikátní. Ti dva byli pro sebe vším, a protože jsem to dnes viděla na vlastní oči, dokázala jsem pochopit Tomova slova o tom, že ne každá žena v jejich životě tohle dokázala unést, tolerovat, přetrpět.
Dnes jsem díky té jejich blízkosti strávila více času s Billem než kdy dřív, a tak jsem mohla poznat, že je to opravdu sympatický člověk. Tomovi velice podobný, ale v některých věcech naprosto odlišný. Bylo až paradoxní, jak se mohli v jednom názoru shodnout, ale jeden jediný detail chtěli úplně opačně. A kromě toho, že byl Bill otevřený a přátelský a Tom spíše uzavřený a přemýšlivý, byli oba dva skvělými společníky. A když se se mnou Bill loučil dlouhým a pevným objetím, měla jsem pocit, že jsme se dnes stali opravdu blízkými přáteli.
Hlavou jsem se opřela o kožené polstrování sedačky a zavřela oči. Zaposlouchala jsem se do okolních zvuků, do jejich tlumeného rozhovoru, kterému jsem přes zavřené dveře a skla oken nerozuměla, a uvědomila si, jak skvěle se teď mám. Ač jsem prvně měla z tohoto večera obavy, nakonec se všechno vydařilo skvěle. Bavila jsem se, nepřidala jsem si vedle těch dvou jako nějaký chudák, který na ně nikdy nebude mít. Jak jsem k nim přistupovala s tím, že jsou normální osoby, tak i oni opláceli takové chování. S Tomem jsem věděla, že nemám problém zavést rozhovor na jakékoliv téma, ale u Billa to nebyla taková jistota. Po dnešním večeru můžu sebevědomě říct, že s Billem je to ještě snazší. Naše konverzace plynula od mého povolání k tomu, co jako malí kluci vyváděli - a to jsem musela uznat, že bych je ve třídě opravdu nechtěla mít. Přešli jsme ke koníčkům a tomu, čemu jsme se v dětství věnovali. Oni mi mohli vyprávět o své kapele a začátcích toho všeho, čím se teď živí, a já jim zase mohla popsat život obyčejné holky, která chtěla chodit do baletu, ale nakonec se věnovala spíše knihám, sportu a učení. A že to všechno bylo proloženo několika alkoholickými drinky, které jsem prvně zamítla, jsem na sobě pocítila až teď - až když jsem se zastavila, posadila se, ale okolní svět plynul dál. Cítila jsem tu lehkost v nohách, hlavu v oblacích, vláčné ruce a tělo, které by se nejradši houpalo do rytmu nějaké písně.

Otevřela jsem oči, když jsem uslyšela, že se otevírají dveře na straně řidiče. Tom naposledy mávl na Billa a pak nasedl do auta, které v následující vteřině nastartoval.
"Já myslela, že Bill jede s námi," zamumlala jsem, aniž bych si uvědomila, že jsme se už loučili dlouhým a přátelským objetím. V tuhle chvíli jsem si nevzpomněla, jak mi přál dobrou noc, zatímco mě objímal kolem ramen.
"Jede s Andym," odpověděl mi Tom s lehkým zavrtěním hlavy na znamení nesouhlasu. "Dneska mám na starosti jenom tebe," uculil se na mě.
"Na starosti?" zopakovala jsem po něm pobaveně slova, která použil. "Vždyť já se o sebe umím postarat sama," našpulila jsem rty. Chtěla jsem si založit ruce na prsou, abych tím zdůraznila a podtrhla platnost svých slov, ale nechtělo se mi pažemi nijak hýbat. Nedalo by se říct, že jsem byla unavená, ale prostě se mi jen nechtělo.
"No, když jsi šla k autu, zdálo se, že nejsi úplně pánem svého těla," dobíral si mě. Hlas zněl humorně a když se mu kolem očí vytvořily drobné vějířky vrásek, měla jsem co dělat, abych na něj nezůstala němě zírat jako to dělávali všichni ostatní.
"Hele, já říkala, že dneska nechci pít. Kdyby nebylo Billa, který to objednával a lil do mě, nestouplo by mi to pití tak do hlavy," ukázala jsem na něj prstem.
Tom se znovu zasmál, hluboký smích se rozlehl po autě, které se pomalu rozjíždělo. Nepřipadala jsem si nějak opilá, ale on jakožto střízlivý to asi viděl jinak. "Theo, rád bych tě varoval, že pít s mým bratrem je tak trochu riskantní, ale myslím, že jsi to dneska ustála dobře. Neplazíš se po kolenou a odcházíš po vlastních. To je veliký úspěch!" nepřestával se usmívat. Muselo se nechat to, že je od něj hezké, že se o mě chce takhle postarat.
"Děkuji, že mě vezeš," hlesla jsem, aniž bych reagovala na jeho předešlá slova.
"Slíbil jsem to. A kdybych nemusel kvůli slibu, stejně bych to udělal," odpověděl s lehkým trhnutím ramen. Jako by to bylo automatické, že se jeden člověk může takhle druhému nabízet ku pomoci, ať už se jedná o společnost na cestě nebo cokoliv jiného.
"Jsi hodný, Tome," řekla jsem ještě.
"Tak se zdá, že tě to alkoholové opojení ještě neopustilo," znovu se pobaveně uchechtl, zatímco jednu ruku spustil z kruhu volantu, aby mě mohl poplácat po noze. Tentokrát jsem se zasmála spolu s ním. Nevadilo mi, že mě takhle popichuje. Nedělal to jako Jerome, který přitom ponižoval a zdůrazňoval slabé stránky mé osobnosti. Dělal to tak bravurně, že mi nebylo proti srsti, abych se sama sobě taktéž smála. A to nejen proto, že měl pravdu, ale uvědomila jsem si, kolik toho plácám, co bych jindy neřekla. Ne nadarmo se říká, že ve víně je pravda. Díky alkoholu člověk ztrácí zábrany a pak řekne i to, co by jindy podržel za zuby. V mém případě to byla pravda o mé náklonnosti k Tomovi, u jiných to mohou být slova ublížení. K čemu je pak taková pravda?

Mlčky jsem sledovala okolní krajinu, tmavou ulici a noční osvětlení pouličních lamp, které bylo ostré a nutilo k přivírání očí. Zhluboka jsem vydechla a několikrát zamrkala. Nepamatovala jsem si, kdy naposledy mi bylo takhle dobře. Ať už se povídalo nebo se jen mlčelo, pořád jsem zažívala pocit pohody a vnitřního klidu. Něco, po čem jsem takovou dobu toužila, ale po boku Jeroma jsem k tomu prostě nedokázala dojít. A teď jsem se ani nemusela snažit a všechno do sebe dokonale zapadalo, jako dva kousky puzzle, které k sobě jednoduše patří.
"Chce se ti spát?" zeptal se Tom. Hned jsem k němu přetočila pohled.
"Ne, nechce," odpověděla jsem mu hned. "Jen jsem se zamyslela. Promítala jsem si ten uběhlý večer," prozradila jsem.
"Bavila ses dnes?" zněla jeho další otázka.
Mé rty se roztáhly do úsměvu. "Ano. Až jsem sama překvapená, jak moc jsem si ten čas s vámi užila," přitakala jsem hlavou. "Bylo příjemné se po dlouhé době takhle uvolnit. A teď se chci smát sama sobě, že jsem se obávala bližšího seznámení s Billem," uchechtla jsem se. "Je super člověk," dodala jsem hned.
"Bill je z tebe nadšený stejně, jak se zdá, že jsi ty z něj," prozradil mi. A zatímco pokračoval, znovu jsem k němu přetočila svůj pohled. "Jak jsem ti předtím říkal: v mém životě se v posledních letech moc žen nevyskytovalo. A když jsem Billovi vyprávěl o jedné paní učitelce, kterou bych chtěl poznat blíž, tvářil se skepticky. Ale když jste se prvně potkali u nás doma, začal pomalu měnit svůj názor. Po dnešku si myslím, že je naprosto přesvědčený o tom, jak skvělá osoba jsi," pokýval hlavou.
"Ty jsi o mě Billovi vyprávěl, i když jsem ještě byla zasnoubená s Jeromem?" zvedla jsem obočí.
"Kdybychom byli přátelé, tak by to přece proti ničemu nebylo," krátce se na mě podíval, než začal zpomalovat jízdu. Ani jsem si neuvědomila, že se už blížíme k mému domu, že naše jízda už skoro končí. "A že Jerome udělal, co udělal, jen nahrálo mně do karet," spokojeně se uculil, když nadobro vůz zastavil.
Zasmála jsem se. "Upřímnost nade vše," řekla jsem. Zuby jsem si skousla spodní ret, a ještě chvíli sledovala jeho rysy, které ve ztmavlém autě vypadaly neúplně a tajemně. I tak jsem ale mohla pozorovat jeho tvar obličeje, plnou linii rtů, které se schovávaly pod několikadenním strništěm, a tmavé duhovky, které z běžné čokoládové smršti nabyly barvy onyxu.
Tom vypnul motor auta. "Doprovodím tě ke dveřím," nabídl se mi. Možná to řekl proto, aby se opravdu postaral o to, abych v pořádku došla až domů, a možná to bylo tím, že taky nechtěl, aby tahle společná noc někdy skončila. Zdálo se, že se bavil stejně dobře jako já. V tuhle chvíli jsme si nejspíš oba dva přáli, aby se čas na chvíli zastavil. A proto jsem nenamítala, když vystoupil z auta, aby dostál svým slovům.
Sama jsem otevřela dveře, abych mohla opustit prostor auta. Zavál chladný noční vítr a já si uvědomila, jak se venkovní teplota změnila. Jednou dlaní jsem si hned přejela po paži, abych se trochu zahřála, než dojdu ke svým domovním dveřím. Tom hned přistoupil k mému boku a položil ruku kolem mých ramen, aby mě k sobě přitiskl blíž. Jako by to bylo automatické, že když je ženě chladno, muž zahřívá. Děkovně jsem se na něj usmála. "Jsi pozorný."
"Pro tebe kdykoliv," mrkl na mě. Ačkoliv se mohlo jednat o gesto, kterým mladíci balí poblázněné dívky, v tenhle moment mi to od Toma tak nepřišlo. I tak jsem se ale musela usmát. Bylo mi prostě neskutečně dobře.

Otevřela jsem dveře domu a přešla práh. Hned jsem se otočila, abych se ještě jednou podívala na Toma, ještě jednou se pokochala jeho pohlednou tváří. Ramenem se opřel o rám dveří. Dlaní přejel přes mou paži k loktu, předloktí až k prstům, které mi pevně stiskl. Oplatila jsem mu to a pomalu vydechla.
"Nechci, aby to skončilo. Dneska jsem se měla opravdu úžasně," řekla jsem a zlehka naklonila hlavu na stranu.
Tom mi znovu stiskl prsty. "Skončit to nemusí, Theo," pousmál se. Když zlehka zatáhl za mou paži, aby mě dostal blíž k sobě, nebránila jsem se. Mezi našimi těly teď byla minimální vzdálenost, jeho horký dech narážel do mé tváře, a kolínská smíchaná s odérem cigaretového kouře byla mnohem intenzivnější.
Po pár vteřinách ticha, kdy jsme si navzájem hleděli do očí, jsem si stoupla na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Na nic jsem nečekala. Přivřela jsem oči a zlehka se o jeho rty otřela, abych ho nalákala. Nechala jsem na něm, jestli se zapojí nebo ne, já mu jen dala takovou pozvánku. A on jí okamžitě využil. Spojil naše rty v dlouhý a vášnivý polibek, při kterém jsem téměř zapomínala na pravidelné dýchání. Jednou dlaní si přidržel můj obličej u svého, zatímco tou druhou zabloudil k mým bedrům a přitáhl mě ještě blíž k sobě. Nebránila jsem se mu, a ještě jsem to všechno podpořila tím, že jsem položila dlaně na jeho ramena. Když svými prsty sjel z mých beder níž, už jsem na nic nečekala. Ucouvla jsem vzad, a protože jsme byli tak propletení, Tom mě následoval. Sice byly první kroky ztěžklé, ale s každým dalším to šlo snáz. Aniž bychom přerušili naše polibky, zabouchla jsem za námi dveře. Hlasitě bouchly, ale aspoň jsem si byla jistá, že jsou opravdu zavřené. Chtěla jsem pokračovat dál do domu, ale když nás Tom přetočil a já zády narazila do právě zavřených dveří, překvapením jsem zalapala po dechu. Boky se natiskl na ty mé, a zatímco mě chtivě políbil, dlaní sjel na můj zadeček, který natlačil proti svému rozkroku. Náhle mě zavalila vlna vzrušení, která mě přiměla tiše zasténat do polibku. Tom jazykem vplul do mé pusy. Upoutal mě ještě blíž ke svému tělu a trhaně vydechl proti mým rtům.
Odtáhl se a podíval se mi do očí, v těch jeho jiskřilo vzrušením. "Theo," oslovil mě a jeho hlas teď zněl nabuzeně, "budeš něco namítat, pokud bych chtěl zůstat přes noc?" zeptal se.
Dlaněmi jsem přejela přes jeho ramena a prsty jedné ruky zamotala do kořínků vlasů na jeho týle. Pousmála jsem se a krátce zavrtěla hlavou. Byla bych hloupá, kdybych něco namítala. Taková příležitost by už nikdy nemusela přijít, a teď k tomu všemu dokonce panovala dokonalá atmosféra. Očima jsme se setkala s těma jeho. Nedovedla jsem si vysvětlit, jakým pohledem se teď na mě díval, ale cítila jsem z něj hřejivé teplo, pokud je něco takového vůbec možné.
"Theo," vydechl mé jméno a přerušil spojení našich očí jen kvůli tomu, aby se mi podíval na rty. Chtěla jsem se zeptat, ale z úst mi nevyšla žádná slova. Jen jsem tázavě zvedla obočí, ale než jsem stihla cokoliv jiného udělat, znovu se sklonil k polibku. Tlačil se na mě, a tak mě uvěznil mezi svým tělem a dveřmi, o které jsem se dál zády opírala. "Zaveď mě," pošeptal.
Vytáhla jsem se na špičky chodidel, abych ho ještě jednou políbila. Otřela jsem se o jeho hebké rty těmi svými, a ač mě jeho strniště škrábalo na bradě, vůbec mi to nevadilo. Další z věcí, které jsem u něj dokázala tolerovat, ale u Jeroma mi to vadilo a vytáčelo mě to. Dlaněmi jsem sjela z jeho ramen, jak jsem opouštěla jeho rty a přerušovala polibek. Vzala jsem ho za ruku. Když propletl naše prsty a podíval se na mě s odhodláním v očích, srdce se mi rozbušilo.
V téhle situaci jsem nebyla poprvé, ač právě s Tomem ano.
Věděla jsem, co teď má přijít.
A nebála jsem se.

Šla jsem do své ložnice a Toma měla po svém boku. Šli jsme mlčky, pomalu, rozvážně. Jako bychom snad potřebovali čas k promyšlení toho, jestli to opravdu oba dva chceme. Přitom jsem já moc dobře věděla, že toho litovat rozhodně nebudu. Když jsem se zastavila u dveří ložnice a natáhla se po klice, Tom mlčky čekal, až ho pozvu dál. Zhluboka jsem dýchala, snažila si uchovávat klidnou mysl, ale v tuhle chvíli jsem nedovedla myslet na nic jiného než na to, co se má stát.
Ucítila jsem na ramenou Tomovy prsty. Sotva znatelně mi stiskl svaly u krku, než odhrnul límec košile, co to šlo. Přitiskl své teplé rty na kůži v místech, kde mi tepala krkavice. Tělem mi projela vlna vzrušení, zachvěla jsem se a blaženě vydechla nad tou něžností, která byla z jeho gest znát. Pryč bylo opojné pomatení z alkoholických drinků, které jsem s Billem vypila. Pryč byla vláčnost v rukou, v nohách. Teď jsem měla nejstřízlivější mysl za celý večer.
Otočila jsem se k němu čelem a vážně se na něj podívala. Prsty vjel do mých vlasů a polštářkem palce přejel po mé tváři. Polkl a vydechl pootevřenými rty. Jeho dotek se sunul po mém krku, sjížděl dolů přes tepající kůži, přes klíční kost až k prvnímu zapnutému knoflíku mé košile. Vzala jsem ho mezi prsty a sama si ho rozepnula. Tom se na mě dlouze podíval. Pomalými pohyby jsem stihla povolit další dva knoflíky. Když pak pohledem sjel k mé hrudi, trhaně se nadechl.
"Jsi dokonalá," zašeptal. A pak se sklonil k čerstvě odhalené kůži mého dekoltu, která byla doposud schovaná pod košilí, aby ji kousek po kousku obdaroval motýlími polibky.
Prsty jsem vjela do jeho vlasů a vzrušeně vydechla.
Opravdu jsem nechtěla, aby tohle kdy skončilo.

B.
 


Anketa

Povídka "Promiseland" ?

x)
x|
x(

Komentáře

1 N. N. | 30. března 2018 v 21:33 | Reagovat

Tobě také krásné Velikonoce a díky za skvělé zpestření Velkého pátku. Už se moc těším na další díl.
Snad se Käthe brzy uzdraví a oni budou moct podniknout něco i s ní. 🙂

2 Jennifer Jennifer | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 11:52 | Reagovat

O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O
Tupturupptupppppp ♥ ♥
K-O-N-E-Č-N-E!!! ♥_♥
Ach...toto ani nemohlo inak dopadnúť. Aj keď...prv som myslela, že zaspí v aute, Tom ju odnesie do postele a tíško sa vytratí, ale toto. Miliónkrát lepšie zakončenie. :-D  ♥
Téda, bude z nich pekná rodinka. Už to nijako nekaz prosím ťa tým kreténom Jeromom. :D Či ako mu to hovoria. :D Asi by som sa inokedy pohoršovala nad tým, že prečo nejde za chorou dcérou, ale teraz...kašľať na ňu. :D Konečne si tých dvoch dala ako tak dokopy. Teším sa na pokračovanie. ♥

3 XRumerTest XRumerTest | E-mail | 4. dubna 2018 v 16:24 | Reagovat

Hello. And Bye.

4 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 5. dubna 2018 v 20:54 | Reagovat

No konecne mam taky cas se dostat k tomuhle dilu! :D
Tak jeste aby si s Billem nepadli do oka, to by prece neslo! :D on takovy srandista, jeste aby si ho neoblibila.. a on ji taky, kdyz o ni Tom urcite neustale mlel jaka je skvela. :D
Ja doufam, ze ji veze domu sam bez Billa, aby u ni pak mohl zustat, ne jen jako gentlemansky doprovod! :D
Jasne ze Tom je lepsi ve vsech ohledech nez nejakej hloupej Jerome! To je prece jasne jsk facka! :D
No tak heleme se, uz je to tu.. hezky se navnadit jeste pred vchodem, aby to pak slo samo! :D
No tak, to bylo jasne, ze neodmitne prece! :D huuu uplne jsem zapomnela zas dychat, jak jsem se do toho vzila! :D
Ale tohle mi nedelej, takhle v nejlepsim to utnout, to se dela? :D
Aaaah tak jako doufam, ze uz je dalsi dil napsany a bude tu co nevidet! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama