imagines

imagine #008

19. června 2012 v 16:31 | B.
Tady je imagine pro Pattyk - s Tomem upírem. Neboj, ani trochu jsem se nesmála, mám upíry taky ráda :)
--

Jdeš potemnělou ulicí, ještě teď si nadáváš za to, že jsi zůstala v knihovně tak dlouho. K tvému bytu cesta vede samými uličkami, které přímo vybízejí tvoji fantazii k hororovým námětům, co všechno se ti může stát. Přitáhneš si tašku blíž k tělu a ještě zrychlíš krok.

Když zahneš za roh, lekneš se. Přes tebou stojí vysoká osoba oděná celá v černém oblečení. Nejistě se mu podíváš do míst, kde je asi obličej. Má kapuci, takže mu do obličeje vůbec nevidíš. Ustoupíš stranou, ale on ti zase zatarasí cestu.

"Promiňte," řekneš rozklepaným hlasem. "Ale spěchám."

"Nemáš pár minut čas?" zeptá se hlubokým hlasem. Ale ten hlas poznáváš, slýchávala jsi ho docela často. Ještě před pár měsíci ti šeptal milostná slova.

"Tome?" nevěřícně se pousměješ. "Už jste se vrátili?" zeptáš se.

"Ani trochu ses nezměnila," vztáhne ruku a pohladí tě po tváři. Už se nadechuješ, abys mu řekla, že on se taky moc nezměnil, ale předběhne tě. "Škoda, že u mě je tolik věcí jiných," řekne tajemně. Ustoupíš o krok, ale přiblíží se k tobě.

"Jiných?" pousměješ se. Sice se ho bojíš, ale přece ho znáš. Je to Tom, se kterým jsi byla takovou dobu.

"Vím, že se mě bojíš," pošeptá a nakloní hlavu na stranu. "Slyším, jak se ti zrychluje srdce."

"Tome," natáhneš k němu dlaň a opřeš se do jeho hrudi, aby trochu ustoupil. Sice jste pořád přátelé, ale teď je ti jeho blízkost nepříjemná.

"Vždycky jsi hrozně pěkně voněla," přiblíží se. Chytne tě za zápěstí a přitlačí tě ke zdi, jako by ses ani nevzpouzela. Je tak silný. Nikdy na tebe svou sílu nepoužil, ale i tak ti přijde, že je až nadlidsky silný. Když pohlédneš do jeho tváře, uvidíš, jak se jeho oči zalívají krví.

"Tome?" pošeptáš. On už ale nereaguje na tvá slova a přibližuje se víc a víc. Špičkou nosu přejede po tvém krku. Vzruší tě to, Tom se ti vždycky líbil. Trhaně se nadechneš, když přitiskne své rty. Překvapí tě, jak chladné jsou. Znovu ho oslovíš, ale místo jakýchkoliv slov od něj ucítíš bolestné kousnutí. Chceš ucuknout, ale podrží si tě u sebe.

S následujícími vteřinami se ti začíná motat hlava. Máš pocit, jako bys byla opilá. Jsi laxní a podlamují se ti kolena.

"To... Tome," malátně ho poplácáš po rameni. Oddálí se a ty vidíš, jak si olizuje rty od krve. Zalapeš po dechu.

"Vždycky jsem tě miloval," přejel prsty po tvé tváři. Nechápavě se na něj podíváš. "Budeš se mnou žít navěky," pošeptá, než ti rychlým a naučeným pohybem zlomí vaz.

B.

imagine #007

14. června 2012 v 23:19 | B.
Tady máte tu nemravnou s Tomem. Doufám, že se Vám bude líbit. :) Je trochu delší, ono to na krátkou napsat nešlo. :D
--

Když zády narazíš do dveří jeho pokoje, skoro ti to vyrazí dech. Hned zase přitiskne rty na tvůj krk, lapáš do čerstvém vzduchu. Jsi jako v sedmém nebi. Prsty přejedeš přes jeho svaly na ramenou a zabalancuješ, když otevře dveře. Hned ti položí paži kolem pasu a přidrží tě u sebe. Nohou kopne do dveří, zatímco ti rychle vysvléká triko. Když přidržíš lokty u těla, zvedne pohled do tvých očí.

"Nestyď se," pousměje se. Prvně tě napadne, že bys nejradši utekla, protože tohle není tvůj styl. I když jsi jeho veliká fanynka, nikdy jsi neměla úlety na jednu noc. Ale při pohledu do jeho čokoládových očí si zapomeneš na jakékoliv zábrany. Prostě ho dneska musíš mít. A že si vybral tebe z davu dívek v klubu jenom svědčí o tom, že si ho zasloužíš.

Hned omotáš paže kolem jeho krku. Abys ho mohla políbit, musíš si stoupnout na špičky, ale vůbec ti to nevadí. Když prsty přejede po tvých bocích, zrychlí se ti dech. Když se s úsměvem oddálí a prohlédne si tvoje prsa, jsi ráda, že je v pokoji šero. Cítíš, jak ti stoupá krev do tváří a nejradši bys je schovala za dlaně.

imagine #006

14. června 2012 v 0:49 | B.
Tak, tu je na přání Tom bránící své autíčko. Nevěděla jsem, z jakého hlediska to pojmout, snad se to líbí. :D
--

Jdeš ulicí a nevnímáš okolí. Přemýšlíš nad blbostmi, už se těšíš, až budeš v posteli. Za dnešek jsi měla všeho dost. Dopiješ zbytek koly, kterou sis koupila, a plechovku ledabyle zahodíš. Nenapadne tě, že bys tím mohla někomu uškodit.

Když tě ale někdo chytne za předloktí, šokovaně se otočíš. Naskytne se ti pohled do zamračeného obličeje mladíka s tmavými dredy.

"Pusť," pošeptáš, ale on se dál mračí.

"Tys hodila tu plechovku?" zavrčí. Mlčky přikývneš. Jeho stisk ještě zesílí, když tě smýkáním dotáhne k luxusnímu autu, na kterém je drobný škrábanec. Nevěřícně zíráš na tu drobnost. Když k němu zvedneš pohled, s oporem tě pustí. Zavrávoráš.

"Promiň, ale tohle nemohla způsobit tahle plechovka," bráníš se. "Kdo ví, z čeho to je," založíš si ruce na prsou a naštvaně se na něj podíváš.

"To mi zaplatíš," procedí mezi zuby a odhodí plechovku na zem k tvým nohám.

"Tak na to zapomeň," zavrtíš hlavou. "A vůbec, nevím, proč se tady s tebou vybavuju." Chystáš se k odchodu, ale on tě zase chytne za ruku. Vyškubneš se mu, ale ztratíš rovnováhu a bokem se opřeš o kapotu jeho auta.

imagine #005

13. června 2012 v 16:45 | B.
Tak, tady je jedna s Billem :)
--

S Billem a Tomem jste kamarádi už delší dobu. Víc času ale trávíš s Billem, máš si s ním vždycky co říct, užíváš si s ním spoustu srandy a kupodivu s ním můžeš probírat i taková témata, jako jsou móda, vztahy a líčení. Prostě kamarád, který ti vždycky chyběl. Když ti jednou napíše, že se ten den neuvidíte, chápeš to, ale mrzí tě to. Chybí ti jeho společnost. Pomalu si uvědomuješ, že k němu možná cítíš víc, než jen přátelství, ale nechceš mu to říkat. Kolik takových přátelství se pokazilo tím, že spolu začali chodit. Nechceš dopadnout stejně.

Toho dne ti Tom zavolá, že Bill měl nehodu a je v nemocnici. Zděsíš se a ani ho nenecháš doříct, že má jen zlomenou ruku a slabý otřes mozku. Hovor hned položíš a nehledíš na to, že nejsi nalíčená a máš na sobě staré odrbané džíny. Spěcháš do nemocnice.

Když vidíš Billa ležícího na posteli, hned k němu přiběhneš. Pootočí k tobě hlavu.

"Ahoj," usměje se. Už se nadechuje k dalším slovům, ale ty ho nenecháš nic říct.

"Víš, jak jsi mě vyděsil?" zamračíš se na něj. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Bože, Tom mi volal, že jsi v nemocnici a-"

"____," osloví tě, "jsem v pořádku. Jen slabý otřes mozku a tohle," zvedne ruku. "Budu tady maximálně dva dny," zase se usměje. Láme ti to srdce, když víš, že tohle je tvůj kamarád. Kamarád a nic víc.

imagine #004

13. června 2012 v 0:39 | B.
Tak, jedna, inspirovaná mojí starou povídkou. Trošku delší. Neodolala jsem, dítě je prostě nejlepší téma. :D Příští bude asi zase s Billem. :)
--

Po pár rocích po boku Toma se váš vztah začíná hroutit. Hádáte se kvůli každé maličkosti a oba vás to naprosto vyčerpává. Už na to nemáš síly. Prostě se jednoho dne sbalíš a odjedeš domů za svojí rodinou. Když ti sestra otevře a uvidí tě s ubrečenýma očima, na nic se neptá a pustí tě dál. A jak dny plynou, snažíš se nemyslet na Toma a na krásné chvíle, které se ti vybavují při vzpomínce na něj. Jako by se z paměti vymazalo všechno zlé, co zapříčinilo rozchod.

Zjistíš, že jsi těhotná. Protože jsi po Tomovi nebyla s nikým jiným, je nad slunce jasné, že je to dítě jeho. Vyděšeně přijímáš fakt, že budeš svobodná matka. Určitě ale nechceš dát dítě pryč, nechceš jít na potrat. Jsi proti něčemu takovému, a proto se rozhodneš, že si ho necháš.

Když se jednoho dne vydáš na vycházku do města, jsi už v pátém měsíci. Je to na tobě vidět, břicho je den ode dne větší. A ty se těšíš, až bude dítě na světě a ty ho budeš chovat, kojit, uklidňovat a mazlit se s ním. Je vedro, tak zajdeš do nejbližšího obchodu pro vodu. U pokladny ale prohrabuješ tašku a nemůžeš najít peněženku.

"Omlouvám se," hlesneš a dál nervózně hledáš. Když se za tebou tvoří fronta, někdo ti nabídne, že ti tu vodu zaplatí. Zvedneš pohled, protože ten hlas je až nebezpečně povědomý. Tom si nevěřícně sundá brýle a hned sklopí pohled k tvému břichu.

"Tak to vypadá, že jsi nakonec našla šťastlivce," řekne a podá pokladní bankovku, kterou zaplatí i svůj nákup. Strčí ti do ruky vodu a ty se hned napiješ, abys zhasila žízeň ve svém hrdle. Ustoupíš stranou a čekáš na něj, chceš ho aspoň ještě jednou vidět.

imagine #003

12. června 2012 v 17:08 | B.
Tak, tady je ta s Billem v nynější podobě a z trochu jiného soudku. :)
--

Za Billa jsi provdaná již nějaký čas. Jste šťastní, klape vám to spolu, ale chtěli byste dítě. Samou nervozitou očekáváš další měsíc, jestli přijdou měsíčky, nebo ne. Už vzdáváš všechny naděje. Na co se stresovat, jestli to má být, dítě spolu mít nebudete.

Jenže - jdeš na pravidelnou kontrolu ke své doktorce, která ti s úsměvem sdělí, že jsi v jiném stavu. Ani tě nenapadlo, že by se to mohlo podařit. Celá šťastná doktorku obejmeš. Tuhle novinu prostě Billovi musíš sdělit!

Jedeš za ním do studia. Víš, že nemá rád, když je rušen při práci, ale samým štěstím záříš. Nadšeně vejdeš do studia, kde sedí kluci u stolu a probírají se nějakými texty.

Bill jako první zvedne hlavu s překvapeným pohledem, hned za ním Tom.

"Děje se něco, zlato?" zeptá se a hned vstane. Přejde k tobě a položí ti ruce kolem pasu. Ty se jen hloupě usmíváš a nejsi schopná cokoliv říct. Hledíš do jeho čokoládových očí, které tě dostaly už při první schůzce. Sklopíš pohled na jeho plné rty a prsty přejedeš po strništi. Přitiskneš své rty k jeho a dlouze ho políbíš.

"Pořád nechápu," pošeptá byl, trochu zmateně, když se od něj oddálíš.

"Jdu od doktorky," napovíš mu. Hned na tebe vykulí oči a radostně zavýskne.

"Oh, zlato!" obejme tě. "To je úžasné! Tolik tě miluju," pošeptá ti do ucha a hned se skloní k tvému stále plochému břichu. Vyhrne triko a prsty přejede kolem pupíku. "Nazdar prcku," zašeptá a políbí kůži na břiše. "Už teď tě děsně miluju."

B.

imagine #002

11. června 2012 v 21:09 | B.
Tak, nevím, komu vyhovět dřív - s Billem "bez kovu a hnusného tetování", nebo s Billem "v nynější podobě". :) :D. No, jelikož Dee psala dříve, asi napíšu tu první. :D.. Aislin, dočkáš se u další imagine :)
--

Jdeš parkem a rozhlížíš se kolem. Je krásné počasí a máš dobrou náladu. Když ti v kabelce začne zvonit mobil, zastavíš se a začneš ho hledat. Nesnášíš, když se ti v kabelce všechno přeháže dohromady, právě jako teď.

"Ksakru!" zakleješ si pro sebe a dál hledáš mobil, který už dávno přestal vyzvánět. Když ho najdeš, zjistíš, že ti volala tvoje kámoška. Jestli bude chtít, zavolá zas.

Znovu se rozejdeš, mobil si necháš v ruce pro všechny případy.

"Slečno," uslyšíš za sebou někoho volat. Zvědavě se rozhlédneš a zjistíš, že za tebou pospíchá vysoký mladík s tmavě obarvenými vlasy. Nejistě přešlápneš z nohy na nohu, když uvidíš jeho úsměv. "Tohle vám vypadlo," podá ti papírek, na kterém máš napsanou adresu nového knihkupectví.

"To jste hodný," usměješ se na něj a s rozpaky si schováš papírek do kabelky. "Nemuselo to být," zamrkáš a strčíš si vlasy za ucho. Překvapeně zvedneš obočí, když si mladík pomalu sundá brýle. Jeho krásné hnědé oči se fixují na tvůj obličej.

"Eh..." vypadne z něj a uculí se, přičemž jeho tváře naberou barvu do růžova. "Promiňte, ale...věříte v lásku na první pohled?" stáhne k sobě obočí. Usměješ se a olízneš si rty. V puse máš najednou sucho. Jeho pohled a krásný obličej tě naprosto odzbrojí.

"Pardon?" vzpamatuješ se.

"Jestli se mnou půjdete na kafe," zopakuje, co před chvílí říkal. Srdce ti poskočí, když uvidíš jeho další odzbrojující úsměv.

"Moc ráda," přikývneš.

B.

imagine #001

11. června 2012 v 17:14 | B.
Tak jo, není to žádná sláva, ale chtěla jsem to zkusit. :D Každý přece nějak sní o chvílích s ním, ne? :D :)
--

Probudíš se v cizím pokoji. Když si uvědomíš, že někdo leží vedle tebe, rychle otočíš hlavu. Nevěřícně zíráš do spící tváře Toma Kaulitze. Nechce se ti věřit, že je to opravdu realita.

"Tak se mi to nezdálo," pošeptáš si pro sebe. Opatrně, abys ho neprobudila, se posadíš. Všude po pokoji je rozházené oblečení. Chceš vstát a obléct se, odejít, než se probudí, protože nevíš, co bys mu řekla. Když ale ucítíš dotyk na předloktí, nejistě se otočíš.

Tom pootevře oči a vzdychne.

"Pojď ještě za mnou," pošeptá a ty bez jakýchkoliv námitek uleháš zpátky. Dá ti ruku kolem pasu a zase spokojeně zavře oči. Dodáš si odvahy a vztáhneš ruku, konečky prstů mu přejedeš po tváři. Když se pousměje, rozbuší se ti srdce. Zase pootevře oči a nadechne se. "Jak se vlastně jmenuješ?" zvedne obočí.

"____," odpovíš mu.

"Fajn, ____," olízne si rty. Jakmile vysloví tvé jméno, se zatajením posloucháš, jak krásně to zní. "Teď mě polib," přikáže ti.

Neváháš. Nakloníš se k němu a přitiskneš se k jeho plným rtům, které byly minulou noc jenom tvoje.

B.
 
 

Reklama