Témata

Téma #58 - Kolik nás tu je? aneb Is anybody out there? II.

Středa v 13:39 | Báři ツ
Nad tímhle článkem přemýšlím už nějaký ten den. Začínám být nostalgická, na čemž se určitě podílí více věcí, a tak jsem vzpomínala nejen na rodinné dovolené, které si z dětství pamatuju (a to kvůli citronové marmeládě, no věřte tomu nebo ne :D), ale taky na to, kolik tady bývalo blogů o TH a už nejsou. Buď nejsou aktualizované řadu měsíců či let nebo odkazy už neexistují. Ani tak nemluvím o těch blozích, kde jen přibývaly nejnovější fotky a nic autorského, jako spíš o těch pistelech, co sedávali nad ff a nořili se do fantazií stejně jako já.



Ano, i tenhle blog se potýká s nepravidelným přidáváním článků, ale i tak se snažím to tu nějak udržovat. A i když už tu jednou takový článek byl, budou to už víc jak dva roky, co jsem ho psala. A tak mě i teď zajímá, kolik nás tu zůstává těch aktivních pisatelů...? Vím, všichni dospíváme, stárneme, nejen členové kapely, ale taky Aliens. Žijeme své životy. Ze studentů se stává pracující lid, ze svobodných a bezdětných jsou záhy sezdaní rodičové. Ale i přesto... být Alien je spíše životní styl, než chvilkové pobláznění, ne? Tyjo, za pár dní mi bude šestadvacet, ale stejně nemám chuť skončit...

Opadla mánie TH, tedy i TH povídek a už tu zůstávám s pár přeživšími?
O příběhy už není takový zájem?
Nebo jen všichni dospěli a TH patří puberťákům?
Kde je zakopán pes?

B.

Téma #57 - R O K . 2 0 1 7

31. prosince 2017 v 9:53 | Báři ツ
A jsme zase u konce jednoho kalendářního roku. Neuvěřitelné, jak rychlé to letos bylo. Některé momenty utekly jako voda, některé se táhly a zdálo se, že tu budou napořád. Ale kdeže. Čas plyne dál. Jsme starší. Jsme i moudřejší?


Sedím a přemýšlím nad tím, co se v letošním roce událo, co jsem všechno stihla, co jsem zvládla, ač se to na první pohled zdálo nemožné... Oslavila jsem čtvrtstoletí svého žití, takové menší první jubileum. V dubnu jsem konečně viděla kapelu naživo, kdy jsem neváhala využít toho, že přijeli koncertovat do Prahy. Taky bylo na čase, když jsem alien takovou dobu, že jo :D. Dozvěděla jsem se, že budu dvojnásobná teta. ♥ V červnu jsem odstátnicovala, získala magisterský titul, což bych mohla považovat za zatím největší úspěch, protože z toho jsem měla bobky u zadku kolik měsíců! Užila jsem si měsíc volna a hned v sprnu si našla práci a nastoupila do ní. Zvládla jsem zkušebku. A práce mě pořád baví. Díky práci jsem začala využívat svého řidičáku, tolik let trouchnivějícího v mé peněžence :D. Dřív jsem se bála sednout za volant, teď klidně řídím i tranzit s plně obsazenými sedačkami... Přestala jsem sedět téměř každý pátek v hospodě a zjistila jsem, že mi to vylepšilo mnoho věcí. Využila jsem i druhé příležitosti přídavných koncertů a kromě lístku na koncert do Berlína jsem si i koupila jeden z VIP balíčků. ♥ Teď mám školní fotku s kapelou, juch! :D Užila jsem si ten berlínský výlet ve skvělé společnosti dvou sličných dam M&M, kdy jsme se mohly leckdy smíchy potrhat. ♥ Vrátila se domů a doklepala ten zbytek roku v takovém shonu, až mi to přijde jako mrknutím oka. Stihla jsem dodělat dárky na poslední chvíli, ještě ve Štědrý den ráno jsem čekala, až mi zaschne obraz, abych ho mohla teda konečně zabalit. Ručně vyrobené dárky udělaly velkou radost a z toho mi doteď plesá dušička. :) Kromě pracovních dní jsem si užila dny volna s rodinou, přáteli, za ničím se nehnala a žila danou chvílí.

Byl to tedy úspěšný rok?

Já myslím, že i docela ano. :)

Přes to všechno je tu ještě jedna důležitá věc - nepřestala jsem blogovat. ♥
* * *

Berlínský výlet aneb we felt it all

9. prosince 2017 v 1:22 | Báři ツ
♥ 18.11.2017 ♥

Shrnutí pokračování dubnového dobrodružství tu mělo být už dávno, ale od doby, co jsem těžce pracující osůbka, můj volný čas se rapidně snížil, omezil, zcvrknul. A to není omluva, ani výmluva, ale holý fakt (a běda, jestli se v komentářích objeví něco o zklamání! :D). Opět jsem si v čerstvé době po koncertu, kdy jsem vstřebala veškeré dojmy, sepsala body, kterých bych se chtěla dotknout, a tak po několika týdnech otvírám poznámky a pouštím se do sepsání našeho berlínského zájezdu. #hešteg #blogerkynacestách


#56 - Abych byla upřímná...

26. října 2017 v 23:22 | Báři ツ
Fakt jsem si myslela, že když dneska končím v práci relativně brzo, tak že budu mít čas na vymýšlení dalšího příběhu a hlavně na to psaní... a psaní... a psaní...
...jenže...
...bylo sotva pár minut po půlnoci, když mi přítel od jedné z nej kámošek psal, že je na světě jejich dceruška a bude se zapíjet a zapíjet a zapíjet...

Včera jsem si myslela, že budu mít času habaděj, ale dneska: kde že. Nebudu naivní, nebudu vám lhát: chtěla bych psát, ale když už mi v tom nebrání pracovní povinnosti, tak kamarádka porodí.

Myslím na vás, myslím na povídku, na příběh, myslím na všechno...
ALE
věci se dějí, život se žije a něco se prostě neuhlídá.

Budu se snažit, každopádně mějte strpení.
Snad to bude lepší jako doposud. Jak to není obden (což jsem psávala běžně), tak je to děs čekat na díl, já vím, ale mějte strpení. Já na vás myslím, jen se dostat k tomu sepsání je kolikrát boj. Nejen s pracovním režimem, ale taky s vlastní únavou.
A pak se vším tím okolo, co se děje, aniž by člověk kolikrát čekal...

Každopádně se máte na co těšit (jestli se to teda podle mého plánu vydaří :D)..
Strpení a vydržte.
♥ B.

Téma #54 - Oops!... We did it again.

25. srpna 2017 v 13:31 | Báři ツ
Jak se mi chtělo plakat po pražském koncertě, že to bude zase celá věčnost, než je uvidím... No, neodolala jsem. Přídavné koncerty, here we go!


Téma #53 - 12 let DDM

15. srpna 2017 v 15:23 | Báři ツ
Dneska je těch článků nezvykle víc... je dnes totiž magické datum.


Neuvěřitelné, že od doby, co tenhle single uviděl světlo světa, uplynulo 12 let. DVANÁCT! Když si vezmu, že právě tenhle klip spustil mou vášeň, že zrovna tahle písnička způsobila to, že teď můžete číst tyhle řádky, že mám kámošky, které jsem díky téhle skupině poznala, že mám koníčka v psaní povídek, díky kterému můžu utíkat od ne vždy příznivé reality... ach, kolik vody uplynulo.
Opravdu neuvěřitelné.
Tolik času.
Tolik zážitků.
Tolik přátelství.
Tolik vzpomínek.
Tolik lásky.

Téma #52 - Aktualizace povídkové knihovny

15. srpna 2017 v 13:36 | Báři ツ
Je to dlouho, co jsem psala více povídek zároveň. Byly to časy, kdy jsem neměla na práci nic jiného, než se jen flákat s noťasem na klíně, takže jsem klidně mohla mít rozdělěnou pozornost do hned několika příběhů. Takové časy už jsou pryč :D... Proč se tedy hodlám do něčeho takového zase pouštět? Zřejmě se mi to ani nebude dařit, už to vidím :D...

Téma #51 - Linkin Park

20. července 2017 v 22:16 | Báři ツ
Tak teď jsem v takovém šoku, že ani nevím, co napsat. A to jsem minulý týden vzpomínala na časy, kdy jsem si se ségrou na dovolené pouštěla Meteoru, jak jsme se toho alba nemohly nabažit, jak jsme.... ach jo. Další velikán na věčnosti.

A když jsem teď najela na yt, abych si zavzpomínala, tak objevím dnes zveřejněné video? Mrazí mě z toho.

Lehké odpočinutí, Chestere ♥

Téma #50 - Prehistorie a nostalgie.

13. července 2017 v 14:06 | Báři ツ
Ani nevím, jakým způsobem se mi to povedlo, ale na youtube jsem zabloudila ke kapele, kterou jsem neslyšela léta. Ale opravdu léta. Hned jsem si začala připadat děsně stará, že jsem něco takového poslouchala na základce nebo na střední. Šílené, jak ten čas letí.

Hned jsem měla potřebu to s někým probrat, jenomže parta, se kterou jsem se já na základce či střední bavila, je dávno za vodou, žení se a vdávají, zakládají rodiny a rodí děti. Určitě by je moje nostalgická nálada nezajímala. A když mi kámoš napsal, že mi přece táhne na třicet, tak co bych se necítila stará, pěkně jsem mu poděkovala a poslala ho někam, kde slunce nesvítí, protože to není pravda :D.

A tak - jestli chcete - zavzpomínejte si se mnou na kapely, které jsem dlouho neslyšela, o kterých ani nevím, jestli dál fungují, nebo jsou to už opravdu jenom zaprášené vzpomínky. Jsou tam i takové, které dál skládají a vydávají alba, které si poslechnu i dnes, ale třeba se jejich sound lehce změnil (př. Linkin Park, Avril Lavigne, samotní Tokio Hotel...). Pojďme se vrátit o 8-10 let zpátky!


Good Charlotte - Little Things

Téma #49 - Je to doma.

22. června 2017 v 23:17 | Báři ツ
Tento článek jsem vlastně měla psát už včera, ale byla jsem bez noťasu, byla jsem s kamarády, slavila jsem doposud největší životní úspěch. Přímo magisterský úspěch!


ODSTÁTNICOVALA JSEM!

Nevěřila jsem, že to dotáhnu tak daleko, ale povedlo se. V posledních měsících mi téměř vše hrálo do karet - udělala jsem potřebné zkoušky na první pokus, měla jsem skvělou komisi, dokonce tu nejvíc dream komisi, kterou mi mohli všichni ostatní závidět, mohla jsem si "užít" dní volna, měla jsem dny, kdy jsem jela hrát na svatbu s cimbálkou, jen abych vypadla z domu a nemusela zase hledět do učení, abych mohla aspoň na pár hodin myslet na něco jiného. Tohle pondělí a úterý (před státnicemi) jsem probrečela s nervama v kýbli, ale zato u seriálů, protože (snad poprvé v životě) mi docela vycházel můj studijní plán a rozvržení učiva, které jsem si naplánovala. A do poslední chvíle jsem nad sebou cítila ochranu bratránka, který je v nebi sice rok, ale zato se přimlouvá za nás za všechny... A že jsem dostala otázky, ke kterým jsem aspoň něco věděla, a že jsem to nakonec tak dobře uhrála, no nemyslím si, že je to jen mými schopnostmi. Na tom blaženém pocitu, který teď zažívám, se podílelo spoustu faktorů. Ať větších, menších, či těch nejmenších - rozhodně to není jen mojí zásluhou.

Ach, kolik radosti! Když jsem vyšla z těch dveří a věděla, že to mám, chtělo se mi brečet. Už ne nervozitou, ale tím, že je to vše zvládnuto. Dobojováno jest. A dokonce za krásné B!

Pořád jsem to ale nějak nezpracovala. Pořád jsem v takovém tom režimu "neměla bych se jít učit?", pořád je to "opravdu je tomu veškerému studiu konec?"... Nedokážu slovy vyjádřit, jak skvěle se cítím. A ač jsem zvládla státnice napoprvé (čemuž jsem do skoro poslední chvíle nevěřila), pořád jsem v pohotovostním režimu - vzbuzená v 5 ráno, ač už by měla nervozita odejít, rozházený žaludek s návaly žravosti smíchané s návaly nechutenství jen při pohledu na jídlo. No snad se mi to brzy upraví...

Nemyslela jsem si, že se tak distancuju od psaní. Nicméně nervy pracovaly, strach z neúspěchu poctivě trýznil mou mysl. Každopádně tomu teď odzvonilo. A ačkoliv mě teď o víkendu čekají naše krojované hody (událost, na kterou se těším od těch loňských hodů), chystám se do psaní znovu pustiti. Chybí mi to tak neskutečně moc! Třeste se! :D

Dva dny po státnicích začít hodovat - ideální naplánování oslav. Zároveň festival ve Strážnici, kam musím aspoň na pátek a sobotu být - bombastické. A nikdo mi nic nemůže vyčítat, protože sla-vím ti-tul! A po hodech se do toho psaní zase pořádně pustím. Fakt. Do té doby však neslibuju zhola nic. Nicméně chci na tomto místě napsat, že vám děkuji. Nesmírně moc. Za trpělivost. Za to, že i když jsem nepsala, stejně tu ty vaše návštěvy byly. Že jste na mě (někteří vím že fakt jo) mysleli. A že vůbec jste. ♥

Doufám, že se i vám daří, že všechno skvěle klape a máte se fajn. Nenechte se znechutit vedrem, užijte si krásného počasí, krásného začátku prázdnin, celkově celého léta (neb byl včera letní slunovrat :)).

Brzy na počtenou,
B. ♥

Téma #48 - Soráček.

24. května 2017 v 14:29 | Báři ツ

Omlouvám se za dny neaktivity. Jenže se toho nakupilo tolik, že jsem prostě neměla čas, a když už jsem nějaký měla, tak jsem padla do postele a spala, dokud jsem ještě mohla.

Poslední dny byly hektické jako blázen. Minulý týden (opravdu minulý? přijde mi to jako celá věčnost!) jsem měla ve středu a v pátek poslední zkoušky, které rozhodly o tom, jestli vůbec můžu jít k obhajobám a státnicím... No a sice jsem se v sobotu dozvěděla, že teda zkouška úspěšná, ale hned jsem jela hrát s naší cimbálkou na oslavu narozenin... Pondělí a úterý - přiznám se - jsem proležela u Mentalisty. Konečně jsem tenhle super seriál dosledovala, taky bylo na čase, když jsem na začátku roku pouštěla první díl... Teď jsem z toho tak nabuzená, že mám chuť začít od znova :D, ale těžko, těžko... Čeká mě totiž měsíc dřiny a potu, abych tu školu teda udělala...

Teď jsem se vrátila z obhajoby diplomky. Na výbornou. Jsem naspeedovaná a motivovaná to učení zmáknout a v červnu úspěšně odstátnicovat, tak doufám, že ta motivace po týdnu nepadne na dno... Zároveň taky doufám, že se štěstěna bude držet do poslední chvíle... když jsem mohla mít poslední zkoušky na A, obhajobu taky, nezlobila bych se, kdybych odstátnicovala taky s A :D... Ne, nebudeme hamižní. :D

Díl nevím, kdy přidám. Snad k němu zasednu zítra, ale řeknu vám, že od toho minulého úterka, co jsem poslední díl vydala, jsem nenapsala ani řádku. Díl tvoří pořád ty stejné dvě věty, které jsem napsala před týdnem. Ale opravdu - na holý pupek - jsem neměla síly. Myšlenky se teď ubírají naprosto jiným směrem, fakt že jo.

Vydržte. Já se vrátím. ♥
Děkuji všem za podporu, za stálé návštěvy, vím, že takové čekání je děsně na prdlačku, ale povinnosti tentokráte převládají.
Krásný slunečný den a Janám vše nej ke svátku.
B.

Téma #47 - Diplomka

27. dubna 2017 v 21:19 | Báři ツ
Oku pravidelného čtenáře určitě neunikla informace, že jsem psala diplomovou práci. Řeknu vám, myslela jsem si, že nad tím strávím méně probděných nocí. Dny bez spánku se snášejí mnohem lépe, pokud se jedná o propařenou noc se smíchem na rtech, než o hodiny a hodiny zírání do monitoru, oči unavené a tělo nervozitou vyklepané.

Při každém odeslání rozpracované verze vedoucí práce jsem se mohla strachy podělat, co mi na to odepíše. Každou její odpověď jsem otevírala se zatajeným dechem, se strachem, že se dočkám neskutečné negativní kritiky. Když mi při posledním odeslání relativně finální verze napsala, že ji velmi příjemně překvapila, spadl mi kámen ze srdce deset metrů hluboko. Hned jsem byla klidnější, hned jsem měla lepší pocit, že moje práce vniveč nepřijde. A když mi k tomu všemu řekl taťka, abych mu tu práci poslala, že si ji chce přečíst, nemohlo se mi dostat lepší odměny (tedy kromě obhájené práce, která doufám přijde! :D). Jeho odpověď jsem četla v úterý ráno: "Kolosální dílo. Čest a jen čest." No nepotěšilo by vás to? :)

A když jsem si dnes vyzvedávala a zároveň jela odevzdat svázanou diplomku, projel mnou neskutečný pocit. Tohle je výsledek těch šesti let? Tohle?


Teď se jen modlit, aby práci přijali, abych ji obhájila, abych se vůbec dopracovala k těm podělaným státnicím. Snad vše půjde, jak má, a já budu mít růžové prázdniny s titulem před jménem, gulášem v hlavě a alkoholem a oslavami vyvolaným úsměvem na rtech.

Všem, kteří jako já tento rok končí svá dlouholetá studia, přeji jen to nejlepší do finále. Myslete na mě, já budu myslet na vás. :) Ať nám to vyjde!
B.

SaSaZu aneb koncert mezi podprdami

6. dubna 2017 v 20:54 | Báři ツ

♥ 03.04.2017 ♥

Ani vlastně nevím, jak bych tenhle článek měla začít. Sotva jsem vyšla z klubu a tak nějak vstřebala první dojmy, vyspala se a další den nasedla do vlaku, hned jsem vytáhla blok (noťas jsem nechala prozíravě doma) a začala zapisovat dojmy. Vůbec jsem si ale nepromyslela, co bych chtěla říct na úvod, zároveň vím, že toho polovinu napsat zapomenu. Fotek moc nemám (zároveň jsem vybrala jen ty nejlepší a nejméně rozmazané :D), nechtěla jsem jako každý druhý vytahovat mobil, já si prostě chtěla užít ten okamžik, který (přiznejme si to :D) už nikdy nemusí přijít. Málo fotek ale neznamená málo dojmů. Těch mám hromadu!

Take me back, please!

Téma #46 - Dokola a dokola.

19. ledna 2017 v 1:07 | Báři ツ

Dopisování rozepsaných povídek. Můj věčně nekončící kolotoč. Právě jsem seděla u dalšího rozepsaného dílu k The Beast a z ničeho nic - neprosila jsem se a o nic nežádala - bum. Nápad. A pojďme do něj, protože jsem viděla obrázek, ze kterého by šel udělat banner. *likewhaaaat*
A já naivně doufala, že vyberu nějakou dlouho rozepsanou, abych ji konečně dokončila! Nesnáším rozdělané věci. Ty rozepsané povídky mě trýzní dnem i nocí, zdají se mi o nich noční můry, honí mě na každém rohu! (dobře, lehká hyperbola ku dramatizaci článku :D)

Téma #45 - Exams.

8. června 2016 v 20:46 | Báři ツ
Nezapomněla jsem na vás. V pondělí jsem napsala test, dneska jsem byla na zkoušce a jak jsem její úspěšnost oslavila? Jídlem a válením se u televize. Ještě mě čekají tři zkoušky a já sbírám síly na další pondělní test.
Chtěla jsem napsat díl, nebo spíš dopsat, protože mám polovinu napsanou snad už dva týdny, ale prostě na to teď nemám myšlenku. Ani jednu. Takže se omlouvám. Třeba se k tomu někdy dokopu i během zkoušek, ale spíš to vidím tak, že si všichni počkáme, až mi tady to období skončí.
Sakra, ani není devět večer a mně se tady zavírají oči.
Mějte strpení, prosím.
Myslím na vás, myslím na blogy, které obcházím, ale prostě:

 
 

Reklama