Témata

Téma #64 - Prosinec & vánoční povídka.

1. prosince 2018 v 13:21 | Báři ツ
A je tu poslední měsíc letošního roku. Povím vám, že přišel dřív, než jsem na něj byla připravená. Aktuální povídku jsem plánovala dopsat do konce listopadu, abych hned ze začátku prosince mohla začít s vánoční. Měla jsem to dobře naplánované, jen nevím, jestli mám na sebe vysoké nároky, které nejsem schopná splnit, jako tomu bývalo kdysi, nebo si ze mně osud dělá srandu. :D Sotva se dostanu do psaní, přijde tak náročný týden, jako byl tento? :D No ne ne, to jsme si nedomluvili. :D Horší na tom všem je, že prosinec a leden bývá v práci nejhektičtější, nejvíc upracovaný (kromě dubna, května, června, července a srpna, a vlastně taky i září :D). Ale kdo to v práci nemá hektické a náročné? Nebudu se vymlouvat. Nezbývá tedy nic jiného, než povídku dopsat teď v prosinci. A s tím, že se hned na to můžete těšit na vánoční. Už ji mám namyšlenou. Jen to sepsat do slov. :)

Přeji vám krásný začátek posledního měsíce roku 2018. Dnešek trávím doma, ale ten pobyt u povídky asi nebude takový, jaký bych chtěla, když se musím postarat o domácnost (a večer konečně na Freddieho! ♥), ale já to nějak vykoumám. Zítra zase do práce, ale to se poddá. :)

Abyste nezůstali jen tak na suchu, přidávám jednoduchý banner k vánoční povídce. Co na něj říkáte? :)
B.

Téma #63 - Události posledních dní.

11. listopadu 2018 v 22:54 | Báři ツ
Od posledního článku zas uplynul skoro měsíc a já nechápu, kam to všechno tak děsně letí! Nabrala jsem druhý dech, mám mízu a i múzu na psaní povídky, ale kdyby byl ten čas trochu víc milosrdnější! Jak jednou člověk chce trochu žít a pracovat, těžko se ubírá na zvyklostech, aby se našel čas na to, co bylo kdysi normální. Nechápu, fakt to prostě nechápu, kam se to volno ztrácí! :D
Kdybych aspoň hrála a týden/víkend režim, ale když my máme ty služby rozdělené 24/7, to pak nemám ani smondays...


  • k i n o: tak jsem si na ten film Zrodila se hvězda zašla. Měla jsem jít s kámoškou. Nakonec jsem šla s jejím manželem (a to nevadí, protože je to stejný exot jako my všichni v partě :D). Celou dobu jsme to komentovali nehezkými slovy, fakt mi to připadalo jako kýč jak bič. Vzpomínala jsem na ty první povídky, které se vůbec na scéně objevovaly, jak jsem se smála jejich absurditě (ač jsem je ze začátku taky jistojistě psala :D), jak se zamiluje jedině do ní, a ona poslouchá lichotivá slova, jak nikdy takovou věc neudělal kvůli nikomu jinému, jen kvůli ní... Ach. Prostě se musíte šklebit nad tou naivitou a vzdušnými zámky na růžových obláčcích. Jenže! Stejně jsem na konci brečela :D. A řeknu vám, bylo to z vteřiny na vteřinu, co jsem se přestala smát a začaly mi téct slzy jako hrachy. A co bych úplně nejvíc vyzvedla a vychválila do nebes? Soundtrack! ♥

Téma #62 - 29.

2. září 2018 v 21:29 | Báři ツ
To není možné, že už je zase rok za námi, zase začíná září a ti dva zase slavili narozeniny. Letí ten čas neskutečným způsobem. Není to jen o tom, že by ti dva byli starší, vždyť stárneme všichni (a to i Joey Tribbiani, bohužel, ať už má úmluvu s Bohem jakoukoliv :D).

Včera jsem neměla čas zasednouti k internetu, abych tady nějaký článek dala, a na přednastavování si nehraju už spoustu let (to jsem ještě stíhala psát pět dílů denně a přednastavovala je na týden dopředu, uff, jak jsem to zvládala??)... No, tak o den později, ale přece. Však k nim se to nedonese (a běda, jestli mě někdo z vás práskne :D). Věřím tomu, že si svou oslavu užili. Jeden v náručí drahé, jiný v náručí kdovíkoho. Nesoudím, přeju jim to. A pak v bratrském objetí jeden druhého, yes! ^^ :D Ehm, ale co jim k těm narozeninám přát dál? Štěstí ve svém životě měli a mají - vždyť si žijí blaze. Lásku taktéž mají - o tom nás informují média. :D Zdraví - co můžeme vědět? Ale však ještě nejsou stařečci. (a při Tomově pravidelném pohybu, jestli si rozumíme, určitě nějakou tu kalorii spálí :D). Popřát jim trochu rozumu a moudrosti do těch přibývajících let? - Ale prosím vás, koho chci oklamat: sebe nebo vás? :D

Já bych jim popřála, ať se jim i nadále daří. Ať už započali jakokoliv cestu, ať v ní pokračují, jsou-li na ní spokojení. Ať jsou šťastní. Ať jsou pořád sví, pořád tak potřeštění, takoví, jaké je všichni milujeme (a jak se milují i oni sami, že Tome? :D). Milující rodinu. Neutichající múzu. Dobrou partu přátel kolem sebe, kteří jsou opravdoví. Ať prostě jsou. ♥


A já se zase na pár dní loučím, poslední měsíc vždy pracovně opouštím domovinu na několik dní v týdnu, takže se horko těžko k blogu dostávám, ale i tak to tady teď beru jako pomalý start (a to je lepší než žádný, jest tak?). Začala škola, začne snad i nějaký stabilní (!!) režim i mně a potažmo blogu.

Krásný začátek září.
Luv ya,
B.

Alive.

23. srpna 2018 v 13:02 | Báři ツ
Tak jo.
Po letech jsem dosedla k notebooku a otevřela blog. Jsem sama překvapená tím, kolik času to zabralo, šokovaná tím, že jsem bez psaní tak dlouho vydržela. Ale když jsou jiné starosti, jiné náplně volného času, lehce se pozapomíná na staré lásky.

Poslední týdny to bylo hektické. Nejen kvůli práci, protože byly dny volna, kdy jsem mohla psát, ale zvolila jsem jinou alternativu. Rodinu. Kámoše. Zábavu a výlety. V těch vedrech jsem radši vypadla na koupaliště nebo ven posedět, užít si pár dní s partou. Přiznávám, tohle léto není o psaní ani trochu. Ale už končí. A já už opravdu slyším tiché výčitky kvůli blogu, kvůli vám, kteří na díl čekáte. A prostě mám tu potřebu dokončit tady to otevřené - nejednu povídku, která je stále nedotažená do konce.

Děkuji těm, kteří na mě nezanevřeli, je mi to velkou podporou k návratu (dá-li se to tak nazvat), velmi si toho cením. Jsem opravdu moc a moc vděčná.

Teď si jdu osvěžit povídku a zasednu ku psaní.

Děkuji za vás.

B.

*U*P*D*A*T*E*

20. června 2018 v 0:36 | Báři ツ
Lepší pozdě, než-li vůbec.
V následujících dnech bychom mohli dát díleček, co vy na to?
B. ♥

Téma #61 - Omluva.

28. května 2018 v 22:37 | Báři ツ
Tak nějak cítím, že vám dlužím velkou omluvu.

Momentálně jsem v opravdovém frmolu. Když už se nejedná o práci, tak se jedná o další hromadu věcí, které chci - nebo musím nebo mám prostě potřebu - stihnout ve svém volnu a k psaní povídky se stále nedostávám. Mám na ni myšlenky, ale když už večer konečně přicházím do svého pokoje, sotva se vláčím do postele. Hlava uvařená, tělo vyšťavené.


V práci je toho hodně, přesčasy se kupí. A když splním jeden velký úkol, objeví se další, stejně akutní, ne-li ještě více. Priorita nad prioritu a povídka/celý blog stojí.

Omlouvám se vám.

V červnu mě čekají dva týdny dovolené, které doufám využiju ke svému i vašemu potěšení. A taky doufám, že se k sepsání aspoň něčeho (!!) dostanu i dříve, než až v té druhé půlce června...

Jen abyste věděli, že žiju. :)

Děkuji za vaši trpělivost a doufám, že se moc nezlobíte, ale já bych se opravdu potřebovala naklonovat. I víc než jen jednou. Nebo bych potřebovala nějakého poskoka, který by za mnou během dne chodil a zapisoval mé myšlenky. Nebo by už konečně mohli vymyslet v pokročilém světě nějakou vychytávku, která by ty mé myšlenky prostě přenášela do wordu, aniž bych musela sedět u počítače a používat své prsty. Ono totiž sem tam stává i to, že v těch dnech volna bych mohla najít čas ku psaní, ale prostě notebook ani vidět nechci, jak ho mám téměř pořád přilepený v práci...

Mno. Doufejme v lepší zítřky. Úkoly v práci splním. Nastane zasloužená dovolená a já budu psát jako mourovatá a vynahradím vám tady ty uplynulé dny ticha.

Věřím tomu! :)

Zatím se loučím, jdu spát, neb jsem po dnešní šichtě unavená a i zítra mě čeká další pracovní dobrodrůžo.
Mějte se krásně, užívejte sluníčka.

Vaše B.

Dream machine tour 2018

27. dubna 2018 v 23:43 | Báři ツ
♥ 21.-22.4.2018 ♥

Kdo by si kdy pomyslel, že se mi po loňském dubnu v Praze a listopadu v Berlíně poštěstí ty čtyři zase vidět? A dokonce dva dny za sebou - sobotu a neděli? No vybafnout tohle na mě někdo před pár měsíci, klepala bych si asi na čelo. Ale pravda se zase ukázala - Evropa (a teď možná i Rusko) je skvělá, neb je plná moneymakers pro kapelu :D. Nemám jim to za zlé, já bych taky kopala důl, kde se zlato hormadí, ne tam, kde už zlata ubývá. A že jsou američtí fanoušci (ti zbývající :D) smutní a naštvaní, že přichází poslední šance (opakovaně) pouze Evropě, to je asi kapele momentálně jedno.


Téma #60 - 3.4.2017

3. dubna 2018 v 21:03 | Báři ツ
... datum, které se navždy vrylo do mého života. Vzpomínky, které mi prostě nikdo nesebere. Parádní večer, ve kterém jsem poprvé v životě viděla ty čtyři hochy (dobře, muže :D), ač jsem jejich fanynkou už od dob manga Billa a DdM...

Bože, je to rok, ale já mám pocit - protože jsem za ten rok prožila tolik věcí - že to bude snad i delší čas, co jsem jela do Prahy, po dlouhé době se viděla s Mily, poprvé se setkala s Mintam... a díky tomu se uklidnila, protože jsem zjisila, že ve svých letech nejsem jediná taková potřeštěná.. :D

Rok. Prostě to letí. Neskutečné.



Kdo si chce více zavzpomínat, je zván ku přečtení článku. I já jsem se jím prolouskávala a řeknu vám, až slzy jsem musela zadržovat. :D Dobře, trošku nadsázka, ale prostě... komu by se nezastesklo. :)

B.

Téma #59 - Kde teď jsem?

28. ledna 2018 v 20:42 | Báři ツ
... myšlenkama úplně jinde, než u psaní. Přiznávám se.

Není to tím, že bych na psaní chtěla zanevřít, měla jsem od začátku roku takové nepsané a neřečené předsevzetí, že bych jako každých pět dní mohla teda zveřejnit díl. První dva termíny se vyvedly, pak to zase všechno krachlo.

S tím, že nemám pravidelné směny, ale vlastně chodím tak tak všelijak, mám tak teď nastaveno skoro vše. Od spánku až po jídelní režim. Když už mám den volna, plánuju, jak vstanu aspoň v osm, v devět... myslíte si, že se mi to aspoň jednou povedlo? :D

Píšu, píšu, ale po těžce vypocených odstavcích. A než s tímhle tempem napíšu díl, který by se mi líbil jak obsahem, tak délkou, jsme najednou o čtyři týdny vzadu a já nevím, kam mi všechny ty dny utekly.

Minulý týden jsem oslavila narozeniny, dnes jsme se radovali z včerejšího narození synovce. Jsem dvojnásobná teta a mám teď tu největší radost na světě. A za chvíli běžím na bus, abych jela do práce na noční, a zároveň jsem myšlenkama u povídky, jak by teda mohl ten děj pokračovat, a ještě myslím na ségru a malého uzlíčka, který nám teď přišel na svět.

Ten díl bude. A píšu vám, abyste věděli, že tu stále jsem, myslím na to, jen se život žije a já bych potřebovala, aby měl den 36 hodin a týden 9 dní.

Mějte se krásně, budu se snažit.

B.♥

Téma #58 - Kolik nás tu je? aneb Is anybody out there? II.

17. ledna 2018 v 13:39 | Báři ツ
Nad tímhle článkem přemýšlím už nějaký ten den. Začínám být nostalgická, na čemž se určitě podílí více věcí, a tak jsem vzpomínala nejen na rodinné dovolené, které si z dětství pamatuju (a to kvůli citronové marmeládě, no věřte tomu nebo ne :D), ale taky na to, kolik tady bývalo blogů o TH a už nejsou. Buď nejsou aktualizované řadu měsíců či let nebo odkazy už neexistují. Ani tak nemluvím o těch blozích, kde jen přibývaly nejnovější fotky a nic autorského, jako spíš o těch pistelech, co sedávali nad ff a nořili se do fantazií stejně jako já.



Ano, i tenhle blog se potýká s nepravidelným přidáváním článků, ale i tak se snažím to tu nějak udržovat. A i když už tu jednou takový článek byl, budou to už víc jak dva roky, co jsem ho psala. A tak mě i teď zajímá, kolik nás tu zůstává těch aktivních pisatelů...? Vím, všichni dospíváme, stárneme, nejen členové kapely, ale taky Aliens. Žijeme své životy. Ze studentů se stává pracující lid, ze svobodných a bezdětných jsou záhy sezdaní rodičové. Ale i přesto... být Alien je spíše životní styl, než chvilkové pobláznění, ne? Tyjo, za pár dní mi bude šestadvacet, ale stejně nemám chuť skončit...

Opadla mánie TH, tedy i TH povídek a už tu zůstávám s pár přeživšími?
O příběhy už není takový zájem?
Nebo jen všichni dospěli a TH patří puberťákům?
Kde je zakopán pes?

B.

Téma #57 - R O K . 2 0 1 7

31. prosince 2017 v 9:53 | Báři ツ
A jsme zase u konce jednoho kalendářního roku. Neuvěřitelné, jak rychlé to letos bylo. Některé momenty utekly jako voda, některé se táhly a zdálo se, že tu budou napořád. Ale kdeže. Čas plyne dál. Jsme starší. Jsme i moudřejší?


Sedím a přemýšlím nad tím, co se v letošním roce událo, co jsem všechno stihla, co jsem zvládla, ač se to na první pohled zdálo nemožné... Oslavila jsem čtvrtstoletí svého žití, takové menší první jubileum. V dubnu jsem konečně viděla kapelu naživo, kdy jsem neváhala využít toho, že přijeli koncertovat do Prahy. Taky bylo na čase, když jsem alien takovou dobu, že jo :D. Dozvěděla jsem se, že budu dvojnásobná teta. ♥ V červnu jsem odstátnicovala, získala magisterský titul, což bych mohla považovat za zatím největší úspěch, protože z toho jsem měla bobky u zadku kolik měsíců! Užila jsem si měsíc volna a hned v sprnu si našla práci a nastoupila do ní. Zvládla jsem zkušebku. A práce mě pořád baví. Díky práci jsem začala využívat svého řidičáku, tolik let trouchnivějícího v mé peněžence :D. Dřív jsem se bála sednout za volant, teď klidně řídím i tranzit s plně obsazenými sedačkami... Přestala jsem sedět téměř každý pátek v hospodě a zjistila jsem, že mi to vylepšilo mnoho věcí. Využila jsem i druhé příležitosti přídavných koncertů a kromě lístku na koncert do Berlína jsem si i koupila jeden z VIP balíčků. ♥ Teď mám školní fotku s kapelou, juch! :D Užila jsem si ten berlínský výlet ve skvělé společnosti dvou sličných dam M&M, kdy jsme se mohly leckdy smíchy potrhat. ♥ Vrátila se domů a doklepala ten zbytek roku v takovém shonu, až mi to přijde jako mrknutím oka. Stihla jsem dodělat dárky na poslední chvíli, ještě ve Štědrý den ráno jsem čekala, až mi zaschne obraz, abych ho mohla teda konečně zabalit. Ručně vyrobené dárky udělaly velkou radost a z toho mi doteď plesá dušička. :) Kromě pracovních dní jsem si užila dny volna s rodinou, přáteli, za ničím se nehnala a žila danou chvílí.

Byl to tedy úspěšný rok?

Já myslím, že i docela ano. :)

Přes to všechno je tu ještě jedna důležitá věc - nepřestala jsem blogovat. ♥
* * *

Berlínský výlet aneb we felt it all

9. prosince 2017 v 1:22 | Báři ツ
♥ 18.11.2017 ♥

Shrnutí pokračování dubnového dobrodružství tu mělo být už dávno, ale od doby, co jsem těžce pracující osůbka, můj volný čas se rapidně snížil, omezil, zcvrknul. A to není omluva, ani výmluva, ale holý fakt (a běda, jestli se v komentářích objeví něco o zklamání! :D). Opět jsem si v čerstvé době po koncertu, kdy jsem vstřebala veškeré dojmy, sepsala body, kterých bych se chtěla dotknout, a tak po několika týdnech otvírám poznámky a pouštím se do sepsání našeho berlínského zájezdu. #hešteg #blogerkynacestách


#56 - Abych byla upřímná...

26. října 2017 v 23:22 | Báři ツ
Fakt jsem si myslela, že když dneska končím v práci relativně brzo, tak že budu mít čas na vymýšlení dalšího příběhu a hlavně na to psaní... a psaní... a psaní...
...jenže...
...bylo sotva pár minut po půlnoci, když mi přítel od jedné z nej kámošek psal, že je na světě jejich dceruška a bude se zapíjet a zapíjet a zapíjet...

Včera jsem si myslela, že budu mít času habaděj, ale dneska: kde že. Nebudu naivní, nebudu vám lhát: chtěla bych psát, ale když už mi v tom nebrání pracovní povinnosti, tak kamarádka porodí.

Myslím na vás, myslím na povídku, na příběh, myslím na všechno...
ALE
věci se dějí, život se žije a něco se prostě neuhlídá.

Budu se snažit, každopádně mějte strpení.
Snad to bude lepší jako doposud. Jak to není obden (což jsem psávala běžně), tak je to děs čekat na díl, já vím, ale mějte strpení. Já na vás myslím, jen se dostat k tomu sepsání je kolikrát boj. Nejen s pracovním režimem, ale taky s vlastní únavou.
A pak se vším tím okolo, co se děje, aniž by člověk kolikrát čekal...

Každopádně se máte na co těšit (jestli se to teda podle mého plánu vydaří :D)..
Strpení a vydržte.
♥ B.

Téma #54 - Oops!... We did it again.

25. srpna 2017 v 13:31 | Báři ツ
Jak se mi chtělo plakat po pražském koncertě, že to bude zase celá věčnost, než je uvidím... No, neodolala jsem. Přídavné koncerty, here we go!


Téma #53 - 12 let DDM

15. srpna 2017 v 15:23 | Báři ツ
Dneska je těch článků nezvykle víc... je dnes totiž magické datum.


Neuvěřitelné, že od doby, co tenhle single uviděl světlo světa, uplynulo 12 let. DVANÁCT! Když si vezmu, že právě tenhle klip spustil mou vášeň, že zrovna tahle písnička způsobila to, že teď můžete číst tyhle řádky, že mám kámošky, které jsem díky téhle skupině poznala, že mám koníčka v psaní povídek, díky kterému můžu utíkat od ne vždy příznivé reality... ach, kolik vody uplynulo.
Opravdu neuvěřitelné.
Tolik času.
Tolik zážitků.
Tolik přátelství.
Tolik vzpomínek.
Tolik lásky.
 
 

Reklama